Před týdnem v pondělí Deník Referendum publikoval rozhovor se soudním znalcem v případu otrávené Bečvy, Jiřím Klicperou. Čtenáře Klicpera udivil tezí, že „viníka otravy zná“, byť „důkazní prostředky jsou nedostatečné“, odborníky zaujal zase tím, že s námi, ač vázán mlčenlivosti, vůbec mluvil.

Posléze znalec vystoupil v Reportérech ČT. Následně vydala ČTK zprávu s titulkem „Za otravu Bečvy nemůže Deza, viník už je známý, tvrdí znalec“. Byla to zavádějící formulace, která významně posouvá podstatu věci a zjištění, jež z rozhovorů Deníku Referendum a České televize se soudním znalcem Jiřím Klicperou, vyplývají. Základní informací podanou veřejnosti a uvedenou v titulku mělo být, že soudní znalec svým vystupováním porušil zákon a otřásl svou věrohodností.

Zavádějící zprávu ČTK ovšem převzala další zpravodajská média a účinek byl jasný: lidé, kteří nečtou dál než za titulky, ale i všichni ti, pro něž už se vyšetřování otrávené Bečvy táhne příliš dlouho a v přehršli informací se začínají ztrácet, dostali informaci, že člověk s kulatým razítkem, na jehož posudek se čeká již měsíce, zjistil, že „Deza je z toho venku.“

Pojďme se tedy nyní podívat podrobněji na to, co v tvrzeních Jiřího Klicpery, tak jak je sdělil v rozhovoru Deníku Referendum, neodpovídá realitě. A co naopak vede k dalším otázkám a k pochybnostem o jeho vlastních kompetencích, ale také o celkovém způsobu vyšetřování otravy řeky Bečvy.

1. V rozporu se svým pokusem znalec ukazuje na areál Tesly Rožnov

Znalec Jiří Klicpera neřekl vše o tom, kam se ubírají jeho úvahy v šetření původce otravy Bečvy. Uvedl, že nemůže říct vše, „protože když se takové věci dostanou ven, viník se samozřejmě připraví na obhajobu a použije argumenty, které dopředu vím“.

Současně otevřeně a v rozporu se svými zákonnými povinnostmi označil za viníka areál bývalé Tesly v Rožnově, který spravuje — včetně čistírny odpadních vod — firma Energoaqua. Jak nedávno Deníku Referendum potvrdil ředitel firmy Energoaqua Oldřich Havelka, soudní znalec si v době kolem Vánoc vyžádal údaje o hodnotách vypouštěných odpadních vod za tři roky nazpátek.

V Deníku Referendum jsme nicméně už čtyřicet dní po havárii upozornili na to, že podmínky na řece v daném místě takovou hypotézu prakticky vylučují. Mezi vyústěním rožnovského kanálu a místem, kde byly nalezeny první mrtvé ryby, tok řeky Bečvy urazí 3,7 kilometru a překonává přitom dva mohutné jezy a několik menších peřejí.

Až po zveřejnění naší investigace, která tehdy mediálně skomírající téma Bečvy vrátila opět do centra pozornosti, provedl Jiří Klicpera test s barvivem fluorescein. Jak dal v rozhovoru najevo, je na něj patřičně hrdý: „Byl jsme první na světě, kdo tohleto použil v případě havárie!“ Co je pro jednoho zdrojem pýchy, může být pro jiné důvodem k hluboké pochybnosti o výpovědní hodnotě pionýrského pokusu.

Test provedl tak, že nalil do odvaděče z čistírny Energoaqua zelené barvivo fluorescein, jehož mísení v řece pak zaznamenala policie pomocí dronu. Nalil jej tam, jak sám řekl, v souladu s provozním řádem čistírny — tedy za standardního průtoku šestatřicet litrů za sekundu. Pokud však bylo příčinou zářijové otravy Bečvy porušení provozní kázně, havárie technologií či něco podobného, byl by průtok v čistírně standardní? Základní otázku nedokázal zodpovědět.

Nicméně to není jediný, ani nejzávažnější, problém jeho pokusu, který provedl „jako první na světě“. Podstatnější je, že Jiří Klicpera na svém Facebooku zveřejnil fotografii, která ukazuje, že už u prvního z obou zmíněných jezů barvivo rozhodně neteklo jen při pravém břehu — jak sám tvrdí —, nýbrž po celé šíři toku. Dokumentací vlastního pokusu tedy ukazuje, že jeho závěry nemají oporu v realitě.

Za třetí je tu fakt, že v osudný den 20. září Bečvou tekly jen necelé tři kubíky vody za vteřinu. Když ale Jiří Klicpera prováděl svůj pokus, průtok byl o dvě třetiny vyšší — podmínky tedy nebyly souměřitelné. Je to důležité i proto, že pokud Klicpera tvrdí, že „ryby před jedem utekly“, pak také platí, že za průtoku ze dne 20. září k tomu měly mnohem méně příležitostí.

V realitě ovšem bez ohledu na konkrétní podmínky v řece zůstává nepředstavitelné, že by se jed, který by vytekl v Juřince, tedy z výpusti „rožnovského kanálu“ firmy Enargoaqua, na obou mohutných jezech nepromíchal, tekl by po celou dobu při pravém břehu řeky, ryby by před ním „utekly“, jak originálně tvrdí soudní znalec, a více než kilometr pod Dezou by najednou rozpoutal spoušť, jejímž výsledkem by bylo čtyřicet kilometrů toku s vytrávenými rybami.

Ano, každá látka se v toku řeky míchá postupně, ale tři a půl kilometru plus dva jezy po cestě jsou příliš mnoho na to, aby jed nezasáhl ani rybičku. U řeky navíc v osudové dopoledne na dvoukilometrovém úseku mezi Juřinkou a výpustí Dezy lovila řada rybářů. Zopakujme si, že v řece byl minimální průtok. Nutně by si hejn „utíkajících ryb“ museli všimnout. Shrnuto: Klicperova hypotéza nedává smysl.

2. Znalec ignoruje odborné poznatky o mísící zóně v řece Bečvě pod Dezou

Komu ovšem nestačí dosud uvedené, pro ty máme jeden další, zcela zásadní poznatek. V padesátém čísle odborného časopisu Vodohospodářské technicko-ekonomické informace vyšel v roce 2008 článek s názvem „Problematika stanovení mísící zóny v kontextu návrhu směrnice ES o normách environmentální kvality a o změně směrnice 2000/60/ES“.

Zmíněná evropská směrnice má za cíl omezit chemické znečišťování vod. Pro případ otrávené Bečvy je ale v uvedeném odborném textu klíčová skutečnost, že autoři článku zjišťovali takzvanou „mísící zónu“ pro čtyři konkrétní místa na čtyřech konkrétních řekách v České republice.