Promarněná šance
Jana KraussePokud ČR selháním exekutivy přijde o evropské dotace, zahodí jedinečnou šanci stát se druhým Holandskem. Bohužel už se hraje pouze o to, do jaké míry se nám podaří omezit enormní škody.
V minulém týdnu jsme se od premiéra České republiky dozvěděli, že díky úsilí vlády uvolní Evropská komise České republice pozastavené dotace. Předseda vlády však nezmínil, že spuštěny budou jen ty programy, v rámci nichž nebyla ČR prokázaná systematická manipulace. Sedm ze 17 programů totiž nadále stojí. Pět programů z této nešťastné sedmičky je spravováno ministerstvy, zbylé dva kraji.
Stojící pětice ministerských programů spravuje 476 miliard Kč, což představuje celkem 60 procent všech finančních prostředků z fondů EU. Zbylé dva krajské programy — Severozápad a Střední Čechy - spravují částku 40 miliard Kč. Správně měl tedy premiér prohlásit, že část dotací z EU lze znovu využívat, ale že největší problémy mají nadále ministerstva.
Ale proč téma fondů EU vlastně důležité, proč by nás měla tato problematika, která je doposud veřejností vnímána velmi okrajově, vlastně zajímat? Napadají mě tři důvody.
Protože se jedná v letech 2007 až 2013 o téměř 800 miliard Kč, což je téměř asi 80 procent skutečných příjmů státního rozpočtu za rok 2011 nebo šestinásobek objemu současného návrhu církevních restitucí. Zároveň se jedná v dobách vládních škrtů o jediné prostředky, které jsou určeny na investice do našeho rozvoje — ať již v oblasti sociální, zdravotní, vzdělávácí, dopravní, v oblasti životního prostředí či výzkumu a vědy.
Pokud o tyto peníze dlouhodobým selháním exekutivy přijdeme, nejenže k velké části investic nedojde, zároveň budou muset být již vyčerpané peníze proplaceny ze státního rozpočtu. Škoda bude dvojnásobná a dopad na zadlužení ČR může být katastrofální.
Protože jsme v této evropské sedmiletce obdrželi ze strukturálních fondů EU nejvíce finančních prostředků na jednoho obyvatele v rámci celé EU. Porovnáme-li celkové sumy, tak České republika obdržela po Polsku, Itálii a Španělsku čtvrtou nejvyšší alokaci. Takováto štědrost měla být jedinečnou šancí, která zároveň zavazuje. V roce 2006 naši evropští partneři ještě věřili, že se Česká republika může stát s pomocí této nevídané finanční injekce druhým Holandskem.
Na jádru textu to ale samo nic nemění, díky za něj.
" (...) k Vašemu komentáři k mému článku na DR bych chtěla dodat, že se přeci jenom jedná o dvojnásobnou ztrátu. Pokud se podíváme na seznamy příjemců a projektů, které byly podpořeny v rámci jednotlivých projektů, tak lzezjistit, že snad kromě ROPů (jen 1/5 alokace) jde většina peněz na naprosto nepodstatné, nedůležité, účinkem se mijící (rozvoj) a někdy dokonce pochybné projekty. Dále jsou téměř všechny projekty předraženy. Takže peníze ze státního rozpočtu NEinvestujeme ale vyhazujeme z okna. Jako nejlepší příklad slouží výzvy v OP Lidské zdroje a zaměstnost, v prioritoní ose rovné příležitosti, kde dotace až na pár drobných vyjímek sklízí s.r.o., o kterých doposud nikdo neslyšel, provádí dvouhodinnová školení ve velkém a maximálně využívají křížového financování (nákup hmotného majetku pro potřeby projektu). Možná, kdyby se toto všechno dalo kvantifikovat, tak bychom zjistili, že se jedná o 1,6 ztrátu, ale já to vlastně ani nechtěla kvantifikovat, ale napsat, že to je ztráta dvojího druhu - peníze z EU nedostaneme, nebo o jejich část pomocí plošných korekcí přijdeme a zároveň, to co jsme už utratili, zaplatíme z našich peněz a zda jsou to dobře vynaložené peníze, o tom lze pochybovat."