O „nejlepším“ ministru školství, kterého jsme prý podle prezidenta Klause kdy měli, Josefu Dobešovi, se už napsalo leccos. S výjimkou prezidenta, jeho syna, možná několika dalších lidí z prezidentova okolí, a zbývajících, tedy nemnoha příznivců Věcí veřejných, většina národa ví, že Dobeš je karikaturou v podstatě všeho, čím by měl slušný ministr školství být.

O ministrových „reformních“ iniciativách se napsalo a řeklo už mnohé. Protestují učitelé, zástupci vysokých škol, studenti. Nemá smysl opakovat jejich argumenty, neboť jsou dostatečně známé.

Ministerstvo školství ale také stojí v centru pozornosti kvůli neschopnosti čerpat miliardy z evropských fondů. České republice hrozí, že tak přijde o obrovské peníze.

Zatímco o meritu Dobešem posvěcených „reforem“ lze vést jakousi diskusi už proto, že argumenty oponentů může ministerstvo zlehčovat například poukazy na různé lobbyistické zájmy ve školství, kterým se ministrovy údajně racionální změny nelíbí, neschopnost čerpat evropské peníze se ve světle vládních škrtů a snah šetřit, kde se dá, jeví nejen jako téměř sabotáž vládní politiky, ale také jako výsměch všem občanům, kteří na šetření přímo doplácejí.

Média o celé věci informují jako o jakémsi selhání, premiér požaduje „vysvětlení“, popřípadě „záruky“, že dojde k nápravě. Ministr slibuje, že neuspěje-li s  „nápravou“, odstoupí.

Ve skutečnosti je ale už jasné, že Česká republika o nemalé peníze přijde v každém případě, nemluvě o odmítnutých projektech, které zaštítil sám ministr, a které byly výsměchem všemu, kvůli čemu EU strukturální a další fondy chudším zemím nabízí.

S penězi se v České republice nakládá všelijak. Televizní zprávy se už dávno změnily v seriál, v němž jsou v hlavní roli krádeže, obohacovaní se různých vykuků skrze manipulaci státních zakázek, tunely, či odklánění fondů kamsi na karibské ostrovy, popřípadě do nemovitostí maminek politiků a vysokých úředníků.

Všechny tyto aktivity jsou právem považovány za nelegální, ve veřejnosti budí rozhořčení a frustraci. Zajímavé je, že když kvůli nedbalosti či nekompetentnosti jednoho ministra, může Česká republika přijít o částky, které činí ve srovnání i z velkých tunelů jen malé položky, nechává to spoustu lidí chladnými.

Zvažme ale, o co vlastně jde. Obrazně řečeno, na stole leží několik desítek miliard, které si může Česká republika vzít a využít je. Stačí jen vypracovat projekty v souladu s pravidly EU a dohlédnout na jejich správné plnění. Týká se to navíc resortu, který se tradičně potýká s nedostatkem peněz, a na jehož kvalitě závisí budoucnost země.

Několik desítek miliard korun není malá částka v zemi, která šetří na státních zaměstnancích, zvyšuje plošně nepřímé daně, překopává kvůli úsporám vyplácení dávek, přičemž ubližuje spoustě lidí. Kdybychom evropské peníze nepotřebovali, dalo by se v souvislosti s ministrem Dobešem mluvit jen o manažerském či politickém selhání.

Jenže ve světle výše popsaného drakonického utahování opasků se jeho jednání jeví jako téměř politický zločin. A nejen jeho.

Ministr sice neporušuje přímo české zákony, ale dozajista lze mluvit přinejmenším o nedbalosti s potenciálním výsledkem enormních finančních ztrát. Kdyby ministrova odpovědnost nebyla „jen“ politická, a takové finanční ztráty by zavinil například z nedbalosti v nějaké obří bance, skončil by v civilizované zemi za mřížemi.

Bohužel miliardy lze prošustrovat i tak, že se někdo schová za politiku. Nemůže tak zdánlivě za nic, jen se někde něco „nepovedlo“, někdo se o něco správně a včas nepostaral, nebo na něco včas a správně nedohlédl.

A nic se nestane, pokud je takový politik navíc součástí vládní koalice, která navzdory dřívějším konfliktům, v nichž hrála ústřední roli ministrova podivná politická strana, nadále funguje, protože jinak by se prý nepodařilo prosadit nezbytné reformy. Je pravda, že se premiér už jednou pokusil právě tohoto ministra z vlády vyhodit, ale prezident země tomu zabránil způsobem, který hraničil s neústavností.

Je jasné, že i kdyby o smyslu vládních „reforem“ mluvili politici pořád a tím nejpřesvědčivějším možným způsobem, legitimita vládního počínání se bude v očích velké části veřejnosti blížit nule nejen proto, že téměř vše, co se ušetří, se zásluhou korupce také nejspíš rozkrade, ale nově i proto, že zatímco vláda ve své snaze sehnat peníze obrazně řečeno šacuje kapsy nemajetných, není schopna si vzít miliardy, které jí nabízí EU.

Je-li toto selhání navíc ospravedlňováno či zamlžováno „politickými“ vysvětleními ministra, který je naprostým politickým i odborným omylem, nelze se divit, že spoustě lidí dochází trpělivost. Jak známo, spousta velkých sociálních změn začíná, když se jejich hlavními aktéry stanou studenti. Ti zatím byli v České republice podivuhodně klidní. Vláda evidentně zkouší, kam až může zajít.