Nové kolo konfliktu?

Komerční média vzala dočasně levici a její koaliční vládu na milost. Proti vládě sociální demokracie a jejích spojenců se už nevyhlašuje „mobilizace“ a spíše se očekává, jaké kroky vláda podnikne.

Už jen trapný byl konec minulé pravicové koalice, nestabilní, stále se měnící vlády, která nebývalým způsobem zadlužila stát a která skončila trestním stíháním nejvyšších státních činitelů, mimo jiné nasazením sledovacích prostředků propůjčených pro tento účel z USA a domovní prohlídkou v bytě, kde v té době bydlel premiér. To vedlo k tomu, že komerční média vzala dočasně levici a její koaliční vládu na milost. Proti vládě sociální demokracie a jejích spojenců se už nevyhlašuje „mobilizace“ a spíše se očekává, jaké kroky vláda podnikne.

Lubomír Zaorálek, jehož se ještě před rokem pravice jako budoucího ministra zahraničí obávala, se pro svůj radikalismus v ukrajinské kauze stal adresátem pochvalných poznámek z opačné strany politického spektra. Umírněnost premiéra ve stejné záležitosti zůstává bez povšimnutí.

Představa, že česká média středního proudu potvrdí historický kompromis představovaný sociální demokracií, však byla lichá. Tato strana sice potvrzuje příslušnost k politickým strukturám Evropské unie a k euroatlantické obranné politice, ale kompromis levice s kapitalismem u ní nejde tak daleko, jako u socialistů a sociálních demokratů, kteří například v dnešní Francii nebo Chorvatsku realizují tvrdou neoliberální politiku.

Sociální demokracie na místo ministryně práce a sociálních věcí vyslala Michaelu Marksovou-Tominovou důslednou zastánkyni sociálních práv garantovaných ústavním pořádkem ČR, obhájkyni práv občanů v takzvaných vyloučených komunitách, tedy lidí zatlačených do ghett a žijících ve zdrcujících životních podmínkách. Tato vládní politička se pohybovala v těsné blízkosti iniciativy ProAlt, která se vyslovovala pro alternativy k neoliberálním reformám a organizovala četné demonstrace, některé za účasti desítek tisíc lidí. 


Na místo ministryně práce a sociálních věcí vyslala ČSSD Michaelu Marksovou-Tominovou důslednou zastánkyni sociálních práv garantovaných Ústavou ČR. Foto FB Michaely Marksové-Tominové

Na nenápadné místo náměstkyně ministra kultury se dostala Kateřina Kalistová, která už dávno měla sociální demokracii reprezentovat na nejvýznamnějších postech. Má zvláštní vlastnost na tomto ministerstvu dlouho nevídanou: má ráda kulturu, chce o ni pečovat a sláva ji nestoupla do hlavy. Dosavadní zprávy nasvědčují tomu, že v mezích, které jí stanoví koaliční poměr sil, bude uskutečňovat skutečnou sociálně demokratickou politiku.

Lídrem sociálně demokratické kandidátky do Evropského parlamentu se stal sociolog Jan Keller, který není při kritice kapitalismu zbytečně opatrný. Mluví otevřeně a jednoznačně a stojí důsledně na straně sociálně slabých. Jeho důslednou levicovou orientaci s obavami sledují pravicoví žurnalisté. Erik Tabery ho měl zařazeného ve svých schématech již těsně před volbami.

V článku ve svém týdeníku „Kdo nejde se mnou, je zmanipulován“ v Respektu z 16. 10. loňského roku označuje Kellera za „stroj na kategorické soudy“. Přál by si podle všeho, aby budoucí europoslanec mluvil zdráhavě a s nejistotou, aby si nebyl jist hodnotami, k nimž se hlásí. Po oznámení kandidátky do Evropského parlamentu však týž autor (v článku „Keller do politiky“ z 18. 1. 2014) už hodnotil Kellera o poznání zdrženlivěji.

Většinou hlasů sociálních demokratů a dalších poslanců byl v březnu Sněmovnou jmenován do Rady České televize filosof hlásící se mimo jiné i ke Karlu Marxovi Michal Hauser. Navrhl jej Filosofický ústav Akademie věd ČR, který je jeho hlavním pracovištěm. Bude reprezentovat občany, kteří ČT platí svými koncesionářskými poplatky a od média veřejné služby právem očekávají nepředpojaté informace a prostor k vyjádření zájmů a názorů.

Sněmovna po delší době splnila to, co ji zákon ukládá, že totiž rada má být zvolena tak, aby v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy. Hauser, a spolu s ním Ivana Levá a Vratislav Dostál vyvažují dlouhodobou názorovou hegemonii pravice v Radě ČT.

Komerční média jsou dnes ochotna tolerovat levicově orientované činitele, kteří nejsou levicově orientovaní, a takových je nepochybně dost. Otevřeně rasistické smýšlení některých sociálně demokratických zákonodárců a dalších významných postav se stranou tak či onak spjatých je temnou skvrnou na obraze strany. Nectí ji však ani neoliberální ekonomové, jejichž rozdíl ve srovnání s kalouskovsko-nečasovskou vládní klikou je jen v tom, že stejnou koncepci pocukrují špetkou sociální rétoriky. Ti jsou v pravicovém tisku oblíbení.

Důsledná levice navázaná na současnou středovou vládní koalici zlobí politiky odstavené volbami v říjnu loňského roku a jejich mediální poskoky. Kolem blížících se voleb mají zase tendenci volat národ do boje.

A přitom se neděje o moc víc, než to, že Česká republika se postupně zařazuje do standardního evropského kontextu. Tito kritici nepostřehli, že posuny se odehrály uvnitř systému. Totiž uvnitř demokratického a liberálního ústavního systému České republiky. A pokud jsou jmenované postavy a s nimi spjaté iniciativy protisystémové, jsou proti kapitalistickému systému, jehož ideologové otevřeně kritizují principy demokracie jako občanskou rovnost, plebejský a sekulární charakter státu.

Jmenovaní hájí distanci státu vůči aristokratické a monarchistické minulosti a přiznávají se k demokratickému a sociálnímu myšlenkovému světu, který dal vzniknout samostatnému československému státu a k němuž se svými zákony a praxí hlásí i dnešní Česko.

A co si myslíte vy? Diskuse (8 příspěvků)

David Unger - psycholog, Kroměříž

Navazovat jen na československou státnost neznamená být levicový, demokratický a progresivní Pondělí, 14.Dubna 2014, 17:05:50

S článkem pana Štampacha v podstatě souhlasím a přijde mi výstižný. Nelíbí se mi však z dějinněfilozofického hlediska jeho závěr.

Nemyslím si, že demokratický a sociální myšlenkový svět dal vzniknout samostatnému československému státu, pokud je tím myšleno to, že vznik ČSR byl jakýmsi dovršením demokratičnosti a sociálnosti tehdejšího myšlení. Spíše byl jeho nezamyšleným a ne příliš zdařilým důsledkem.

Zatímco českoslovenští politici nedokázali realizovat ty základní kameny, které slíbili jako východisko samostatného Československa, moderní sociální a zdravotní systém vznikl u nás již za podunajské monarchie.

Byl to monarcha Karel Habsburský, který historicky jako první nabídl funkci předsedy vlády sociálnímu demokratovi, rodákovi z moravských Dolních Dunajovic, Karlu Rennerovi. Další, tentokrát jihlavský rodák, Julius Tandler byl zakladatelem dnešního sociálního a zdravotního systému, prosadil vznik ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí - prvního na světě.

Spisovatel Joseph Roth prohlásil: "Můj někdejší domov, monarchie... to byl velký dům se spoustou dveří a pokojů pro spoustu různých lidí... Tento dům rozdělili, zničili a nechali zchátrat. S tím, co je tu teď, nemám nic společného. Jsem zvyklý žít v domě, ne v kabině."

Pokud chtějí být Dienstbier, Marksová nebo Špidla skutečnými a nenacionálními sociálními demokraty, měli by navazovat na všechny dobré a pokrokové tradice našich zemí, nejen na to dobré, co vzniklo v Československu. Jedině tak překonáme naši slepou uličku 20. století.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Ano, ale ... Pondělí, 14.Dubna 2014, 20:46:25

S obsahem článku také rád souhlasím. Nicméně prvorepublikové Československo nebylo na oné demokratické a sociální úrovni, jak to zaznívá v posledním odstavci.

Sociální systém byl značně nedostatečný – proto to poválečné nadšení pro socialistický Sovětský svaz.

O nic lepší to nebylo s demokracií – vládla velká pětka s nekritizovatelným prezidentem. Parlament byl obcházen, poslanci byli hanebně zavázáni nejužšímu vedení stran tím, že museli podepsat bianko formulář o vzdání se mandátu. Formulář byl pak v případě neposlušnosti poslance „dovyplněn“. Proto se po válce k prvorepublikovému politickému konceptu nechtěl skoro nikdo vracet.

S Němci nebylo v první republice jednáno jako s rovnocennými občany, také Slováci měli podobný pocit. To byl také jeden ze zárodků 2.svět. války a toho, co přišlo potom. Zde můžeme také nacházet kořeny xenofobie a nenávisti, kterou nezanedbatelná část Čechů projevuje vůči Romům.

Sekulárním státem Československo jistě bylo, ale ještě více bylo protikatolické. Odpad mnoha občanů Československa od víry zaviněný protikatolickou a protihabsburskou propagandou byl jednou z příčin snadného uchvácení moci komunisty. V souvislosti s vychvalováním sekularismu snad stojí za zmínku význam křesťanství pro mravní úroveň jednotlivce i celku. Ostatně Rakousko – Uhersko byl také stát, ve kterém nikdo nenařizoval věřícím ke které církvi se mají hlásit.

Prvorepublikové Československo bylo do značné míry založeno na negacích. Na protiněmectví, na nenávisti k Habsburkům, na protikatolictví, v neposlední řadě na rusofilství (vzpomeňme Karla Kramáře). Také na nezodpovědném snílkovství o nové Evropě, v níž mají být rozdrobené státy střední Evropy hrází proti Německu.

Čerpat nějaké inspirativní myšlenkové proudy z první republiky mi pro naši dnešní situaci nepřijde nikterak potřebné. Jedině, že bychom se chtěli poučit z jejích osudových chyb.

Jiří Vyleťal

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Pane Vyleťale, Pondělí, 14.Dubna 2014, 21:23:58

O tom, že prvá republika byla protikatolická není sporu. O tom, že protikatolictví není dobrou státotvornou ideou rovněž nikoli. Ono obecně vymezovat se negativně proti něčemu není dobrá státotvorná idea, na tom se rovněž shodneme.

Ovšem konstrukce o oslabení katolické církve a převzetí moci komunisty mi přijde dosti slabá. Protikatolictví bylo v české společnosti přítomno již dříve, bylo produktem celkové kreace českého národa, nikoli jen vzniku první republiky. Jedná se o jevy spojené společnou příčinou. O tom, že by mělo nějakou ostrou souvislost se snadností únorového převratu se taky nedá moc mluvit. A i kdyby, tak těch pár mrtvých navíc by bylo spíš na škodu.
O mravním účinku křesťanství jsme se už tuším bavili. Jistě je užitečno ba nutno, aby měla společnost i jednotlivec nějaký etický kodex. Ten křesťanský není špatný (různé výzvy ke genocidě, otrokářství a podobné věcičky, převzaté většinou v rámci starého zákona, nepovažuji, na rozdíl od různých individuí z osacr za část křesťanského (ani židovského) etického kodexu). Ale ke své škodě je napojený na různé metafyzické pocity, rituály a instituce. Jejich případné odmítnutí zeslabuje platnost samotného kodexu. Naproti tomu systémy ryze etické (ať už kategorické nebo relativistické) jsou této zátěže ušetřeny, jsou dynamičtější (je samozřejmě sporné, je li toto výhoda) a obecnější. Je samozřejmě nutno je zasadit do nějakého obecně kulturního rámce (sám o sobě prohlašuji, že svou morálku odvozuji z románů Isaaca Asimova), ale pokládám za vhodné, aby jím nebyl limitován.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Děkuji za reakci, pane Kolaříku Pondělí, 14.Dubna 2014, 22:52:4

Vážený pane Kolaříku,
trochu se vymykáme tématu článku, ale snad je to chvíli ještě únosné.

Děkuji za reakci. Těší mne, že nejsem sám v té detabuizaci první republiky.

Pane Kolaříku, já netvrdím, že protikatolictví bylo příčinou převzetí moci komunisty, ale že protikatolictví bylo jednou z příčin snadného převzetí moci komunisty.

To jistě žádná konstrukce není. Na počátku 20. let vystoupilo z katolické církve asi 22% věřících. Koho nejvíce nenáviděli komunisté? No přece věřící, ponejvíce katolíky. Protože těch bylo nejvíce a věří v Pána Boha. Nikoliv v Lenina a Stalina.

Tím, že lidé odpadávali od katolické církve, a také jistě od jiných církví, oslabili v sobě víru v Boha. Nevěří-li člověk v Boha, velice lehce uvěří v něco jiného. Ve Stalina, Lenina, Marxe, vědecký komunismus, volnou ruku trhu (to už zabíhám), v sebe sama, atd. Tím se stal ve společnosti, která měla dobře našlápnuto k sekularismu, komunismus (a vlastně vše, co odporuje Bohu) přijatelnější.

Netvrdím, že bez prvorepublikové sekularizace by to bylo jinak a komunisté by se k moci nedostali. Jenom by to nebylo tak snadné. A dneska bychom na tom byli lépe, protože by bylo na co navázat. Nenávist ke katolické církvi, která u nás značně přežívá, je totiž na prvním místě dílem první republiky. Komunisté to jen dotáhli do konce. Naštěstí ne do úplného.

Přeji vše dobré a dobrou noc, Jiří Vyleťal

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 15.Dubna 2014, 18:08:14

A odkud se vzali první komunisté? Nespadli z nebe, ale vystoupili z katolické církve. Asi se jim tam nelíbilo :-)

David Unger - psycholog, Kroměříž

Nejen protikatolictví, ale taky antiněmectví Úterý, 15.Dubna 2014, 18:54:29

Jsem moc rád, že se tu v diskusi objevují názory ve prospěch detabuizace první republiky a jsem také rád, že s tím nejsem sám.

Souhlasím s panem Vyleťalem, protikatolictví bylo důležitým faktorem úspěchu komunistické strany po válce. Ale možná tím důležitějším bylo i to, na čem také byl postaven moderní český národ, tedy panem Vyleťalem zmíněné antiněmectví.

Když se svazku Beneše a komunistů podařilo prosadit vyhnání a následný odsun německého obyvatelstva, potvrdili si tím komunisté vítězství ve volbách a získání moci. V pohraničí tím získali mnohem vyšší počet hlasů - stačí si srovnat hlasy pro komunisty v Čechách oproti slabší Moravě a téměř volebnímu propadáku na Slovensku. Kdyby ve volbách 1946 volili i naši čeští, moravští a slezští Němci, jistě by nevolili komunisty v takové míře. Výsledky z Rakouska a Německa nám to mohou potvrdit.

Naději na finlandizaci nebo austrizaci Československa s vládou pod vedením komunistů jsme tak neměli žádnou.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Komunisté-ateismus-Němci Úterý, 15.Dubna 2014, 20:16:38

V roce 1929 měli u nás komunisté ve volbách do Poslanecké sněmovny 10% hlasů
V Německu měli komunisté v roce 1930 ve volbách do Říšského sněmu asi 13% hlasů, v roce 1932 dokonce téměř 15%. Tedy mnohem víc než v ateistickém Československu...
Jak volili sudetští Němci ještě před Hitlerem, to jsem bohužel nezjistila.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

A mimochodem Úterý, 15.Dubna 2014, 20:55:23

Čeští vlastenci nebo národovci či jak jim kdo chce říkat, byli asi taky moc rádi, když po válce získali komunisty pro vlastenectví.
Neboť jak je známo: Proletář nemá vlast.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.