Nobelovu cenu míru pro rok 2026 dostane Navanethem „Navi“ Pillayová — jihoafrická soudkyně indického původu, která proslula zejména jako vysoká komisařka OSN pro lidská práva a též působením v různých soudních a vyšetřovacích orgánech zaměřených na genocidu. Oznámil to v pátek Norský Nobelův výbor, jenž cenu udílí.

Pillayová začínala svou kariéru jako právnička za apartheidního režimu v JAR, kde hájila tamní disidenty a oběti diskriminace včetně Nelsona Mandely. V 90. letech se stala první nebělošskou soudkyní jihoafrického vrchního soudu. Valným shromážděním OSN byla pak zvolena členkou Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu řešícího genocidu Tutsiů, jemuž několik let i předsedala.

V letech 2008 až 2014 zastávala funkci vysoké komisařky OSN pro lidská práva. V letech 2021 až 2025 vedla Nezávislou mezinárodní vyšetřovací komisi zabývající se pod patronací OSN situací na okupovaných palestinských územích a izraelským tažením v Gaze. Poté začala působit jako ad hoc soudkyně v rámci Mezinárodního soudního dvora (ICJ) v kauze Gambie vs. Myanmar týkající se genocidy Rohingů, které se jako právní expertka věnovala už dříve.

Norský Nobelův výbor konzistentně vychází z přesvědčení, že nejjistější základ pro mír a bezpečnost ve světě vytvářejí jednak konkrétní práce na zlepšování poměrů na všech úrovních, jednak právě mezinárodní právo. To se odráží i ve zdůvodnění letošního výběru laureátky jím udílené ceny.

„Navi Pillayová podstatně rozšířila dosah i dopad mezinárodního práva. Významně napomohla garanci, že budou válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocida potrestány (...) Po celou její profesní dráhu ji provázela oddanost univerzálním právním principům i pevná morální orientace,“ uvedl ve zdůvodňovací řeči Jørgen Watne Frydnes, aktuální předseda Nobelova výboru.

Tradice ceny, faktor Gaza a předchozí laureáti

Nobelova cena míru má být dle závěti vynálezce Alfréda Nobela, která založila její tradici, udílena osobnostem či organizacím, jež „vykonaly nejvíce pro bratrství mezi národy, zrušení nebo zmenšení existujících armád či pořádání a propagaci mírových kongresů“. V posledních dekádách je však nezřídka udílena i osobám a institucím, které se zasloužily o zlepšování situace ve své zemi či na světě obecně, a to různými sociálními aktivitami, vyjednáním významných mezinárodních dohod nebo bojem za dodržování lidských práv.

Cena slouží jednak jako ocenění dosavadních aktivit, jednak jako symbolický apel, aby laureát pokračoval v prosazování toho, co hlásá. V základu ocenění stojí přesvědčení, že právě dialog, pomoc druhým, dodržování pravidel a obrana základních svobod posouvají lidstvo k ideálu vzájemnosti a mírového soužití. V případě ocenění perzekuovaného člověka pak cena dotyčnému tradičně poskytuje i určitou ochranu.

Navi Pillayová dnes disidentkou není, i ona však musí stále čelit útokům ze strany režimů, jejichž působením se zabývá. Aktuálně jde zejména o Netanjahuovu vládu v Izraeli a její spojence.

Právě Pillayová totiž v říjnu 2025 přednesla v Radě OSN pro lidská práva proslulou zprávu shrnující dvouleté vyšetřování izraelského tažení, které doložilo, že Izrael porušil čtyři z pěti bodů Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidy a že výroky čelných izraelských představitelů ve spojení s reálným postupem armády na místě poskytují dostatečné důkazy pro tvrzení o existenci „genocidního úmyslu“.

Právě říjnová zpráva též vyzvala Mezinárodní trestní soud, aby k již existujícím žádostem o zatykače na izraelské představitele přidal také obvinění ze zločinu genocidy. Celkem nepřekvapivě tak Izrael okamžitě zkritizoval i aktuální rozhodnutí Nobelova výboru, přičemž ocenění Pillayové označil za „groteskní zneužití ceny k legitimizaci antiizraelských předsudků a nenávisti“.

První Nobelova cena míru byla udělena v roce 1901 Švýcaru Henrymu Dunantovi za úlohu, již sehrál při zakládání Mezinárodního výboru Červeného kříže. Loni ji získala venezuelská disidentka a bojovnice proti represivnímu postchávistickému režimu María Corina Machadová.

V roce 2024 byla Nobelovou cenou míru oceněna organizace Nihon Hidankjó, která se věnuje soustavnému připomínání důsledků použití jaderných zbraní. V roce 2023 šlo o Narges Mohammadiovou, vězněnou bojovnici za lidská práva z Íránu.

V roce 2022 získali Nobelovu cenu míru ochránci lidských práv z Ruska, Ukrajiny a Běloruska — ruský Memorial, ukrajinské Centrum občanských svobod a běloruský aktivista Aleš Bjaljacký. V roce 2021 byli oceněni novináři Maria Ressová z Filipín a Dmitrij Muratov z Ruska, známí bojovníci za svobodu projevu.

Způsob výběru

Nobelovu cenu míru udílí pětičlenný Norský Nobelův výbor, jehož osazenstvo vybírá norský parlament z řad starších, všeobecně uznávaných politiků-intelektuálů. Každý ze členů výboru obvykle zastupuje jeden z politických proudů v zemi.

Výbor každý rok obdrží okolo tří set nominací (letos konkrétně 287) od svých zvláštních poradců — držitelů ceny z minulých let, akademiků, členů vlád a poslanců parlamentů z celého světa. V průběhu jara se nominace třídí. Na konci srpna se již pouze vybírá z několika favoritů.

Jméno laureáta pro daný rok bývá oznámeno zpravidla v pátek po první říjnové sobotě. Vlastní cena se pak předává 10. prosince, na den výročí smrti Alfréda Nobela.

Spolu s pamětní medailí a certifikátem získává každý laureát také nárok na díl z finanční odměny. Ta činí každý rok v přepočtu 23 milionů korun pro všechny oceněné dohromady.

Možnost odebrání

Nobelovu cenu míru je možné také odebrat. Příslušný proces může iniciovat kdokoliv stížností u Stockholmského správního úřadu, který dohlíží nad nadacemi, jež byly založeny k naplnění Nobelovy závěti.

Úřad je povinen všechny stížnosti prověřit. Pokud by naznal, že Nobelův výbor pochybil, má právo zneplatnit jeho rozhodnutí tři roky zpětně. Oprávněnost získání ceny bývá pravidelně zpochybňována zvláště u politických laureátů. Fakticky odňata ale cena doposud nikdy nebyla.