Nově přijatá úprava, prosazená většinou 62 poslanců Knesetu, umožňuje uložení trestu smrti u izraelských civilních i vojenských soudů. Na okupovaném Západním břehu — s výjimkou východního Jeruzaléma — se trest smrti stává výchozí sankcí za úmyslné zabití klasifikované jako terorismus podle izraelského práva. Doživotní trest je možný jen za „zvláštních okolností“, které zákon nestanovuje. Vojenské soudy mohou rozhodovat prostou většinou, odsouzený nemá nárok na milost a poprava má být vykonána do devadesáti dnů od konečného rozhodnutí.

To by samo o sobě bylo šokující. V izraelském kontextu však zákon získává ještě závažnější rozměr. Vojenské soudy, které mají rozhodovat o trestu smrti, vykazují u palestinských obžalovaných míru odsouzení přesahující 99 procent a jsou známé ignorováním práva na spravedlivý proces a základních procesních záruk. Pravomoc ukládat téměř povinné tresty smrti a vykonávat je extrémně rychle tak systém mění v nástroj státem posvěcených poprav.

V situaci, kdy takový systém dostává pravomoc ukládat fakticky povinné tresty smrti a vykonávat je v extrémně krátké lhůtě, nejde o výkon spravedlnosti. Jde o udělení takřka volné ruky ke státem posvěceným popravám.

Zákon dopadne prakticky jen na Palestince

Ačkoli zákon explicitně nehovoří o etnicitě nebo národnosti, na koho dopadne, je jasné. Na Západním břehu se bude fakticky uplatňovat výlučně na Palestince. Izraelští osadníci jsou z jeho působnosti výslovně vyňati. Civilní soudy v Izraeli a nelegálně anektovaném východním Jeruzalémě mohou uložit trest smrti za úmyslné zabití „s cílem popřít existenci státu Izrael“ — v praxi opět primárně vůči Palestincům. Vzniká tak dvojí právní režim, který na stejném území zachází s lidmi odlišně podle jejich identity a postavení.

Zákon je vyvrcholením dlouhodobého vývoje, v němž jsou Palestinci systematicky zbavováni ochrany práva, zatímco pachatelé násilí proti nim zůstávají bez trestu. Amnesty International upozornila, že zákon přichází ve stejné době, kdy izraelský vojenský generální prokurátor stáhl všechna obvinění proti izraelským vojákům podezřelým ze sexuálního násilí na palestinském vězni — rozhodnutí bylo veřejně vítáno premiérem i dalšími ministry.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu, na něhož Mezinárodní trestní soud vydal zatykač pro válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, navíc hlasoval pro přijetí této normy. Zákon o trestu smrti tak představuje další článek řetězce beztrestnosti, dehumanizace a státního násilí.

Evropská unie dlouhodobě a správně tvrdí, že trest smrti je za všech okolností krutý, nelidský a neslučitelný s lidskou důstojností. Zákon však porušuje i základní mezinárodní standardy chránící právo na život a zabraňující svévolnému zbavení života. V kontextu okupovaného palestinského území může jeho uplatnění představovat válečný zločin. Ve spojení s vojenským soudnictvím, diskriminačním právním rámcem a důkazy často získanými mučením či jiným špatným zacházením se z něj stává mimořádně nebezpečný nástroj represí.

Evropská unie už nemá výmluvu

Zákon není ničím izolovaným. Je součástí širšího rámce izraelské politiky vůči Palestincům, který Evropská unie opakovaně označila za nepřijatelné: rozšiřování osad, nucené vystěhovávání Palestinců ve východním Jeruzalémě, demolice palestinských domů a infrastruktury (včetně projektů financovaných EU), útoky osadníků kryté státem, systematické týrání palestinských vězňů, omezování náboženských svobod a omezování činnosti humanitárních organizací i útoků na novináře.

Mezinárodní soudní dvůr ve svém poradním stanovisku z 19. července 2024 konstatoval, že izraelská praxe na okupovaných územích porušuje mezinárodní právo. Přesto Evropa stále váhá jednat.

Přitom už v červnu 2025 přezkum Evropské unie podle článku 2 Asociační dohody EU—Izrael dospěl k závěru, že Izrael porušuje lidskoprávní závazky vůči Palestincům a dopouští se vážného porušování válečného práva v Gaze i na Západním břehu, včetně východního Jeruzaléma. Pokud ani po takovém zjištění nenásledují konkrétní politické a ekonomické důsledky, přestává být řeč o lidských právech důvěryhodná.

Diplomatické výzvy, aby Izrael „změnil kurz“, evidentně nestačí. Selhávají opakovaně. Evropská unie musí konečně jednat v souladu se svými vlastními principy a právními závazky. Minimem je okamžité pozastavení obchodní části Asociační dohody mezi EU a Izraelem. Respekt k lidským právům nemůže být jen prázdnou frází.

V sázce dnes není jen postoj k jednomu zákonu, ale samotná důvěryhodnost Evropy. Pokud totiž nedokáže reagovat ani ve chvíli, kdy partnerský stát vytváří právní rámec pro státem organizované popravy, které budou v praxi dopadat téměř výlučně na jednu okupovanou a diskriminovanou populaci, pak se evropské „hodnoty“ mění v bezobsažné heslo.

Evropa už nemůže jen přihlížet. Mlčení a nečinnost by v tomto případě nebyly neutralitou. Byly by souhlasem.