Rok uplyne již brzy ode chvíle, kdy americký prezident Donald Trump slavnostně a za přítomností izraelského premiéra Netanjahua vyhlásil svůj mírový plán pro Gazu — dokument odsouhlasený formálními zástupci všech zainteresovaných stran a později schválený také Radou bezpečnosti OSN. Mělo jít vskutku o velkou věc — o definitivní tečku za izraelským decimačním tažením započatým po útocích z října 2023 a všemi přijatý rámec k postupnému zlepšování poměrů.

Nyní, po zhruba deseti měsících, je zjevné, že se naplnily všechny obavy, jež jsme nastiňovali v textu z loňského října: z hlediska cesty k míru zůstalo toliko u první fáze, která v podstatě odpovídá obyčejnému již dříve vyhlašovanému příměří; z hlediska situace na místě se přitom zlepšilo jen málo.

Ano, oproti první polovině roku 2025, kdy ještě neplatil klid zbraní, umírá výrazně méně lidí — od října 2025 do srpna 2026 evidují palestinské zdroje 1283 zabitých, zatímco od ledna 2025 do října 2025 šlo o více než deset tisíc.

Přeživší dva miliony obyvatel Pásma byly však izraelskou armádou napresovány do pobřežní zóny o rozloze necelé třetiny původního Pásma Gazy a zde jsou drženy stále v izolaci. I podle smluvené dohody přitom mělo Palestincům zůstat nejméně 47 procent území. Izraelská armáda ovšem demarkační tzv. žlutou linií několikrát posunula.

Za linií zůstává nepřístupná izraelská „bezpečnostní zóna“, kde se ve velkém demolují ruiny domů, odstraňují stopy proběhlé destrukce, a podle mnohých i genocidy, staví se obranné valy a budují základny.

Dohodnutý Trumpův plán říká, že po odzbrojení Hamásu se Izraelci z této oblasti stáhnou a podrží si jen úzký koridor u vlastních hranic. Bezpečnost v Gaze mají pak zajišťovat marocké, indonéské, albánské a další neutrální jednotky. Zatím je nicméně izraelská zóna naopak rozšiřována, oficiálně z „bezpečnostních důvodů“.

Donald Trump, nervózní z listopadových voleb do Kongresu, ohlásil před několika dny novou dohodu s Hamásem, tentokrát o detailech odzbrojení a dalším pokroku. Benjamin Netanjahu, který vede vlastní kampaň před říjnovými volbami do Knessetu, ji ale odmítl — dokud prý Hamásu zůstane byť jediná pistole, izraelští vojáci nikam z palestinského Pásma neodejdou.

Dvě třetiny Gazanů žijí aktuálně v provizorních přístřešcích a další pětina v ruinách, přičemž Izrael zakázal v rozporu s dohodami dovoz maziv a náhradních dílů do generátorů i vodních pump plus jakýchkoliv tyčí či dřev tlustších než jeden centimetr. Kamionů s pomocí celkově se pouští do Gazy stále jen 150 až 250 denně — třetina či polovina z počtu, který by byl dle humanitárních organizací potřeba.

Optimistické výklady hovoří o světlé palestinské budoucnosti v nové Gaze bez Hamásu, vystavěné za peníze arabských monarchií. Její předzvěstí má být Zelený Rafáh — zrekonstruovaná oblast s vodou, elektřinou a nouzovým bydlením, do níž chtějí Izraelci v budoucnu přesídlit palestinské zájemce, u kterých rozvědka potvrdí, že nejsou teroristé. Završením má pak být nějaká obdoba Projectu Sunrise, respektive Kushnerovy zonace, měnící palestinské Pásmo v developerský sen.

V realitě se ovšem tato budoucnost téměř nepřiblížila. Američané s Izraelci soustavně jednají, avšak ti jim jako ústupky nabízejí spíše jen korekci svých dodatečných opatření: rozvolnění dodatečných restrikcí na dovoz pomoci do pásma, omezení pokračujících úderů v palestinské části Gazy — na něž má podle dohody Izrael právo jen při bezprostředním ohrožení — či posun části žluté linie zpět.

Na hranici mezi Gazou a Izraelem demonstrují osadníci, kteří se dožadují území v Pásmu pro sebe, přičemž panují obavy, že pokud zůstane po říjnových volbách u moci současná Netanjahuova koalice, část Gazy se jim skutečně přenechá. Ve vlastní Gaze se přitom řeší choroby ze strádání, přemnožení krys a stále je pohřešováno pět až osm tisíc lidí, jejichž těla zůstávají nejspíše ve vojáky zabrané části Pásma pod sutinami.

Humanitární organizace i jejich domovské státy stále bezvýsledně protestují proti izraelským restrikcím, jež doléhají na jejich působení. Do Gazy nebyl ani po deseti měsících od vyhlášení příměří vpuštěn mimo oficiální akce armády ani jediný nezávislý novinář.