Nemyslel jsem si, že se nám ausgerechnet s kapelou Ganifim někdy stane, že z nás bude cenzurovaná kapela, které ruší koncerty kvůli politickým názorům jejích členů. Ale je to realita. Pořadatelé koncertu na festivalu Male Chajim v Třebíči z Městského kulturního střediska Třebíč nám sotva dva dny před dohodnutým koncertem — který se domlouval skoro rok předem — zrušili vystoupení. Ale proč?

Napřed mi zavolal jeden z organizátorů: „Omlouvám se, ale dostali jsme echo, že byste se mohli dopustit během koncertu nějakých politických projevů a váš koncert musíme zrušit. Víc vám k tomu nemohu říct.“

Politických projevů se na koncertech dopouští celá řada kapel a organizátoři jim kvůli tomu koncerty neruší, zajímalo mě tedy, co tak strašného bychom mohli říct, že se toho na Male Chajim tak bojí. Zavolal jsem tedy paní Nikole Černé, ředitelce Městského kulturního střediska Třebíč, které festival pořádá. To, co řekla, mi napřed vyrazilo dech. „Tak vy asi tušíte, proč nemůžete hrát.“ Byla to věta jako vystřižená z normalizace 70. let.

Někdo jí o nás totiž řekl, že jsme vystoupili na koncertě sdružení Židovský hlas solidarity pro Palestinu, kde toto židovské sdružení vybíralo charitativní dary pro židovské organizace, které pomáhají konkrétním trpícím civilistům v Gaze, monitorují už desítky let každodenní násilí izraelských osadníků vůči palestinským civilistům na Západním břehu, stejně jako bezpráví a mučení v izraelském systému vězení pro Palestince, a pomáhají perzekvovaným odpůrcům vojenské služby v Izraeli.

Myslel jsem si, že festival Male Chajim je akce, která propaguje umění a židovskou kulturu. Nikdy by mě nenapadlo, že to je politický festival, který hlídá ideologickou čistotu vystupujících a prosazuje jediný správný pohled na svět: pohled vládnoucí izraelské ultrapravice, agresivního osadnického hnutí a apartheidu na okupovaných územích. Pak bych tam totiž sám hrát nechtěl.

V zaslepení revizionistickým sionismem

Do oblasti židovské kultury patří mnoho různých myšlenkových směrů, nejen sionismus a určitě nejen ten revizionistický či náboženský, který vede dnešní Izrael na scestí. Velkým židovským hnutím byl antisionistický Bund, jehož písně občas také hrajeme. Hraje je ostatně i vynikající a proslavený židovský zpěvák a harmonikář Daniel Kahn, kterému by snad festival koncert nezrušil.

Asi bych chápal, že by nám zrušili koncert, pokud bychom podporovali násilí, terorismus, Hamás nebo jinou extremistickou organizaci. Nicméně to se nestalo a ani nestane. Podpořili jsme čistě izraelské organizace. Jenže jejich činnost ukazuje, že v Izraeli není vše tak bezproblémové, jak by si přáli lidé nekriticky adorující současný izraelský stát a jeho vládnoucí diskurs.

Festival samotný není financován Izraelem. Koná se s finanční podporou Města Třebíč a Nadačního fondu obětem holocaustu. V České republice se přitom koná řada festivalů, které mají státní podporu a umělci na nich klidně veřejně kritizují vládnoucí politiky. To přece demokracie musí unést. Pokud je tedy Izrael demokracií, jeho zastánci by neměli chtít rušit koncerty těch, kteří ho kritizují. Jinak tím dokazují, že skutečnou demokracií není.

Tím, že kritizuji izraelskou vládu a armádu, jejich činy a zločiny, jsem ztratil pár přátel mezi členy pražské Židovské obce a zřejmě jsem se připravil o dost příležitostí někde vystoupit. Nemusel bych to dělat. Hrajeme kromě jiných žánrů i klezmer a jidiš písničky tvoří na některých koncertech skoro polovinu repertoáru. Měli bychom tedy chtít, aby si nás zvali na židovské festivaly a do synagog, měli bychom držet hubu a krok a radši nic neříkat. Bylo by to pohodlné a výhodné.

My jsme nikdy nemávali palestinskými vlajkami, nenosili kefíje, nehlásali From the river to the sea a nepodpořili žádnou ozbrojenou palestinskou skupinu. Krvežíznivý islámský fundamentalismus Hamásu a přepjatý nacionalismus Fatahu se nám hnusí podobně jako současná kahanistická izraelská vláda. Moje názory nejsou „propalestinské“. Ve skutečnosti jsou „proizraelské“. Přál bych si totiž, aby Izrael opravdu byl ta nejvzornější demokracie na Blízkém východě. Jenže není.

Opravdu se bojím, že Izrael nemůže dlouhodobě stabilně existovat jako stát, který desítky let ilegálně okupuje území, na kterém udržuje přes pět milionů lidí v postavení bez plných občanských práv a kde provádí osadníci de facto etnické čistky, krádeže půdy a vody. Kde zločiny příslušníků jednoho národa nejsou řádně potrestány a vyřešeny, zatímco lidé z okupovaného národa jsou zatýkáni a drženi v hrozných podmínkách často bez obvinění na základě administrativní vazby.

Stát, který netuší, kde jsou doopravdy jeho hranice, a má tendence je neustále posouvat. Jeden takový stát máme ostatně ještě blíž k naší vlastní zemi a rozhodně k němu nemáme tak nekritický postoj.

To opravdu nejde udržet, zejména dnes, kdy každý mobil má kameru a tak můžeme denně na vlastní oči vidět, jak se chovají kahanističtí „osadníci“ k palestinským rodinám a jak jim v tom teroru pomáhá armáda.

Můžeme na vlastní oči z nahrávky z mobilu slyšet křik dítěte, které v rozstříleném voze Kia Picanto, volá o pomoc a které umlčí kulky, přestože vojáci dobře věděli, že jde o civilní vůz a pro jistotu popravili i zdravotníky, kterým předtím sami umožnili k autu přijet.

Můžeme vidět záběry, jak vojáci v Gaze střílejí do neozbrojených hladových civilistů, kteří si přišli pro humanitární pomoc.

A pak se musíme ptát: je tohle opravdu ta nejmorálnější armáda a ta nejlepší demokracie? A co když se tohle dělo vždycky, i když to ještě všudypřítomné kamery nezabíraly a nedokumentovaly? Dávno před 7. říjnem 2023?

Novodobé dějiny Izraele a Palestiny jsou plné zločinů jedněch na druhých. Nejde některé kritizovat a jiné přehlížet. A nejde nevidět, že počet obětí konfliktu na jedné straně je  disproporčně vyšší než na straně druhé, a neptat se proč.

Nejde nevidět, že bohatý izraelský stát dostává obří finanční a vojenskou pomoc od západních mocností, jakou by nikdy nedostala žádná jiná země, která masivně porušuje lidská práva, ve vězeňských zařízeních dochází k týrání a tamní ozbrojenci mají pocit naprosté beztrestnosti.

Organizace, které jsme podpořili, jsou podle mě svědomím Izraele. A jsem rád, že všichni členové Ganifim přišli zahrát na koncert Židovského hlasu solidarity zdarma a pochopili, proč je podpora kritických židovských a izraelských hlasů důležitá. Snad to pochopí čím dál více lidí.