Stranická politika skončila

Filip Šimeček

Iluzi o možnostech ovlivňovat politiku volební účastí už demaskují i liberální novináři. Řecká naděje na změnu je tak podle Filipa Šimečka zesměšňována již ve svém zárodku.

V posledním čísle Respektu jsme se v rámci článku Dluh a nerovnost mohli dozvědět, že „ekonomové se pod tlakem reality přestávají obávat levicových řešení“. Nahlas tím bylo řečeno to, co léta předtím pravicoví komentátoři jen provokativně naznačovali. Tedy — jen ať v řeckých či španělských volbách vyhraje radikální levice, stejně bude muset dělat pravicovou politiku. Pokud ne, trhy se budou zlobit. A nemluvme jen o Řecku či Španělsku.

Do globalizované ekonomiky jsme zapojeni všichni. Vzkaz, který jsme dostali, je tedy jasný. Volte si, koho chcete, ale když se to trhům nebude líbit, určí si pravidla hry samy.

Masmédia tento globalizovaný boj proti nejchudším doplňují ideologickou masáží. Setrvačně se opakují mantry o tom, že líní Řekové prostě nejsou schopni odpustit si kávičky, popíjení ouza a tučné sociální dávky a díky jejich nenažranosti na to doplatíme my všichni.

Dosaďme si místo Řeků Židy či Romy a analogie je dokonalá. MF DNES měla dokonce tolik drzosti, že v nadpisu článku uvedla „Řecká hrdost může potopit českou korunu“. Co je myšleno tou hrdostí? Padesátiprocentní nezaměstnanost mezi mladými? Nebo snad třetina občanů pod hranicí chudoby? Mají snad němečtí bankéři pocit, že řecké škrty nejsou důrazné?

Příznačný je i odkaz na stabilitu měny. Dost jasně je tím naznačeno, že chudoba a ekonomické otroctví evropské periferie je nezbytné pro blahobyt hrstky nejbohatších. Opět se ukazuje, že globální principy kapitalismu jsou jen kopiemi našich každodenních životů. Stagnující platy a neplnohodnotné smlouvy zaměstnanců versus rostoucí zisky vlastníků.

Dluh a válka

Otázkou je, jaký cíl elity svou štvanicí proti Řecku sledují. Jeden z nich je zcela evidentní — odradit občany jiných zemí, aby dali hlas antikapitalistickým stranám (španělští Podemos mají našlápnuto podobně jako řecká Syriza). Místo toho jsou pomocí rasismu a xenofobie vháněni do náruče krajní pravici, což je pro architekty ekonomické nesvobody naprosto optimální. Občan bohatšího státu zaměří svůj vztek na občana chudšího státu a skuteční strůjci krize zůstanou mimo oblast zájmu.

Antropolog David Graeber ve svém výzkumu připomíná, že dluh se v historii vždy po nějakém čase odpouštěl, neboť v opačném případě hrozilo povstání či válka. Neústupnost evropských finančních institucí je pochopitelná. Řekové již ve válce jsou. Zákopy se však nevedou mezi národními státy, ale mezi hladovějící a ekonomicky zotročenou chudinou a elitou, která na krizi a zadluženosti ještě více vydělává. Nyní je na nás, zda pochopíme, na které straně barikády sami stojíme.

    Diskuse (6 příspěvků)
    Bohuslav Vorel, pojistný matematik
    January 29, 2015 v 22.22
    Vrátit slovům jejich význam
    Stranická politika neskončila, jenom je třeba vrátit těm dvěma slovům jejich původní význam. Politika je od slova polis, čili obec, nikoliv od coruptios nebo corytos. Strana je od slova stranit, pokud možno myšlence, nikoliv zájmové klice.

    Zesměšňování protivníka je součástí politického boje od nepaměti. S tím je nutno se vyrovnat a naopak ho využít proti původci. Říká se tomu "red socs efect". Umění jak správně tento faktor využít je jedna z nutných podmínek, jak čelit vlivu finanční oligarchií ovládaných médií.

    Asi bych doporučil zacházet trochu opatrněji s pojmem elita. Obsahuje kladnou konotaci a kdo by nechtěl patřit k elitě. V této asymetrické hře (jako dítě jsem měl stolní hru, kde jedna strana měla tři vojáky a druhá čtyřiadvacet indiánů) je nutno spíše používat pojem s negativní konotací, například oligarchie. Symboly mají a budou mít stále větší význam.

    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    January 30, 2015 v 14.12
    Z čistě věcného hlediska mají ovšem ti pravicoví komentátoři naprostou pravdu: dokud existuje (kapitalistický) trh, a dokud tento trh je základnou ekonomiky (a tedy i materiálního zabezpečení obyvatelstva), pak se i ti nejradikálnější levičáci nakonec těm nutnostem a potřebám trhu budou muset přizpůsobit, ať se jim to líbí anebo ne.

    Je zajímavé, že to, co už před 150 lety naprosto jasně viděl Marx, stále ještě nedokázalo proniknout do vědomí současných bojovníků proti kapitalismu...
    Eva Hájková, penzistka
    January 30, 2015 v 17.33
    Musí se podřídit?
    Já myslím, že se musí jenom umřít.
    Ale že bych Syrize nějak zvlášť věřila, to také nemohu říct. Nevěřím vůbec nikomu.
    ??
    January 30, 2015 v 21.40
    Mozny omyl p. Polacka.
    Nemuseji se prizpusobit. Mohou proti systemu bojovat. Jestli tou jiskrou, od ktere vzplane EU a jeji integracni projekt shori bude Recko-Syriza , to nevim. Ale vzhledem ke spouste problemu v EU, vzhledem k jejimu ekonomickemu a ideovemu upadku, je to mozne (pripousti to spousta komentatoru). Pak by to bylo dukazem, ze opravdovy levicak se prizpusobit nemusi.
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    January 31, 2015 v 12.40
    Samozřejmě, že Syriza samotná se přizpůsobovat nemusí. Jde o to, že poté co se ukáže její neschopnost řídit stát za podmínek kapitalistického tržního hospodářství, při příštích volbách ztratí přinejmenším polovinu hlasů. A místo ní se tomuto systému přizpůsobí ta politická strana, která sestaví budoucí vládu.
    ??
    January 31, 2015 v 17.1
    Pane Polacek, trochu logiky.

    1) Dejte jim par dni, jsou u moci tri dny !

    2)" poté co se ukáže její neschopnost řídit stát " predjimate realitu, ktera jeste nenastala. Mate kristalovou kouli?

    3)Budouci vlada (vas predpoklad) uz nebudou levicaci, tedy logicky nebudou ani prizpusobeni levicaci.