Nová strana, hip, hip, hurá! Levicová, jenže jaká?
Saša UhlováTi, co volají po vzniku nové levicové strany, si možná neuvědomují, že k tomu by byly zapotřebí nejméně tři věci: dobrý program, peníze a členská základna. Takové věci se ale hledají velmi nesnadno.
Po víkendovém sjezdu sociální demokracie znovu ožívá staré téma. Měla by vzniknout ještě jedna strana. Levicová. Po jejím vzniku volají někteří středoví a pravicoví voliči, kteří se ji sice volit nechystají, ale mají dojemnou péči o osud české levice a nad vývojem v ČSSD už celé roky nesouhlasně a s obavami kroutí hlavou. A teď už je to zase úplně jasné. Socani prostě selhali. Co od nich taky čekat jinýho, že!
Hlasy toužící po nové straně se ale ozývají i z řad levicových voličů, kteří nechtějí volit stranu ovládnou Milošem Zemanem. „Dienstbier by měl založit novou liberální levicovou stranu,“ čtu, a nesouhlasně se mračím. Jak to liberální? Chybí tu přece levicová strana radikální! Politická strana, která by dokázala ve svém programu pojmenovat úskalí současného režimu a navrhnout postupné kroky k nápravě tak, abychom se nedočkali revoluce. Protože revoluce by nemusela dopadnout dobře. To si uvědomují i mnozí levičáci.
Jinde zase slyším, že by se mělo spojit levicové křídlo strany zelených, reprezentované Matějem Stropnickým, a „to lepší ze sociální demokracie“, tedy Jiří Dienstbier a lidé mu blízcí. Společně by mohli založit nějakou tu novou naději pro levici. Nejlépe stranu trochu radikální, trochu liberální, hlavně ale sympatickou a zaštítěnou slibnými osobnostmi.
Ne, že bych snad nechtěla volit něco nového a neokoukaného. Stranu, která se nestihla ušpinit skandály, vládnutím, špatnými rozhodnutími, partaj složenou z důvěryhodných lidí a hlavně takovou, která má program, který mi vyhovuje.
Ale jako člověk, který má nepěknou zkušenost z reálné politiky, vidím četné překážky. Nevěřím tomu, že dobrá vůle stačí k tomu, aby vznikla politická strana, kterou by podporoval dostatečný počet voličů. Ke vzniku smysluplné politické strany je třeba minimálně tří činitelů.
Za prvé, a to je zásadní, je třeba mít program. Sympaťáci jsou sice prima lákadlo, ale strana musí stát na jasném ideovém základě a každý, kdo do ní vstupuje, si toho musí být vědom. Jinak to špatně dopadne. Třeba tak, že se sejdou v dobré víře lidé, kteří se cítí „nalevo“ a ošklivě se rozhádají, protože se to ukáže jako nedostatečný rámec pro spolupráci.
Za druhé, a to je rovněž zásadní, je třeba mít kapitál. Kde dostatečný kapitál pro vznik levicové strany sehnat, aby nebyl vázán na pochybné zdroje a z nich pramenící budoucí nátlak, mě nenapadá.
Za třetí, a to je úplně stejně zásadní jako obě předešlé podmínky, je třeba mít solidní členskou základnu. Představa, že ve stínu dění čekají masy nadšených budoucích straníků, kteří budou dobrovolně věnovat svůj volný čas drobné, a většinou dost úmorné politické práci, je podle mě naivní.
Svým sloupkem nechci bránit vzniku nového politického subjektu. Sama bych ráda byla voličkou radikální levicové alternativy, kterou na politické scéně nevidím. Chci snad jen vyjádřit porozumění pro ty, kteří se snaží o obrodu svých vlastních stran a také pochybnost nad tím, že punc novosti a neokoukanosti může znamenat víc než naději pro několik procent voličů na jedno volební období.
Zhrzení voliči volající po nové straně by si měli položit zásadní otázku: Co jsou oni sami ochotni udělat pro to, aby tu takový subjekt vznikl, uspěl a vydržel? Mě třeba do aktivní politiky už nikdo nedostane. A mám jen jeden hlas.
Diskuse
Souhlasím, že je nebezpečné založit novou stranu jen z protestu, jen jako odmítnutí chování ČSSD. Může to přinést jen chaotickou směs různých neslučitelných názorů osobností. Přesto je dobré o tom uvažovat a podporvat takovou myšlenku. Je totiž reálný scénář, když se o to nikdo nepokusí, může se strhnout mnohem horší forma "revoluce" mnohem chaotičtější směs lidí kolem různých guru přijde se strhávající alternativou. myslím, že je lepší o alternativu usilovat, jít do ní a případně v určité fázi vyjednávat spolupráci s podobnými stávajícími politickými subjekty a zvažovat sloučení. Naprosto jistě je čas založit v ČSSD jednoznačný nový názorový proud, který reprezentuje například Dienstbier a pokud to ČSSD nezkousne a odmítne tak mimo ni.
jenom v ní není vidět nějaký pozitivní vývoj. Ale ani úpadek. Je stabilizovaná se všemi plusy i mínusy a do nejbližších voleb už se nedají čekat žádné velké experimenty.
Osobnosti jako Dienstbier nebo Stropnický ze svých stran neodejdou, tím jakékoliv plány na novou levicovou stranu padají - nejsou lidi. Mají dobré důvody zůstávat. Jednak už v těch stranách mají obrovský kus své práce a nebudou chtít odcházet od nehotového díla (pokud se nedostanou vysloveně do situace štvanců, což ani jednomu nehrozí). A jednak obě strany představují zavedenou značku, zvlášť sociální demokracie má úctyhodnou tradici, a to je devíza, která v době turbulencí a opakovaného zklamání z nových stran hraje velkou roli.
A myslím, že pak je tu i další faktor: tuší, že když nedokáží své postoje prosadit ve své straně, těžko je budou prosazovat kdekoliv jinde v této společnosti (má-li to být na úrovni, z níž se dá ovlivnit řízení státu či aspoň radnic), protože ty strany jsou do značné míry právě vzorkem společnosti.
Pro JD může být nastalá situace paradoxně výhodná. Vyvázání z oficiální pozice ve stranickém vedení mu umožní posílit nezávislé vystupování, které patří k jeho nejpřitažlivějším vlastnostem, a pokračovat třeba v aktivitách typu Živá SocDem (nebo jak se to jmenovalo), které mohou do jisté míry uspokojit tu poptávku po nějakém novém subjektu, aniž by byly separatistické. Bylo by dobré, kdyby taková aktivita mj. těžila ze spolupráce s nestranickými sympatizanty, jak se o to pokouší ekologická platforma Zvonečník, pohříchu existující spíš virtuálně (pro ilustraci: když jsem se na sjezdu ptal kohosi z mladých socanů, kteří měli stolek hned vedle nás, tj. ProAltu, jestli bych tu našel někoho ze Zvonečníku, tak nevěděli, co to je).
Osobnosti jako Dienstbier nebo Stropnický ze svých stran neodejdou, tím jakékoliv plány na novou levicovou stranu padají - nejsou lidi. Mají dobré důvody zůstávat. Jednak už v těch stranách mají obrovský kus své práce a nebudou chtít odcházet od nehotového díla (pokud se nedostanou vysloveně do situace štvanců, což ani jednomu nehrozí). A jednak obě strany představují zavedenou značku, zvlášť sociální demokracie má úctyhodnou tradici, a to je devíza, která v době turbulencí a opakovaného zklamání z nových stran hraje velkou roli.
A myslím, že pak je tu i další faktor: tuší, že když nedokáží své postoje prosadit ve své straně, těžko je budou prosazovat kdekoliv jinde v této společnosti (má-li to být na úrovni, z níž se dá ovlivnit řízení státu či aspoň radnic), protože ty strany jsou do značné míry právě vzorkem společnosti.
Pro JD může být nastalá situace paradoxně výhodná. Vyvázání z oficiální pozice ve stranickém vedení mu umožní posílit nezávislé vystupování, které patří k jeho nejpřitažlivějším vlastnostem, a pokračovat třeba v aktivitách typu Živá SocDem (nebo jak se to jmenovalo), které mohou do jisté míry uspokojit tu poptávku po nějakém novém subjektu, aniž by byly separatistické. Bylo by dobré, kdyby taková aktivita mj. těžila ze spolupráce s nestranickými sympatizanty, jak se o to pokouší ekologická platforma Zvonečník, pohříchu existující spíš virtuálně (pro ilustraci: když jsem se na sjezdu ptal kohosi z mladých socanů, kteří měli stolek hned vedle nás, tj. ProAltu, jestli bych tu našel někoho ze Zvonečníku, tak nevěděli, co to je).
MF
Nemohlo by být jedním z řešení nalézt určitý průnik mezi už existujícími iniciativami (třeba Alternativa zdola, Proalt, Klíčové hnutí...) a vytvořit společný "občansky angažovaný" základ? Názorová různost je přínosná, pokud nevede k vzájemnému oslabování. Taky by ušetřilo energii, kdyby ekologická zodpovědnost byla nedílnou součástí politických stran napříč spektrem. Ekologie by se tak mohla vymanit z nevděčné role rukojmí v podobě karafiátu na klopě vládnoucích stran. Ale to taky asi shora nepříjde...
JP
March 20, 2013 v 11.03
Mám dojem, že by došlo k něčemu podobnému jako při vznikuTOP09. Do strany by se začali hrnout hlavně lidi, kteří se jinde nedostali k lizu.
March 20, 2013 v 11.44
Otázka visí ve vzduchu, narážím na ni také všude, občas jí propadám, občas ne. Na jednu stranu mám obavu, že pro ty byvší strany je mnohem těžší se vymotat ze systému, který je jednou nastolen a nová strana by měla větší šance se z toho vymknout, na druhou, ano, kde ji vzít a nekrást. Napadalo mě to samé jako paní Marii Fareh, ale...
A což takhle lokální levicovou stranu? Je jedno, zda zpočátku liberální, nebo radikální, to by mohla rozhodnout skutečnost, který z přístupů by spíše vedl k řešení problémů ... peněz by nebylo zapotřebí tolik, program by se formuloval snáz a členstvo by třeba v Praze z nové-strany-chtivých levičáků nabalila snadno, ne? Také ty inicativy by mohly osvědčit, zda mají praktické politice co nabídnout ...
To je zajímavý nápad, ono by to postupně tlačilo na celkové přeskupení, kdyby se podařilo to propojit i s Klíčovým hnutím ( pokud by k tomu byli ochotni), mělo by to podle mě určitou šanci
Text charakterizuje nadhled, který potřebujeme jako sůl po všem tom zemanovsko-schwarzenberském divočení, které stále ne a ne odeznít...
Nápad P. Jedličky se mi nezdá reálný — aspoň doufám. Aby nám z toho nevznikly Freikorps.
Nápad P. Jedličky se mi nezdá reálný — aspoň doufám. Aby nám z toho nevznikly Freikorps.
Za stávajícího mafiánského kapitalismu není pro skutečně vládnoucí nic snazšího, než ovládnout (jakoukoliv) politickou stranu
Hůře se ovládají občanské aktivity a to, pokud možno, celoevropské
Vhodným nástrojem pro jejich vznik mohou být například Evropské občanské iniciativy (EOI)
viz: http://ec.europa.eu/citizens-initiative/public/welcome
S českou účastí již funguje EOI „Voda je lidské právo“
Viz: http://www.vodajelidskepravo.cz/
Ta je sice aktivitou evropských odborů, nikoliv občanských iniciativ, ale jejich podporu si jistě zaslouží – na uvedeném webu jí lze podepsat
Alternativa zdola spolupracuje nyní s organizátory na přípravě EOI „Bezpodmínečný základní příjem“, která má vyvolat diskuze o (ne)vhodnosti a (ne)funkčnosti takového institutu
EOI jsou svého druhu evropskou zákonodárnou iniciativou občanů (je to ale poněkud komplikované), rozhodně mohou sloužit k propojování evropských levicových aktivit a být zárodkem něčeho nového, možná i efektivního
Ale proti gustu …
Hůře se ovládají občanské aktivity a to, pokud možno, celoevropské
Vhodným nástrojem pro jejich vznik mohou být například Evropské občanské iniciativy (EOI)
viz: http://ec.europa.eu/citizens-initiative/public/welcome
S českou účastí již funguje EOI „Voda je lidské právo“
Viz: http://www.vodajelidskepravo.cz/
Ta je sice aktivitou evropských odborů, nikoliv občanských iniciativ, ale jejich podporu si jistě zaslouží – na uvedeném webu jí lze podepsat
Alternativa zdola spolupracuje nyní s organizátory na přípravě EOI „Bezpodmínečný základní příjem“, která má vyvolat diskuze o (ne)vhodnosti a (ne)funkčnosti takového institutu
EOI jsou svého druhu evropskou zákonodárnou iniciativou občanů (je to ale poněkud komplikované), rozhodně mohou sloužit k propojování evropských levicových aktivit a být zárodkem něčeho nového, možná i efektivního
Ale proti gustu …
March 21, 2013 v 5.28
Založit novou stranu? Proč ne, snad by to technicky vzato nebyl zas takový problém, ale pravděpodobně by to byla jen jedna z dalších malých stran. Myslím si, že pro pořádnou novou stranu ještě nedozrála doba. Ne kvůli tomu, že by takové strany nebylo třeba. Naopak, je jí velmi třeba, jenže nejdřív se musí něco vynořit na obzoru. Nejdřív musíme vědět, oč nám vlastně v politickém smyslu jde. Pak už to půjde samo aniž by musel každou chvíli po straně někdo volat.
Myslím si ostatně, že k něčemu takovému ještě nedozráli ani lidé. Chce to totiž nový typ politika nebo politicky aktivního člověka (a musí jich být dost), jinak to bude zase stejná strana, jako jsou ty současné. Nedávno tady na Referendu byl v jedné diskusi uveden webový odkaz, na němž jsem našla citát od Antoine de Saint-Exuperyho, který se mi moc líbil:
"Chceš-li postavit loď, nesvolávej muže aby se vydali kácet stromy, nedávej rozkazy a nerozděluj práci. Nauč je spíše touze po vzdálených a nekonečných mořích. "
To není pokyn k nicnedělání. Naopak. Doba i lidé ostatně zrají jen tehdy, když se něco děje. Jen když jsou aktivní.
Myslím si ostatně, že k něčemu takovému ještě nedozráli ani lidé. Chce to totiž nový typ politika nebo politicky aktivního člověka (a musí jich být dost), jinak to bude zase stejná strana, jako jsou ty současné. Nedávno tady na Referendu byl v jedné diskusi uveden webový odkaz, na němž jsem našla citát od Antoine de Saint-Exuperyho, který se mi moc líbil:
"Chceš-li postavit loď, nesvolávej muže aby se vydali kácet stromy, nedávej rozkazy a nerozděluj práci. Nauč je spíše touze po vzdálených a nekonečných mořích. "
To není pokyn k nicnedělání. Naopak. Doba i lidé ostatně zrají jen tehdy, když se něco děje. Jen když jsou aktivní.
March 21, 2013 v 6.39
Tyhle úvahy o nové neposkvrněné politické straně mě už nebaví. Od 90. let jsme tu měli ODA, US, Cestu změny a podobné kraviny.
Už je to trapné, fakt.
Pěkný citát a jeho interpretace, paní Hájková.
Podstatu vyjádřil pan Molnár zejm. v úvodu svého vstupu.
Už je to trapné, fakt.
Pěkný citát a jeho interpretace, paní Hájková.
Podstatu vyjádřil pan Molnár zejm. v úvodu svého vstupu.
FO
Trochu jsem nahlédl do světa našich občanských iniciativ a jsem skeptický k tomu, že by z nich mohla vzejít nějaká relevantní politická síla. Když to řeknu hodně drsně, je to několik jedinců, kteří táhnou veškeré aktivity, a tito jsou navíc schopní se navzájem rozhádat i na úplných maličkostech. Nedovedu si představit, jak by se z toho mohla stát fungující politická strana/hnutí, prostě subjekt, který by mohl hrát nějakou roli.
Snad by to mohlo fungovat na celoevropské úrovni, jak píše pan Molnár, a se zapojením odborů, které jsou přeci jen lépe organizované a proto akceschopnější. Vzpomeňme si jen na protivládní demonstrace. Když byly hlavním organizátorem odbory - velká účast, silný dojem; když iniciativy - účast mnohem menší, dojem někdy rozpačitý.
Takže co dělat? Asi to zkoušet zároveň oběma cestami - v rámci politických stran i mimo ně. Když bude dost aktivních lidí, mohlo by to k něčemu být.
Snad by to mohlo fungovat na celoevropské úrovni, jak píše pan Molnár, a se zapojením odborů, které jsou přeci jen lépe organizované a proto akceschopnější. Vzpomeňme si jen na protivládní demonstrace. Když byly hlavním organizátorem odbory - velká účast, silný dojem; když iniciativy - účast mnohem menší, dojem někdy rozpačitý.
Takže co dělat? Asi to zkoušet zároveň oběma cestami - v rámci politických stran i mimo ně. Když bude dost aktivních lidí, mohlo by to k něčemu být.
Novou politickou stranu nepotřebujeme, jen fungující občanskou společnost, která tu stále není. Ta potom může vytvářet tlak na politickou elitu nebo ji sama vytvářet.
March 22, 2013 v 5.51
Aby občanská společnost fungovala, potřebuje především občany. Ti zase k tomu potřebují nejdříve důvod - proč se vlastně zapojit. Zatím ho asi nemají.
FO
March 22, 2013 v 12.12
Souhlas s paní Hájkovou. Zatím se bohužel zdá, že se mnozí stávají občany teprve v situaci, kdy jim někdo sahá na jejich políčko (vědci, nakladatelé, nedávno "kulturní fronta" kvůli dotacím na kulturu), tak se jednorázově zapojí, a pak se zase věnují soukromničení. To ale asi není plnohodnotné občanství.
Také jsem nahlédl a stále se pohybuji ve světě občanských iniciativ, leč mé dojmy jsou mírně odlišné.
Myslím, že právě takovéto iniciativy mohou probouzet touhu po vzdálených a nekonečných mořích, jak o tom píše Exupéry a paní Hájková. Rozšiřují totiž okruh myslitelného. Třeba v tomto považuji za nepominutelnou úlohu ProAltu v protivládních demonstracích: že se mu postupně podařilo přesvědčit určitou část společnosti a pak i ty odbory, že takovéto demonstrace jsou možné, že mají smysl a že se mohou vydařit. Za tím je spousta mravenčí práce mnoha aktivistů. A víte, ono i na těch detailech záleží...
Můj názor je takový, že kdyby to bylo jen v režii odborů, tak by tam prostě tolik lidí nepřišlo - protože by to vnímali čistě jako zaměstnaneckou záležitost. A i pojetí těchto akcí (výběr řečníků apod.) a tedy i jejich vyznění v médiích a tedy i ony horizonty, které demonstrace mohou otevírat, by bylo jiné.
Souhlasím však s tím, že počítat s přerodem iniciativ či občanských sdružení ve strany, je dosti bláhové. Co však iniciativy mohou, je působit jako katalyzátor. A taky působit jako jakýsi nepříliš viditelný, ale důležitý, spojující element - to je podle mě ta fungující občanská společnost, po které volá pan Unger.
Jde totiž o to, že se konkrétní lidi znají s jinými konkrétními lidmi, mohou tušit, co jsou zač a jaký typ spolupráce či projektů je s nimi možný. A takto se právě získávají lidé i organizace pro projekty, které jsou teprve v zárodcích - kde jde hlavně o ochotu se do něčeho pustit, věnovat tomu čas a úsilí i tehdy kdy se i kontury toho, co by mohl znamenat úspěch, teprve rýsují v mlze.
To je ta touha plout a pracovat na objevu zemí, které možná ani neexistují :-).
Myslím, že právě takovéto iniciativy mohou probouzet touhu po vzdálených a nekonečných mořích, jak o tom píše Exupéry a paní Hájková. Rozšiřují totiž okruh myslitelného. Třeba v tomto považuji za nepominutelnou úlohu ProAltu v protivládních demonstracích: že se mu postupně podařilo přesvědčit určitou část společnosti a pak i ty odbory, že takovéto demonstrace jsou možné, že mají smysl a že se mohou vydařit. Za tím je spousta mravenčí práce mnoha aktivistů. A víte, ono i na těch detailech záleží...
Můj názor je takový, že kdyby to bylo jen v režii odborů, tak by tam prostě tolik lidí nepřišlo - protože by to vnímali čistě jako zaměstnaneckou záležitost. A i pojetí těchto akcí (výběr řečníků apod.) a tedy i jejich vyznění v médiích a tedy i ony horizonty, které demonstrace mohou otevírat, by bylo jiné.
Souhlasím však s tím, že počítat s přerodem iniciativ či občanských sdružení ve strany, je dosti bláhové. Co však iniciativy mohou, je působit jako katalyzátor. A taky působit jako jakýsi nepříliš viditelný, ale důležitý, spojující element - to je podle mě ta fungující občanská společnost, po které volá pan Unger.
Jde totiž o to, že se konkrétní lidi znají s jinými konkrétními lidmi, mohou tušit, co jsou zač a jaký typ spolupráce či projektů je s nimi možný. A takto se právě získávají lidé i organizace pro projekty, které jsou teprve v zárodcích - kde jde hlavně o ochotu se do něčeho pustit, věnovat tomu čas a úsilí i tehdy kdy se i kontury toho, co by mohl znamenat úspěch, teprve rýsují v mlze.
To je ta touha plout a pracovat na objevu zemí, které možná ani neexistují :-).
March 22, 2013 v 17.43
Paní Hájková, vaše věta je tautologická, tedy říkáte něco podobného jako třeba že "k tomu, aby individuum bylo psem, musí splňovat kritérium, že je psem"... Samozřejmě, že občanská společnost potřebuje občany, jinak by nebyla občanskou společností. Občané mají dnes spoustu důvodů, proč být aktivní (v tomto problém tedy není), ale aktivní prostě nejsou, protože je občanská společnost udušena. Kromě filozofických úvah lidí kolem Václava Havla se na ni nikdo neohlížel, nikdo ji nepodporoval, nikdo s ní při vytváření nových státních struktur po r. 1989 nepočítal.
Pokud by skupina kmotrů přišla v Německu např. s programem omezení podpory zaměstnaneckého stravování, neměl by tento návrh přes masovou základnu politických stran, jejichž členové jsou zároveň členy a funkcionáři nejrůznějších občanských sdružení, zájmových či profesních společností nebo odborových organizací, žádnou šanci.
I např. dlouhodobý deficit britského státu, tj. decentralizaci v 90. letech 20. století neprosadila primárně osvícená Blairova "New Labour", ani Skotská národní strana samotná, ale struktura občanské společnosti ve Skotsku nebo Walesu, včetně organizací typu Skotští zahrádkáři a rybáři.
Až budou aktivní občanské organizace od myslivců v Želechovicích nad Dřevnicí po Muzejní spolek jihovýchodní Moravy masově tlačit na to, aby byla trať Otrokovice-Vizovice zmodernizována a stala se páteřní sítí integrované veřejné dopravy ve zlínské aglomeraci, můžou se všichni kmotři nebo lobbysté vlivných politických stran typu ODS stavět na hlavu.
Pokud by skupina kmotrů přišla v Německu např. s programem omezení podpory zaměstnaneckého stravování, neměl by tento návrh přes masovou základnu politických stran, jejichž členové jsou zároveň členy a funkcionáři nejrůznějších občanských sdružení, zájmových či profesních společností nebo odborových organizací, žádnou šanci.
I např. dlouhodobý deficit britského státu, tj. decentralizaci v 90. letech 20. století neprosadila primárně osvícená Blairova "New Labour", ani Skotská národní strana samotná, ale struktura občanské společnosti ve Skotsku nebo Walesu, včetně organizací typu Skotští zahrádkáři a rybáři.
Až budou aktivní občanské organizace od myslivců v Želechovicích nad Dřevnicí po Muzejní spolek jihovýchodní Moravy masově tlačit na to, aby byla trať Otrokovice-Vizovice zmodernizována a stala se páteřní sítí integrované veřejné dopravy ve zlínské aglomeraci, můžou se všichni kmotři nebo lobbysté vlivných politických stran typu ODS stavět na hlavu.
March 22, 2013 v 18.13
Pane Ungere, vy taky říkáte, co všichni vědí, že totiž občanská společnost je potřebná a užitečná. A že by se měla utvořit. Samozřejmě že by měla! Jiní zas říkají, že by se měla utvořit strana. Nemám nic proti jedné ani proti druhé; ani proti obojímu najednou. Ať se utvoří!
"Občané mají dnes spoustu důvodů, proč být aktivní (v tomto problém tedy není), ale aktivní prostě nejsou, protože je občanská společnost udušena"
Pokud mám k nějaké aktivitě důvod a přesto jsem pasivní, tak mám patrně slabý důvod, který mě nepřiměje k žádné akci, nebo ten důvod existuje, ale já ho prostě nevnímám, netíží mě, nebo mám strach, a proto se do ničeho nepletu, myslím si, že to pro mě není, mám raději klid u televize, věnuji se jiným aktivitám, raději nemyslím na budoucnost nebo....atd. atd.
Je prostě spousta důvodů, proč ty jiné důvody nevidět či nevnímat a občanskou aktivitu pustit k vodě. Někteří možná ani netuší, co je to občanská společnost.
Co hodláte s tou udušenou občanskou společností dělat? Budete ji nějak křísit?
"Občané mají dnes spoustu důvodů, proč být aktivní (v tomto problém tedy není), ale aktivní prostě nejsou, protože je občanská společnost udušena"
Pokud mám k nějaké aktivitě důvod a přesto jsem pasivní, tak mám patrně slabý důvod, který mě nepřiměje k žádné akci, nebo ten důvod existuje, ale já ho prostě nevnímám, netíží mě, nebo mám strach, a proto se do ničeho nepletu, myslím si, že to pro mě není, mám raději klid u televize, věnuji se jiným aktivitám, raději nemyslím na budoucnost nebo....atd. atd.
Je prostě spousta důvodů, proč ty jiné důvody nevidět či nevnímat a občanskou aktivitu pustit k vodě. Někteří možná ani netuší, co je to občanská společnost.
Co hodláte s tou udušenou občanskou společností dělat? Budete ji nějak křísit?
Pokud rozsvítíte a rozdráždíte psy, začnou štěkat. Pokud to tak děláte v pravidelných intervalech, tak po padesáté to vzdají a budou klidně ležet dál. Bude jim to jedno. Zvláště tehdy, dostanou-li občas trochu najíst. Rozštěkají se jen tehdy, ucítí-li nůž pod krkem a bude-li jim jasné, že se s potravou mohou na dlouhou dobu rozloučit. Podobně je to i s námi.
Svým diskusním příspěvkem jsem se snažil naznačit, že jakákoli nová strana třeba vedená partou svatých nic nezmůže, když nemá za sebou fungující strukturu občanských organizací. Z vaší předchozí reakce si nejsem jistý, že rozumíte, co tím chci říci. Prostě nápad s novou stranou nic neřeší.
Jsou dvě možnosti. Buď se občanská společnost zaktivizuje až v nejkrajnějším případě, to znamená v té době, kdy budou mít "oni psi nůž na krku". Potom nezbývá jen doufat, že budeme mít dostatek času, abychom ji stabilizovali v čase. Ten čas jsme neměli ani před první světovou válkou, ani po ní, ani v roce 1968.
Nebo se moci ujme osvícená elita, která ji povede tím směrem, že ji bude odměňovat za tvůrčí aktivitu a trestat za pasivitu. A bude to dělat dostatečně dlouho, jako s malým dítětem. Vzhledem k tomu, že naše vlastní elita byla z posledních 100 let několikanásobně zdecimována, tak v tuto druhou variantu věřím jen v případě, že se našich zemí ujme osvícená elita zvenku. Například ze severozápadních států EU, kde tyto věci fungují i v dnešní nestabilní době.
Svým diskusním příspěvkem jsem se snažil naznačit, že jakákoli nová strana třeba vedená partou svatých nic nezmůže, když nemá za sebou fungující strukturu občanských organizací. Z vaší předchozí reakce si nejsem jistý, že rozumíte, co tím chci říci. Prostě nápad s novou stranou nic neřeší.
Jsou dvě možnosti. Buď se občanská společnost zaktivizuje až v nejkrajnějším případě, to znamená v té době, kdy budou mít "oni psi nůž na krku". Potom nezbývá jen doufat, že budeme mít dostatek času, abychom ji stabilizovali v čase. Ten čas jsme neměli ani před první světovou válkou, ani po ní, ani v roce 1968.
Nebo se moci ujme osvícená elita, která ji povede tím směrem, že ji bude odměňovat za tvůrčí aktivitu a trestat za pasivitu. A bude to dělat dostatečně dlouho, jako s malým dítětem. Vzhledem k tomu, že naše vlastní elita byla z posledních 100 let několikanásobně zdecimována, tak v tuto druhou variantu věřím jen v případě, že se našich zemí ujme osvícená elita zvenku. Například ze severozápadních států EU, kde tyto věci fungují i v dnešní nestabilní době.
FO
Já jsem nezpochybňoval význam občanských iniciativ a jejich práce, jen jsem zapochyboval o tom, jestli se v daném politickém systému dokážou v nejbližší budoucnosti prosadit, třeba ve formě nové strany. O tom skutečně pochybuji.
Že ale mají veliký význam právě jako katalyzátor přemýšlení, místo kde se tříbí názory a nové pohledy, to je jasné. Moc se mi líbí "námořnický" obraz, ano, tak nějak to je. Kdo má odvahu vyplout k neznámým břehům, může dosáhnout nevídaného. nebo také ztroskotat.
Podle mě je zásadní, aby občanská a "profi" politická sféra nebyly neprostupně oddělené. Aktivisté by měli co nejlíp rozumět světu reálpolitiky a naopak.
Že ale mají veliký význam právě jako katalyzátor přemýšlení, místo kde se tříbí názory a nové pohledy, to je jasné. Moc se mi líbí "námořnický" obraz, ano, tak nějak to je. Kdo má odvahu vyplout k neznámým břehům, může dosáhnout nevídaného. nebo také ztroskotat.
Podle mě je zásadní, aby občanská a "profi" politická sféra nebyly neprostupně oddělené. Aktivisté by měli co nejlíp rozumět světu reálpolitiky a naopak.
March 23, 2013 v 0.04
V tomto směru bych úplně nepodceňovala, že pohyb je obousměrný.Lidé se odvracejí od politiky také proto, že ta politika vypadá , jak vypadá.V tomto směru mě vlastně mile překvapil výsledek Táni Fišerové v 1. kole prezidentských voleb. Zdálo se mi, že se ukázalo, že lidé jasný, odlišný hlas v politice slyší, takže bych úplně nevzdávala ( asi ne teď do voleb) myšlenku, že kdyby se jej podařilo přenést do stranických platforem, že by to bylo zcela bez naděje.
Přemýšlení nemůže být katalyzátor. Ani iniciativy nemohou být katalyzátor. Katalyzátor je totiž látka, která urychluje nebo umožňuje chemickou reakci, ale sama z ní vyjde beze změny.
Máte pravdu, lidé potřebují aspoň náznak naděje, že se něco změní. Pak se v nich možná něco pohne. Ale to platí i pro občanskou společnost. Kdyby už fungovala, pak by se do ní mnozí lidé i zapojili. Jenže ona zatím nefunguje, takže lidé tuhle možnost nevidí.
Já jsem měla pocit, pane Ungere, že osvícená elita (u nás v čele s Václavem Havlem) se nás už jednou ujala (v roce 1989). Jenže se jí to asi nějak vymklo z ruky. Při této příležitosti bych mohla zopakovat notoricky známý výrok K.H. Borovského: "Kdo chce dělati revoluce, musí dvě věci napřed povážiti: předně, má-li pevnou naději vyhrát, za druhé, má-li pevnou naději po výhře zavésti lepší svobodu a lepší vládu, než byla ta, proti které revoluci způsobil."
Nesdílím vaši víru v posun dějin osvícenými elitami, ať už jsou naše (které jsou, jak říkáte zdecimované) ani nějaké cizí. Žádná elita nic nevyřeší. Spíš bude mít na nás vliv to, co se děje mimo Evropu, aspoň doufám. Ráda bych se mýlila, ale není vyloučeno, že my obyvatelé Evropy jsme už trochu v úpadku. Jako dávní obyvatelé Římské říše. Ale to se zas může spravit.
Nesdílím vaši víru v posun dějin osvícenými elitami, ať už jsou naše (které jsou, jak říkáte zdecimované) ani nějaké cizí. Žádná elita nic nevyřeší. Spíš bude mít na nás vliv to, co se děje mimo Evropu, aspoň doufám. Ráda bych se mýlila, ale není vyloučeno, že my obyvatelé Evropy jsme už trochu v úpadku. Jako dávní obyvatelé Římské říše. Ale to se zas může spravit.
Občas mívám takové mořeplavecké pocity. Ne, že bych opravdu chtěla někam cestovat, spíš v nějakém tom metaforickém smyslu.
Osvícená elita se sice v roce 1989 k moci dostala, ale značně poškozená předchozím vývojem ve 20. století. Jak již někde uváděl J. Patočka, selekce z řad prohabsburské šlechty po r. 1918, selekce v období protektorátu, selekce "kolaborantů" po válce, nepřátel socialismu po r. 1948, selekce samotných komunistů v období monstrprocesů v padesátých letech a nakonec čistky normalizační. Z těch se mnozí zachránili a v roce 1989 vrátili, ale byli odsunuti klausovci i některými havlovci.
Pokud jde o tvůrčí úlohu elit, je ve střední Evropě silnější tradice než pokud jde o občanskou společnost. Více, než se všeobecně říká. Jeden konkrétní příklad - elitám v Německu po 2. světové válce se podařilo vybudovat nejen ekonomicky prosperující stát, v tom pomohly americké dolary, ale především fungující demokratickou federaci s rozumnou dělbou moci a strukturou veřejné správy. Nutno podotknout, že jim v tom pomohl konec vybraných patologických jedinců, kteří se dříve přidali k nacismu. Zbylá elita potom již nemusela s těmito osobnostmi zápasit, jak my zápasíme dnes. Občanská společnost by tehdy tuto změnu struktury udělat nezvládla, z nacistické noční můry se probrala až v šedesátých letech.
Pokud jde o tvůrčí úlohu elit, je ve střední Evropě silnější tradice než pokud jde o občanskou společnost. Více, než se všeobecně říká. Jeden konkrétní příklad - elitám v Německu po 2. světové válce se podařilo vybudovat nejen ekonomicky prosperující stát, v tom pomohly americké dolary, ale především fungující demokratickou federaci s rozumnou dělbou moci a strukturou veřejné správy. Nutno podotknout, že jim v tom pomohl konec vybraných patologických jedinců, kteří se dříve přidali k nacismu. Zbylá elita potom již nemusela s těmito osobnostmi zápasit, jak my zápasíme dnes. Občanská společnost by tehdy tuto změnu struktury udělat nezvládla, z nacistické noční můry se probrala až v šedesátých letech.
March 24, 2013 v 10.11
Nevím, pane Ungere, proč mi to všechno vlastně povídáte. Mám snad věřit tomu, že nás zachrání německé elity? Pokud bychom byli takto "zachráněni", pak by to stejně znamenalo náš konec.
Já věřím tomu, že dějiny nedělají elity, ale lidové masy, které jsou ostatně samy elitotvorné.
Já věřím tomu, že dějiny nedělají elity, ale lidové masy, které jsou ostatně samy elitotvorné.
March 24, 2013 v 11.21
Ostatně to vůbec není tak, že by za špatný stav společnosti (nebo systému), případně za různé společenské "excesy", mohli patologičtí jedinci, přičemž stačí se jich pouze zbavit. Je tomu zcela naopak - špatný stav společnosti (systému) může za vznik patologických jedinců.
Kdysi si ve Velké Británii také mysleli, že když budou zločince vyvážet do Austrálie, tak se tím vylepší samotná anglická společnost, ovšem nestalo se tak. Procentuální poměr zločinců byl v Anglii stále zhruba stejný, zatímco Austrálie se nestala zemí zločinců, ale naopak, úplně normální zemí s "normálním" procentem zločinnosti, jaké bylo tehdy (na tom určitém stupni rozvoje kapitalismu) obvyklé.
A ještě musím říct, že k nacismu se v Německu svého času nepřidali "vybraní patologičtí jedinci", nýbrž úplně kdekdo a především tak zvaní "slušní" lidé.
Kdysi si ve Velké Británii také mysleli, že když budou zločince vyvážet do Austrálie, tak se tím vylepší samotná anglická společnost, ovšem nestalo se tak. Procentuální poměr zločinců byl v Anglii stále zhruba stejný, zatímco Austrálie se nestala zemí zločinců, ale naopak, úplně normální zemí s "normálním" procentem zločinnosti, jaké bylo tehdy (na tom určitém stupni rozvoje kapitalismu) obvyklé.
A ještě musím říct, že k nacismu se v Německu svého času nepřidali "vybraní patologičtí jedinci", nýbrž úplně kdekdo a především tak zvaní "slušní" lidé.
March 24, 2013 v 17.06
Nepsal jsem to proto, abyste věřila tomu, že nás zachrání německé elity. Chtěl jsem tím říci, a z mého posledního příspěvku je to, myslím, zřejmé, že za určitých okolností je možné, že elita prosadí dobrý společenský směr. To se mělo stát i u nás před 23 lety, ale nestalo. Nejprve se měl udělat jasný správně-právní rámec a potom dát prostor otázkám ekonomickým a sociálním (viz. Petr Pithart a mnozí další). Důležité ústavní otázky měly být vytvořeny do voleb, ne po volbách...
Patologiští jedinci jsou odrazem i zároveň příčinou úpadku společnosti. Tedy důsledkem společenského úpadku je spíše než jejich výskyt jejich rostoucí moc. Psychopatologie není jen dědičná, proto to s Austrálií tak nefungovalo.
Napsala jste: "Mám snad věřit tomu, že nás zachrání německé elity? Pokud bychom byli takto "zachráněni", pak by to stejně znamenalo náš konec."
Tímto výrokem si, bohužel, můžete podat ruce s národně a sociálně populistickým prezidentem Zemanem či dalšími nacionálně-populisticky zaměřenými představiteli typu Klause, Bobošíkové, Bátory, velké části ODS, KSČM nebo Zemanovců.
Patologiští jedinci jsou odrazem i zároveň příčinou úpadku společnosti. Tedy důsledkem společenského úpadku je spíše než jejich výskyt jejich rostoucí moc. Psychopatologie není jen dědičná, proto to s Austrálií tak nefungovalo.
Napsala jste: "Mám snad věřit tomu, že nás zachrání německé elity? Pokud bychom byli takto "zachráněni", pak by to stejně znamenalo náš konec."
Tímto výrokem si, bohužel, můžete podat ruce s národně a sociálně populistickým prezidentem Zemanem či dalšími nacionálně-populisticky zaměřenými představiteli typu Klause, Bobošíkové, Bátory, velké části ODS, KSČM nebo Zemanovců.
March 24, 2013 v 18.04
Tak to ne, žádné "národovectví" nebo jak se tomu tady říká, mi nepřišijete. Na německých elitách mi nevadí to, že jsou "německé", nýbrž to, že jsou "elity". Pokud odporu vůči elitám říkáte populismus, pak nemám k tomu co dodat. O tom, že ale rozhodně netíhnu k nacionalismu, svědčí například má poznámka (viz výše), jíž jsem naznačila, že s námi, jak doufám, pohne spíš nějaké zahraniční dění, čímž nemyslím vůbec Rusko, jak vás možná napadlo. V současných poměrech už se nehodí použít starý marxistický termín "proletářský internacionalismus", ale mám na mysli něco podobného. Dál to zatím nebudu nijak rozvádět.
Abyste rozuměl, já věřím na rovnost, ale i na skutečné elity, které se však nechtějí nijak odlišovat od ostatních, a proto se za elity ani neoznačují. Je tedy zbytečné jim tak vůbec říkat.
Ještě musím poznamenat, že je velice zajímavá vaše představa o tom, kdo všechno si mohou u nás navzájem podat ruce :-)
Abyste rozuměl, já věřím na rovnost, ale i na skutečné elity, které se však nechtějí nijak odlišovat od ostatních, a proto se za elity ani neoznačují. Je tedy zbytečné jim tak vůbec říkat.
Ještě musím poznamenat, že je velice zajímavá vaše představa o tom, kdo všechno si mohou u nás navzájem podat ruce :-)
JK
To, že si s "národně a sociálně populistickým prezidentem Zemanem" podávájí ruce jiní nacionální populisté typu Klause, Bobošíkové, Bátory, velké části ODS, KSČM nebo Zemanovců, není bohužel představa pana Ungera, ale smutná skutečnost dnešní České republiky. Bylo to zřejmé už delší dobu, ale ta národně socialistická fronta, která stála za zvolením Miloše Zemana je teď myslím už úplně průhledná.
March 25, 2013 v 5.19
A jako symbol jednoty nacionálních populistů (národně socialistické fronty) typu Klause, Bobošíkové, Bátory, velké části ODS, KSČM nebo Zemanovců zavlaje na Hradě vlajka EU
Nic proti biochemikům …
Nic proti biochemikům …
FZ
March 25, 2013 v 9.01
Nevím, odkud jste vzali, že Miloš Zeman je nacionalista...Svoji jednoznačně proevropskou orientaci dával najevo odjakživa
Ale kdo chce psa bít...
Ale kdo chce psa bít...
JK
Ano, symboly, ty by Zemanovi šly. Svého času balil členské legitimace do kůže členů ODS a varoval před spálenou zemí, jen těsně před uzavřením "opoziční smlouvy". Být Barrosem, bál bych se, co přijde teď...
Ve skutečnosti si nemyslím, že je Zeman nacionalista (zrovna jako si to nemyslím o Klausovi). Je to stoprocentní populista. Řekne nebo udělá cokoli, aby se dostal k moci. Teď ho k moci dostal (mimo jiné) nacionální blábol a klausovci všech stran. Obávám se, že tohle jeho proevropská orientace nepřežije. Moc rád bych se mýlil.
Ve skutečnosti si nemyslím, že je Zeman nacionalista (zrovna jako si to nemyslím o Klausovi). Je to stoprocentní populista. Řekne nebo udělá cokoli, aby se dostal k moci. Teď ho k moci dostal (mimo jiné) nacionální blábol a klausovci všech stran. Obávám se, že tohle jeho proevropská orientace nepřežije. Moc rád bych se mýlil.
MF
Pořád si myslím, že ty podstatné změny žádná strana jen za vhozený hlas neudělá. Nechci dělat žádné obecně platné závěry, mohu soudit jen ze své (zatím docela krátké) osobní zkušenosti. Přes lidi z týmu Táni Fischerové jsem se dostala k dokumentu o Kulturně kreativních: http://www.youtube.com/watch?v=6yICAe4Q-84&feature=youtu.be
Takových lidí je podle mě mnohem víc, než to vypadá, jen o sobě nevědí. Snažíme se propojit další skupiny v ostatních evropských zemích, třeba z toho vzejde i jedna z možností pro iniciativu evropského záběru. (Ve Francii včera europoslankyně Corinne Lepage oznámila vznik politického hnutí Rassemblement citoyen, které má za cíl oslovit právě lidi "kulturně tvořivé"). Každému vyhovuje jiná cesta, někomu přes politiku, někomu přes uměleckou tvorbu, nebo přes místní projekty... hlavně je třeba to vzít ze všech stran.
Takových lidí je podle mě mnohem víc, než to vypadá, jen o sobě nevědí. Snažíme se propojit další skupiny v ostatních evropských zemích, třeba z toho vzejde i jedna z možností pro iniciativu evropského záběru. (Ve Francii včera europoslankyně Corinne Lepage oznámila vznik politického hnutí Rassemblement citoyen, které má za cíl oslovit právě lidi "kulturně tvořivé"). Každému vyhovuje jiná cesta, někomu přes politiku, někomu přes uměleckou tvorbu, nebo přes místní projekty... hlavně je třeba to vzít ze všech stran.
+ Další komentáře