Největší humanitární flotila v historii pokračuje v plavbě do Gazy. Hodlá prolomit námořní blokádu a doručit obyvatelstvu válkou a hladomorem zpustošeného pásma humanitární pomoc. A to přesto, že v noci z 29. na 30. dubna Izrael zaútočil na dvaadvacet z osmapadesáti lodí flotily, načež 181 členů posádky unesl. Izrael na flotilu tentokrát zaútočil ještě v unijních vodách, konkrétně nedaleko od řeckého ostrova Kythéra — tedy víc než šest set námořních mil od Gazy.

Po dobu přibližně šestatřiceti hodin Izrael držel unesené aktivisty na válečné lodi, kde dle účastníka flotily a britského aktivisty Jaye Bignose Greena zřídil „napodobeninu koncentračního tábora“.

Green popsal podmínky na izraelské válečné lodi ve svém statusu na Facebooku: „Celkem 181 lidí natlačili do tří lodních kontejnerů bez jakýchkoli lůžkovin.‚Sendviče‘ z okoralého chleba vhazovali do tábora v pytlích na odpadky. Vodu jsme dostávali v třísetmililitrových lahvích — přibližně jednu lahev na tři osoby. Zábleskové granáty, gumové projektily. Do lidí se střílelo. Neustálé jsme byli nuceni setrvávat v nepřirozených polohách, a to až jednu hodinu. Používali vodní děla, aby zajistili, že vnější paluby a místa na spaní budou neustále mokrá.“

Nejméně šestatřicet aktivistů izraelské síly zranily natolik, že potřebovali zdravotnicky ošetřit či dokonce hospitalizovat. Většinu zadržených Izrael během prvního května propustil, brazilského organizátora a aktivistu Thiaga Ávilu a palestinského aktivistu se španělským a švédským občanství Seifa Abu Kesheka nicméně unesl do izraelského vězení pro údajné podezření z účasti v ilegální skupině.

Dne 10. května Izrael oba aktivisty deportoval. Dle právní skupiny Adalah, která oba aktivisty zastupuje, byli v izraelském vězení podrobeni psychologickému násilí: dlouhým výslechům, věčně zapnutému ostrému světlu v cele, naprosté izolaci. Na záběrech z izraelské soudní síně nesou tváře obou aktivistů viditelné modřiny a jizvy.

Nejenom, že se toto všechno dělo v unijních vodách. Mnoho zadržených jsou navíc unijní občané: například slovenský aktivista Martin Panulin, maďarský aktivista Richard Walter nebo do Izraele unesený Seif Abu Keshek.

Pochybnosti budí obzvláště nečinnost Řecka, v jehož vodách Izrael na flotilu zaútočil, aniž by se mu v tom řecká stráž pokusila zabránit. „Řecko jakožto činitel stability v regionu, jednající na základě mezinárodního práva a z humanitárních důvodů, požádalo Izrael o stažení jeho plavidel z oblasti a nabídlo své dobré služby tím, že se zavázalo přijmout osoby z těchto plavidel na své území a zajistit jejich bezpečný návrat do vlasti,“ komentovala situaci řecká vláda.

Řeckou vládu za pasivní přihlížení izraelskému útoku kritizuje opozice nebo někdejší ministr financí Janis Varufakis. „Řecká vláda se podílí na zločinném počínání Izraele, čímž se fakticky vzdává svých pátracích a záchranných povinností a spojuje se s Izraelem v perzekuci odvážných posádek flotily. (…) Svou spoluvinou a mlčením tak řecká vláda, Evropská unie, mainstreamová média a Západ obecně ignorují, ba přímo pošlapávají své údajné a tolik proklamované ‚západní hodnoty‘,“ prohlásil Varufakis.

O izraelském útoku na flotilu, unijní reakci na něj nebo o smysluplnosti humanitární flotily navzdory pokračujícím útokům jsme hovořili s výzkumnicí Farah Al Hattabovou, která se flotily účastnila na palubě lodi Greenpeace Arctic Sunrise.

Třicátého dubna na flotilu zaútočil Izrael a unesl 181 aktivistů a aktivistek. Na loď Arctic Sunrise, s níž se jakožto výzkumnice Greenpeace účastníte flotily vy, Izrael nezaútočil. Přesto se zeptám, jaké to bylo, být v tuto noc členkou posádky?

Začalo to již večer 29. dubna. Nejprve, asi okolo desáté večer jsme obdrželi varování od izraelského námořnictva, že má celá naše flotila změnit směr. Následovalo rušení našich komunikačních kanálů. Ve tři čtvrtě na čtyři nám bylo potvrzeno, že na dvaadvacet plavidel flotily nezákonně vnikly izraelské síly — a to v mezinárodních vodách, přibližně pětačtyřicet námořních mil od řeckého ostrova Kythéra a více než šest set námořních mil od Gazy. Druhý den, 30. dubna, jsme se dozvěděli, že izraelské síly zadržely 175 členů flotily.

Co se dělo poté?

Počátkem května jsme dorazili do řeckého přístavu Ierapetra, jelikož právě na tomto ostrově měli být podle našich informací všichni zadržení propuštěni. Od té doby jsme pomáhali všem plavidlům a jejich posádkám, které v přístavu zakotvily.

Naší prioritou od té doby bylo postarat se o potřeby stovek členů a členek flotily. Na nafukovacích člunech jsme ostatním dodávali palivo, vodu či jiné nezbytnosti. Zároveň jsme měli na palubě lékařský tým a spolu s posádkou Open Arms (lodě stejnojmenné španělské občanské organizace, která flotile zajišťuje zdravotnickou a jinou podporu, pozn. red.) jsme se pokoušeli zvládnout veškeré náročné zdravotní situace. Naši inženýři a technici pak poskytovali všechny možné druhy mechanické a technické podpory. Tomu jsme se věnovali do 7. května.

Co plánujete dál?

Brzy budeme odplouvat. Mise plavidla Arctic Sunrise končí, zbytek flotily bude v cestě pokračovat v doprovodu lodě Open Arms.

Proč v plavbě nepokračujete?

Zkrátka jsme posoudili rizika a obáváme se, že nejsme schopni zajistit bezpečnost naší posádky. Zároveň potřebujeme odplout v zájmu jiných kampaní a misí, loď Arctic Sunrise je užívána mnoha různými kancelářemi. Věříme, že co se týče operační a technické roviny, flotilu jsme vybavili vším, co potřebuje, aby mohla v cestě pokračovat.

Izraelské síly zároveň nejméně šestatřicet aktivistů zranily. Jaká je nyní situace na místě? Jak moc útok flotilu zasáhl?

Několik lidí muselo být po útoku hospitalizováno, dvaadvacet lodí bylo zadrženo. To je opravdu velké číslo. Ne že by to mě osobně překvapilo. Pocházím z Libanonu, kde izraelské síly používají proti nevinným civilistům brutální násilí. Mnoho aktivistů bylo nicméně převezeno na ostrov Ierapetra a někteří z nich v plavbě pokračují.

V jakém stavu je dvaadvacet lodí, na něž Izrael zaútočil?

Několik z nich se potopilo, jiné zůstaly opuštěné na otevřeném moři — bez navigace, bez posádky. To je velmi riskantní situace pro ostatní plavidla, která se s nimi mohou srazit. Další lodě byly úmyslně zničeny izraelskými silami. Ne všechny lodě se tak podařilo zachránit.

Členové flotily byli uneseni v unijních vodách, mnozí z nich jsou občany EU. Greenpeace a další naléhají na Evropskou unii, aby ve věci izraelského protiprávního jednání jednala. Překvapuje vás, že EU dosud nic neučinila? Má vůbec cenu nadále na Evropskou unii naléhat, aby proti Izraeli zakročila?

Je důležité podotknout, že tři evropské státy útok Izraele na flotilu ostře odsoudily: Itálie, Švédsko a Španělsko. Čtyřiadvacet europoslanců o útoku promluvilo veřejně. Evropská unie se ráda chlubí, že hájí lidská práva, ale zároveň představuje největšího obchodního partnera Izraele. Je proto zásadní, aby zaujala ve věci flagrantního porušování mezinárodního práva Izraelem jasnější postoj. A Greenpeace EU na to bude rozhodně dál tlačit.

Obdrželi jste nějakou pomoc od řeckého státu, v jehož vodách se izraelský útok na flotilu odehrál?

Dle našich řeckých kolegů po řecké námořní stráži nebylo v době útoku ani vidu, ani slechu. Ignorovali MAYDAY (mezinárodní tísňový signál, pozn. red.) z našich lodí, proti izraelské agresi nijak nezakročili a nevysvětlili, jak je vůbec možné, že se izraelské síly ocitly v řecké záchranné a hledací zóně. Stejně tak nepadla žádná oficiální prohlášení ohledně brutálního zacházení s členy flotily nebo únosu Saifa Abu Kesheka a Thiaga Ávily.

Vloni na podzim plula do Gazy humanitární flotila o čtyřiceti lodích. Izrael zadržel všechny členy posádky, které následně několik dní držel ve strašných podmínkách na svém území. Dalo se čekat, že své násilí vůči příštím flotilám bude stupňovat, aby hnutí od opakovaných plaveb jednou provždy odradil. Odrazilo se to nějak na bezpečnostních opatřeních či přípravách současné flotily?

To je otázka na někoho z centrálního týmu flotily. Já jsem se navíc k flotile přidala až v Sicílii. Za nás nicméně mohu říct, že jsme flotile asistovali v rovině technické a operační, a to jak na souši, tak na moři. I díky tomu byly všechny lodě plavbyschopné a neděla se žádná výrazná zpoždění kvůli technickým nebo provozním problémům na moři.

Od roku 2008 pluly do Gazy s cílem prolomit izraelskou námořní blokádu desítky humanitárních lodí či flotil. Po roce 2010 nicméně Izrael veškerá taková plavidla zadržel — byť protiprávně. Vskutku jste věřili, že máte šanci do Gazy doplout?

Prolomení blokády je samozřejmě zásadní cíl těchto flotil, jejich účel je nicméně daleko širší: budovat a udržovat hnutí lidí s hlubokým smyslem pro spravedlnost z celého světa. A hnutí vskutku sílí bez ohledu na to, zda flotily do své destinace doplují, nebo zda je Izrael násilně zadrží. Zadržení flotil Izraelem zesiluje potřebu spravedlnosti a odpovědnosti tváří v tvář různorodým zločinům páchaným izraelskými silami. Úlohou flotil je poukazovat na to, že vlády nejednají. Jsou součástí mnohem širšího hnutí. A toto hnutí bude dál růst, dokud nebude blokáda prolomena a znovunastolena spravedlnost.

Zvláštní zpravodajka OSN pro lidská práva na okupovaných palestinských územích Francesca Albaneseová ve svém dubnovém projevu zdůraznila, že její podpora flotily trvá. Zároveň ale propalestinské hnutí vyzvala, aby se neuchylovalo k čistě symbolickým a performativním akcím a aby své omezené zdroje směrovalo do akcí, které mají skutečný dopad. Organizace flotily stojí mnoho peněz, členové posádky doslova riskují své životy. Proč flotilu nadále považujete za účinnou formu propalestinského odboje?

Za sebe mohu říct, že kdyby flotila byla performativní, izraelské síly by ji nenapadly — a už vůbec ne tak brzy. Potřebujeme různorodé taktiky a přístupy, protože právě ty činí propalestinské hnutí silným. Existuje mnoho způsobů, jimiž lze v zájmu Palestiny a jejího obyvatelstva zakročit, a flotila představuje pouze jeden z nich. Regionální pobočky Greenpeace volí různorodé formy: někde podporují nenásilnou přímou akci, jinde lobbují za zbraňové embargo, podporují místní komunity, nebo dokumentují a šíří zprávy o dopadu války na komunity a životní prostředí.

Greenpeace je jednou z nejviditelnějších ekologických organizací na světě. Jaký má účast Greenpeace na humanitární flotile do Gazy smysl?

Vyslyšeli jsme žádost, abychom pomohli zajistit bezpečnost a průběh této nenásilné občanské iniciativy. Naše podpora vyvěrá z našeho dlouhodobého závazku vůči míru: v názvu organizace nemáme pouze zelenou (green), ale i mír (peace). Věříme, že blokáda musí být prolomena, aby nic nebránilo dodávkám humanitární pomoci. OSN označila situaci v Gaze za pokračující genocidu a  člověkem vyvolaný hladomor. Stavíme se proti válečným zločinům, hladomoru, etnickým čistkám, genocidě, ekocidě. Bráníme veškerý život. Prosazovat mír, nenásilí a globální odzbrojení je proto přirozenou součástí naší mise.

Greenpeace má pobočku i v Izraeli. Není to ve světle počínání Izraele po 7. říjnu kontroverzní?

Greenpeace se skládá z mnoha nezávislých organizací a všechny z nich sdílejí výše vyjmenované hodnoty. Naše podpora flotily byla organizovaná kancelářemi z Itálie, Španělska, Blízkého východu a severní Afriky a Greenpeace International, a to s podporou kanceláře z Nizozemska. Za rozhodnutím nicméně stojí celá síť.

Jaká byla vaše osobní zkušenost, co vám účast na flotile dala?

Bylo to pro mě vůbec poprvé, kdy jsem plula na lodi. Rozhodně jde o jednu z nejdůležitějších zkušeností mého života. Bylo to neskutečně inspirující a silné spojit se s tolika lidmi z celého světa, kteří rozumí, jak strašlivých nespravedlivostí se Izrael dopouští v Palestině či Libanonu, aniž by tam žili.

Jsem velmi hrdá, že jsem součástí propalestinského hnutí. Totéž, co Izrael páchal v Gaze, nyní páchá v Libanonu. Dlouho ve věci zločinů Izraele panovala nepřijatelná atmosféra ticha a beztrestnosti, ale propalestinské hnutí ji konečně narušuje.

PETRA DVOŘÁKOVÁ