Nobelovu cenu míru pro rok 2024 dostane organizace Nihon Hidankjó — konfederace různých převážně japonských skupin, které se věnují soustavnému připomínání důsledků použití jaderných zbraní. Oznámil to v pátek Norský Nobelův výbor, jenž cenu udílí.

Nihon Hidankjó byla založena v roce 1956 přímo přeživšími z Hirošimy a Nagasaki — dvou měst, kde americký jaderný útok z léta 1945 usmrtil na 120 tisíc lidí přímo a stejný počet později v důsledku ozáření. Organizace původně především dokumentovala důsledky útoku a lobbovala za štědřejší péči o oběti a jejich rodiny. Postupně se ale transformovala v zastřešující spolek, jenž kromě dokumentační práce také zviditelňuje důsledky útoku na nejrůznějších světových fórech.

Mnozí lidé v Nihon Hidankjó jsou v současnosti zároveň předními protijadernými aktivisty.

Norský Nobelův výbor se podle svého oficiálního prohlášení rozhodl ocenit zejména onu „kulturu připomínání“ Nihon Hidankjó, jež „nás už po několik generací soustavně upomíná, jak moc důležité je jaderné tabu zachovat“.

„Dnešní jaderné zbraně jsou mnohem ničivější než ty použité k útoku na Hirošimu a Nagasaki. Mohou usmrtit miliony lidí. Přesto vidíme, jak se dále modernizují a upravují, jak po nich další státy touží i jak se z těch států, které už je mají, znovu ozývají hrozby jejich použití (…) Právě v takové situaci je zvláště potřeba ocenit soustavné připomínání svědectví, která dokládají, jak moc je porušení jaderného tabu nepřijatelné,“ uvedl v oznamovací řeči přímo Berit Reiss-Andersen, aktuální předseda Nobelova výboru.

Tradice ceny a poslední laureáti

Nobelova cena míru má být dle Nobelovy závěti udílena osobnostem či organizacím, které „vykonaly nejvíce pro bratrství mezi národy, zrušení nebo zmenšení existujících armád či pořádání a propagaci mírových kongresů“. Nezřídka je však předávána i osobám a institucím, které se zasloužily o zlepšování poměrů ve své zemi či na světě obecně, například vyjednáním závažných mezinárodních dohod nebo právě bojem za dodržování lidských práv.

Cena slouží jednak jako ocenění dosavadních aktivit, jednak jako symbolický apel, aby držitel pokračoval v prosazování toho, co hlásá. V základu ocenění je také přesvědčení, že právě dialog, pomoc druhým, dodržování pravidel a obrana základních svobod posouvají lidstvo k ideálu vzájemnosti a mírového soužití.

V případě ocenění perzekuovaného člověka pak cena dotyčnému tradičně poskytuje i určitou ochranu.

První Nobelova cena míru byla udělena v roce 1901 Švýcaru Henrymu Dunantovi za úlohu, již sehrál při zakládání Mezinárodního výboru Červeného kříže. Loni ji získala Narges Mohammadiová, vězněná bojovnice za lidská práva z Íránu.

V roce 2022 byli Nobelovou cenou míru oceněni společně ochránci lidských práv z Ruska, Ukrajiny a Běloruska — ruský Memorial, ukrajinské Centrum občanských svobod a běloruský aktivista Aleš Bjaljacký. V roce 2021 šlo o novináře Mariu Ressovou z Filipín a Dmitrije Muratova z Ruska, známé bojovníky za svobodu projevu.

V roce 2020 získal Nobelovu cenu míru Světový potravinový program OSN za to, že „zabraňuje využívání hladu jako zbraně ve válečných konfliktech“. V roce 2019 pak etiopský premiér Abiy Ahmed za uzavření mírové smlouvy se sousední Eritreou. V roce 2018 byl oceněn konžský gynekolog a zakladatel kliniky pro oběti znásilnění Denis Mukwege a jezídská aktivistka Nadia Muradová, oba za boj proti využívání sexuálního násilí jako válečné zbraně.