Český dokumentární štáb se vydal do Zambie na tři týdny, aby prozkoumal situaci v regionu Copperbelt — těžařské oblasti v jedné z nejchudších zemí světa. Takzvaný africký socialismus, který zde nastal po osvobození od Velké Británie, skončil na počátku devadesátých let. Tehdy došlo k privatizaci jediného podstatného vývozního artiklu Zambie — mědi, z jejíhož prodeje stát financoval veřejné služby. Doly koupily západní korporace a život v Zambii se výrazně proměnil.

Dvoučlenný štáb v rámci natáčení proniká do domácnosti bývalého odboráře, který mu poskytuje útočiště před všímavou policií, která dokumentaristy pečlivě monitoruje, či mezi ilegální horníky, kteří bez veškeré techniky na vlastní pěst dotěžují zbytky rudy v dole, který již důlní korporace uzavřela. Natáčení bylo místy riskantní, proběhlo totiž necelý týden poté, co v dole střílela po hornících bezpečností agentura a několik jich vážně zranila.

Filmařům se v Zambii podařilo sejít se s významným ekonomem Johnem Lungu, jenž je profesorem na Copperbelt University. Spolu s britským ekonomem Alastairem Fraserem vydal knihu From Whom The Windfalls, ve které podrobuje důkladné analýze průběh privatizace zambijských dolů. John Lungu v knize i filmu nešetří kritikou vůči procesu privatizace a způsobu podnikání nových vlastníků dolů, mnoha evropským ekonomům navzdory.

Film se však kvůli neustálému zatýkání policií či přerušování bedlivými občany mění v nevytěžitelnou reportáž. „Důlní manažeři se natáčení pečlivě vyhýbali, zaměstnanci dolů se báli mluvit a zbývali nakonec jen ti, co o práci v nich již přišli. Natáčení mělo nečekanou dohru v lucemburském sídle Evropské investiční banky. Manažerům zodpovědným za rozvojové půjčky těžařským korporacím v Zambii jsme pustili pořízený materiál. To mělo překvapivé vyústění,“ řekl režisér filmu Ivo Bystřičan.

Doba měděná není odtrženým cestopisem či drastickou zkazkou o utrpení. Namísto toho zkoumá, jaký vliv mají na vzdálenou Zambii evropské peníze. V rozvojových půjčkách se sem vlévají finanční zdroje evropských daňových poplatníků skrze instituce EU, jíž je i Evropská investiční banka. „Film nepostuluje privatizaci jako zlo, ale přináší bohatý materiál k zamyšlení, jak má privatizace vypadat, aby lidem přinesla užitek,“ sdělil Petr Hlobil z CEE Bankwatch Network, která film koprodukovala spolu se společností Hypermarket Film.

Film doposud získal hlavní cenu na festivalu ekologických filmů TUR Ostrava a 2. cenu v kategorii ekologický film na festivalu Jahorina v Bosně a Hercegovině.

YouTube: Trailer filmu Doba měděná