Evropské dilema levice

Filip Outrata

Vzrůst protisystémových stran a názorů v „hnědnoucí“ Evropě s sebou přináší dilema pro evropskou levici: bude se podílet na obraně a zlepšování nedokonalého stávajícího systému, nebo se připojí k jeho bořitelům?

Ve svém prvním textu na téma Ukrajina jsem napsal, že zatímco u části pravice převažuje jako motivace proruského postoje protievropské zaměření, u levice spíše protiamerické. Zdá se, že jsem se mýlil přinejmenším v jednom ohledu: protievropský prvek je silný i u části naší levice, část naší sociální demokracie nevyjímaje.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Často se objevuje nejen názor, do jisté míry oprávněný, že Evropská unie selhala ve svém přístupu k Ukrajině, ale i jakýsi mnohem hlubší skeptický postoj k Evropě jako celku. Jako by zcela chyběla důvěra v to, že spojená Evropa někdy vůbec může být silným mezinárodním hráčem, který dokáže formulovat a prosazovat vlastní politiku.

Ne že by pro takovou skepsi chyběly důvody. Celkem vzato je to ale postoj dost bezvýchodný. Pokud existuje nějaká naděje na dobrou, sociálně ohleduplnou a zároveň demokratickou a svobodnou budoucnost, pak je v silné, sebevědomé a skutečně integrované Evropě.

Může být někdy spojená Evropa silným mezinárodním hráčem, který dokáže formulovat a prosazovat vlastní politiku? Foto loop_oh, flickr.com

Ta se neobejde bez sjednocující ideje, jakéhosi solidního základního kamene, na němž by se mohla dál budovat. Domnívám se, že tím základním kamenem nemůže být nic jiného než široce pojatá myšlenka lidských práv, zahrnující práva politická a občanská, sociální, kulturní i náboženská.

Evropa by měla být silná v tom, že dokáže tato práva zabezpečit svým občanům a podporovat je, a to nikoli formou invazivního „exportu demokracie“, i mimo své hranice. Taková forma síly by jí mohla přinést respekt u mezinárodních partnerů i podporu vlastních obyvatel.

Z říše krásně znějících slov na zem: jak něčeho takového reálně dosáhnout? A je vůbec v dnešní všeobecně unavené Evropě dost energie na hledání a prosazování jakékoli vize?

Je varující, že pro některé na naší levici jakoby práva občanská a politická neměla příliš velkou cenu. Zdá se, že je nezajímá, jak se ruský režim chová k opozici a vlastně ke všem, kdo nesouhlasí s oficiální politikou státu. Jsou schopni přehlížet zásadní rozdíl mezi mírou svobody médií a rovnosti demokratické soutěže v Rusku a v zemích Evropské unie.

Taková levice budí pochyby, zda je skutečně demokratická. Určité úrovně zabezpečení sociálních práv lze jistě dosáhnout i bez demokracie, bez práv občanských, náboženských a dalších; například dotováním cen energií a jejich stlačením až k nule, jak bylo a je možné v řadě zemí bohatých na ropu či plyn.

Evropská cesta ale byla, je a měla by být jiná. Křehké spojení politické demokracie, svobodné společnosti chránící práva menšin a větší či menší míry solidarity a sociálního státu pro mnoho lidí v Evropě dnes není dostačující. Tolik obávané „hnědnutí“ Evropy neznamená nic jiného než nespokojenost s tímto uspořádáním a ochotu vyměnit je za jiné.

Dilema evropské levice v těchto dnech je v tom, zda se bude chtít podílet na obraně, rozšiřování a upevňování, či tvořivé proměně (jakkoli nedokonalého) stávajícího systému, nebo nastoupí cestu protisystémovou. To by byla skutečná katastrofa.

    Diskuse
    JD
    April 9, 2014 v 22.23
    Obávám se, že "široce pojatá myšlenka lidských práv" se tou sjednocující ideou nestane, naopak je zdrojem rozdělení. A to nejen kvůli sympatizantům "vlády pevné ruky", ale i z obavy mnohých ostatních z rozkladu jakéhokoliv řádu.

    Je správné zastávat se práv dětí proti násilnickým rodičům, ale sankcionovat rodiče za jakýkoliv sebemenší tělesný trest dítěte? Právo na informace ano, ale je v pořádku, když zákon vychází vstříc i vyloženě šikanózním žádostem o informaci vůči orgánům veřejné moci, které si vůči někomu vůbec dovolily vykonávat svou sankční pravomoc? Kolik multikulturality snese společnost, když nově příchozí kultura neuznává normy, které v dosavadní převažující kultuře byly považovány za základ slušného chování, nebo sama neuznává některá lidská práva? Práva sexuálních menšin ano, ale znamená to jakýsi morální nárok dělat si v sexu úplně, co chci a co není nezákonné?

    Domnívám se, že myšlenka lidských práv bude požívat takové autority, nakolik bude znát své hranice. A pak lze na ní budovat identitu evropské civilizace.

    A ty hranice mohou být poměrně široké, pokud ve společnosti funguje etický korektiv, vědomí naprosté většiny lidí, že kromě práv mají také povinnosti (a nejen ty výslovně stanovené zákonem), a elementární shoda na těchto etických pravidlech.

    Dříve bylo takovou sjednocující ideou křesťanství, i když zčásti "shora" vnucené. Návrat ke středověkým pořádkům není možný ani žádoucí. Ale jako částečná hráz všem reakčním, autoritářským či fašizujícím tendencím by mohla být nosná rehabilitace "obyčejné" slušnosti, mravnosti, pokory a úcty ke druhým.

    Jenže v globálním kapitalistickém babylonu rychlého pohybu kapitálu, zboží, lidí a celých kultur se toho dosahuje čím dál hůř a jako bychom měli na výběr jen mezi tímto babylonem a autoritářským režimem obehnaným vysokou zdí.
    Nemyslím si, že důraz kladený na respekt k sociálním právům vede k podceňování práv občanských a politických, a je proto ve svých důsledcích protievropský. Spíše naopak, podceňujeme-li práva sociální, zeslabujeme tím i vážnost práv občanských a politických. Všechna tato práva představují totiž vzájemně provázanou strukturu, nejsou pouhou sumou položek ležících volně bedle sebe. V respektu k celistvosti lidských práv Evropa bohužel selhává. To není útok na evropskou integraci, to je výzva k nápravě.
    ON
    April 10, 2014 v 17.5
    Dobrý článek...
    Ano, pane Lippmane, selhává, nicméně demokratická Evropa došla, pokud jde o celistvost lidských práv a občanských svobod nejdále ze všech. Na to často zapomínáme. Např. v nynějších diskusích o Ukrajině, Rusku…. Ukazuje se to, když někteří levičáci relativizují ruské imperiálně mocenské manýry poukazem na „stejné“ chování Spojených států. Začnou obvyklou figurou „No, já sice Putina také nemusím…“ a pokračují: „-… ale Amerika střílela Indiány“. Patřím k levičákům, kteří si myslí, že pro naše evropské demokratické hodnoty, představující zatím nejvyšší dosažený stupeň celistvosti myšlenky lidských práv a občanských svobod, je Amerika mnohem méně nebezpečná než současné Rusko. Ale my nekritizujeme Rusko z americké imperiální perspektivy. Kritizujeme Rusko z evropské, resp. eurounijní perspektivy, z perspektivy evropského demokratického a sociálního modelu, a to je sakra rozdíl. Rusko pod Putinem se stává pro tuto perspektivu smrtelně nebezpečné.
    JK
    April 10, 2014 v 21.56
    Evropský model náš vzor?
    Problém je v tom, že Amerika ty indiány jaksi stále střílí...a současný evropský sociální model (záleží na pojmenování, někdo tomu říká neoliberální kapitalismus) vytváří nerovnosti, extrémní chudobu a podmínky pro nacistické strany v parlamentech. Někde bude zádrhel, zdá se...ale v tom modelu to určitě nebude, to ne, to by nešlo...
    April 10, 2014 v 22.13
    špatně zacílený hněv
    Snaha polidštit nelidský systém je prostě stokrát marně zopakované natírání kapitalismu na oranžovo.

    Pokud autor tvrdí, že "... tím základním kamenem nemůže být nic jiného než široce pojatá myšlenka lidských práv, zahrnující práva politická a občanská, sociální, kulturní i náboženská....", tak požaduje právě onu systémovou změnu, proti níž se vymezuje.

    Já myslím, že postavit proti volnému trhu "široce pojatou myšlenku lidských práv" je extremismus jak vrata.
    FO
    April 10, 2014 v 23.48
    Vážený pane Šimečku,
    systémovou změnu požaduji, ale protože jsem sociální demokrat a navíc křesťansky zaměřený, odmítám násilnou systémovou změnu. Raději natírat na oranžovo než zbořit s volným trhem a kapitalismem i právní stát a demokratický politický systém. Systémová změna může podle mě probíhat jako postupné přebudovávání systému, založené na proměně hodnot. Jiných systémových změn se bojím.
    April 11, 2014 v 2.53
    Já myslím, že v každém případě je nutné nejdříve přesvědčit lidi, aby měli "práva politická a občanská, sociální, kulturní i náboženská...." raději než volný trh. A to vůbec není jednoduché.
    JK
    April 11, 2014 v 7.49
    Já nemyslím, že jde o "rychlost změny" (jestli revolucí nebo evolucí). To je celkem jedno (a ani to tak nezávisí na nás). Problém je, že jestli se budeme zaklínat "demokratickým politickým systémem" (což je jenom obslužná mechanika kapitálu), tak změna nepřijde nikdy.

    Napadá mě, že v minulém režimu také někteří lidé vstupovali do strany, protože chtěli evoluční postupnou změnu, nechtěli násilí, nechtěli s "represivním režimem" zbořit i "socialismus a pokrokový právní stát." atd...

    Pane Novotný, Vámi citovanou figuru jsem nepoužil, protože velmi dobře vím, že v dějinách a v politice není nic "přes kopírák". Těch "smrtelných nebezpečí" ale vidím o něco více, bohužel i v Evropě samotné.
    PM
    April 11, 2014 v 12.21
    Jak prodloužit současnou periodu jakéžtakéž liberality vidím
    pouze v rigorózním prosazování dosud zanedbávaných možnostech demokratického režimu.
    Natírání kapitalismu na černo (Adorno) je projevem útěku levice - a nejen levice - ze zodpovědnosti. ..... tvrdím.
    + Další komentáře