Obávám se, že "široce pojatá myšlenka lidských práv" se tou sjednocující ideou nestane, naopak je zdrojem rozdělení. A to nejen kvůli sympatizantům "vlády pevné ruky", ale i z obavy mnohých ostatních z rozkladu jakéhokoliv řádu.

Je správné zastávat se práv dětí proti násilnickým rodičům, ale sankcionovat rodiče za jakýkoliv sebemenší tělesný trest dítěte? Právo na informace ano, ale je v pořádku, když zákon vychází vstříc i vyloženě šikanózním žádostem o informaci vůči orgánům veřejné moci, které si vůči někomu vůbec dovolily vykonávat svou sankční pravomoc? Kolik multikulturality snese společnost, když nově příchozí kultura neuznává normy, které v dosavadní převažující kultuře byly považovány za základ slušného chování, nebo sama neuznává některá lidská práva? Práva sexuálních menšin ano, ale znamená to jakýsi morální nárok dělat si v sexu úplně, co chci a co není nezákonné?

Domnívám se, že myšlenka lidských práv bude požívat takové autority, nakolik bude znát své hranice. A pak lze na ní budovat identitu evropské civilizace.

A ty hranice mohou být poměrně široké, pokud ve společnosti funguje etický korektiv, vědomí naprosté většiny lidí, že kromě práv mají také povinnosti (a nejen ty výslovně stanovené zákonem), a elementární shoda na těchto etických pravidlech.

Dříve bylo takovou sjednocující ideou křesťanství, i když zčásti "shora" vnucené. Návrat ke středověkým pořádkům není možný ani žádoucí. Ale jako částečná hráz všem reakčním, autoritářským či fašizujícím tendencím by mohla být nosná rehabilitace "obyčejné" slušnosti, mravnosti, pokory a úcty ke druhým.

Jenže v globálním kapitalistickém babylonu rychlého pohybu kapitálu, zboží, lidí a celých kultur se toho dosahuje čím dál hůř a jako bychom měli na výběr jen mezi tímto babylonem a autoritářským režimem obehnaným vysokou zdí.

Nemyslím si, že důraz kladený na respekt k sociálním právům vede k podceňování práv občanských a politických, a je proto ve svých důsledcích protievropský. Spíše naopak, podceňujeme-li práva sociální, zeslabujeme tím i vážnost práv občanských a politických. Všechna tato práva představují totiž vzájemně provázanou strukturu, nejsou pouhou sumou položek ležících volně bedle sebe. V respektu k celistvosti lidských práv Evropa bohužel selhává. To není útok na evropskou integraci, to je výzva k nápravě.

Ano, pane Lippmane, selhává, nicméně demokratická Evropa došla, pokud jde o celistvost lidských práv a občanských svobod nejdále ze všech. Na to často zapomínáme. Např. v nynějších diskusích o Ukrajině, Rusku…. Ukazuje se to, když někteří levičáci relativizují ruské imperiálně mocenské manýry poukazem na „stejné“ chování Spojených států. Začnou obvyklou figurou „No, já sice Putina také nemusím…“ a pokračují: „-… ale Amerika střílela Indiány“. Patřím k levičákům, kteří si myslí, že pro naše evropské demokratické hodnoty, představující zatím nejvyšší dosažený stupeň celistvosti myšlenky lidských práv a občanských svobod, je Amerika mnohem méně nebezpečná než současné Rusko. Ale my nekritizujeme Rusko z americké imperiální perspektivy. Kritizujeme Rusko z evropské, resp. eurounijní perspektivy, z perspektivy evropského demokratického a sociálního modelu, a to je sakra rozdíl. Rusko pod Putinem se stává pro tuto perspektivu smrtelně nebezpečné.

Problém je v tom, že Amerika ty indiány jaksi stále střílí...a současný evropský sociální model (záleží na pojmenování, někdo tomu říká neoliberální kapitalismus) vytváří nerovnosti, extrémní chudobu a podmínky pro nacistické strany v parlamentech. Někde bude zádrhel, zdá se...ale v tom modelu to určitě nebude, to ne, to by nešlo...

Snaha polidštit nelidský systém je prostě stokrát marně zopakované natírání kapitalismu na oranžovo.

Pokud autor tvrdí, že "... tím základním kamenem nemůže být nic jiného než široce pojatá myšlenka lidských práv, zahrnující práva politická a občanská, sociální, kulturní i náboženská....", tak požaduje právě onu systémovou změnu, proti níž se vymezuje.

Já myslím, že postavit proti volnému trhu "široce pojatou myšlenku lidských práv" je extremismus jak vrata.

systémovou změnu požaduji, ale protože jsem sociální demokrat a navíc křesťansky zaměřený, odmítám násilnou systémovou změnu. Raději natírat na oranžovo než zbořit s volným trhem a kapitalismem i právní stát a demokratický politický systém. Systémová změna může podle mě probíhat jako postupné přebudovávání systému, založené na proměně hodnot. Jiných systémových změn se bojím.

Já myslím, že v každém případě je nutné nejdříve přesvědčit lidi, aby měli "práva politická a občanská, sociální, kulturní i náboženská...." raději než volný trh. A to vůbec není jednoduché.

Já nemyslím, že jde o "rychlost změny" (jestli revolucí nebo evolucí). To je celkem jedno (a ani to tak nezávisí na nás). Problém je, že jestli se budeme zaklínat "demokratickým politickým systémem" (což je jenom obslužná mechanika kapitálu), tak změna nepřijde nikdy.

Napadá mě, že v minulém režimu také někteří lidé vstupovali do strany, protože chtěli evoluční postupnou změnu, nechtěli násilí, nechtěli s "represivním režimem" zbořit i "socialismus a pokrokový právní stát." atd...

Pane Novotný, Vámi citovanou figuru jsem nepoužil, protože velmi dobře vím, že v dějinách a v politice není nic "přes kopírák". Těch "smrtelných nebezpečí" ale vidím o něco více, bohužel i v Evropě samotné.

pouze v rigorózním prosazování dosud zanedbávaných možnostech demokratického režimu.
Natírání kapitalismu na černo (Adorno) je projevem útěku levice - a nejen levice - ze zodpovědnosti. ..... tvrdím.

Tak především, celý ten koncept tzv. "lidských práv" nikdy nemůže být pro Evropu skutečně sjednocující, nosnou ideou - už proto, že vůbec žádnou "ideou" není a nikdy nebyl.

Celá tato "lidská práva" mají konec konců jenom čistě p a s i v n í charakter - jedná se jenom o to, něčemu zamezit, něčemu zabránit (utlačování, omezování občana) - ale není v tom zcela principiálně naprosto nic opravdu pozitivního, tvůrčího, aktivního. Není v tom samotný člověk.

V podstatě opravdu není náhodou, že současná Evropa se nedokáže propracovat k nijaké vyšší ideji, nežli jsou právě jenom ta "lidská práva" - tento obsahově chudičký, pasivní program naprosto a plně odpovídá současnému stavu duchovní vyprázdněnosti a dezorientovanosti v evropském prostoru.

Ta "lidská práva" v podstatě plně odpovídají konzumentskému charakteru současného způsobu života v Evropě: nepřetržitý, čím dál tím více expandující konzum je centrální motivací veškerých aktivit občanské společnosti současné Evropy; no a konzument ke svému konzumování samozřejmě potřebuje určitou pohodou, základní zabezpečení své osoby a svého majetku. A právě tuto funkci splňují ona "občanská a lidská práva".

Stojím plně za Vámi pane Outrato.
Pro mě osobně pravá sociální demokracie vznikla až odštěpením radikálního, revolucionářského křídla - svým příklonem k volné soutěži ideí, ve které chce se svým programem obstát, a k parlamentarismu.

Otázka je pane Poláčku, jestli někdo stojí o duchovně nevyprázdněnou a přímočaře orientovanou Evropu - a co si pod tím představit?
(nemyslím si, že jsme tak úplně vyprahlí a zotročení)

Wittgenstein ve svých Filozofických zkoumáních popisuje na krásném příkladu dualitu otevřených systémů (nebo, chce-li, jejich vnitřní dialektiku) - proto, aby byl tenis tak nádherná a úžasná hra, je zapotřebí být v něčem přísně rigorózní --- rozměry hřiště jsou například vždy stejné, ať už se hraje v kterékoliv zemi světa, v politice řekněme, že je nepřípustné, aby byl někdo vězněn pro svůj politický názor ---, v jiných aspektech je ovšem nemožné a nesmyslné vytvářet nějaká pravidla --- například do jaké maximální výšky smí tenista pinknout míček, v politice např. nutit všem jeden typ volebního systému.

Koncept lidských práv nesměřuje k unifikující diktatuře, někdo může spoléhat na styl servis-volej, jinému je vlastní technická hra plná pohybu, ale prostě chce nastolit rovné šance a jistoty pro všechny, tj. že soupeř-spoluhráč při servisu nevytáhne revolver místo tenisové rakety.

.. ale především jejich praxe!

Dokonce bych řekl (a levičáci si pod tím jistě představí i konkrétní strany, skupiny, situace a lidi), že zatímco myšlenky spíše rozdělují, tak demokratická praxe, ohled o druhého či řešení sporů dialogem a jednáním spojuje nejen levici, ale i současnou Evropu.

No, dobře, ale jde o to, zda jsou například sociální práva slučitelná s kapitalismem. Myšlenka možná slučitelná je, ale s praxí už je to horší. Tady totiž nejde o nedostatek vůle, ale o samotné zákonitosti kapitalismu.

Sjednocení ve jménu jednotící idey znamená někoho vyloučit. Sjednocení Španělska v době reconquisty ve jménu křesťanství obnášelo vyhnání židů a potlačení Islámu, nacimus, fašismus i komunismus byly také sjednocující ideje, které se bez eliminace nesjednocených neobejdou. Může být třeba Israel s jednotící myšlenkou sionismu domovem i pro Palestince?

Dobrou evropskou myšlenkou je tolerance v různorodosti. Bolavé místo té myšlenky je problém, jak tolerovat netolerantní.

Státy ani sdružení států by neměly být od toho, aby někomu dodávaly duchovní náplň života.

Ve větě "Státy ani sdružení států by neměly být od toho, aby někomu dodávaly duchovní náplň života " s vámi stoprocentně souhlasím, pane Kubičko.

Hlodá ve mně neodbytný pocit, že v krásně znějící "toleranci v různorodosti" se skrývá nejnebezpečnější totalitní ideologie současnosti...

Nechápu, můžete prosím rozvést, v čem spatřujete to nebezpečí?

Samozřejmě, na motto asi každého státu lze hledět i velice ironicky... my máme "Pravda vítězí", Američané " In God we trust", Rusko prý žádné oficiální motto nemá - http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_national_mottos - ale problém bude nejspíš někde tam, kde o něm píše pan Kubička, totiž s jakou vehemencí se tyhle věci prosazují.

Jirka Karen v předchozím příspěvku píše, že „v minulém režimu také někteří lidé vstupovali do strany, protože chtěli evoluční postupnou změnu, nechtěli násilí, nechtěli s "represivním režimem" zbořit i "socialismus...“ Ale ona je to vlastně pravda. Ať byl systém jak chtěl zdegenerovaný, jednou to byl pokus o uskutečnění určité myšlenky, prostě hmatatelná alternativa ke kapitalismu, takže jeho vyvrácení nutně muselo vést i k dočasnému vyvrácení myšlenky socialismu nebo komunismu a k návratu kapitalismu toho nejhoršího ražení, který svou podstatu zakrývá krásnou ideologií.
Zanechte všichni marných nadějí, že se kapitalismus může humanizovat.
Jedině proměnou v úplně jiný systém.

Podle mého názoru - čím více lidí to pochopí, tím méně hrozí v budoucnu nějaké nové revoluční násilí.

A jak už bylo dříve řečeno: Revoluce není něco, co si můžeme vybrat (buď změna nebo zůstat při starém).
Ono je to vlastně tak, že jsme svobodní daleko méně než si myslíme. Nebo možná spíš tak, že svoboda je v něčem úplně jiném, než tvrdí ideologie kapitalismu.

kdy se všichni - snad jen s výjimkou pana Karena, který značně vyzrál - přetahujete v nápadech, jak stavět dům od střechy a lkišíáte se jen tím kterou část střechy má kdo na myslí. Zdi nemáte nikdo a vlbec se nesnažíte je hledat či začít stavět.
Není pravda, že lidská práva a demokratické svobody, které se vžívají jako všelidské a uznávané, by musely levici rozdělit. Jako východisko pro první kroky a minimální přibližovací program - proč ne, ale chce to od počátku počítat s tím, do čeho to musí časem přejít - zvyšující se podíl zaměstnanců na rozhodování o výrobních prostředcích a zisku. Jako dělostřelecká podpora tažení naší armády s tímto programem bude působit prgramem pomůže sám rozvoj výrobních sil a měnící se profil pracovníka. Ale to už jsem psal mockrát a bezvýsledně. Snílci snijí dál o čisté demokracii aporávech které se zřejmě prosazují tak nějak automaticky, i na zkorumpovaných soudech či v neméně zkorumpovaném parlamentu.
Bez ekonomických zdí nemůže střecha držet a postaveníá těch zdí bud revoluce, i kdyby nepadl jediný výstřel. Kdo ale plácá o lidských právech a zároveň hájí porávo malé menšiny z titulu vlastnictví výrobních prostředků (ne těch malých!!!
) vykořisťovat stále větší většimnu a stále ničivěji, tak není levicový, ale je to vědomý či nevědomý lokaj buržoasie.

Takže pánové - sněte dál, jak zavěsit střechu na nebe. bez opory zdi.

No, vycinkat klíči se to asi nedá.

natírání kapitalismu na hnědé černo je projevem útěku levice - a nejen levice - ze zodpovědnosti.
Ze zodpovědnosti vůči faktu, že psychická kondice lidské společnosti není schopna realizovat váš plán řešení strukturace společenské moci.
A jako Adorno se schováváte před řešení denního marasmu odvolávaje se na neuskutečnitelnost revolučního zlomu.
A to notabene na základě všeobecné psychické zaostalosti pánů snílků............. rozladěn bych řekl.

jsme toho spolu dost zažili, takže nechci prudit ale - jako v té anekdotě z dob reálného socialismu - "Udávat nechci, ale hlásit musím." - tak i já musím konstatovat, že jako obvykle nevidím souvislost Vaší sentence se svým vstupem. Zcela poctivě - poivažuji Vaši sentenci za pitomost - nic ve zlém. Nechápu, o jakém natírání mluvíte- když už, tak natírám na rudo - v tom původním pokrokovém smyslu. Samozřejmě víte, že marxismus se směje nad tím naturalismem o lidské přirozenosti- nic takového neexistuje, až na pud se najíst či souložit a rozmnožovat a pečovat o potomstvo (a to všechno člověk na rozdíl od opice dělá v různých podobách dle konec konců určujícího stupně ekonomického vývoje plus mnoho dalšího. Ten fígl s přirozeností je obzvláště fikaný nástroj realizace zájmu buržoasie - jak vnutit lidem představu, že nic jiného, než kapitalistická lumpárna nemůže existovat - a ono existovalo a zase bude existovat a vývoj pak bude ještě+ dál a dál. Taky mám pocit že Vy se prostě nedokážete odpoutat od politiky jako nejvyšší sféry společenské aktivity (podle \Vás)Ekonomika Vám nic neříká. Takže nejen, že lidé budou a už i teď jsou dost schopni realizovat samosprávný model, ale ještě je k tomu dokope vývoj ekonomiky. Vědexcky pracující člověk (zjednodušuji) prostě nemůže být účinně motivován přes odběr nadhodnoty a vystrčení z vlastnické aktivity - na to přijde i buržoasie (vždyť i otrokář pochopil že práce otroka je neefektivní že ničí nástroje, že je lepší když mu do užívání kus půdy). Na druhou stranu tato cesta bude docela přijatelná i pro značnou část buržoasie (když se bude politické hnutí neprivilegovaných chovat rozumně a tady věřím, že bude, stalinismus s jeho direktivností už taky nejde, leda snad dočasně v některé méně vyvinuté zemi - .jak dopadl Chavezův režim!). Dále nevím, kde jste vzal, že se odvolávám na neuskutečnitelnost revolučního zlomu - nic takového jsem nenapsal -. já s ním naopak napevno počítám - jenže pod pojmem revoluce asi chápu něco jiného než Vy., Vy si asi nedovedete představit nic jiného než krvavavou ozbrojenou revoluci s dobýváním Zimního paláce - je vidět, že jste asi musel chodit na nějakou primitivní formu politického vzdělávání před listopadem. Kdybyste chodil ke mně na Městskou politickou školu, tak byste se naučil něco o dost jiného. Už ani Únor 1948 nebyl listopadem 1917 a i tam bylo dobývání paláce jen legrace pro pár námořníků, kteří se tam pak ožrali. Že se pak buržoasie vzpamatovala a pomáhal jí celý kapitalistický svět - to je jiná. Ostatně i kontrarevoluce v r.1989 byla jiná než třeba v Maďarsku po porážce republiky rad - a tak (sametově) si zhruba představuji politické doklapnutí revoluce, která začne kvalitativním převratem v ekonomice vznikem samosprávných mechanismů. Revoluce nemusí být jednorázová - viz průmyslová reovluce. Ta kvalitativní změna je podstatná. A pokud se Vám zdám být pesimistický - tak jen pro tuto dobu a svůj život. Rád bych se mýlil, ale myslím si, že ten akceschopný subjekt ještě opravdu není ani "o sobě" - proto ten marasmus na levici - a že kapitalismus čeká ještě jedna etapa (když to buržoasie co nejrychleji pochopí)- a to je překonání poklesu míry zisku (míry, ne masy!!!!) investováním do lidského faktoru a vědy -. to ji dočasně zachrání, ale taky to otevře cestu k samosprávě a vyšumění kapopitalismu. Dost záleží na tom, jak bude silný a uvědomělý subjektivní faktor a dokáže odvrátit tu část buržoasie, ktrerá tohle nepochopí (vždycky byla taková nějaká součást odcházející třídy) od nějakých ozbrojených dobrodružství. Je tohle pesimistický názor a schovávání se? Viz můj další vstup.

Potom, co jsem vás všechny zkritizoval, jsem přemýšlel nad tím, co bych navrhl pozitivního a přesto nevyžadujícího až zase tak velkou schopnost vidět do hloubky společenských procesů a překonat emoce zrozené buržoasním působením.
V diskusi u jiného článku jsem už něco navrhoval - samozřejmě ten všeobecně demokratický a lidskoprávní boj jako minimum což ovšem nejde jen kecáním a volbami, ale taky vstupem na ulici a volbou dalších poristředků -. happeningy, blokáda Parlamentu (zejména dodávek alkoholu do jeho restaurace), sekretariátů vládních stran, tlak na kolísavé póslance, podpora návrhů na odvolání těch bezostyšných, nátlakové akce proti dewzinformujícímu působení sdělovadel, ATD. ATD.Tohle si ale můžete vymýšlet klidně sami a líp. Výchozím momenrtem by ovšem musel být vznik cílevědomě zaměřeného politického hnutí a jeho proagandistická aktivita, byly doby, kdy jsem si myslel že by tuto roli mohla splnit KSČM, kdyby se zbavila stalinistů a odolala tlaku na sociálně demokratickou přeměnu - ale na to už dávno nevěřím, to současní majitelé strany nikdy nepřipustí, mohli by přijít o kšefty. Chtělo by to jako v |Mondragonu v r.1944 široké nadstranické hnutí za samosprávu na podnicích (bez dalších ideologických tezí které by neumožnily jednotu - ale ten samosprávný cíl musí být jednotící, stejně jako ta všobecná demokracie, antikoručnost atd.) Pokud by to lidi chytlo, tak by byly levicové politické strany pod tĺakem a musely by pomáhat. Leckdo by se vybarvil - např. nějací babišové,okamurové a náckové. Lidi by o nich ztratili iluze. Ale ona by ta nálada ve společnosti možná přinutila i chytřejší reprezentanty buržoasie - nemyslím omezené lokaje typu Nečasů, Kalousků, Klausů či Sobotků, ale formáty typu Sorose atd. (Babiš by na to asi neměl - ale kdo ví?), aby vedli dialog. Přitom by možná odborníci a celebrity, které by si hnutí získalo, dokázali vysvětlit těmto veleburžoům, že by na tom mohli i vydělat a vyřešit některé problémy systému (jako to parazitování na národním státu u té naší lupičské buržoasie, samoúčelnost jednání manažerů okrádajících vlastníky, atd.) a snížit sociální napětí (tohle už v dějinách reprezentanti kapiutalismus párkrát pochopili (/viz npř. Bismarck nebo Ford, \Roosevelt, Keynes aj. - ne z dobroty srdce, ale ze strachu a podle peněženky. No a v této situaci by bylo možné vybojovat ledacos potřebného pro samosprávný sektor i demokracii a pro zlepšení sociální situace neprivilegovaných a hlavně pro růst a uvědomělost kognitariátu, který by pak pořevzal sociálně vedoucí roli ve spojeneckém svazku. Zdá se to být taková sci-fi či fantasy? Máte alternativu kromě sedění na zadku a kecání? Račte se vyjádřit.

To všechno se dá dělat, Pepíku, když je na to dost lidí. Ne když je těch, co jsou ochotní něco dělat, mizivé množství.

Vzývání pocitu neřešitelnosti, vycházejícího z přesvědčení o všeobecné blbosti a neúcty okolí k soukromým konfuzním touhám plně koresponduje s paradigma předprvoválečné Evropy.......bych pane Helllere jen tak na okraj přikecnul.

"Dobrou evropskou myšlenkou je tolerance v různorodosti. Bolavé místo té myšlenky je problém, jak tolerovat netolerantní."

Víte pane Kubičko, myslím, že těch bolavých míst je víc.
Třeba co s intolerancí, která pomalu nasakuje i do původně tolerantních.
Nebo co s názorovou blátivostí těch, kteří historicky názory sami formulovali.

Například mně velmi chyběl jasný demokraticky levicový názor na "vystoupení" Pussy Riot v chrámu sv. Spasitele.

Třeba Májíček
http://denikreferendum.cz/clanek/13885-pussy-riot-po-cesku
ho schvaluje s odůvodněním:
"Pokud se církve stále otevřeněji vměšují do prostoru politiky a prosazují zde své mocenské a majetkové zájmy, je naprosto legitimní, aby se politika vměšovala do prostor církví."

Je opravdu znepokojující, jak si v jistých věcech církev a politika v Rusku notují. A netřeba se uchylovat k laciným paralelám o chudém pacifistickém Vatikánu, který se během 20. let minulého století stal bohatým, jenže nevábně nahnědlým (no, v italských reáliích spíš černě košilatým).
Je velmi špatné umlčování opozičních názorů, které je v Rusku zjevné.
Atd.
Řezanka se vyjadřuje vyhýbavě.
Etc.

Na druhou stranu - pro věřící je chrám místo zasvěcené bohu. místo, kde v jistých chvílích bývá bůh dokonce přímo přítomen - například ve chvíli, kdy se oplatka a víno mění v jeho tělo a krev.
A jestli tedy chceme s Outratou či Kolaříkem vnímat a brát lidská práva, včetně náboženských, jako nepřekročitelný fundament, nemůžeme s tou "performancí", s narušením mše, s použitím sprostých slov atd. souhlasit.
Ať Pussy Riot svůj nesouhlas zpívají na koncertech, ať publikují (bojujme proti ruské cenzuře!), ať si postaví kulisy a inscenují své postoje PŘED chrámy.................
((( a samozřejmě je šílené, že za tento svůj čin dostaly 2 roky na tvrdo, stejně jako napadení "kozáky" na veřejném prostranství atd. atd. )))

Zkrátka rozhodné odsouzení toho, co si odsouzení zaslouží, ale ne za cenu schvalování něčeho, co si odsouzení zaslouží také.

Tak v tomto s vámi, paní Hájková, zcela souhlasím - že svoboda je v něčem úplně jiném, než tvrdí ideologie kapitalismu.

Zkusím tedy ten dotaz k poznámce pana Karena položit jinak: může nějaký větší státní či nadstátní celek fungovat bez ideologie?

Já bych řekl, že spíše nikoli, a že jde tedy o to, jaká ta ideologie bude, jaké budou její důsledky. Ideologie evropské "tolerance v různorodosti" mi tedy přijde lepší, ať už ve srovnání s někdejší ideologií komunistickou (případně s obdobně laděnou idelogií současné Číny, kde je jak silný prvek nacionalismu, tak je tam přítomno ono: "cokoli strana dělá, dobře dalá" - a proto se jí ani nezkoušejte koukat pod prsty), anebo třeba s oním americkým "manifest destiny", založeném na demokratické většině (to, že s lidmi lze manipulovat pomocí PR je pragmaticky zamlčeno).

Když to shrnu, negativem "nechat žít", které úzce souvisí s "tolerancí v různorodosti", je taky "nechat hnít" - jak můžeme vidět v různých koutech Evropy. Leč právě v těchto koutech, ponechaných sobě samým, může vznikat i něco nového - a to je přeci nadějí i pro ten velký celek, který se bez ideologie asi jen tak neobejde.

No jo, pane Holubče, jenže taková tolerance v různosti celkem nikoho nemůže vzrušovat. Znamená to akorát nechat na pokoji ty, co už něco (nějakou svou identitu) mají, kdežto těm, co žádnou nemají, nenabízí vůbec nic.

Punková estetika je mi hodně vzdálená, ale snažím se ji pochopit. Součástí punkového protestu v původní nekomerční podobě byl vždy také protest proti dobrému vkusu, slušnému chování, čisté intonaci atd., protože jsou to hodnoty dospělých a etablovaných. Punkerky a punkeři se staví do role dětí, které protestují proti dospělým, svou hudbou a zjevem je testují. Na Západě na to společnost reaguje "represivní tolerancí" a punk se rychle stává součástí estabishmentu.

Punkový protest v Rusku je projevem šílené odvahy a tím nabývá jiného významu. Protestovat podobným způsobem uvnitř chrámu u nás bylo jen trapné a netolerantní, protože ti protestující věděli, že se jim nic nestane. Ruské punkerky odhalily brutální netolerantnost společnosti ruské, čeští demonstranti v katedrále svatého Víta zneužili tolerance společnosti naší a urazili věřící.

Zato třeba tohle jistou identitu nabízí:
"...již chví se světa základ vratký, my ničím nejsme, buďme vším..."

Evičko - ale ten stav, kdy "nejsou lidi", není náhodný - to jsou ta historická mezidobí, kdy většinou ješt nco nedozrálo a hlavně toi necítí nějaký pořádný třídní subjekt - když to cítí tak najednou je lidí až moc - viz konec protosocialismu.
Pane Petrásku- zase nevím kam střílíte, kež byste to někdy sdělil adresně. domnívám se že mne se Váš výrok vůbec netýká.Snad to o té neúctě - je pravda, že nemohu mít úctu k většině těch názorů, co tu zaznívají, jenomže jste asi nepochopil že pokud se mnou momentálně necloumá emoce - a na tu mám snad právo jako každý člověk, nejsem robot - a pokud uvažuji jako vědec, tak tu blbost kolem nevyvozuji z nějakých inteligenčních prvků jednotlivců. Ne náhodou jsou často ve společenských věcech úplní idioti třeba géniové v přírodních vědách. Já vím dobře že ta blbost plyne z charakteru zájmů vládnoucí třídy prezentovaných její ideologiuí (mimochodem ani tato třída není blbá, ona naopak velmi chytře sleduje své zájmy), z hlediska vědecké pravdy kterou ovšem měřit lze, jsou určité názory implantované vládnoucí třídou třeba Vám, o jehož inteligenci nepochybuji, skutečně blbostí - jako např. to o té lidské přirozenosti - a proč bych k tomu měl mít úctu? Měl byste Vy úctu k člověku, který přes všechna vysvětování elektrikáře sahá na drát pod proudem? Samozřejmě bych Vás - mít moc - za tento názor nezavřel, ale nabídl bych Vám přijatelný prakticko-politický program (což jsem učibnil ale V\y na to nic a zase odjíždíte někam do nejasných dálav) a nebo bych Vás nechal sedět na zadku a kecat, jako tady, Tohle ke své i naší smůle elita protosocialismu neuměla a tak si proti sobě postavila kde koho, včetně mnoha komunistů.
A pane Holubče - souhlasím se Vámi že společnost rozdělená na třídy i menší a neurčitější ale přesto vlastnicky či nevlastnicky specifické skupiny se bez ideologie prostě nemůže obejít - lidí prostě své zájmy nějakou duchovní formou vyjadřují, nejsou opice. Jenomže Vám se ten pojem rozplývá protože asi neznáte nic jiného, než současné oficiální pojetí ideologie. (Možná Vám křivdím) V marxismu měl pojem ideologie původně význam falešného vědomí reakční třídy, tedy vědomí odrážejícího svět prizmnatem ekonomických a mocenskýcvh zájmů této třídy převráceně deformovaně nepravdivě, s cílem zblbnout třídy oistatní hlavně ty neprivilegované. Vědomí a produkci dělnické třídy a jejích intelektuálů Marx za ideologii v tomto smyslu nepovažoval a zdůrazňmoval že je to poprvé v historii vědomí třídy která není zainteresována na společenských negativech a zotročeních, která chce všechno zbourat a jinak se sama nemůže osvobodit, má tudíž zájem říkat pravdu, být v souladu s vědou. Tohle Lenin akceptoval - pojem ideologie sice rozšířil i na to vědomí dělnické třídy ale zdůraznil že není ideologie jako ideologie a že jen ideologie dělnické třídy může být vědecká. Protosocialistické elity místo ideologie dělnické třídy podstrčily svou omezenou ideologii, kterou označily za jedině vědeckou což nebyla pravda (ovšem na té vědě docela úpspěšně participovali - např. při posuzování a kritice kapitalismu - ta seděla)..

On ten příměr mezi stávajícím konsensem (respektive "ideou") evropské civilizace a mezi pravidly určenými pro hru zvanou tenis není možná opravdu až tak docela marný.

Představme si pro začátek dvě možné varianty. V té první se jenom někde uprostřed postaví nějaká síť, hráčům se předá míček a sdělí se jim, že vyhrává ten, kdo častěji dostane míček na pole soupeře, aniž by ho tento dokázal vrátit. A že všechno ostatní už je jenom jejich vlastní záležitostí, jak svého vítězství dokáží dosáhnout.
Nejpravděpodobnější variantou je pak to, že se rozpoutá víceméně divoká řež, bez jakýchkoli pravidel, plná zákeřností a faulů (například když jeden hráč zjistí, že nejbezpečnější cestou k úspěchu je nikoli zasahovat omezené a úzké hrací pole, nýbrž svého soupeře, pokud možno přímo do obličeje). Pokud pro tento účel rovnou nepoužije rovnou raději baseballovou pálku (jak známo, hraje se v podstatě bez pravidel).

Druhá varianta: budou vydána přísná pravidla. Rozměry hřiště, počítání fiftýnů, střídání stran, a tak dále. Záměrné strefování se míčkem do soupeře platí za morálně nevhodné.

Dobrá; není pochybností o tom, že na tomto základě je už možno provozovat hru tenis na daleko smysluplnější, kultivovanější úrovni.

Jenže: máme už j e n o m s tímto ustanovením formálních pravidel už bez dalšího dánu veškerou krásu oné hry zvané tenis? Jak by to asi dopadlo, kdybychom vzali několik lidí, kteří o tenisu nikdy nic neslyšeli, vysvětlili jim pravidla a řekli jim: "No, a teď můžete hrát tenis!"?

Jak to naprosto trefně vyjádřil pan Kolařík, všechna ta "lidská práva" jsou opravdu jenom "absolutním minimem" - to jest, nejsou vlastně vůbec ničím jiným, nežli zabráněním naprostému chaosu, čirému právu silnějšímu. Stejně tak jako tenisová pravidla samotná ještě nic, ale vůbec nic nevypovídají o schopnosti opravdu dosáhnout výšin této hry, tak stejně tak ona - takzvaná! (pane Kolaříku, opravdu si dovolím i nadále tuto ideologickou floskuli uvádět v uvozovkách) - tedy tato takzvaná lidská práva neznamenají nic jiného nežli zabránění čirému barbarství.

Jenže, opravdu nevidím nic, z čeho čerpáte svůj optimismus, že tato "lidská práva" jsou tím základem "od kterého se teprve nějaké vize mohou odvíjet, a na nichž mohou stavět".

Vždyť právě o to se u těch - takzvaných! - lidských právech jedná, že nakonec vždycky zůstane j e n o m u tohoto naprostého minima! A že se n i k d y nepůjde nikam dál, k nějakým opravdu vyšším, obsažnějším hodnotám!

O to právě přece jde: veškeré volání po opravdu humánní, dějinným a lidským smyslem naplněné společnosti u m l č e t poukazem na to věčné: "Máte přece svoje lidská práva! Tak co po nás ještě chcete?!"

Všechna tato takzvaná "lidská a občanská práva" nikdy nesloužila k tomu, být opravdovým základem pro cestu člověka a lidstva někam vpřed; nýbrž slouží výhradně k tomu, veškeré hledání takovéto cesty vpřed už předem udusit v zárodku.

"Vyměnit nárok na prvorozenectví za mísu čočovice", takto byl přesně tento stav popsán už v Bibli; jakožto praktikující křesťan byste právě Vy o tom něco měl vědět.

Pan Heller by to dozajista vyjádřil tak, že celá ta koncepce "lidských práv" je jenom buržoazní ideologií s cílem obalamutit a zaslepit dějinně progresivní složky společnosti; a v daném případě by s touto definicí vůbec neměl nepravdu. Jsou případy, kdy pregnantní marxistická analýza opravdu ze všeho nejjasněji vystihuje pravý stav věcí.

Důležitá otázka, na které je možné lépe vysvětlit, co si představuji pod "náboženskými právy". Zhruba to, že každý má zaručeno právo na své náboženství a s ním spojené úkony, žádné náboženství není nadřazené, ale všechna jsou si před zákonem rovna.

Konkrétně k Pussy Riot. Jejich vystoupení se jistě mohlo dotknout cítění pravoslavných věřících, ale není narušením jejich náboženských práv. Je to podobné jako karitakury Mohameda v Dánsku a záp. Evropě. Podle mě nejsou porušením náboženských práv muslimů, ale součástí vlastní evropské tradice svobody názoru, a musíme se za to umět rázně postavit. To chápu jako hodně důležitý prvek evropské identity, který je třeba hájit.

Paní Hájková, já se tedy kvůli ideologii celku, který mě považuje za svoji součást, ani vzrušovat nechci. A každopádně mi přijde, že vypjatého národního a jiného cítení tu už bylo až až - a když už tyhle vlny začaly pomalu opadat, začala do nás ve zvýšené míře pouštět emocionální vlny masová média, hnaná tentokrát vidinou zisku.

Pěkně o tom (a nejen o tom) píše Bělohradský - http://www.novinky.cz/kultura/salon/332711-vaclav-belohradsky-kam-vitr-tam-mnichov.html

Jak píšete, tolerance v různosti sice znamená, nechat na pokoji ty, co už něco (nějakou svou identitu) mají, leč myslím, že těm, co žádnou nemají, nabízí právě to, že až si nějakou vytvoří, tak budou tolerováni. A to mi nepřijde jako úplné nic. Identitu přeci nemá smysl vnucovat zvenku. A jednat a diskutovat lze přeci pouze s někým, kdo je čitelný, s nějakou entitou, o které víme, odkud směřuje a kam.


Pane Hellere, přijde mi, že pojem ideologie nechápu až tak příliš odlišně od vás. I pro mě je jeho základem falešné vědomí. Já to akorát nechápu hierarchicky - jako vědomí podřízené třídy. Falešné vědomí přeci může mít i třída vládnoucí.

Potřebu (a tedy i určité oprávnění) ideologie však chápu čistě ve spojitosti s masovou společností. Dokonce bych řekl, že mezi ideologií a masami je velice intimní vztah, že se vzájemně produkují a posilují. Takže myslím, že ideologie se stane zbytečná, jakmile tu nebude masová společnost.

Moje otázka se tedy znovu posouvá: mohou velké celky fungovat bez masové společnosti?

A já pevně doufám, že nalezneme způsob, jak ano. Protože jinak mám pocit, že tahle slavná "Západní civilizace" (která se v různých podobách rozlezla po celé Zemi), skončí dosti neslavně.

Cestu vidím v nějaké formě decentralizované a nehierarchické samosprávy, včetně samosprávného vlastnictví (vy proto máte nějaký vlastní přiléhavý pojem, který si teď nevybavuji). To jsou ale vztahy a celky, které vznikají postupně a potřebují pro to vhodné podhoubí, mezi něž patří jak respekt k lidským právům, tak respekt k dobře odůvodněným zákonům (společenským pravidlům a praktikám, které mohou být v určitých případech vynuceny, chcete-li). A tohle prostředí přeci současná EU, jakkoli je terčem mnohočetné a případné kritiky, vcelku vytváří. Vždyť se podívejte třeba do Německa, kde i nadále kvetou různá družstva a mnohé tamní regiony usilují třeba o energetickou soběstačnost.

Ještě ale k té masové společnosti a ideologii. Já bych to řekl asi tak, že neprobuzené vědomí nějakou ideologii potřebuje. Anebo jinak, po křesťansku: pokud jste ovce, potřebujete pastýře. Nejde ale přeci o to, stát se vlkem a ostatní ovce sežrat, jak nás nabádá na konkurenci a primitivním darwinismu založený kapitalismus, ale probudit se a u vědomí širších dopadů svých činů se nechovat jako ta ovce, neskočit na vějičku propagandě/ideologii politické ani komerční.

Čili, ideologie je tu od toho, aby působila na masy - leč svým působením i ony masy vytváří. Jinak řečeno, dokud tu budou masy, bude fungovat i ideologie. Úkolem falešného vědomí je ale vůbec nějaké vědomí probudit. Něco jako lešení, které sice pro stavbu domu potřebujete, ale jakmile je dům hotov, tak ho sundáte (protože jinak vám bude zaclánět a překážet). Nevím, jestli to jde i nějak jinak - život přeci zdaleka není přímočarý.

Je však vysloveně fraškovité a trapné, když se producenti jedné ideologie opijí svým vlastním výtvorem. A to je přeci ten dnešní problém, a to, co mi tak rád přičítáte, že i falešné vědomí si o sobě myslí, že je probuzené - prostě proto, že je to součástí převládající ideologie. I reklama, tahle ideologie par excellance, nám přeci říká: nebuď jako ostatní, nejdi s davem, ukaž, že se lišíš. Tohle se přeci dneska prodává: instatní identita, osvícení se slevou :-).

Část levice považuje globalizaci za neúprosný obecný a objektivní trend a chce doplnit dosud neregulované globální trhy nějakou mezinárodní globální regulací a zřejmě – protože to od sebe nakonec nepůjde institucionálně oddělit – i nějakou globální administrací a administrativou.

A víc a víc …


Ale jakým způsobem a hlavně jak daleko lze v tomto ohledu postupovat?

O tom se nikdo z těch, co důvěřují v globální regulaci a světové regulační mechanismy, konkrétněji nevyjadřuje.
Postačuje jim neustálé opakování uvedeného principu jako jakési mantry
Je to pro ně zřejmě jakási „poznaná nutnost“ …

-.-.-.-.-.-

Jenže to všechno, co nás obklopuje a všechna ta „hard data“ o realitě mohou klidně znamenat i zcela opačné závěry a vyústění.

Snaha globálně regulovat může totiž znamenat i zoufalou snahu systémové změně se naopak vyhnout a současné uspořádání naopak udržet – podobně jako absolutismus francouzských Bourbonů znamenal, že se Francie zásadnějšímu řešení vyhnula – nikoli že ho nastoupila …

Představa, že budoucí kvalitativně odlišné uspořádání bude prostě spočívat v tom, že se regulace kapitálu bude čím dál globálnější a bude jaksi prováděna čím dál více „do důsledků“, je podle mého názoru naprostá iluze.
Iluze a zároveň snaha – třeba i jen podvědomá – skutečné systémové změně se vyhnout.
Vyhnout se zásadnímu řešení na úseku mechanismů zhodnocování a rozdělování. A právě díky globálnímu ovládání (nakolik skutečně možnému?) neregulovaných trhů zachovat co nejvíc z toho, co nás obklopuje.
Zachovat tedy současné uspořádání ve všech svých zásadních a dominantních rysech a vlastnostech. K zachování současného uspořádání má proto dojít právě tím, že budou vznikat čím dál monstróznější institucionální a regulační struktury a systémy.

-.-.-.-.-.-

Považuji se za levicově, ale rovněž antibyrokraticky orientovaného liberála a demokrata, který se hlásí k osvícenectví, progresívním historickým proudům myšlení i praktického jednání v minulosti i dnes, k americké i francouzské revoluci, k přínosům Johna Stuarta Milla a zejména Karla Marxe … a který se jako člen sociální demokracie pochopitelně hlásí i k sociálnímu státu. Zdá se mi ale, že zdravý rozum robustních sedláckých revolucionářů minulosti by nás měl varovat před centralizací, která vždy bude znamenat posílení anonymních administrativních center, které jednotlivec nebude ovlivňovat – zato tato centra jeho ano - a to stále více a více.
Že budou podřízena demokratické kontrole?
Tak to přece jen radši tu o Smolíčkovi-pacholíčkovi, prosím …


Celou záležitost lze totiž i obrátit:
Jen systémová změna umožní, aby komunity nižšího stupně – včetně národních států - nemusely tyto čím dál monstróznější struktury vytvářet …

Impéria všeho druhu nejsou systémovým řešením – byla vždy na konci nikoli na začátku dějinných fází.
A skutečná systémová změna následovala naopak po rozpadu a zániku centralizovaných struktur a imperií …

… nikoli naopak …

-.-.-.-.-.-

Ta část levice, která na čím dál větší globální regulační a institucionální mechanismy (konkrétně příliš nepopsané) spoléhá jako na tu správnou cestu (a je toho kvůli této cestě tolik schopna „překousnout“) se ale dostává do poněkud zvláštního rozporu s jinými svými vlastními názory, preferencemi …
… ale také VZORY.


Tak zejména eurosever je levicí dáván za příklad.

Jenže tamější režimy kupodivu rozhodně nepreferují ve své politice a svým fungováním vzdávání se práv národních států. Ty, staré severské státy (tedy bez Estonska), které v Evropské unii jsou, nijak nespěchají do eurozóny a severské koruny národních měn nadále představují jejich měnovou suverenitu. A ten stát z nich, který v eurozóně už je – jedna z 2 republik starého euroseveru Finsko – projevoval původně minimální touhu zapojit se „solidárně“ do procesů, které řecká infekce vyvolala - procesů, o kterých všichni vědí, že nejsou skutečným řešením ekonomických a finančních problémů evropského kapitalismu.

Není možné na jednu stranu pokládat eurosever za svůj vzor a zároveň si zakazovat štiplavou otázku, zda je tedy eurosever (jinak duchovně, kulturně a politicky otevřený, internacionální a svobodný svět – s nízkou mírou xenofobie a jiných nectností nacionalismu) tím praporečníkem vzniku nadstátních a globálních struktur a pravidel.

Vytvářením nejen dalších a dalších nadstátních pravidel, ale i čím dál rozsáhlejších, kontinentálních nebo i globálních administrativních struktur a institucí znamená nahradit změnu údržbou systému, který je v základních parametrech stejný jako předtím.
Aby dále a déle vydržel navzdory krizi, kterou jeho vlastní fungování vyvolává a kterou globální regulační pravidla mohou ztlumit asi jen jako když kdysi osádka velrybářského škuneru lila na hladinu moře olej v době, když bouře zuřila nejvíc …

Ale je toto skutečně naším cílem?

-.-.-.-.-.-

Levicoví aktivisté – ať už se nacházejí v komunistické straně nebo mimo ní – by se neměli profilovat jako bojovníci za jakýsi novodobý centralizovaný nadstát (protože globální pravidlo si sebou nese globální instituci), za SuperŘíši dnešní doby …

Levice by neměla být spolek colbertovských služebníků novodobých Králů Slunce.

Sluší ji to spíš v blízkosti Turgota, Mirabeaua, Siyese, La Fayetta, girondistů, Dantona, Desmoulinse apod. …



V Chrudimi dne 25. 10. 2011

Miroslav Tejkl

někde se nám protínají, někde ne. S tou ideologií si myslím, že je rozdíl větší, než si myslíte, ale pořád opakuji, že se mohu mýlit. Chybí mi i přesná charakteristika Vašeho pojetí té masové společnosti, i když ho myslím dost přesně tuším – média, konsum, který glajchšaltuje, konzumní kultura atd.
Ale ten pojem postihuje jen některé jevové formy dnešního kapitalismu.
Ještě jednou zopakuji – ideologie je jednak odraz podmínek, v nichž žije určitá třída – podtrhuji – třída, ne ledajaká skupina- třída je množina lidí, kteří nějak vykonávají určitou ekonomicko-vlastnickou rolí (vlastníků kapitalistických, maloburžoasních, nevlastníků podílejících se na kapitalistově funkci, totálních nevlastníků atd.)- ideologie se tedy liší od forem odrazu postavení profesních skupin, sousedských občin, genderových skupin, etnických skupin – ovšem tam aktivně vstupuje, atd. Ideologie – jakožto výklad světa z pozic ekonomicko-vlastnické role a zájmu a snaha si tento zájem zabezpečit, obhájit, prosadit apod. –tedy zmizí až s třídami –se sjednocením společnosti na jediné vlastnické roli – na roli občana, který spoluvlastní s ostatními,ale projevuje se přitom jako jednotlivec a ne jako příslušník nějaké třídy, jak tomu bylo v protosocialismu. (Nechme stranou polemiku, zda jeto realizovatelné- oproti panu Poláčkovi marxismus vždy zastával názor, že to realizovatelné je, že si to vynutí ekonomické poměry, že to už konec konců bylo i když v primitivní podobě, kdy ten člověk ještě nebyl jednotlivec,ale jen úd tlupy, a že to na bazi moderních výrobních sil, vědy, vzdělání atd. klidně může být znovu a to už na mnohem vyšší a člověkatvornější rovině – ale tím se teď nevzrušujme). Já jsem psal, že klasikové původně považovali za ideologii jenom tu lživou ideologii, falešné vědomí reakčních tříd i těch utlačených tříd, které ještě neměly ty zájmy, se kterými přišla až dělnická třída, takže i jejich rebelantská ideologie byla dosti falešným vědomím (lidová kacířství jako ideologie vzpour nevolníků či městské chudiny atd.). Až Lenin začlenil do ideologií i pravdivé, nefalešné, vědecky podložené vědomí dělnické třídy
Napsal jste větu „Já to akorát nechápu hierarchicky – jako vědomí podřízené třídy. falešné vědomí může mít i třída vládnoucí.“ – tady jde o neporozumění- falešné vědomí měla v dějinách právě třída vládnoucí, musela ho mít, nemohla vypovídat pravdu o světě (viz feudální učení o trojím lidu od boha či buržoasní hlásání práva na soukromé vlastnictví výrobních prostředků při vědomí skutečnosti, že většina to soukromé vlastnictví nemá a to ne díky své lenosti). Buržoasní ideologie byla nejdříve dosti pokroková, ale časem to odházela a dnes je typickým falešným vědomím. Když necháme stranou předkapitalistické formace, tak pokud jde o kapitalismus, ideologie dělnické třídy není falešným vědomím, jenomže běžné vědomí neprivilegovaných, včetně dělníků, přijímá za normálních okolností nikoli svoji pravdivou ideologii, kterou pro dělníky vytvářejí jejich intelektuálové (oni sami sena tom podílejí jen jistými pocity nebo přes výjimečné jedince překračující limity dělby práce). Ale to běžné vědomí, které je jen orientací „zpoza pece po světnici“, ale přede dveřmi je slepé, se nasycuje právě tím falešným vědomím vládnoucí třídy, která k tomu má čím dále tím mohutnější prostředky (viz ta masovost sdělovadel). Takže hierarchie je jen mezi vědomím neomezeně pokrokové dělnické třídy schopné přijímat vědu a pravdu a falešným vědomím buržoasie bohužel ovládajícím zatím většinu neprivilegovaných – teď už si rozumíme? Ještě mám pocit, že přeceňujete roli té ideologie a duchovna vůbec ve formování těch tříd - ona je velmi důležitá, vždyť Marx s pomoci Hegela rozlišuje třídu o sobě a třídu pro sebe, uvědomělou, ale to o sobě je podstatnější a tvoří se tone v duchu, ale v praxi, zejména ekonomické. Uvědomění je sice náročným procesem, nenaskočí hned, taky to chce určité formy praxe pro tu třídu, ale dlouhodobě určující je tlak té sociální role.
Na Vaši otázku – sice nevím přesně,co považujete za masovou společnost, ale ano, lidstvo nejen může, ale přímo spěje k překonání té masovosti a omezené orientace na potřeby, které jsou sice taky lidské, ale v podmínkách kapitalismu se zezvířečťují – a k přechodu na individualizaci potřeb a posun do roviny tvořivých kultivujících činností a vztahů. podle Marxe začínají skutečné dějiny člověka, až po překonání soukromého vlastnictví a staré dělby práce jako nutnosti.
A k těm lidským právům – nenechte se mýlit tím, jak pan Poláček nesprávně vykládá moje názory. Ta určitá autorita určitých lidských práv, kterou si nemůže dovolit ignorovat ani buržoasie, i když je třeba fakticky nepřipouští, to je pokrok, odraz dlouhodobého vývoje ekonomiky i kultury a třídního boje pokrokových tříd ) v jisté době i rané buržoasie). ta lidská práva nejsou jen prostředek k oklamání mas, i když masy jsou klamány, protože se jim zastírá omezená možnost realizace těchto práv – např. práva volit. Takže boj za lidská práva je opravdu tím minimem přes které nejede vlak – ale nestačí to, musíte tam začlenit i právo každého podílet se na vlastnictví a zisku – jinak to nemá smysl. Ale boj o lidská práva je podřadnou formou, tou základní musí být boj o praktickou realizaci samosprávy na podnicích. A tady se zase lišíme – ne samospráva decentralizovaná někde v pralesích – ale naopak propojená doplněná celospolečenskými regulačními mechanismy, které ovšem nebude ovládat výlučně řídící aparát, ale demokraticky volené orgány, tedy zase samospráva opírající se o samosprávnost na podnicích, úřadech, nemocnicích, školách, vědeckých ústavech apod. Výroba a civilizace má společenská charakter, před tím nelze utéci, to taky není to, co způsobuje odcizení, to způsobuje nerovnost a honba za antihumánními principy vlastnictví (kdysi nutnými, ale dnes už překážejícími). Takhle to na rozdíl od Vás vidí marxismus. Máte plnou pravdu, že když nevznikne nová civilizace as zůstane jen kapitalistická, tak lidstvo zanikne. Souhlasím s Vámi i v tom, že EU pro tu novou civilizaci představuje snad nejvýhodnější nástupiště – i když je taky kapitalisticky zdeformovaná a musela by se značně změnit – cesta zpátky k uzavřeným malým národům a národním státům nevede. Vědecko-technická, komunikační, informační apod. revoluce ji uzavřela.

k druhotným jevům. ´Problém přece není v míře centrakiuzace či decentralizace či v nutnosti zachovat národní uzavřenost - ta už ostatně dnes neexistuje a udržovat ji znamená jít s kopím na větrné mlýny. Není důležité, zda se rozpadne EU či ne. Ty nirodní státy už jsou mrtvé ekonomicky - resp. - on je to proces - umírají.
Nejsem si z Tvých formulací jist zda chápeš že mohu uznávat nutnost a progresivnost globalizace jako poroceu vevýroibních siolách komunikaci atd. a přesto nechci odvádět pozornost od průšvihů kapitalismu - tak jako Marx v manifestu chci prostě tu globalizaci zařadit do rámce jiných vlastnických vztahů - provést tu systémovou změnu- technické stránky a míra decentralizace - to se už může řešit druhotně.Tvé dějinné příklady kulhjají - zanikaly centralizované struktury založené na starých výrobních vztazích anové systémy si vytvářely nové formy centralizace. Pokud jde o politiku je rivněž ilkuzí si myslket že jestliže vznikl globální trh a globální ekonomická propojenost nevzniká i jistá politická nadnárodní státnost samozřejměš že ano jde o to aby byla socialistická, to jest samosprávná. Musíme zkrátka tu EU vzít z rukou buržoasie a dát ji jinou podobu. Bourboini sice ořišli ale francie se kapoitalismu nevyhnula ten tam už byl před revoolucí a po restauraci tím víc. Proto byl restaurační režim jen krátká epizoda a měl už jiný obsah jako briutská moinharchie po Cromwellovi a Slavné revoluci. Trochu dialektiky je třeba přidat o tvého dortu.

Tak já vám teď nevím pane Poláčku:

Jsou ta lidská práva aspoň k něčemu?

"... všechna ta "lidská práva" jsou opravdu jenom "absolutním minimem" - to jest, nejsou vlastně vůbec ničím jiným, nežli zabráněním naprostému chaosu..."
"... tedy tato takzvaná lidská práva neznamenají nic jiného nežli zabránění čirému barbarství."

Anebo úplně k ničemu?

"Všechna tato takzvaná "lidská a občanská práva" nikdy nesloužila k tomu, být opravdovým základem pro cestu člověka a lidstva někam vpřed; nýbrž slouží výhradně k tomu, veškeré hledání takovéto cesty vpřed už předem udusit v zárodku."

???

Lze napsat tyto dvě úvahy do jednoho příspěvku a tvářit se, že jako celek dává smysl?

A nemohlo by být dodržování lidských práv znakem kulturní vyspělosti?
(no, to už jsem si asi dovolil moc... :))

)()()()()())))))(((((()()()()()()(

Podle mě je třeba vidět, že uplatňování práv dokáže donutit ke změně chování i globální kapitál.
Občas je o tom zmínka i v českém tisku - v čínských velkoměstech se poslední dobou dost stávkovalo a čínský průměrný plat šel dost nahoru - v současnosti už je v přepočtu téměř 8000 Kč. Vzhledem k vysokému čínskému Giniho indexu je jasné, že rozdíl mezi městem a venkovem je v Číně značný, což znemená, že mezi průmyslovými zaměstnanci je prům. plat ještě vyšší.
No a taky už se daly zaznamenat ohlasy, že se evropské firmy z Číny začínají stahovat zpět do Evropy, kde je spousta nezaměstnaných, protože už se jim vyrábět v Číně a vozit to sem zkrátka nevyplatí.
To, že si čínští zaměstnanci vyvzdorovali vyšší platy, tedy jednak zmírní neuvěřitelný růst HDP, který poslední roky v Číně činil kolem 15%, a který už i samotní číňané chtějí krotit, protože začíná "bublinovatět",
jednak přivede zpět do Evropy výrobu a s ní i pracovní příležitosti.
To ujde, ne?

*********************************

P.S. pane Poláčku, když ta lidská práva chtějí udusit v zárodku jakoukoliv šanci na nalezení humánnější cesty vpřed lidstva a člověka, je je třeba přece zničit, nebo ne?
A vzhledem k tomu, že "nejsou vlastně vůbec ničím jiným, nežli zabráněním naprostému chaosu", je chaos to, co je zapotřebí.
Nebo ne?
Jen z chaosu, z očistného CHAOSU pak může povstat nová, humánnější společnost...
???

P.P.S. Z velkých firem, které se vrací zpět do Evropy, jmenujme třeba Philips.

P.P.P.S.
http://finexpert.e15.cz/jak-vysoke-jsou-mzdy-v-asii

Pane Kolaříku, samozřejmě že z čistě formálního hlediska byste mohl mít pravdu: ani to "absolutní minimum" oprávněných požadavků lidské bytosti není v tomto světě naprosto všude respektováno; a je samozřejmé, že v porovnání se všemi těmi diktaturami, autoritativními režimy a vyslovenými tyraniemi tohoto světa se i toto "absolutní minimum" může obyvatelům takto postižených států a regionů jevit jako obrovsky úlevné osvobození.

Jenže, my přece jenom už nežijeme přinejmenším dlouhá desetiletí (v našem evropském prostoru, snad s výjimkou jeho východních částí) ve světě, kde by vládly otevřené diktatury. Máte tedy pravdu i v tom, že za daných podmínek jsou lidská práva "samozřejmostí, o které vůbec není zapotřebí mluvit".

Základní otázka je právě to, o čem j e z a p o t ř e b í mluvit. Vy uvádíte příměr, že jestliže chce někdo studovat střední či vysokou školu, musí napřed absolvovat základní vzdělání - právě těch "lidských práv".
Jak řečeno, z čistě formálního hlediska můžete mít pravdu: kde není respektována ani ta nejzákladnější svoboda a integrita lidské bytosti, tam je jen sotva možné dobírat se nějakých vyšších stupňů či horizontů lidské kultury a civilizace.

Jenže: to co se tu celou dobu snažím vyložit, je to, že tato p o s l o u p n o s t (napřed lidská práva, a potom něco víc) je jenom zdánlivá, jenom předstíraná - a že ve skutečné praxi všech těch občansko- (respektive "buržoazně"-) demokratických režimů se ve skutečnosti jedná o stav navzájem se v y l u č u j í c í alternativy.

Skutečný stav tu tedy není takový, že by tyto režimy respektive státy zaujaly tuto pozici: teď jsme si vybojovali lidská práva, tento absolutní základ, a na tomto základě teď se vším úsilím a se vší angažovaností konečně začneme stavět samotnou katedrálu pravého lidství, pravého ducha, pravé kultury, pravé humanity...

Nikoli: skutečný postoj těchto režimů vůči jejich obyvatelstvu, pokud by toto snad žádalo nějaký opravdu humánnější svět, je tento: Dali jsme vám přece ta vaše lidská práva, tak co ještě chcete?!

Opakuji ještě jednou: celý tento konstrukt "lidských práv" nikdy nebyl skutečně zamýšlen tak, že se od tohoto "absolutního minima" půjde opravdu někam dál a výš. Od samého počátku toto "absolutní minimum" bylo zamýšleno jako zároveň k o n e c veškerého dalšího vývoje, veškerého dalšího usilování.

Připomeňme si: od Velké francouzské (občanské) revoluce, s její proklamací "Práv člověka a občana" uplynulo už 225 let - tedy bezmála už čtvrt tisíciletí! A - kde jsou ty její původní honosné ideály? Kam se poděly? Bezpochyby: znevolněný člověk středověké, feudální společnosti dostal svou osobní "volnost a rovnost" - ale kam se poděl její ideál "bratrství"? Tedy právě ten ideál, který přerůstá ten pouhý akt osvobození od vnějších pout, který jako jediný z oněch tří míří k tomu cíli, vytvořit nějakou opravdu substanciálně humánní, vzájemnou lidskostí naplněnou společnost?

Přesně toto měl na mysli ostatně už Aristoteles, když hovořil o nutnosti "přátelství" jakožto právě toho zásadního rozdílu mezi státem dobrým, který má svůj vyšší účel a smysl, a mezi státem, který je jenom z čistě pragmaticko-správních účelů organizováním původní nesourodé tlupy?

Zásadní problém tohoto "něco víc", co překračuje ten minimalistický základ oněch tzv. "občanských práv, je v tom, že všechno toto "bratrství" či "přátelství" je něčím velice subtilním, neuchopitelným, nehmatatelným. Nemateriálním. Což pak umožňuje apologetům stávajícího režimu vždycky znovu poukázat právě na to: Máte přece svá "lidská práva" - tak co ještě chcete? Nějaké "přátelství" - to jsou přece všechno jenom chiméry snílků, reálná politika je o něčem zcela jiném, v ní se jedná o miliardové majetky, to je to co se počítá!

Pane Kolaříku, Vy jste křesťan; tak Vám dám - ještě jednou - příklad z této oblasti. Dát lidské bytosti jenom její "základní lidská práva", ale nic dalšího k tomu, to je asi něco takového, jako stvořit Adama a Evu, ale nevdechnout jim duši Božího díla, Božího stvoření. Budou tu jenom těla, která napohled tak nějak vypadají jako lidská, ale budou postrádat všechno, co by jejích existenci mohlo propůjčit nějaký vyšší smysl.

Pane Tejkle, to je opravdu zajímavá myšlenka, že projekt globální regulace (kapitalismu) je ve skutečnosti cestou, jak se opravdové systémové změně vyhnout - nicméně se mi nezdá, že zrovna v tom by byl zásadní problém.

Vy zřejmě chcete poukázat na to, že kapitalismus není možno ukrotit "shora", nějakým (globalizovaným) reglementováním, nýbrž že je nutno principiální systémové změny "zdola". To je sice sám o sobě naprosto oprávněný argument; ale podle mého názoru se jedná nakonec o nepravou alternativu.

Totiž, já stále zůstávám u přesvědčení, že kapitalismus (tj. systém volného trhu s principiálně neomezovanou aktivitou ekonomických subjektů za účelem vlastního prospěchu, čili zisku) je opravdu tím z čistě ekonomického hlediska nejpřirozenějším způsobem ekonomiky. Jinými slovy, ať provedeme jakoukoli zásadní "systémovou změnu", ten nový systém (respektive jeho účastníci) bude pořád mít tendenci k tomu, obnovit ty "přirozené" kapitalistické vztahy. A že tedy k tomu, aby se ten nový (doufejme: humánnější a ne pouze ziskově orientovaný) systém mohl vůbec natrvalo udržet, bude zapotřebí i té - globální a velmi důsledné - kontroly a reglementace.

"Nikoli: skutečný postoj těchto režimů vůči jejich obyvatelstvu, pokud by toto snad žádalo nějaký opravdu humánnější svět, je tento: Dali jsme vám přece ta vaše lidská práva, tak co ještě chcete?!

Opakuji ještě jednou: celý tento konstrukt "lidských práv" nikdy nebyl skutečně zamýšlen tak, že se od tohoto "absolutního minima" půjde opravdu někam dál a výš. Od samého počátku toto "absolutní minimum" bylo zamýšleno jako zároveň k o n e c veškerého dalšího vývoje, veškerého dalšího usilování."

Vy jste konspirační teoretik pane Poláčku.
Mně jako nekonspiračnímu neteoretikovi je ovšem těžko uvěřit, že jsou lidská práva "konstrukt" stvořený v hlavách nějakých "těchto" režimů, se zámyslem odradit spodní lid od veškerého dalšího usilování o humánnější svět.
Vidím spíš usilovný boj o osmihodinovou pracovní dobu, o všeobecné rovné volební právo.......................
.........
.....................
.................................... až k současnosti.

řícií že idea lidských práv lidi rozděluje mi hlava nebere - jeslti něco lidi rozděluje tak je to přeci nacionalismus.
U lidských práv jen jde o otázku jak je reálně naplňovat na rozšířující a nikoliv zužující množině lidí.
P.S. protisystémová levice je co ? někteří pletou s tím hledat systémové alternativy. Ale to vůbec není totéž.

Pane Hellere, zklamal jste mě. Je opravdu podivuhodné, jak se i v marxistických kruzích stále drží ta iluze, že ona takzvaná "lidská práva" by měla mít nějaký principiálně pozitivní charakter. A že se svým způsobem jedná jenom o to, tato údajná "lidská práva" rozšířit i na materiální sféru. Svého času jsem se při psaní své magisterské práce (na téma "lidská práva") právě o toto přel se svým marxistickým docentem, u kterého jsem tuto práci psal.

Přitom, Marx se na téma těchto tzv. "lidských práv" vyjadřuje zcela jasně a nedvojsmyslně:

"Žádné z těch takzvaných lidských práv tedy nejde za egoistického člověka, za toho člověka, jak je příslušníkem buržoazní společnosti, totiž na sebe, na svůj soukromý zájem a na svou soukromou libovůli omezené a od společnosti izolované individuum." (in: K židovské otázce, MEW 1, s. 367 - tj. asi 5 stránek před koncem I. části.)

A dále:

"Sféra cirkulace neboli zbožní výroby (...) byla ve skutečnosti pravý ráj vrozených lidských práv. Co tu jediné panuje, je volnost, rovnost, vlastnictví a Bentham (anglický sociální reformátor, pozn. J.P.). Volnost! Neboť kupec a prodávající nějakého zboží, například pracovní síly, jsou určováni jenom jejich svobodnou vůlí. (...) Rovnost! Neboť oni se k sobě navzájem vztahují jenom jako vlastníci zboží a směňují ekvivalent za ekvivalent. Vlastnictví! Neboť každý vládne jenom tím svým. Bentham! Neboť každému z jich obou se jedná jenom o sebe samého. Ta jediná moc, která je přivádí k sobě a do vzájemného vztahu, je moc jejich egoismu, jejich výlučného prospěchu, jejich soukromých zájmů." (in: Marx, Kapitál, MEW s. 189-190; 1-2 stránky před koncem II. dílu).

Ten nejzákladnější rozdíl mezi oněmi "lidskými právy" a mezi tím nepojmenovatelným "něčím navíc", které teprve by mělo vytvářet pravou humanitu ve společnosti, v mezilidských vztazích, se dá v koncentrované formě vyjádřit takto:

Všechna ta "lidská práva" mají nakonec jenom čistě p a s i v n í charakter. Nic nevytvářejí. Jsou jenom základní ochranou lidské bytosti před tím či oním bezprávím.
Jedná se tedy čistě jenom o proces e m a n c i p a c e - od toho či onoho útisku, bezpráví, znevýhodnění.

Ve všech těchto "lidských právech" není ale nikdy a v žádném případě obsažen nějaký skutečně p o z i t i v n í element - něco, co by mělo reálnou potenci nebo co by si vůbec závažně kladlo za cíl, lidskou společnost přetransformovat v nějakou principiálně vyšší, humánnější kvalitu.

Tedy pane Dolejši, stavět proti sobě "protisystémovou levici" a "hledání systémových alternativ", tak to už je skutečně vysoká metafyzika! :-;

Totiž, v určitém smyslu se skutečně nejedná o to samé; ale asi přesně v tom opačném smyslu, než jak jste to myslel Vy.

Je fakt, že určitá část levice skutečně podléhá iluzi, že jenom tím, že se "tak nějak" staví proti stávajícímu (kapitalistickému) systému, že už jenom tím oproti tomuto systému vytváří dostatečně nosnou a perspektivní alternativu. A že tedy už není povinna, takovouto alternativu skutečně (jakožto opravdu promyšlený, funkceschopný a životaschopný model) hledat, zkoumat, vymýšlet.

Jedná se především o všechna ta "antikapitalistická" hnutí a aktivity, které se domnívají, že čistě svým radikalismem (a jakousi neurčitou představou o alternativních, autonomních způsobech života) dokáží svrhnout a překonat stávající systém.

Nikoli, pane Morbicere; všechny ty konspirační teorie, kterým velmi často podléhají i velké části levice, jsou mi skutečně krajně vzdálené.

V mém textu jsem se v dané souvislosti samozřejmě dopustil určitého zkrácení, které může daný dojem vzbuzovat.

Není to samozřejmě tak, že by v pozadí novodobého světového dění stál nějaký démon, který by řekl či nařídil: "A teď pustíme do světa tu propagandu o lidských právech, prostý lid se tím nechá obalamutit, a nebude už po nás chtít žádné další ústupky. Díky tomu my si budeme moci nadále užívat naše panství nad nimi."

Nikoli, takto přímočaře a polopatisticky to v dějinách bezpochyby neprobíhalo. A nelze pochybovat ani o tom, že určitá část těch "buržoazních" revolucionářů svůj boj za lidská práva myslela skutečně do určité míry upřímně.

Jde ale o to, že f a k t i c k y celý tento projekt "lidských a občanských práv" historicky splnil přesně tu funkci a tu úlohu, jaká byla vylíčena v příslušném odstavci. Právě on umožnil obecnému lidu spokojit se s onou "mísou čočovice" formální občanské rovnosti a osobní volnosti, aby už nepožadoval "právo na prvorozenectví" skutečně humánním obsahem naplněného života celé společnosti.

vstupy se zvláštní schopností nepochopit a překroutit logiku marxismu už skončily a že se budu moci plodně bavvit s lidmi na určité intelektuální úrovni, kterou diletant jako Vy nemůže nikdy dosáhnout. Bohužel. tomu tak není a teď budeme muset snášet Vaše tvrdošíjné opakování jednoho citátu vytrženého ze souvislosti. Odpověď pro každého znalého věci je přitom naprosto jednoduchá. Marx žil v kapitalismu a reagoval na něj, včetně iluzí Velké francouzské revoluce o lidských právech, které byly jinak bezohledně porušovány. I on v určité době dával přednost západní buržoasní demokracii s těmito fiktivními právy před např. ruskou totalitou. I Marx však chápa přednost buržoasního systému před předkapitalistickými systémy a Lenin dokonce rozvinul teorii o tom, že v Rusku musí proběhnout nejprve buržoasně demokratická revoluce, ovšem pod hegemonií dělnické třídy (buržoasie za imperialismu už jí není schopna provést), a ta může přerůst v socialistickou, která lidská práva postaví na pevný základ - zájem dělnické třídy. Pokrokové síly v Marxově době ještě nebyly příliš silné na to, aby byly schopné donutit buržoasii k respektování lidských práv, ale za Lenina už ano. Následoval další vývoj, dalčí změny v situaci a reakce klasiků na ně a ještě více pak v dělnickém a komunistickém hnutí, které mělo zkušenost s fašismem, který odhodil i ta formální lidská práva. Za stalinismu se sice zápasilo s ortodoxními stanovisky, která chápala lidská práva jako Vy a hlásala zásadu "čím hůře, tím lépe",ale tenhle proud se smrtí Stalina a XX. sjezdem (Vy jste docela schopen sdílet názor stalinistů, že to byla ta zrada na komunismu -pomoz Vám Josif) zmizel v propadlišti dějin - odmítla ho veškerá kvalitní i nekvalitní literatura ovlivněná marxismem - mj. taková jména jako náš Gottwald, Maurice Thoréz, Palmiro Togliatti, a další. Myslím ale, že ani u Josifa byste v jeho Spisech tu Vaši myšlenku nenašel. Takže - dnes stal práv vypovídá především o tom, k čemu dokázal třídní boj buržoasii donutit a co už je dnes hlubinně zakotveno ve vědomí mnoha lidí. Původně buržoasní práva se stala všelidskými - je to jen minimum, samo nic nemůže, ale patří to k vzestupnému protikapitalistickému vývoji. A samozřejmě - teď jde o to rozbít buržoasní pojetí práv v podobě práva na vykořisťování, které se s ostatními lidskými právy dostává do rozporu. A za to se lidé angažují. To je abeceda, Vám zřejmě nedostupná. Takže přestaňte obtěžovat a děkat šaška ze sebe, Marxe a už vůbec ne ze mne a věnujte se třeba pejskům nebo kytičkám nebo choďte na ryby, to prý uklidňuje.

vstupy se zvláštní schopností nepochopit a překroutit logiku marxismu už skončily a že se budu moci plodně bavvit s lidmi na určité intelektuální úrovni, kterou diletant jako Vy nemůže nikdy dosáhnout. Bohužel. tomu tak není a teď budeme muset snášet Vaše tvrdošíjné opakování jednoho citátu vytrženého ze souvislosti. Odpověď pro každého znalého věci je přitom naprosto jednoduchá. Marx žil v kapitalismu a reagoval na něj, včetně iluzí Velké francouzské revoluce o lidských právech, které byly jinak bezohledně porušovány. I on v určité době dával přednost západní buržoasní demokracii s těmito fiktivními právy před např. ruskou totalitou. I Marx však chápa přednost buržoasního systému před předkapitalistickými systémy a Lenin dokonce rozvinul teorii o tom, že v Rusku musí proběhnout nejprve buržoasně demokratická revoluce, ovšem pod hegemonií dělnické třídy (buržoasie za imperialismu už jí není schopna provést), a ta může přerůst v socialistickou, která lidská práva postaví na pevný základ - zájem dělnické třídy. Pokrokové síly v Marxově době ještě nebyly příliš silné na to, aby byly schopné donutit buržoasii k respektování lidských práv, ale za Lenina už ano. Následoval další vývoj, dalčí změny v situaci a reakce klasiků na ně a ještě více pak v dělnickém a komunistickém hnutí, které mělo zkušenost s fašismem, který odhodil i ta formální lidská práva. Za stalinismu se sice zápasilo s ortodoxními stanovisky, která chápala lidská práva jako Vy a hlásala zásadu "čím hůře, tím lépe",ale tenhle proud se smrtí Stalina a XX. sjezdem (Vy jste docela schopen sdílet názor stalinistů, že to byla ta zrada na komunismu -pomoz Vám Josif) zmizel v propadlišti dějin - odmítla ho veškerá kvalitní i nekvalitní literatura ovlivněná marxismem - mj. taková jména jako náš Gottwald, Maurice Thoréz, Palmiro Togliatti, a další. Myslím ale, že ani u Josifa byste v jeho Spisech tu Vaši myšlenku nenašel. Takže - dnes stal práv vypovídá především o tom, k čemu dokázal třídní boj buržoasii donutit a co už je dnes hlubinně zakotveno ve vědomí mnoha lidí. Původně buržoasní práva se stala všelidskými - je to jen minimum, samo nic nemůže, ale patří to k vzestupnému protikapitalistickému vývoji. A samozřejmě - teď jde o to rozbít buržoasní pojetí práv v podobě práva na vykořisťování, které se s ostatními lidskými právy dostává do rozporu. A za to se lidé angažují. To je abeceda, Vám zřejmě nedostupná. Takže přestaňte obtěžovat a děkat šaška ze sebe, Marxe a už vůbec ne ze mne a věnujte se třeba pejskům nebo kytičkám nebo choďte na ryby, to prý uklidňuje.

Člověk přece může být antisystémový aniž by byl povinen vymýšlet nějakou alternativu. Samozřejmě si nikdo nemyslí, že kapitalismus překoná jenom svým postojem. Jde o to, že teď je prostě "hluchá" doba, kdy se nic neděje. Mají na to vliv různé okolnosti. To ale ještě zdaleka neznamená, že se musíme smířit s kapitalistickou realitou.

Jo a mimochodem například Ivan Štampach si myslí, že žijeme ve dvou systémech (v ekonomickém a politickém). Píše o tom ve svém posledním článku. Ten ekonomický je podle něj špatný a ten politický dobrý. Myslí si, že když budeme důsledně využívat ten politický, změníme ten ekonomický. Aspoň tak jsem to pochopila. Taky jsem především proti tomu ekonomickému. Ale nejsem si jistá, zda to může fungovat podle jeho představ.

představě vědeckotechnického pokroku. Zda může fungovat pouze na základě ekonomistického myšlení, které s tak geniálním talentem dodnes adoruje většina nejen západní inteligence.
Ekonomisté zprava i zleva doposud stále nabízeli pouze další a další omylné teorie, popř. se v katastrofických periodách odmlčeli.
Mám dojem, že ani družstevnictví nás nezachrání....posteskl bych si za pana Hellera.

Pane Petrásku, víte jistě, k čemu jsou dojmy!!!Ekonomisté se neodmlčeli, ale byli po vítězství naší současné vládnoucí třídy umlčeni, chtěl bych vidět kantora z VŠ či vědeckého pracovníka, který by si v devadesátých letech dovolil jiné než idealistické pojetí společnosti, materialistické pojetí ze západu se tu neobjevilo a pokud ano, nebyl to marxismus, ale spíše technologický determinismus vyhýbající se otázkám vlastnictví. (pane Petrásku, nikdo nesází pouze na vědecko-technický pokrok, ale na rozvoj celého komplexu výrobních sil, který je zase v dialektice s výrobními vztahy - neškodilo by Vám si přečíst nějakou solidní učebnici politické ekonomie kapitalismu z předlistopadové doby, např. Hábovu vysokoškolskou). Pořád věříte na tu sílu práva jako hlavní faktor systémové změny???
Evičko - šokovala jsi mne s tím dr. Šampachem - já si ho dost vážím a viděl jsem u něj řadu styčných ploch s marxismem (tedy ve společenských otázkách, ne světonázorově), Jestli ale jeho výrok interpretuješ správně, pak je to nebetyčná pitomost. On určitě musí vědět, že jaký je ekonomický systém, takový je politický. Ano - někdy se jeden ekonomický systém realizuje prostřednictvím více typů politického systému - viz 30 leta - buržoasní demokracie a fašismus - ale i tak je vždy třída dominantní ve vlastnictví dominantní i v politice. \a o našem politickém systému jer možné nanejvýše říci, že je to menší zlo, než např. jihoamerické diktatury - zejména Pinochet - rozhodně to není systém dobrý a těžko lze měnit ekonomický systém bez politických změn. Že by tohle dr. Štampach nechápal?

No, třeba jsem to jen nějak špatně pochopila, Pepíku. Vždyť si to nakonec můžeš přečíst sám a posoudit, jak to myslel. Je to ke konci článku na http://denikreferendum.cz/clanek/17810-nove-kolo-konfliktu

Tak dobře pane Poláčku.
Nicméně měl byste si uvědomit, že když začnete mluvit o lidských právech jako o něčem ve své pravé podstatě škodlivém a negativním (opium lidstva), a navážete na to řečmi o "prvorozenectví" a korunujete to celospolečenským humánním obsahem - že spoustě lidí naskočí vyrážka.
Vždyť v minulém století proběhlo několik pokusů o realizaci dost podobného plánu - a i kdybychom těmto pokusům přisoudili na počátku ty nejušlechtilejší pohnutky, průběh byl tragický pro miliony lidí a konce nevalné...
Vždyť si vemte italský fašismus. Základním symbolem je svazek - člověk není zbaven své individuální jedinečnosti, stébla ve svazku nejsou jedno jako druhé, jedno je pružné, jiné sukovité, jedno tenčí, jiné hrubší... - ale nejsou ponechána samotná v liberálním bloudění nebo komunistickém šílenství - jsou svázána do svazku vzájemnou odpovědností.
Jméno tohoto svatého svazku odpovědnosti je Stát.
Česká Wikipedie označuje fašismus za "rovnostářský kolektivismus", což je samozřejmě naprostá kravina - rovnostářský kolektivismus je komunismus - Strana je předvoj proletariátu a cílem je jeho vzestup na uvědomělostní výši předvoje, čímž vznikne beztřídní společnost.
Fašismus je hierarchický kolektivismus. Kapitál zůstává v soukromých rukou. Ale vzhledem k tomu, že odpovědnost ke svazku má každý, bez výjimky, metař, dělník, Duce, učitelka, umělec, úředník, inženýr... - má ji i kapitalista. Výrazem tohoto je koncept korporativismu....................................................
...............................................
Palbu z téhle strany byste měl očekávat pane Poláčku.
Pana Hellera se dá odbýt tím, že se řekne, že to proletariát v čele se svým předvojem v historickém zápasu projel jako sedláci u Chlumce, čímž to zhaslo.
A pan Heller je pouhý nostalgik, který po zklamání proletariátem, jenž se oddal konzumu, spoléha na poslední kartu, která mu v ruce zbyla - na pracující inteligenci, neboli kognitariát (rolníkům komunisté ve skutečnosti nikdy nevěřili).
*******************
Hmmm.
Asi byste se proti totalitám měl trochu vymezit.

člověk může být jen ANTi a ne ALTER, ale k čemu je to dobré - tak zní otázka
protože pak z toho zbývá jen takové to frflání na vrchnost - dříve na bolšány a komouše, dnes třeba na buržousty či imperialisty a militaristy.
Možná že někdo i zvažuje velde frflání i akt destrukce ale pokud neví co po tom tak to opět nevede k podstatnější změně. Takže v rozlišení pouhé negace (bez ohledu na míru) a snahy po řešení není žádná metafyzika.
To že řešení by mělo mít svou logiku v základně i nadstavbě - řečenmo s klasiky - snad je jasné. Vystřídat ale jen politické elity (hodné za zlé) a nesáhnout na ekonomiku z které yvrůstají ovšem je změnou jevovou.

Kdo to řekl, že boření je tvorba?

ovšem kazisvěti, hérostratově a defétisti toho moc nevytvoří. To není jako když se dítěti znelíbí hračka - bác a letí do kouta, však maminska přinese jinou...projektovat svůj svět je to co odlišuje člověka od divocha či troglodyta
P.S. týká se samozřejmě i tématu evropská integrace kdy často levici shcází právě ona alternativa a tak je kritika "kapitalistické EU" jalová

pochopil, ale Vy jste zřejmě na stejné úrovni s totálním diletantem, panem Poláčkem, který je ale přece jen o něco chápavější. Napsal jste o mně a marxismu samé pitomosti..Např.- já nejsem nostalgik,protože o chybnosti minulého systému jsem věděl od svých studentských let a crlý život jsem pracoval na teorii, která by to vysvětlil. Po listopadu jsem zase spoustu let válčíl s nostalgiky a nekritickými obhájci minulého systém v KSČM, Já jen chci, aby se ten minulý systém zobrazil pravdivě a objektivně, ne ty pohádky oficiální ideologie, aby se vědělo, co dělat dál.Protože jsem nevylil s vaničkou i dítě - totiž marxistický projekt komunismu a poznání, že kapitalismus musí skončit. Dále jste úplně špatně pochopil ten cíl projektu klasiků. Jeho primárním cílem nebylo nějaké osvěcování většiny dělnické třídy - to byl jen prostředek a tu přehnanou roli strany tam později vložil až Lenin a hlavně stalinismus. Cílem byla ekonomická přeměna -překonání příčiny vykořisťování a odcizení nahražením soukromého vlastnictví výrobních prostředků (netýkalo se malovýroby, kde vlastník sám pracuje) společenským vlastnictvím - aby mohl vlastník každý a ne jako stádo, ale jako rovnoprávný jednotlivec. Ten nesmysl s rovnostářstvím přišel až za stalinismu. Ale celá teorie (Marx,Engels, Lenin a další) hlásala< že za socialismu jako první fázi je odměňování podle práce, ne rovnostářské (v realitě to pak zkazila vládnoucí třída řídícího aparátu, ale ani tam nebyla rovnost -jenom nefungovaly mechanismy poměřován podle společenské nutnosti - takže vlastně někteří dostávali za nepotřebnou práci a jiní nebyli odměňováni dost. A za komunismu není rovnostářství, je odměňování podle potřeb, protože odpadla nutnost poměřování výkonu. Svobodná tvořivá práce totiž vyprodukuje tolik, že se hokynařit nemusí. Dělnická třída nedopadla jako sedláci u Chlumce, dokázala přece probojovat alternativu ke kapitalismu i alternativní světovou soustavu,což možná lidstvo zachránilo před jadernou katastrofou, a i jinak to přineslo leccos dobrého - např. tlak na sociální stát. Nedostatek pojetí klasiků i dělnické třídy byl jen v tom, že v podobě industriálního fyzicky pracujícího proletariátu dělnická třída nedokázala zabránit tomu, aby ji ovládl řídící aparát a místo socialismu vznikl jen protosocialismus jako vedlejší lep větev. Svou roli dokáže dělnická třída splnit až v podobě kognitariátu (to není žádná pracující inteligence -. tento naprosto nevědecký pojem zavedli staliniští kádrováci -ten typ duševního pracovníka, který definuji, je podle původních Marxových kriterií dělník -na rozdíl od určitých typů fyzických pracovníků. Určuje se to totiž jinak v marxistické teorii a jinak v minulé oficiální ideologii. Takže já se nechytám nějakého stébla, ale jen propracovávám původní teorii,zatímco Vy omíláte už mnohokrát zdiskreditovanou buržoasní ideologii a myslíte si, jaký jste king. Ten fašismus - takový či makový - byl diktaturou monopolního kapitálu - současná ideologie, která najednou tolik odlišuje italský a německý fašismus, se jen snaží tu skutečnou podstatu fašismu zastřít - aby měla volné ruce pro budoucí aplikaci fašismu. Jsem zvědav,zda na moje uveden Vašeho plácání na pravou míru zareagujete neb budete dělat, že nic řečeno nebylo.

jak Hába tak svěcená voda. Trochu mi pomáhá čtvrtónový Hába, jenže ne od nedůvěry v nekritický postoj vůči víře ve vědeckotechnický pokrok.
Ale taknějak lidsky všem věřícím - i panu Klausovi - plně rozumím. Kdo z nás nechce mít plnější ekoledničku, rychlejší ekoauto, pohodlnější ekoletadlo a krásnější ekodům, nemluvě o trofejženě, či trofejmuži.
Jen proklatá menšina kazisvětů a defétistů, o žhářích a spalovačích pokroku nemluvě.........bych dodal.

Takže tu máme další milé přezdívky pro radikální levici. Vzhledem k blížícímu se Velkému pátku pan Dolejš tentokrát vynechal blouznivce a mesiáše a nahradil je kazisvěty, hérostraty a defétisty. Co vlastně chtějí ti kazisvěti kazit? Patrně ten dokonale fungující systém.

Paní Evo, velikonoční náladu nemám -pro mne jsou to jen svátky
jara. Takže nahradit blouznivce škarohlídy či defétosty má jiný důvod. Radikalismus a negativismus totiž jsou hodně různé věci.
Myslím že nepotřebuje moc úsilí pochopit že když chci něco změnit musím říci co a jak. Intenzita frflání to nenahradí, Nestačí mrzoutsky konstatovat že mne štve tento svět i když vskutku není rájem

Nejde jen o to nějaké alternativy hledat, ale hlavně pro ně někoho získat.

nehodláte, což je pro Vás typické. Vaše bonmoty někdy pobaví ale jinak jsou naprosto prázdné, Je vidět, že jste člověk umění, ne vědy.

Stejně tak je rozdíl mezi realismem a smířením se s logikou systému z vlastní´pohodlnosti nebo pod něčím tlakem. To pak nutně vede že každý, kdo se takto smiřovat nehodlá, je bliznivec, frflavec apod. a i když dává velmi podstatné návrhy, řejne se, že žádné nedal. Díky lidské manipulovatelnosti vládnoucí třídou to může někdy vydržet až do zabezpečeného důchodu.

pro co chci získávat, musím mít - v opačném pořadí to těžko
funguje. Nespokojenost s fungováním EU nevyřeším zaklínáním abstrakcemi ale recepty na její proměnu.
Proto také autor článku konstatuje nelogické postoje levice pokud jde o Evropu - původně internacionální levice se pak ve své zmatenosti jakoby podílela na nacionálním hnědnutí Evropy.
Lídr ČSSD říká na bilboardech že EU bude taková jakou si ji uděláme - není logické se ptát v čem a jak ? Jinak ty hlasy natáhne "apolitické" ANO přitom pan Telička je asi expert, ale spíše bruselský než český a protestní hlasy naláká naconálně konzeravtivní pravice.
Chápu že je to nesnadné, ale také to v intelektuálně disponovanějším prostředí připomínám jako velmi potřebnou metu.

Radikální levice myslím není protievropská, pane Dolejši. Ale protiimperiální asi ano.
Mimochodem alternativy přece jsou. Například ta samospráva. Vy sám jste se ale tuším jenou zmínil, že je to nereálné, protože nevidíte dost aktivních lidí, kteří by do toho šli, a proto to pro vás alternativa není. Proto říkám, že je třeba ty lidi získávat...

jsem člověkem vědy i umění velmi napolovic polovičatě.
Ale přesto si velmi vážím talentu/schopnosti otevírat nejen sobě stále se roztodivně skrývající roztodivné způsoby uvažování o roztodivné řešitelnosti lidské existence.
V tom jsme si takřka skoro za jedno. Rozdíl spočívá ve stupni trpělivosti/radikalitě/netrpělivosti, se kterou si oba - tedy nevědecky - prosazujeme model takové lidské existence, o kterou si velmi nevědecky žádá vlastní nátura - ............. věcně bych poznamenal.

Kéž by to tak bylo - realitou ale je silná eurofobie u konzervativnější levice (někteří jsou schopni absurdně přirovnávat EU k Třetí Říši) a odmítají intergaci jako takovou v podstatě s klausovskými quasinacionálními argumenty.. kritika EU z Ruska to nyní ještě zesiluje (jako by vlastně nšelo o dvě imperia).
Takže jak to překrýt jinou EU ? Myslíte že odpovědí na otázka zda revidovat smluvní základ EU, jak koncipovat bankovní unii, jak by měl vypadadat fiskální kompakt, co se společnou zahraniční a bezpečnostní poltikou EU jsou akademické úvahy o výrobní samosprávě nebo založených pár družstev navíc ?
Křižovatka na které EU nyní stojí bude potřebovat nejen diskuse o
vzdálených vizích (třeba EU bude jednou socialistická) či zakládání drobných ostrůvků pozitivní deviace, ale i konkrétní zásah do dnešních institucí a pravidel aby se tato kulturní a geopolitická platforma globálního významu nezačala drolit, což by vedlo k regresu a nikoliv progresu...

Pane Dolejši, nejsem si teď úplně jistý, jestli jsem opravdu správně pochopil smysl Vašeho původního textu. Pokud jsem Vás neprávem atakoval pro názory které nezastáváte, v tom případě se omlouvám.

Alespoň podle Vašeho následného textu bych soudil, že naše názory na věc nejsou zase až tak příliš vzdálené.

Být jenom "anti", aniž by se závažně hledalo funkční a smysluplné "alter" - to opravdu nemá perspektivu. (Je jenom otázka, jestli my pod tou "alternativou" rozumíme oba to samé.)

Paní Hájková: máte bezpochyby pravdu že žijeme v současné době v určitém "bezčasí" (i když já bych řekl, že díky posledním otřesům kapitalistického systému se už přece jenom začíná trochu blýskat na lepší časy, po éře restaurace kapitalismu po roce 1989 je už zase možno o jistých věcech uvažovat a veřejně hovořit) - a v tomto smyslu je možno mít určité pochopení pro ty, kdo nemají k dispozici reálnou systémovou alternativu, že stávající systém alespoň "nahlodávají" v jeho sebejistotě aktivním vyjádřením vlastního kritického postoje.

Mým příspěvkem jsem se obracel ale především proti tomu postoji, který si principiálně v y s t a č í s tím pouhým akcionismem, s tím pouhým "anti" - a oddává se snění že jenom několika spektakulárními akcemi proti výkladním skříním kapitalismu (jako třeba MMF) opravdu dokáže přivodit reálnou systémovou změnu.

Pane Hellere, v mém prvním příspěvku na toto téma jsem napsal, že jste mě "zklamal". Teď, po Vaší reakci, musím konstatovat, že nad způsobem Vaší recepce Marxe v podstatě už jenom mohu pokrčit rameny.

Jak už jsem v jiné souvislosti napsal, nemohl bych Vám v podstatě mít za zlé, že nejste schopen pochopit nejhlubší, filozofické roviny Marxova myšlení. Ale jak je vidět, nejste schopen pochopit ani ty nejelementárnější Marxovy výpovědi. Není to ostatně poprvé, kdy Vám musím atestovat přinejmenším určité elementy čistě maloburžoazního způsobu myšlení. K tomu patří právě ta víra v jakási "lidská práva".


- Mimochodem, pane Hellere, když už nechcete ztrácet svůj drahocenný čas s tím "diletantem Poláčkem", s nadějí, že Vám bude umožněna diskuse s inteligentnějšími účastníky: jak se tak rozhlížím, máte i nadále krajně velké problémy nalézt někoho, kdo by byl schopen dosáhnout Vaší intelektuální úrovně, a přijmout bezezbytku Vaše představy o světě. Že by zde panoval tak velký nedostatek opravdu inteligentních diskutérů? Snad byste se tedy měl raději poohlédnout po nějakém jiném diskusním fóru, s podstatně vyšší úrovní inteligence...

Pane Morbicere, máte v každém případě pravdu v tom směru, že jakmile se někdo odváží podrobit zásadní kritice tu koncepci (respektive ideologii) lidských práv, že jako okamžitý reflex následuje zhrozená předhůzka: "Cože?? Vy snad chcete propagovat diktaturu?!!..."

Jde o to, si opravdu konečně zcela jasně uvědomit:

Pravá alternativa (alespoň v našem čase a v našem regionu) nestojí: "lidská právě kontra diktatura", nýbrž "ideologie lidských práv kontra autentická, substanciální humanita".

Toť v podstatě vše. Já vím, není zpočátku nijak jednoduché si tento rozdíl v perspektivách osvojit, mně samotnému to trvalo také v podstatě dlouhá léta, a víceméně jenom díky určitým specifickým podmínkám se mi ozřejmilo, jak ta napohled tak humánní a nezpochybnitelná idea "lidských práv" je v reálné praxi zneužívána právě jako beranidlo proti všem snahám o zavedení opravdu humánní lidské společnosti.


--------------------------------------------

Co se toho fašismu týká, to není nijak jednoduchá záležitost, my si dneska fašismus samozřejmě automaticky spojujeme s hrůzami (německého) nacismu, ale nelze zapomenout že ve své zcela původní ideji byl fašismus do jisté míry "socialistickým" hnutím, které - stejně tak jako komunismus - chtělo překonat rozštěpení společnosti na bohaté a chudé, privilegované a podprivilegované za kapitalismu.

Rozdíl mezi fašismem a komunismem byl v tom, že komunismus chtěl kapitalismus principiálně překonat, zrušit, s cílem zavést ekonomicky a sociálně homogenní, harmonickou společnost; zatímco fašismus chtěl také zavést harmonickou a do jisté míry i homogenní společnost - ale na půdě setrvávajícího kapitalismu, jenom na základě jakési korporativní příslušnosti (a identity) různých vrstev populace.

Jedním slovem: komunismus chtěl odstranit příčiny, zatímco fašismus příčiny neřešil, společenské konflikty chtěl překonat jenom jakýmsi všeobjímajícím pocitem společné (korporativní) příslušnosti.

měla to být trochu nadsázka, "... se dá odbýt tím, že se řekne...".
Očividně to moc nevyšlo. Jestli jsem se Vás osobně nějak dotknul, tak se omlouvám.

Pokud bych měl říct, kde se stala chyba - myslím, že Vámi používaný jazyk je už příliš obtížen významy a pseudovýznamy, které se na něj v dějinách i životech nabalily.
Když jsem četl Vaše komentáře na téma kognitariát, měl jsem dojem, že by to měli být vědečtí pracovníci, novinářky, vysoce vyškolení technici, inženýrky, knihovníci, lékařky.............
Označení "pracující inteligence" (PI) mi připadá poměrně výstižné a jmenované profese v mé představě mají mnohem blíž k PI než ke slovu proletariát, který se mi opravdu spíše spojuje s manuální činností v průmyslu a podobně.
Jenže se dozvím, že pracující inteligence je protosocialistický výmysl a protosocialisté nejsou žádní socialisté, natož komunisté, což není totéž co leninisté, stalinisté a nostalgici, a že kognitariát není žádný proletariát, protože kognitariát se díky své inteligenci nenechá oblafnou reakčními silami uvnitř sebe samotného, jako se nechal oblafnout proletariát - budeme žít v socialismu, ale ne v tom falešném protosocialismu, ale v tom pravém socialismu, který nebudou huntovat leninisté, stalinisté a protosocialisté, byrokrati, nostalgici, oportunisté atd. atp etc.
Ale vlastně proletariát je kognitariát, je v něj transformován.
Ale pracující inteligencí kognitariát není. To je falešná představa............
............
............

Vracím se s určitým časovým zpožděním k textu pana Holubce "V ideologickém područí", z neděle, 13.Dubna 2014, 20:44

Jsou to totiž opravdu velice zajímavé myšlenky; především ta "ovce potřebují pastýře, dokud jsou ovcemi" má naprosto nadčasový charakter.

Intence pana Holubce jsou asi dost jasné: vybudovat nějakou "antimasovou" společnost, která si své životní cíle nemusí formulovat a formovat prostřednictvím nějaké - principiálně ustrnulé a zkostnatělé - ideologie, nýbrž která je schopna opravdu autentického způsobu své existence. Kde každý člen této společnosti dokáže vycházet ze své vlastní - autentické a "ideologierezistentní" osobnosti. Kde tedy už nikdo nebude "ovcí", a nebude mít tedy ani zapotřebí nějakého "pastýře", který by ho z tohoto pasivního, bezmyšlenkovitého způsobu žití teprve nějakým způsobem probudil.

Intence pana Holubce je tedy jasná a bezpochyby i sympatická; zásadní otázkou je, do jaké míry je realistická.

Je vůbec možno tu "masovou společnost" nahradit těmi ostrůvky autenticity žitými "zdola"? Ostrůvky samosprávy, v ekonomické oblasti dejme tomu ostrůvky družstevnictví? Mají takovéto "oázy autenticity" vůbec sebemenší reálnou šanci, proměnit dominantní masovou společnost ve společenství autentických osobností a charakterů?

Je nutno se obávat, že asi sotva. Ta masová společnost je právě proto většinová, dominující, protože tato "ovčí" existence je ta nejjednodušší, nejpohodlnější, a svým způsobem vysloveně - nejefektivnější! Člověk tu nemusí vynakládat své osobnostně-energetické zdroje na neustálé namáhavé hledání toho, co je pravé, pravdivé, autentické; člověk prostě přejme víceméně pasivně zavedené vzory chování a myšlení, a tím je hotovo. Dál už se nemusí namáhat.

Jestli se tedy přece jenom nemáme zcela vzdát naděje na to, že se přece jednou podaří takovouto "autentickou" společnost vytvořit, pak - nedá se nic dělat - bude zapotřebí stávající společnost k takové zásadní změně životního stylu nějakým způsobem přivést, či vysloveně "donutit".

A - bude takováto zásadní změna životních postojů a životních priorit možná bez nějaké "ideologie"?

Připomeňme si působení Ježíše Krista: bylo jeho učení, jeho kázání o pravém způsobu žití "ideologií" - anebo to bylo historicky novou, ve své době revoluční i d e o u o zcela novém způsobu sebepojímání lidské bytosti?!

Bez jakýchkoli pochyb: v následných dobách křesťanská věrouka mnohdy nabyla veškeré znaky ustrnulé, zkostnatělé, zdogmatizované ideologie.

Ale přece: není za tím vším stále ještě ukryto to pravé, autentické jádro původního Ježíšova učení? Bez kterého by naše současná civilizace nebyla (ani) tím, čím dneska je?

Zdá se, že bez nějaké takové nové, vůdčí ideje se nám současnou "společnost ovcí" transformovat nepodaří. Zásadní otázkou zůstává, jestli je možno najít, vytvořit takovou ideu, která by byla principiálně imunní vůči svému vlastnímu zideologizování a zdogmatizování.

Uznávám, že jazyk společenské vědy notabene vždycky bojující s ideologií nějaké třídy je pro nezasvěceného obtížný - ale, nezlobte se, Vy sám jste vstoupil na tuto půdu s příslušným rizikem. Takže Vás musím kritizovat, když se zmýlite v porozumění textu.Já bohužel nemohu za to, že terminologie, kterou ve svých pracech přesně definuji, není někdy šíře známa nebo je záměrně překrucována, většinou je ale zavedena ve skutečné marxistické literatuře, ba dokonce i v učebnicích.. Jsem kdykoli připraven podat vysvětlení a většinou upozorňuji, kde jsme přišli s něčím novým nebo termín nějak rozvinuli.

Takže k věci:
Zdá sem že jste pochopil nakonec to hlavní - že kognitariát je jen nová podoba proletariátu. Má všechny znaky, které jsou už u Marxe, nikoli ovšem v těch již zmíněných učebnicích z protosocialismu, které notoricky tíhly ke ztotžňování dělníka s fyzickou prací. Nic nebylo Marxovi vzdálenější, i když byl jen člověk a i jeho abstrakce přece jen odrážely daný stav výroby (např. občas připomenutí vysoké přirozené koncentrovanostzi a organizovanosti proletariátu na základě tovární - industriální - výroby. Kdyby znal naši dobu tak by mu určitě nedalo problém vidět, že třeba i individuálně vykonávaná práce propojená moderní počítačovou a komunikační technologií je organizovaná a v jeho smyslu společenská více než u klasického dělníka u stroje (COŽ SE JEŠTĚ STUPŇUJE PŘI GLOBALISMU).aLE TYHLE občasné připomínky nebyly pro Marxe tím nejdůlěžitějším - mnohokrát upozorňoval, že dělníka neurčujeme podle technické podoby jeho práce, ale podle - zjednodušeně řečeno - vlastnické pozice (nebo nevlastnické - u Marxe není vždy striktní hrance vlastník - nevlastník - jsou tu různé dvojaké, přechodné atd. skupiny, Ne každý nevlastník je objektivně!!!! proletář.
Je třeba rozlišit:
1) různé odstíny vlastnictví, dělník (i kognitariátní) je nevlastník, nadto tu nestačí jen zaměstnanecký vztah - osobní kuchař dělník není (je placen z důchodu kapitalisty a nezhodnocuje jeho kAPITÁL), inženýr obsluhící automatizovanou továrnu dělník je (je placen z kapitálu a zhodnocuje ho),
2) ne každý, kdo splňuje tu první podmínku je dělník - část zaměstnanců placených z kaoitálu nadhodnotu neprodukuje, ale jejich vykořisťování umožňuje kapitalistovi opřivlastnit si část nadhodnoty produkované dělníky (např. účetní, hlídač obchodní zaměstnanec bankovní úředník)
3) u Marxe je ovšem ještě pro mne ne úplně jasná podmínka zvěcnění práce ve výrobku (tedy nesmí to být služba) - tohle jsme s Frantou dlouho promýšleli a došli k závěru že tady se Marx mýlil, že se práce může materializovat i v osobnostním systému člověka a určení dělníka jsme rozšířili i na lékaře splňujícího první podmínku, učitele, holiče, psychologa apod. - tohle nikomu nevnucujeme, to je náš názor (Vy jste se mu přiblížil) - ovšem - nemůžete to ještě plně pochopit bez výkladu který jsem v jiných článcích opakovaně podával panu Poláčkovi - nadhodnota a hodnota jen jako určitá "dohoda" lidí (tříd) o tom, jak budou známkovat věci či služby.
4) dělník musí být totálně oddělen od podílu na realizaci vlastnické funkce (ten má každý - i vykořisťovANÝ - ŘÍDÍCÍ PRACOVNÍK).
tAK TOHLE JSOU OBJEKTIVNÍ PODMÍNKY OBJEKTIVNĚ, CHARAKTEREM EKONOMIKY PŘEDEPSANÁ ROLE, SE KTEROU SE KONKRÉTNÍ JEDNOITLIVCI VYROVNÁVAJÍ LÉPE ČI HŮŘE (NENÍ TU AUTOMATISMUS JEN TENDENCE)
Vám se ale tyhle objektivní podmínky pletou se subjektivními - s tím, jak dalece si jednitliví lidé svou objektivní roili uvědomují - a to už je další věc, ale to už nemá co dočinění s obrysem třídy, jenom s tím zda ten člověk jedná a myslí v souladu s objektivním zájemem třídy nebo ne - tady taky není žádný automatismus. Takže kognitariát se od veškerých duševních pracovníků neliší uvědomělostí, i uvnitř něho jsou uvědomělejší či neuvědomělí poříslušníci a k němu se může svou uvědomělostí blížit i mnoho příslušníků, kteří nesplňují ty objektivní podmínky - např. námezdně zaměstnaný vykořisťovaný řídící pracovník. Podtrhuji - třídní příslušnost je jen ovbjektivní tendence a ještě nic nezaručuje, ale dlouhodobě se zájem třídy prosadí. Nemá s tím co dělat vzdělání či inteligenční kvocient konkrétního člověka.
A dále - určitě budete namítatm že je to nesmyslná scholastika, ale není - odráží analýzu strukturacxe vlastnického vztahu a vlastnického jednání a myšlení lidí což je nezbytná podmínka k tomu aby hnutí třídy zaměřilo svou orientaci. Jinak zejména ta první podmínka spojuje do širokého spojeneckého svazku pracoivníky s nejrůlznějščí příslušností, ale je třeba vědět, kdo /která přibližná skupina) má největší zájem na přeměně.
Tahle teorie se všem za Stalina nepoužívala. Stalin vnutil model, kde existují dvě třídy - dělníci a družstevbní rolníci,rozlišení jen dost formálně braným vlastnictvím a druhem práce, a tzv. pracující inteligenci chápal jako nějakou meziskupinu - spojenou jen s duševní prací. A to bylo hluboce nemarxistické - bylo to smíchání kriterií pracovně profesionálních (vzdělání, technický druh práce) a třídních vlastnických (kupodivu úplně stejně postupují sociologové odchovaní stratifikačními teoriemi - tedy buržoasií). Takže - a to nejenom pro mne a Frantu, ale i pro řadu jiných solidních autorů v minulosti - pojem poracující inteligence a vůbec inteligence při určování rříd nevyhovuje a má spíše ten profesní obsah.
Takže sshernuji - nezaměňujte třídně vlastnickou rovinu a pojmy z ní dané výrobními vztahy s profesními charakteristikami a profesními skupinami danými výrobními silami - nekryjí se.
A dále - nezaměňujte charakteristiky z oblasti politiky či ideogie - (stalinista, marxista, komunista, člověk uvědomující si zájem nejpokrokovější třídy v dějinách) s objektivními ekonomickými určeními.
Máte co dělat s marxismem jako živým a rozvíjejícím se učením - boihužel dnes se ještě úplně nehodí do této vývojové ewtapy, přesto ale jako jediné ukazuje alternativu ke kapitalismu a cíl.
Plky pana Poláčka neberte vážně - má vzácný talent si všechno vyložit špatně. Nerozumí ničemu.

míte hlubinám filosofie. |Ve skutečnosti nejste schopen správně interpretovat z klasiků vůbec nic a těžíte jen z neznalosti ostatních diskutérů. Máte pravdu jen v jednom - nás opravdových znalců autentického marxismu je málo - ale to nás netěší. Přičinu toho jsem Vám vysvětlovak už mnohokrát - je to prostě zákonitě dominujíc vliv ideologie i praxe třídy vlastníků a vládců, a to za situace, kdy ještě zespoda netlačí nový revoluční třídní subjekt. .Ale i tento stav pomine.

Lidská práva nepochybně existují, pane Poláčku. Jejich existence se zcela jasně projeví tehdy, až začnou "dunět v jícnu temně".

Pane Poláčku, to je zajímavé, že taky uvažujete o ovcích. Já už totiž několik dní myslím na to, jestli (obrazně řečeno) mohou v demokratickém státě žít společně vlci a ovce. Kdyby třeba ovce chtěly, aby se zakázalo prodávat skopové, jestli by to vlci nepovažovali za totalitu? Vždyť je to proti přirozenosti, že?

já bohužel nevím, "jak koncipovat bankovní unii, jak by měl vypadat fiskální kompakt, co se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou EU" ani spoustu jiných věcí ne.
Doma taky kolikrát nevím, jak co funguje (myslím ty technické věci), ale přesto do všeho mluvím. Někdy dokonce i "frflám". To už tak chodí.
Já chápu, že politici a jejich vize se musí držet reality. Budeme se muset my občané stát tou realitou.

P.S.
Jinak samozřejmě oceňuji, že tady s námi jako politik a poslanec diskutujete. To je na vás pozitivní.

Paní Hájková, touto svou poznámku (totiž že by "vlci" zákaz prodávání skopového mohli považovat za projev totality) jste předjala text, který mám už dlouho v plánu napsat, totiž právě o zásadním vztahu a poměru levice a pravice ve společnosti. Někdy v dohledné době se pokusím tento text napsat, v současné době mám ale především co dělat s tím mým článkem o Pražském jaru - ten už je napsaný, jenže redakce DR ho nepřijala s tím, že je příliš dlouhý. Takže já si teď musím lámat hlavu s tím, jak jeden víceméně jednolitý text zkrátit na polovinu, aniž by se z něj ztratila jeho ústřední myšlenka.

Takže, o těch "vlcích a ovcích" až někdy později. (I když, svým způsobem o tomtéž je samozřejmě i to "Pražské jaro".)

Jen tak mimochodem, pane Hellere, v jednom bodě Vás přece jenom musím ocenit: že jste alespoň v tom ohledu dokázal překonat marxistickou ortodoxii, že zdrojem nadhodnoty není jenom čistě fyzická práce, to je bezpochyby pozitivním počinem. (Je ovšem fakt, že marxismus, pokud chtěl zůstat alespoň poněkud relevantní teorií současné společnosti, tento krok učinit musel, jinak by se ocitl už zcela mimo realitu.)

A ta Vaše definice stávající dělnické (snad by bylo lépe používat termín: "dělné") třídy, totiž že "nesmí mít žádný podíl na řízení", také není tak docela marná.

Nicméně, zásadní omezení marxismu i nadále spočívá v tom, že dokáže na člověka hledět pouze a výhradně prizmatem jeho t ř í d n í h o určení - dokáže tedy člověka oslovit právě jenom jako příslušníka té či oné třídy, ale nikoli jako člověka samotného.

Toto "třídní určení" samozřejmě nabývá své relevance v určitých zlomových okamžicích dějin, kdy se určité společenské konflikty vyhrotily až za mezní hranici stability stávajícího systému; ale dokud systém jakž takž funguje, sotva kdo sám sebe definuje jako "příslušník třídy".

Tím naprosto nechci popírat, že by to třídní určení bylo principiálně irelevantní; ale je velice zásadní otázka, jestli dneska může hrát ještě tu samou roli jako v minulosti.

Je třeba si uvědomit: všechny dosavadní revoluce probíhaly tak, že panství jedné třídy bylo nahrazeno panstvím třídy nové, modernější.
To znamená: had svlékl starou, těsnou kůži, a nahradil ji kůží novou, mladou, větší.

Jenže, teď máme tu principiálně zcela novou dějinnou situaci, že v podstatě už jaksi není koho svrhnout. - Ten rozhodující rozdíl je v tom, že v minulosti se každá ekonomicky dominantní třída vyznačovala zároveň také p o l i t i c k o u nadvládou nad ostatními částmi/třídami společnosti. Ekonomická revoluce byla tedy zároveň politickou revolucí - s tou nadějí, že když se odstraní politická nadvláda staré třídy, že s tím přijde celková emancipace lidské bytosti jako taková.

Jenže - dneska už nějaká čistě politická emancipace nehraje roli. Jestliže třída kapitalistů má i politicky konec konců dominantní postavení, pak je to jenom díky jejímu ekonomickému postavení - a ne proto že by vykonávala přímou politickou (či dokonce osobní) diktaturu respektive dominanci nad zbytkem společnosti.

Tím pádem nám ovšem odpadá velká část dosavadního revolučního potenciálu, ve srovnání s minulostí.
A za další: ekonomické vykořisťování dnes nemá zdaleka takový charakter, takový stupeň, aby široké vrstvy pracujících svou situaci považovaly za nesnesitelnou. Kapitalismus by se opravdu napřed musel dostat do naprosto zásadní, globální, principiálně neřešitelné krize, aby široké vrstvy obyvatelstva (včetně té "dělné třídy") opravdu začaly hledat alternativy.

A právě ty alternativy, to je problém největší. Jak už řečeno, v minulosti to revoluce měly vždycky daleko jednodušší v tom, že ekonomicky progresivnější třída prostě jenom "vstoupila" do ekonomicky progresivnějších (už zde daných) vztahů. Typicky: třída kapitalistů nahradila svým panstvím už přežilou a zaostávající třídu feudálů.

Ale: tento mechanismus minulých revolucí dneska už nemáme k dispozici, máme zde - i podle Marxe - naprosto novou dějinnou situaci, kdy nemá být vedoucí (a řídící) funkce jedné třídy nahrazena vedoucí (a řídící) funkcí třídy nové, nýbrž kdy má být odstraně a zrušena jakákoli dominance, a tedy i jakákoli (společenská, politická, a tedy i rozhodovací) hierarchie.

Had tedy má svléknout svou starou kůži - ale nová kůže není k mání. Původní představa, že "spojená dělnická třída" prostě převezme řízení produkce, ale i celé společnosti prostě do svých rukou, se ukázal být iluzí. A dokud nebude vytvořen projekt nějaké opravdu reálné alternativy ke - stále ještě fungujícímu - kapitalismu, pak do té revoluce prostě nikdo nepůjde. Had svou starou kůži nesvlékne, dokud nebude mít k dispozici novou.

Tak především, paní Hájková, je otázka, jestli v ů b e c existují nějaká práva. Co je to vlastně "právo"?

Například, podle Marxe něco takového jako "právo" vůbec nemá svou vlastní samostatnou, autonomní existenci, nýbrž je vždycky pouze výrazem právě panujících mocenských vztahů. Zcela klasický je jeho výrok, že "právo je nástrojem panství jedné třídy nad druhou".

Je proto jenom důsledné, že pro komunistickou společnost Marx žádá odumírání a zánik nejen státu (jakožto taktéž nástroje třídního panství a třídního útlaku), nýbrž stejně tak - i samotného práva!

Je ostatně docela zajímavé, že do nemalé míry se tímto negativním postojem k právu Marx přibližuje Platónovi: ten také požadoval omezit roli práva v (dobrém) státě na naprosté minimum, stav právníků byl podle něj ze všeho nejspíše lotrovskou peleší, či přinejmenším cechem bezskrupulózních manipulátorů. Ve zdravém státě se mezilidské konflikty mají řešit p ř i r o z e n ý m způsobem, v podstatě jako záležitost mezi člověkem a člověkem, mezi Já a Ty. V zásadě stejnou představu měl i Marx.

Já jsem svým příspěvkem naznačila, že právo se objeví teprve tehdy, až se ho člověk začne dožadovat. Můj pohled na lidská práva je možná poněkud zvláštní, neboť já upřednostňuji právo na rovnost (myšleno zejména hmotnou), tedy mít se stejně dobře jako ostatní (proto ten úryvek z Internacionály). Požaduji to vlastně ani ne tak kvůli sobě, jako kvůli ostatním lidem. Zajímavé je, že to je vlastně charakteristické i pro jiná lidská práva, že je nepožadují ti, kterých se to týká, ale někdo úplně jiný.
Faktem je, že lidé mohou mít představy o lidských právech dost různé (ta sociální asi momentálně nevedou) a některá práva teoreticky mohou stát proti sobě.

Pan Poláček tu v polemice se mnou, o kterou nestojím, zase naplácal řadu pitomostí potvrzujících jeho neznalost marxismu i celkový diletantismus. To, že podle něj až moderní marxismus hlásá, že zdrojem nadhodnoty není jen fyzická práce, je blbost. To bylo už u Marxe a ZKRESLENO TO BYLO AŽ V RŮZNÝCH BURŽOASNĚ IDEOLOGICKÝCH TEORIÍCH, potom ve stalinismu a v kádrováckých deformacích. U Marxe je taky to, že ne každá práce (fyzická nebo duševní - to je jedno) produkuje nadhodnotu. To jsem teď nedávno vysvětlil panu Morbicerovi a vyznačil, kde toho Marxe trochu opravujeme (produktivnost služeb). Tohle asi v mém textu zase přesáhlo intelektuální kapacitu pana Poláčka,proto to vytěsnil ze svého vědomí a nereaguje na to. Ale pan Poláček zejména prokazuje, že mu i nadále zůstává utajeno Marxivoi pojetí dvojakého charakteru práce - konkrétní práce plodící užitné hodnoty a abstraktní práce přímo či zprostředkovaně produkující hodnotu a nadhodnotu. Tento rozdíl jsem mu vysvětloval v dlouhých přísopěvcích, které jak vidno byly - no buďme slušní a použijme tu intelektuální verzi - nošením sov do Athén. Kdo ty vstupy četl a trochu si na ně pamatuje - tak jde o to že hodnota a nadhodnota není nějaká energetická substance, něco,co by třeba mohlo být měřeno pracovní dobou atd., že je to jen formování určitého vztahu mezi lidmi a třídami, určitá dohoda o tom, jaké ocenění konkrétním užitnáým hodnotám a práci přiřkneme, výrazem vlastnického postavení. Z tohoto hlediska na konkrétní podbě práce vůbec nezáleží ,což Marx v kapitálu opakovaně zdůrazňuje. V tomhle ovšem pAN pOLÁČEK NENÍ SÁM - BYLI JINÍ A MNOHEM INTELIGENTNĚJŠÍ AUTOŘI, KTEŘÍ TOI NEPOCHOPILI TAKY A PROTO VYKONSTRUOVALI, DOKONCE S POMOCÍ MATEMATIKY FIKTIVNÍ ROZZPOR MEZI 1 A 3.DÍLEM Kapitálu a na tomto základě odmítli teorii pracovní hodnoty. Tak proč by to měl poichopit nějaký samouk a diletant Poláček, že aNO.
tY ŘEČI O TOM, ŽE marxismus absolutizuje třídní příslušnost a neobrací se na konkrétního člověka jsou další blbostí. Každá věda má svůj předmět. Marxismus na rozudíl od pana Poláčka vychází z poznatlku, že pořád ještě (nikol ovšem na věky) jsme především třídní individua, nikoli skutečně svobodní jedinci, protože jsme produktem konkrétně historických vztahů založených na vlastnické nerovnosti lidí, kterou podmiňuje a zesioluje ještě nerovnpst postavení člověka v dělbě práce. Člěvek je především herec, kterému ekonomika i celý stav civilizace nemilosrdně předepoisuje různé role - především třídní, ta je i dnes pořád jeetě určující a rozhodujícím způsobem ovlivňuje ty ostatní,. Samozřejmě koinkrétní člověk s touto rolí není totožný - hraje ji lépe či hůře atd., takže ho nemůžu strčit do gulagu jen proto, že byl kdysi továrníkem, ale vezměte si jen, jak role vykořisťovaného nevlastnéíka, který musí mít tři práce, aby rodinu uživil, mu znemožňuje pořádně plknit roli rodiče a starat se o děti, neřku-li se věnovat práci v komunitě nebo v politice a leckdy deformuje i jeho sexuální roli.Takže i v tomhle je pan Poláček vedle jako jedle - jako se vším.
Samozřejmě, že na marxismu založené soeciální vědy - např. psychologie sice z tohoto základního rámce vycházejí, ale zabývají se konkrétním člověkem a jinými faktory které ho ovlivńují.Dík\y tomu mu taky mohou lépe porozumět než buržoasní psychologie, která žádnou třídní roli neuznává a jen žvaní o člověku obecně (jako pan Poláček) a nebo kladou moc velký důraz na nepodstatné faktory či jen na biologické faktory (viz cancy pana Políáčka o neměnné lidksé přirouzenosti).
V dalí část pan Poláček pracně došel k tomu, co se učilo a co jsem jisou dobu v dobré víře učil i já. Vymyslkel si nejporve to už Marxem vymyšlené - že zatím se v roli vlastníka a politického vládce střídaly třídy,které jen nahrazovaky jednu formu soukromého vlastnictví jinou formou a že až dělnická třída sobě může pomoci jen když zruší nejen soukromé= vlastnictví (A S TÍM I VYKOŘISŤOVÁNÍ, TŘÍDY, SAMA SEBE), ALE I STAROU SPOLEČENSKOU DLĚBU PRÁCE. Ano - bude potřeba úplně noivý typ hadí kůže. I sami klasikové (a i já vesvých mladšíách letech) se mýlil, když si mysleli, že ta výměna kůže nemůže proběhnoout sama v ekonomice, že nejprve se musí uchopit politická moc. Protosocialismus ukázal že takto uchopená moc není mocí dělnické třídy, ale jejího aparátu, který si pak už DT osedlá a svým způsobem (jiným než předtím zotročí), číž ovšem taky vznikne jen jakási polokůže poplatná těm starýám soukromovlastnickým, a ta nevydrží a had chcípne. Ta nová kůže - samosprávné vlastnictví ne tříd, ale skutečných jednoitlivců,může vyrůstat i při současné exiustenci té staré a postupně ji nahradí - ovšem nikoli bez bolestí a zánětů - ale jen tak je pak i ta politicvká moc mocí dělniocké třídy a neprivilegovaných a ta třída se naučí být opravdovým vlasztníkem i vládcem - spíše vůdcem mezi rovnými, kteří se do ní postupně přelejí. Takže pane Poláčku - zase kecy.

Pan Poláček tu v polemice se mnou, o kterou nestojím, zase naplácal řadu pitomostí potvrzujících jeho neznalost marxismu i celkový diletantismus. To, že podle něj až moderní marxismus hlásá, že zdrojem nadhodnoty není jen fyzická práce, je blbost. To bylo už u Marxe a ZKRESLENO TO BYLO AŽ V RŮZNÝCH BURŽOASNĚ IDEOLOGICKÝCH TEORIÍCH, potom ve stalinismu a v kádrováckých deformacích. U Marxe je taky to, že ne každá práce (fyzická nebo duševní - to je jedno) produkuje nadhodnotu. To jsem teď nedávno vysvětlil panu Morbicerovi a vyznačil, kde toho Marxe trochu opravujeme (produktivnost služeb). Tohle asi v mém textu zase přesáhlo intelektuální kapacitu pana Poláčka,proto to vytěsnil ze svého vědomí a nereaguje na to. Ale pan Poláček zejména prokazuje, že mu i nadále zůstává utajeno Marxivoi pojetí dvojakého charakteru práce - konkrétní práce plodící užitné hodnoty a abstraktní práce přímo či zprostředkovaně produkující hodnotu a nadhodnotu. Tento rozdíl jsem mu vysvětloval v dlouhých přísopěvcích, které jak vidno byly - no buďme slušní a použijme tu intelektuální verzi - nošením sov do Athén. Kdo ty vstupy četl a trochu si na ně pamatuje - tak jde o to že hodnota a nadhodnota není nějaká energetická substance, něco,co by třeba mohlo být měřeno pracovní dobou atd., že je to jen formování určitého vztahu mezi lidmi a třídami, určitá dohoda o tom, jaké ocenění konkrétním užitnáým hodnotám a práci přiřkneme, výrazem vlastnického postavení. Z tohoto hlediska na konkrétní podbě práce vůbec nezáleží ,což Marx v kapitálu opakovaně zdůrazňuje. V tomhle ovšem pAN pOLÁČEK NENÍ SÁM - BYLI JINÍ A MNOHEM INTELIGENTNĚJŠÍ AUTOŘI, KTEŘÍ TOI NEPOCHOPILI TAKY A PROTO VYKONSTRUOVALI, DOKONCE S POMOCÍ MATEMATIKY FIKTIVNÍ ROZZPOR MEZI 1 A 3.DÍLEM Kapitálu a na tomto základě odmítli teorii pracovní hodnoty. Tak proč by to měl poichopit nějaký samouk a diletant Poláček, že aNO.
tY ŘEČI O TOM, ŽE marxismus absolutizuje třídní příslušnost a neobrací se na konkrétního člověka jsou další blbostí. Každá věda má svůj předmět. Marxismus na rozudíl od pana Poláčka vychází z poznatlku, že pořád ještě (nikol ovšem na věky) jsme především třídní individua, nikoli skutečně svobodní jedinci, protože jsme produktem konkrétně historických vztahů založených na vlastnické nerovnosti lidí, kterou podmiňuje a zesioluje ještě nerovnpst postavení člověka v dělbě práce. Člěvek je především herec, kterému ekonomika i celý stav civilizace nemilosrdně předepoisuje různé role - především třídní, ta je i dnes pořád jeetě určující a rozhodujícím způsobem ovlivňuje ty ostatní,. Samozřejmě koinkrétní člověk s touto rolí není totožný - hraje ji lépe či hůře atd., takže ho nemůžu strčit do gulagu jen proto, že byl kdysi továrníkem, ale vezměte si jen, jak role vykořisťovaného nevlastnéíka, který musí mít tři práce, aby rodinu uživil, mu znemožňuje pořádně plknit roli rodiče a starat se o děti, neřku-li se věnovat práci v komunitě nebo v politice a leckdy deformuje i jeho sexuální roli.Takže i v tomhle je pan Poláček vedle jako jedle - jako se vším.
Samozřejmě, že na marxismu založené soeciální vědy - např. psychologie sice z tohoto základního rámce vycházejí, ale zabývají se konkrétním člověkem a jinými faktory které ho ovlivńují.Dík\y tomu mu taky mohou lépe porozumět než buržoasní psychologie, která žádnou třídní roli neuznává a jen žvaní o člověku obecně (jako pan Poláček) a nebo kladou moc velký důraz na nepodstatné faktory či jen na biologické faktory (viz cancy pana Políáčka o neměnné lidksé přirouzenosti).
V dalí část pan Poláček pracně došel k tomu, co se učilo a co jsem jisou dobu v dobré víře učil i já. Vymyslkel si nejporve to už Marxem vymyšlené - že zatím se v roli vlastníka a politického vládce střídaly třídy,které jen nahrazovaky jednu formu soukromého vlastnictví jinou formou a že až dělnická třída sobě může pomoci jen když zruší nejen soukromé= vlastnictví (A S TÍM I VYKOŘISŤOVÁNÍ, TŘÍDY, SAMA SEBE), ALE I STAROU SPOLEČENSKOU DLĚBU PRÁCE. Ano - bude potřeba úplně noivý typ hadí kůže. I sami klasikové (a i já vesvých mladšíách letech) se mýlil, když si mysleli, že ta výměna kůže nemůže proběhnoout sama v ekonomice, že nejprve se musí uchopit politická moc. Protosocialismus ukázal že takto uchopená moc není mocí dělnické třídy, ale jejího aparátu, který si pak už DT osedlá a svým způsobem (jiným než předtím zotročí), číž ovšem taky vznikne jen jakási polokůže poplatná těm starýám soukromovlastnickým, a ta nevydrží a had chcípne. Ta nová kůže - samosprávné vlastnictví ne tříd, ale skutečných jednoitlivců,může vyrůstat i při současné exiustenci té staré a postupně ji nahradí - ovšem nikoli bez bolestí a zánětů - ale jen tak je pak i ta politicvká moc mocí dělniocké třídy a neprivilegovaných a ta třída se naučí být opravdovým vlasztníkem i vládcem - spíše vůdcem mezi rovnými, kteří se do ní postupně přelejí. Takže pane Poláčku - zase kecy.

má tu poměrně vzácnou schopnost všechno poplést a nic nepochopit. Viz jeho argumentace o právu. To co MNarx píše o práviu jako" vůli vládnoucí třídy povýšené na zákon" (tak se to prý generace právníků v protosoxialismu učili) - ta tím samozřejmě myslí třídní společnost založenou na vlastnické nerovnosti. O jiném právu uvažuje např. Lenin při zkoumámí těch dvou fází. Ale už Marx a pak i Lenin taky mluví o přetrvávání "buržoasního práva" i po zrušení soukromého vlastnictví v první fázi komunismu, při existenci staré dělby práce a další úvahy šly ve směru, že za komunismu právo jako regulace jednání lidí státní moci už vlastně nebude potřeba, protože zmizí sociální důvody lidských lumpáren a bude samospráva kde budou "ozbrojení dělníci" likvidovat individuálkní excesy tak jako lidé oidtrhávají dva rváče či zabraňují znásilnějní ženy. (Není to přesně citace ale skoro)
Tohlůe pojetí se nějak odrazilo i v svérázném vědomí pana Poláčka který k tomu hned přidal i blbost, že právo nemá samostatnou existenci. Právo je součást mechanismu státu - t.j. třídní regulace jednání lidí - je to autonomní mechanismus, který nemusí přessně kopírovat vlastnické vztahy, je jimi ovšem dlouhodobě, vestatistickém měřítku formováno. A v socialismu - kdy ještě třídy jsou - může být i nástrojem regulace prováděné třídou, kteráý není vykopřisťovatelská. V protosocialism to byl řídící aparát, který sice nevykořisťoval, ale jel podle svých omnezených lokálních vlastnických funkcí a tudíž i to právo ješt nebylo úplně socialistické a v souladu s všelidskými hodnotami formujícími se v dějinách bojem pokrokových tříd. V samosprávném socialismu už to bude nástroj de facto celé společnosti, pod zorným úhlem zájmu samosprávných vlastníků.
Protože nesleduji ty poláčkovské plky tak nevím proč tak úporně upírá právu tu samostatnou existenci. Asi proto že nechápe, že právo je odraz, fixace určitých vztahů začínajících v ekonomice.Tudíž - je taky odrazem třídního boje a prosazování seprogresivních tendencí. I vykořisťovatelské třídy mnechtíc obohacují porávo novými prvlky pokmáhajícími formování člověka - viz antika, městská soráva za feudalismu, raně buržoasní společnost i samotný protosocialiamus. Ten veliký zápas způsobuje, že přes odpor reakčních tříd se do právních forem do jisté kmíry zapisují i ty pokrokové a do budoucna pokmáhající prvky - byť i omezeně.Takže - zaplaťpánbůh za to, že si lidé zvykají na dodržování některých právních norem a postupů a že když sr to buržoasie snaží obejít a neaplikovat, tak se odvolávají na vývoj práva nutí ji k tomu.Takže v právu jsou i všelidské formativní prvky a může být boji progresdivních sil i ekonomickému pokroku užitečné - např. by bylo velmi dobré se teď poprat o zákonné normy umpžňující samosprávné vlastnictví. Na Poáčka kašli, ke zrušení práva čas ještě nedozrál, zatím ho jen musíme socializovat.

No, já samozřejmě vím, že právo souvisí se státem, ale když se řekne lidská práva, tak si dost lidí pod tím představí něco jiného než "normální" právo. Představí si pod tím jakousi kosmopolitní ideologii. Určitě není správné to tak vidět, ale je to podle mého názoru fakt.

Jen upřesním. Všechny formy vědomí o světě i všechny typy reagování na něj nejsou oddělenyx čínskou zdí, ovlivňují se a prostupují. A v každé z nich je ideologický moment - v právu, morálních normáchj, náboženství, vědě (a nejen společenské) ekologii, samozřejmě politice a dokonce i v estetice - pochopitelně v různé intenzitě, to rozlišení forem je možné jen v abstrakci. A ten ideologický moment je rozpolcerný na ideologii vládnolucí třídy a alespoň záblesky ideologie těch druhých někdy i ta vládnoucí ideolpogie může být dvojí (např. feudální a buržoasní, buržoasní a stalinská atd. Právo má specifiku v tom, že jsou to pravdil pro fungování mocenských nástrojů - takže si ovládasná tříds musdí vystačit s vědomím o tom, jaké by podle jejího zájmu to právo mělo být, příp. s nepsaným právem - morálkou. Někdy - v době intenzivního třžídního boje - kdy si potlačená třída vytváří své, třeba idegální mocenské nástroje - může její předstrava o právu a morálnosti získat podobu vlastního výkonu spravedlnosti - viz partyzánská spravedlnost, islamistivká spravedlnost, spravedlnost Rudých brigád či RAF Baadera a Meinhofové. To je omezený Poláček tuhle vazbu mezi objektivní realitou a jejím odrazem v psaných i nepsaných normách nechápe.

Já jsem jenom chtěla zdůraznit, že je to ideologie nadstátní, ale ona je vlastně i buržoazie dnes nadstátní či nadnárodní.
Domnívám se ovšem, že to nelze stavět tak, jak píše pan Poláček: "ideologie lidských práv kontra autentická, substanciální humanita", protože, jak říkáš, ideologie jsou různé a pořád je mnohem lepší buržoazní ideologie lidských práv než nějaká mnohem horší buržoazní ideologie (třeba fašismus). Mělo by se spíš tlačit na to, aby se lidská práva rozšiřovala, zejména o sociální práva, rozhodně ne chtít lidská práva zrušit, protože jsou nedostačující. Ale to myslím pan Poláček ani nechce.

Právě čtu v Žižkově Nepolapitelném subjektu, že „vládnoucí ideologie proto, aby byla účinná, musí obsahovat řadu rysů, ve kterých vykořisťovaná/ovládaná většina bude moci rozpoznat své tužby“. Souhlasíš s tím?

I ta vládnoucí třída se snaží prezentovat svoji ideologii jako výraz celospolečenského zájmu, jako jedině možný výraz tohoto zájmu (buržoasie to na rozdíl od feudálů dělá pluralitou nejrůznějších forem - ale při detailnějším prozkoumání zjistíš, že mají konec konců stejnou metodologii - např. nematerialistické pojetí společnosti, odmítání tříd a významu vlastnictví apod. Takže ikdyž se ta vládnoucí třída snaží prezerntovat se jsako mluvčí celé společnosti, její zájem to omezuje. A nadto to má vývoj - na počátku systému, kdy systém ještě nevyčerpal své možnosti, tak ten převrácený odraz ještě něco rerálného v sobě má, ale postupně to ztrácí. Krásně je to vidět na úpadku buržoasní ideologie od nadějných začátků osvícenství a buržoadních revolucí až po dnešní totální marasmud, kdy už buržoasie jen lže. Ono to potrefilo i ideologii vládnoucí třídy řídícího aparátu, a ta jednak opravdu něco pokrokového obhajovala a nadto parazitovala na marxismu jakožto ideologii nejprokrokovější třídx, i kdxž ji deformovala. Takžr nakonec ztratila půdu pod nohama a protože sstém nevygeneroval novou pokrokovou třídu (industriání proletariát na to nestačil), tak opět zvítězila buržoasní ideologie. Lidi totiž nějakou mít musí, stav třídní společnosti bez ideologie je nesmysl, buržoasní lež.. Ale ještě něco - v ideologické formě se s běžným vědomím mas vnímajícím jen povrch, jevové formy spojuje nějaká teorie s asmbicemi pronikat hlouběji. U dnešní buržoasní ideologie to už dávno tak není (neblo to už za Lenina). Čím více méně má buržoasie zájem na tom aby se mezi lidi dostávalas opravdivá vědecká teorie, tím více se musí zabývat jevovými formami a tím je bohužel pro necvičené běžné vědomí lidí (i vzdělaných!!!) srozumitelnější a akceptovaterlnější, tím víc je v souladu s jejich praktickými zkušenostmi z denního provozu v kapitalismu. Odtud ten obrovský problém sd probuzením objektivně pokrokové třídy. Lenbin se domníval, že k tomu růlomu stačí uzrčitá vysoká kvalita politické zkušenosti - ale nestačilo to. Proto my s Frantou akcentujeme jako základ zkušenost z vlastnbění - což je možné zpočátku jedině z té samosporávy, byť i omezené na jednotlivé podniky propojené trhem - ovšem při současném politivké boji za co nejopravdovější demokracii v politice a všeliddské prvky v právu a morálce atd. Mně se tahle logika zdá neprůstřelnou, ale pro běžné vědomí je to nespolknutelný oříšek. Viz Poláček - to je ovšem extrém.

Já bych se ještě vrátila k tomu, co napsal pan Outrata v závěru článku, totiž že kdyby se evropská levice pokoušela změnit systém (míněno asi násilnou revolucí), byla by to skutečná katastrofa.
Pokud jde o levici liberální, tak ta prostě jen může dělat stále totéž, co dřív, i když to bude k ničemu, a považovat sama sebe za levici. Radikální levice to ale může dělat těžko. Pokud nebudeme uvažovat o změně systému, tak nejsme nic.
Revoluce se ovšem dá dělat jen tam, kde je revoluční situace a revoluční subjekt. Nemáme ani jedno ani druhé. Není nás dost ani na ty větší akce, které popsal Pepa Heller (blokády, nátlakové akce). K antisystémovosti nám zatím nezbývá nic jiného, než udržet svou existenci a projevovat se aspoň slovně. Dávat o sobě vědět a získávat lidi. Nebo se o to aspoň snažit.

Ještě by se slušelo dodat:
A učit se.
Ale to se týká spíš těch mladých.

Zase jsem tu sama. Všichni ostatní mají buď svátek nebo ještě spí.

přerušením skrze plky pana Poláčka. Doufám, že strávíš Velikonoce v pohodě. Jinak Tvoje slova výše podepisuji - vylepšování kapitalismu drobnými reformami bylo už až moc a nikam to nevede. Jeho nebezpečnost pro celou civilizaci stoupá a liberální krasoduchové to nevnímají. Kromě odchodu kapitalismu na smetiště dějin by mělo ještě smysl to, na co s Frantou čekáme, ale co se jaksi nedostavuje, totiž obrat kapitálu k zvýšování jeho zisků orientací na lidský kapitál a vědu, vzdělávací průmysl apod., to všechno spojené s jistým návratem keynesiánství a sociálního státu v nadnárodním měřítku což by ale zřejmě neřešilo problem nezaměstnanosti mas lidí které dělba práce pro tento obrat nevyzbrojuje zejména v méně vyvinutých zemích. Může být, že toho obratu kapitalismus jako systém schopný vůbec nebude, což by věci zkomplikovalo - zpomalil by se růst kognitariátu.
Správně jsi konstatovala neexistenci subjektu - nejhorší je ta nezformovanost subjektu sociálního, ten politický subjekt či subjekty by se nějak splácaly. Přes tuto objektivní nepříhodnost situace si ale myslím, že třeba KSČM mohla za určitých okolností počátek té politické subjektivity neprivilegovaných, zejména kognitariátu, představovat - ovšem tu zablokovaly pozůstatky třídy řídícího aparátu,čehož důsledkem byla paradoxně totální sociáldemokratizace a pragmatismus. Škoda, velká škoda. Od ČSSD si pochopitelně nebylo a nelze nic slibnovat - to je soiučást systému kapitalismu, jejímž cílem je blokovat potenciální části neprivilegovaných od přelomu století (tedy 19. a 20.!!!!) a od časů Scheidemanna u nás Stivína aj. ,se na tom nic nezměnilo. Taky anarchisti jsou na houby.

Někteří liberálové říkají vylepšit kapitalismus, ale přitom tím myslí vrátit ho o několik desítek let zpátky. Nebo chtějí vylepšit liberální demokracii? Udělat z ní radikální demokracii? Ale kde jsou ti radikálové? Vždyť je nás několik desítek v republice, pokud nepočítáme radikály pravicové, se kterými by se demokracie sotva změnila k lepšímu. Nejsou lidi, není systém.

Nakonec je to možná tak, že jsme opravdu tím státem (ne stádem) ovcí a vlků. A mezitím se potlouká pár pastýřů (nebo spíš jenom ovčáckých psů), kteří by chtěli ty ovce před vlky chránit.
Jenomže jak ty ovce proměnit v radikálně-demokratické občany?

Co takhle program, který většině obyvatel nabízel vylepšení tristní životní situace a byl naplňován? Něco takového, co třeba dělali skuteční sociální demokraté v do poloviny minulého století.
Dnešní "sociální" demokracie v sobotkovsko-devastačním stylu tím záchraným kruhem už nebude, to je jasné. Komunisti žijí jen ze vzdoru, ten programem není.
Takže historie bude nucena se opakovat. Čím bude hůř, tak bude více hnědo a až se tu vymydlíme do nicoty, pak možná temno nahradí rozum.
Podívejte se na ty "levicové" aktivisty i zde. Jak se ohánějí demokracií, ačkoliv musí vědět /doufám/, že žádná čistá demokracie nikdy neexistovala a existovat ani nemůže. Jak se infantilně domnívají, že je možné, že lev bude ležet s jehňátkem a dítě si bude hrát s jedovatým hadem. Přitom je jasné, že v systému, který tu máme, buď zametou oni s námi, nebo my s nimi. Vždyť v demokracii se musíme vždy ptát, kdo /a v čím zájmu/ vykonává kratos - vládu. Je zde snad někdo, kdo by mohl říci, že za posledních 25 let byla vláda vykonávaná v zájmu většiny obyvatel? Jen prosím ne žádné tvrzení, že takto rozhodl "lid". Lid chtěl socíální demokraty a místo toho dostal poskoky plutokracie.
Hrdinný Sobotka už dostal socany ve volebních preferencích pomalu níž, než Nečas ODS. Kdo ho ale může chytnout za flígr a kopnout do třaslavic, aniž by přiznal, že mu skočil na špek v jeho "vítězství" nad "zrádci"?
Většinová veřejnost vidí socany už jako stejnou pakáž jako ODS. A protože není kde hledat zastání, tak porostou hnědí, jako Okamura atd. A pak bude to pokračovat tak, jak jsem popsal. Neboť levice, která se neumí ani definovat, může oslovit jen vymírající pamětníky, kteří ji ovšem nevidí v reálu.

Svádět k preferenci zájmu celku - tedy k ústupků vůči vlastním představám ku prospěchu cizím zájmům - znamená zbavit se značné porce ukájení vlastní emocionality.
Příkladně - jak slyšíme teď z Ukrajiny: " My ukrajinští občané nejsme žádní švýcarští občané s podchlazeným nacionálním smýšlením - s konsenzem vyrytým na čele".

bych dodal.