Na Květnou neděli 29. března byl latinský patriarcha jeruzalémský, kardinál Pierbattista Pizzaballa, spolu s kustodem Svaté země, františkánem Francescem Ielpem, zadržen izraelskou policií před vstupem do baziliky Božího hrobu v Jeruzalémě. Izraelské úřady zadržení odůvodňují bezpečnostními riziky v době války s Íránem a současně s Hizballáhem v Libanonu.

Opatření, které znemožnilo kardinálu Pizzaballovi účast na bohoslužbě s procesím, tedy na jednom z nejdůležitějších obřadů křesťanských Velikonoc, vzbudilo rozsáhlou mezinárodní kritiku. Pizzaballovi se vzápětí omluvil prezident Herzog, den poté premiér Netanjahu přislíbil hlavě katolické církve ve Svaté zemi „okamžitý a plný přístup“ na posvátná místa v Jeruzalémě.

Tento incident, jakkoli historicky nebývalý (podle prohlášení Latinského patriarchátu v Jeruzalémě a Kustodie Svaté země je to první takový případ za staletí), je jenom špičkou ledovce celého dění. Přístup do Jeruzaléma zvláště během svátků je totiž Palestincům odpírán už roky, přičemž v poslední době se situace ještě zhoršila.

Má to jisté bezpečností zdůvodnění, Izrael v současnosti vede dvojí válečný konflikt, který má v jednom případě (Írán) podobu ničivého ostřelování na dálku, v tom druhém (Libanon) pak pozemní operace spojené s obsazením části území sousedního státu.

Stupňující se osadnické násilí

Na tomto pozadí se odehrává pokračující násilí radikálních židovských osadníků, které je zčásti namířeno i proti křesťanským obyvatelům palestinských území.

Násilnosti v jediném většinově křesťanském městečku či vesnici Taybeh probíhají už delší dobu, po vypuknutí nového kola války s Íránem a zejména po 22. březnu se ale vystupňovaly. Od léta 2025 osadnické násilí zahrnovalo zapalování aut, žhářský útok v blízkosti starobylé ruiny kostela, ničení olivovníků a sprejování nenávistných nápisů.

Nyní dochází i k zabírání majetku a krádežím ze strany osadníků, za nečinnosti izraelské policie. Dochází k násilným útokům na palestinské farmáře. Jak si z českých politiků vzácně povšiml senátor Pavel Fischer, toto pokračující a stupňující se násilí je důvodem, proč mnozí palestinští obyvatelé odcházejí — jen z Taybeh odešlo za dva roky šestnáct rodin.

Příznivci Izraele zejména z křesťanských kruhů často argumentují tím, že se počet křesťanů na palestinských územích trvale a rapidně snižuje, a připisují to muslimskému fundamentalismu (v Gaze pochopitelně Hamásu, na Západním břehu o tom mluví spíše obecně). Na příkladu Taybeh je ovšem dobře vidět, že tato argumentace je přinejmenším zjednodušující a zavádějící. Na úbytku křesťanů v Palestině mají podstatný podíl viny židovští extremisté a izraelský stát, který je zejména za dnešní Netanjahuovy vlády nepokrytě podporuje.

V těchto dnech odhlasoval izraelský parlament zákon o trestu smrti pro palestinské vězně obviněné z terorismu. Zákon prosazovali zejména extremističtí členové vlády v čele s ministrem vnitra Itamarem Ben Gvirem. Zákon, který ještě nevstoupil v platnost (ještě o něm bude rozhodovat Nejvyšší soud) je kritizován z mnoha stran zejména proto, že se v praxi může vztahovat jenom na Palestince, nikoli třeba na židovské Izraelce, protože je v něm výslovně uvedeno, že cílem teroristického činu musí být „popření existence státu Izrael“.

Nebude se tedy z logiky věci vztahovat na stále častější židovské teroristy, páchající násilné činy na Západním břehu, neboť ti naopak Izrael, lépe řečeno údajně biblický „Velký Izrael“, horlivě prosazují. Tito extremisté, povzbuzováni podporou „své“ vlády, budou stále aktivnější a svůj cíl, tedy etnické vyčištění „Judeje a Samaří“, budou realizovat se stále větším nadšením.

Za připomenutí stojí, že za celé dějiny státu Izrael byli popraveni pouze dva muži. Ten první, Me'ir Tobianski odsouzený v roce 1948 za vlastizradu, byl obětí justičního omylu a posmrtně byl rehabilitován. Tím druhým byl nacistický zločinec Adolf Eichmann.

Hledejte právo, kárejte násilníka!

Současná válka s Íránem a paralelní válka v Libanonu bude velmi pravděpodobně mít za výsledek jenom to, že fanatici na všech stranách, od radikálních íránských ideologů až po jestřáby v izraelské vládě, budou stále silnější a vlivnější. Žádné „změny režimu k lepšímu“ na obzoru, zdá se, nejsou.

Velikonoce, stejně jako nedávno skončený Ramadán, jsou tak pro Palestince v Gaze i na Západním břehu smutným svátečním časem. Někteří, třeba poslední zbytky křesťanských komunit ve zničeném centru města Gaza, žijící provizorně v areálech dvou kostelů, pravoslavného sv. Porfyria a katolického Svaté rodiny, se snaží získat humanitární víza a odejít, například do Austrálie. Jejich pouto se zničenou rodnou zemí je přervané.

Jiní se snaží vzdorovat a zůstávají. Nepoddajnost, silné spojení se svou zemí, je jednou z vlastností palestinského národa, jež jej paradoxně spojuje s národem židovským — izraelským. Snad tedy, s velikonoční nadějí, jednou oba národy zasednou na jedné hoře jediného společného Boha ke společné oslavě…

…ne však dřív, než budou všechny nespravedlnosti pojmenovány a napraveny. Při čteních o velikonoční vigilii zaznívají i slova proroka Izajáše: „Hledejte právo, kárejte násilníka, zjednejte právo sirotkovi, zastaňte se vdovy.“ A je povinností všech, nejen křesťanů, na nespravedlnost upozorňovat a volat po její nápravě.