Enfant terrible z evropské periferie

Kateřina Kňapová

Syriza a celá řecká situace vzbuzuje nejen v české veřejné debatě silné emoce včetně vyvolávání ducha „řecké lži“. A to ze všech stran.

Začalo to v roce 2010, kdy byla většina českých médií zaplněná hrůzostrašnými zprávami o nákaze dluhové krize, která se šíří z řeckého epicentra Evropou. Všichni si celkem dobře pamatujeme články na téma řecké neschopnosti splácet dluhy, za které údajně mohly především příliš vysoké státní výdaje, což bylo často „dokazováno“ na extravagantních opatřeních jako byly například třinácté a čtrnácté důchody. Depolitizace debaty byla klíčová, do očí bijící a tak silná, že se stala silným předvolebním tématem, které zřejmě dopomohla koalici ODS, TOP09 a Věcí veřejných k vítězství.

Střih. Rok 2015 — jednání mezi Řeckem a eurozónou o tom, jak po evidentním neúspěchu předchozích „reformních“ a úsporných programů dál postupovat v otázce splácení nesplatitelného dluhu bez toho, aby dál trpěly zejména střední třídy. Říkám neúspěchu, protože smrštění řecké ekonomiky o čtvrtinu, 25% nezaměstnanost a 50% nezaměstnaných mladých lidí, třetina domácností pod nebo kolem hranice chudoby nebo třeba čtvrtina dětí z athénských základních škol, které hladoví, se prostě jako úspěch z pohledu Řecka hodnotit nedá ani v tom nejdivočejším snu. 

Přesto se v české veřejné debatě objevuje i nadále nesmiřitelnost, se kterou se může rovnat snad jen přístup německých konzervativců. Dluhy se musí platit a basta. Kdo utrácel, musí také splácet.

Daně, daně, daně

Nebudu se pouštět příliš podrobně do toho, jak řecký dluh vznikl, ani do toho, že vysoké, byť stabilní, deficity jej provázely po velkou část období od pádu junty v roce 1974. Neodpustím si ale poznámku, že největší problém Řecka nebyl nikdy na straně extravagantních sociálních výdajů — ty se v předkrizových letech pohybovaly kolem evropského průměru, pokud srovnáváme poměr těchto výdajů k HDP. 

Pokud už mluvíme o výdajích, tak větší problém byl v těch armádních, částečně zaviněných zřejmě zamrzlým konfliktem s Tureckem, které jsou v rámci Evropy vysoce nadprůměrné, a je poměrně zajímavé, že se jich požadavky věřitelů nedotkly. Daleko větší problémy nastaly na stránce příjmů — tradiční neplacení daní, ale i globální trendy, které příjmové stránce nepomáhají — například daňové úlevy vztahující se k lodní dopravě nebo neefektivní boj s daňovými úniky v globálním měřítku. Vstupem do evropského společenství a otevření trhu, které znamenalo problém například pro nekonkurenceschopný průmysl, přišla další zátěž pro řecké hospodářství.

Předseda Syrizy a nyní též premiér Alexis Tsipras. Foto NA, flickr.com

Pokud bylo jedno z předvolebních hesel pravice před pěti lety „Nechceme do Řecka“ a jeho variace, můžeme v klidu konstatovat, že právě výběr daní, ale i netransparentnost nebo neefektivita státní správy znamenají daleko větší podobnost, než by pro politické elity bylo výhodné tvrdit. 

Ačkoliv se situace kolem státní správy může teoreticky zlepšit po zavedení aspoň nějakého zákona o státní službě, neplacení daní je komplexní problém, jehož řešení spočívá spíše v celkové kultuře než několika zákonných opatřeních. Neplacení daní samozřejmě do značné míry souvisí s absencí jednak důvěry ve stát a to, že bude s prostředky nakládat uvážlivě a ku prospěchu všech, ale také s vědomím společně sdílených statků. 

Prostě politici

Na současné řecké vládě je možné pozorovat jeden základní a zajímavý prvek, který dost možná nevědomky přispívá k tomu, že jsou evropské elity včetně těch českých ostražité nebo rovnou znechucené. 

Její nejviditelnější představitelé Janis Varufakis i Alexis Tsipras jsou prostě jiný typ politiků, minimálně prozatím, než na jaký byly evropské elity, ale i někteří lidé, zvyklí. Razantní rétorika, pro někoho i nekonvenční způsob oblékání, ale i fakt, že mnohdy jako by mluvili zcela jiným jazykem a hráli poměrně odlišnou hru, než jejich protějšky, má za příčinu, že Syriza v české i evropské debatě polarizuje. 

Vzhledem k úspěchu „nepolitiků“, například Andreje Babiše nebo před tím i Víta Bárty, se vlastně není čemu divit — Syriza se totiž celkem otevřeně hlásí k názoru, že řešení krize i krize samotná je záležitost bytostně politická a je třeba jí také tak řešit.

Pro sociálně-demokratická uskupení pak představuje poměrně zřetelnou hrozbu zleva, protože se chová o poznání více levicově než většina sociálních demokratických stran po neoliberální lobotomii. Bezprostředně v Řecku bylo možné sledovat, jak zažil svůj pád PASOK a jeho voliči a voličky se obrátili právě k Syrize.

Kritika zleva

Zejména po dohodě s věřiteli z minulého pátku na čtyřměsíčním prodloužení stávajícího programu s určitými změnami, ale stejně tak už po sestavení koalice s pravicovými a nacionalistickými Nezávislými Řeky, se na Syrizu z Řecka i Evropy snesla kritika zleva. 

Prý ubírá na radikalitě (což určitá část řecké radikální levice říká už nějakou dobu), a naopak podléhá pragmatismu. Prý je jako ti ostatní a rychle jí zachutnala moc. I když to může být kritika jistě cenná, je otázkou, nakolik byla očekávání razantních kroků v tak krátké době skutečně na místě. Pravděpodobně nebylo zcela realistické očekávat, že ministr Varufakis práskne na euroskupině do stolu a oznámí, že země raději zbankrotuje, než aby se dohodla s věřiteli. Navíc je pravděpodobné, že samotní Řekové by si podobně razantní krok nepřáli, podle výzkumů veřejného mínění jich většina podporuje spíše nějaký důstojný kompromis. Stejně tak netouží po opuštění Eurozóny a návrat k drachmě.

Ze sledování určitého segmentu veřejné debaty mám nicméně pocit, že levice v zahraničí od Syrizy čekala víc než její voliči přímo v Řecku. A je nyní také více zklamaná. Samozřejmě se může stát důležitým paradigmatickým příkladem jak pozitivním, tak negativním. Je ale více než pravděpodobné, že chléb se bude lámat až v následujících měsících.

    Diskuse
    February 23, 2015 v 11.45
    Peníze jsou organizační nástroj
    Milá Kateřino, díky za věrohodný rozbor. Má-li se Řecko posunout k novému pojetí peněz a dluhu, musí si stále opakovat: "Peníze jsou jen prostředník, v podobě čísel." Máte nějaký kontakt na Syrizu? Hledám cestu...
    February 23, 2015 v 12.13
    Levice a Syriza, to je téma!
    Obzvláště, když se socdemácké strany sejdou a Syrizu odsoudí. Žádný div. Status quo neoliberální politiky se "levicovým" politikům hodí. Dobře zabezpečeni současným politicky korumpujícím systémem jen zdáli lehce poňafkávají, aby budili dojem opozice. Jejich odsouzení Syrizy ovšem dosvědčuje, jak nádherně napsala autorka, o jejich neoliberální lobotomii. Neboť když nebude řešením Syriza, lidé se obrátí ke Zlatému úsvitu.
    Jestli ale páni v teplounku svých kanceláří a po tak masívním zásahu do mozku, jsou schopni toto vůbec domyslet?
    VK
    February 23, 2015 v 12.34
    Problém je v tom, že nelze chtít důstojný kompromis a zároveň nebýt ochotni vystoupit z Eurozóny. Ve smyslu být ochotni snést ztráty s tím spojené. Protistrana nemá vůbec žádný zájem Řecku jakýkoli kompromis nabídnout, rozhodovat bude poměr sil - jediný silový argument na straně Řecka je - právě ten bankrot a návrat k národní měně. Ten ovšem sama řecká společnost Syrize vyrazila z ruky. Dokud to nepochopí a nebude s tím srozuměn jeden každý Řek, nebo alespoň jeden každý účastník těch milionových demonstrací, jsou směšní. Doslova směšní.
    February 23, 2015 v 12.42
    Pane Klusáčku
    A co by tím řecká společnost zíkala? Řecko přeci i k případnému vystoupení z eurozóny potřebuje pomoc EU a hlavně by ji potřebovalo po něm. Jinak by získalo krom nových finančních a sociálních potíží pouze svobodu znehodnocovat vlastní měnu, což je mu bez vývozního průmyslu téměř k ničemu. Aby se nemuselo řídit společnými ekonomickými pravidly, muselo by vystoupit i z EU, a aby odepsalo dluh bez asistence MMF, muselo by si najít nového patrona. Což by znamenalo novou půjčku a mnohem podřízenější postavení, než jaké nabízí fungování ve strukturách EU
    February 23, 2015 v 12.47
    Nebo tím důstojným kompromisem myslíte dohodu "vy vystoupíte z eurozóny a my vám nebudeme už do ničeho mluvit, rekapitalizujeme banky, škrtneme značnou část dluhů a poskytneme potřebný investiční stimul do začátku"? To by bylo pro Řecko samo ideální, ale jako moc realistické to tedy nevidím
    TT
    February 23, 2015 v 13.03
    Paralelní měna a dluhový audit
    Strašákem Eurozóny stále zůstává možnost zavedení paralelní měny (nekonvertibilní), jak to navrhují někteří ekonomové již od roku 2012. A další hlasy se objevily i v posledních týdnech. Příklady jiných paralelní měn ukazují, že škodit nemohou a v naprosté většině případů vedou spíše k rozvoji a ke zvýšení obratu a nastartování především malého a středního podnikaní, které je v takových chvílích zásadní. I když Babiš si myslí, že "je na prd". :-)
    Pokud by k tomu Syriza našla odvahu, jako ji našli třeba Argentinci, bylo by to jistě zajímavé.
    Také by pomohl dluhový audit, který by objasnil, jak dluhy vznikly. Úspěšnými příklady na straně dlužníků jsou např. Ekvádor a Brazílie, na straně věřitelů pak Norsko - po takovém auditu odpustilo několik dluhů.
    JP
    February 23, 2015 v 13.13
    Zrada Syrizy?
    Je tak trochu nejasné, co autorka článku chtěla svým líčením řecké situace vlastně vyslovit za ústřední myšlenku.

    Že je "kritika zleva" vůči současné "syrizské" vládě nespravedlivá? Že tato reálně nemůže splnit své předvolební sliby? - Ale proboha! Vždyť právě všechno tohle bylo (alespoň z jenom poněkud střízlivého pohledu) jasné už dávno předem!

    Bylo už předem jasné, že Syriza své populistické sliby nikdy splnit nemůže, pokud nechce Řecko zavést do úplného ekonomického kolapsu. Všechna ta rétorika o tom, jak Syriza Řeky osvobodí od "diktátu" jeho věřitelů a mezinárodních finančních institucí, tedy nebyla ničím jiným nežli naprosto evidentní a zřejmou volební lží.

    Bylo už předem naprosto jasné, že nějakým pouze p o l i t i c k ý m programem či manifestem není možno zlomit holou e k o n o m i c k o u realitu.

    Jestliže tedy dnes radikální levice pláče nad selháním či dokonce "zradou" Syrizy, pak tím jenom dokumentuje svou vlastní naivitu.

    Jediným pozitivním zjištěním z článku je tedy zpráva autorky, že dokonce ani samotní Řekové si většinově nepřejí nějaké extrémní řešení; že tedy oni si přece jenom dokáží uvědomit, že taková řešení by je uvrhla do ještě daleko větší bídy. A že se nakonec spokojí s tím, když dopady finanční krize na jejich životy budou alespoň poněkud zmírněny.
    VK
    February 23, 2015 v 13.17
    Měnový suverén potřebuje pomoc pouze do té míry, do jaké si zakazuje dluh monetizovat. Samozřejmě to znamená smířit se s nějakou mírou inflace - která ovšem při katastrofální nezaměstnanosti a jí odpovídajícím volným produkčním kapacitám, nemusí být vůbec tak tragická, jak se strašívá; a s nějakou měrou znehodnocení měny. (Což samozřejmě zde převažujícím vyznavačům pravicové ekonomické ortodoxie přijde jako kacířství, ale poslužte si.)

    Mimo to, k tomuto scénáři vůbec nemusí dojít. Ochota ke kompromisu dramaticky vzrůstá deklarací řecké strany sáhnout ke krajním, i pro protistranu bolestivým krokům. Naopak klesá k nule, vylučuje-li tyto kroky řecká strana předem.

    Mohu-li psát z vlastní zkušenosti, demonstracemi, peticemi, jednáním, dokonce ani deklarací ochoty odejít z práce, medializací akce Děkujeme - Odcházíme, jsme ničeho nedosáhli. Museli jsme ty výpovědi skutečně podat - teprv tehdy se začalo reálně jednat, takže výsledkem byl nějaký reálný kompromis a nakonec ani na ten nejhorší scénář nedošlo a lékařská péče u nás ani nebyla přerušena.

    Ke kompromisu s odhodlaným protivníkem musím mít něco v ruce, něco co jej je schopno poškodit a musím to být ochoten použít i za cenu vlastních ztrát. Jinak jsem pro srandu.
    VK
    February 23, 2015 v 13.21
    Tomáši Tožičkovi - touché!!!

    Ostatně - kam, u všech všudy, návrh na paralelní Geuro zapadl? Člověk by si říkal, kde je vše ztraceno, je vše povoleno - a oni ani to ne.
    VK
    February 23, 2015 v 13.30
    A nezapadl

    http://www.blisty.cz/art/76568.html

    (J. Poláčkovi, P. Jedličkovi a ostatním fundamentalistům neoliberální ekonomie s výplazníkem.)
    KK
    February 23, 2015 v 13.55
    Reakce
    Pro Jana Šabatu - poptám se a dám vědět.
    Josef Poláček - ten článek je spíš shrnutím postřehů a mentálních poznámek, co jsem si v posledních týdnech na téma Syrizy udělala, a divil byste se, kolik těch "jasných" věcí spoustě lidem vůbec "jasné" nepřipadají
    February 23, 2015 v 14.42
    Myslím, že ani na krajní levici nikdo nepláče a že neoliberální fundamentalisté debatují na jiných fórech, ale to je jedno. Podstatné je, že přeci ani paralelní měna, ani grexit nelze bez vstřícnosti druhé strany realizovat ve formě, která by zajistila řecké společnosti lepší budoucnost.

    Chápu váš argument pane Klusáčku dobře, když jej čtu, že k právě k této vstřícnosti by řeckou reprezentaci dovedl tvrdší vyjednávací postup? Nebo co je podle vás ten důstojný kompromis?
    JV
    February 23, 2015 v 15.35
    Čeho je řecko úkazem
    Čeho jiného je Řecko úkazem, než konce kapitalismu? Dluhy mu odpuštěny být nemohou a hospodářskou sílu, která by vedla ke splacení dluhů, Řecko nemá.

    V úplně stejné situaci jsou všechny zadlužené státy, včetně ČR.

    Jak má kapitalismus v prostředí, v němž jsou zadluženi skoro všichni, vypadat? Ten obraz částečně už paní Kňapová popsala. Mají hladovět děti? Mají si důchodci brát život s prvním příjmem starobního důchodu? Mají z nás být ze všech bezdomovci, abychom snad zbavením se vlastní střechy nad hlavou splatili alespoň část veřejných dluhů? A komu ty dluhy vlastně máme platit?

    Nebo je cesta jiná? Postavit všechny ty finanční spekulanty nabízející půjčky, všechny ty zástupce a lobbisty zbrojovek a dalších povedených firem socializujících ztráty a privatizujících zisky, a také všechny ty politiky ochotně přikyvující půjčkám před soud? A pak z jejich podvodných zisků a korupčních odměn uhradit dluhy? Je snad někde na světě tak silné a nezávislé soudnictví, které by to dokázalo? A komu ty dluhy pak uhradit? Znovu bankéřům roztáčejícím kola půjček a gigamiliardových investic k ničemu, které však generují zisky jim samým?

    Anebo ty dluhy prostě škrtnout, protože za nimi stejně žádné hodnoty nestojí, kromě vykutáleného mechanismu, jímž 1% vládne nad 99% zbytku? A pak se zříci sobectví, mamonu, falešné ideje žití jednoho na úkor druhého. A užívat veřejné statky pro dobro všech, jak trefně naznačuje autorka, a v každé své činnosti myslet na blaho druhých. Jenže to by chtělo změnu v myšlení, zcela jinou duchovní výbavu, než jakou disponuje ohromná většina z nás. Máme na to? Jsme k tomu ochotni?

    Jiří Vyleťal
    February 24, 2015 v 7.57
    Já myslím, že by se asi musel stát nějaký zázrak, pane Vyleťale.
    MP
    February 24, 2015 v 10.47
    P. Vyleťale,
    no já koukám, jaký je z vás levicový radikál.
    Ale moc se mi líbí, co jste napsal. Jenže to by nějaká Syriza musela vyhrát na celoevropské úrovni. A především v Německu, které je tou hlavní žábou na prameni. Jenže SPD (i když má své levicové křídlo, které určité sympatie vyjadřuje) bude radši kolaborovat s Merkelovou, než aby se obrátila proti sociálním zlořádům... Pak je situace skutečně neřešitelná.
    MP
    February 24, 2015 v 10.57
    P. Poláčku,
    Syriza své předvolební sliby plní, viz balíček sociálních opatření (jejichž přijetí rozlítilo německé politiky a mnohá německá média, to byste měl vědět, když žijete v Mnichově).

    A jakou perspektivu pro změnu ekonomické a sociální politiky nabízíte vy, kromě moralizování a planého filozofování?
    JP
    February 24, 2015 v 11.38
    Ano, Syriza skutečně - alespoň některé - své předvolební sliby plní: například ty naprosto přebytečné úředníky, které (na nátlak "Trojky") propustila z přebujelého byrokratického státního aparátu minulá vláda, okamžitě zase přijala zpátky. Skutečně, velice sociální opatření; ale tak nějak mimo zůstala otázka, kdo má tyto zcela přebytečné byrokraty platit. Zřejmě je má ze svých daní zase platit německý řemeslník, německý učitel, německý drobný podnikatel...
    MP
    February 24, 2015 v 18.08
    P. Poláčku,
    pokud vím, tak nová vláda snížila počet ministerstev a přijala do práce ty padesátileté uklízečky, které byly nahrazeny (outsourcing!) dražší (!) soukromou firmou.

    A evropští daňoví poplatníci financují banky, řecké, německé a francouzské a finanční sektor vůbec, jehož je pan Schäuble poslušným služebníkem.

    Kdo šíří nepravdy o tom, že obyčejní Němci musejí platiti Řeky, ten rozněcuje nacionalismus a rozbíjí EU.
    February 25, 2015 v 12.16
    Hra na kuře
    O té hře píše zde v referendu Radovan Geist. Pan Klusáček by Řekům doporučoval hrát ji opravdu tvrdě s nadějí, že protivník uhne. Ovšem kuře se těžko hraje když sedíte v trabantu a protivník v těžkém kamionu. Vy riskujete že budete na padrť, protivník, že si rozbije světlomety.

    Na případný odchod Řecka z eura a jeho bankrot už měla Evropa čas se připravit.
    February 25, 2015 v 12.19
    Právě. Evropa je na to připravená, má obrovský více než půl bilionový euroval ESM, má způsob, jak zarazit spekulace, a má Draghiho závazek, že pokud bude nejhůř, sáhne i k eurobondům. Proto sedí Němci v kamionu, zatímco Řekové v trabantu, a já se skutečně nedivím Varufakisovi, Tsiprasovi a spol., že si na kuře hrát moc nechtějí. Opravdu by mě zajímalo, proč si pan Klusáček či někdo jiný s podobným názorem jako je jeho myslí, že by bylo lepší, kdyby do toho za takových podmínek šli
    VK
    February 26, 2015 v 11.29
    Protože jinak jim protistrana není nucena nabídnout žádný byť jen podstatný ústupek - a taky nenabízí.

    Příměr s kamionem proti trabantu je pořád víc spekulativní, s řadou neznámých. Po vypadnutí Řeckja se obnažuje Španělsko pro útok finančních trhů; zavést nouzové mechanismy vč eurobondů a funkce ECB jakožto skutečné cedulové banky poslední instance - by mimochodem bylo přesně to, co Řecko požaduje a znamenalo by samo o sobě přinejmenším plnou politickou porážku německé koncepce. To, čemu se Německo silou mocí snaží zabránit.

    V kamionovém příměru, kamion by po střetu s trabantem bylo potřeba tak jak tak do základu přestavět a jeho řidič by střet odnesl kariérou.
    JD
    February 26, 2015 v 21.38
    Pokud Německo necouvne, vrhá Řecko do náruče Ruska. I kamion může po srážce s trabantem vyjet z cesty a převrátit se na střechu.
    MP
    February 27, 2015 v 11.23
    Je tu samozřejmě otázka, o co německé vládnoucí vrstvě jde
    Ta politika je totiž v dlouhodové perspektivě vražedná i pro německý průmysl.
    Ale odpověď se myslím skrývá ve faktu, že finanční spekulace dávno dominují nad reálnou ekonomikou...
    MP
    February 28, 2015 v 15.16
    Speciálně pro p. Poláčka (a další)
    Jak je to ve skutečnosti s těmi úředníky atd. - viz německý dokument:
    https://www.youtube.com/watch?v=gYwWDcXiNq8
    + Další komentáře