Donald Trump v únoru letošního roku zveřejnil na svém instagramovém profilu kontroverzní video, které představovalo budoucí plán ekonomického rozvoje Pásma Gazy. Bizarní sekvence vytvořená za pomoci umělé inteligence představovala vizi nového zlatého zálivu z těch nejdivočejších snů miliardářů, oligarchů a zahraničních investorů.

Ve veřejném prostoru video sklidilo značnou kritiku a část společnosti jej hned vzala jako satiru, na což ostatně přistoupil i sám tvůrce videa. Ve skutečnosti se však jedná o vážně míněnou snahu Donalda Trumpa, jenž by rád vydělal na řízené destrukci Palestiny.

Trumpův plán proměňuje Gazu v protektorát

Dne 17. listopadu schválila Rada bezpečnosti OSN rezoluci, kterou vypracovaly Spojené státy jako součást Trumpova dvacetibodového mírového plánu. Spásný plán byl schválen v poměru třináct ku nule poté, co se představitelé Číny a Ruska zdrželi hlasování. Zdrženlivost dvou velmocí jen potvrzuje, že si Spojené státy doopravdy vyjednaly kontrolu nad palestinským územím na dobu dvou let.

Plán by měl vstoupit v platnost až po splnění dvou specifických, a v současné situaci vysoce nepravděpodobných, podmínek: po stažení Izraele z pásma Gazy a odzbrojení Hamásu. Jak uvádí bývalý šéf izraelského vojenského operačního ředitelství: „Hamás se nechce vzdát kontroly a izraelské vedení z politických důvodů také upřednostňuje setrvání v Gaze, protože nikdo nechce svým voličům vysvětlovat, že je nutné se z boje stáhnout.“

Na dodržování plnění dvaceti bodů by měla dohlížet takzvaná Rada míru (Board of Peace), sloužící jako dočasná přechodná vláda. Ukotvení nově vzniklého politického subjektu v rezoluci OSN tak dodává plánu USA legitimitu.

Rezoluce zároveň počítá se zřízením Palestinského technokratického výboru, aniž by jakkoli řešila jeho demokratickou legitimitu. Skutečná rozhodovací pravomoc by tak zůstala v rukou zahraničních aktérů, nikoli místního obyvatelstva či legitimně zvolené vlády. Kritici upozorňují, že výbor má mít pouze administrativní roli pod dohledem mezinárodní Rady míru a postrádá pravomoci nezbytné pro skutečné palestinské sebeurčení a suverenitu.

Kromě politické moci si dvacetibodový mírový plán také nárokuje vytvoření ozbrojené složky pod názvem Mezinárodní stabilizační síly (International Stabilisation Force).

Dlouhý výčet úkolů obou instancí zahrnuje výkon a dohled nad prozatímní správou, rekonstrukcí, veřejnými a humanitárními službami a pohybem osob dovnitř a ven z Gazy. Výčet však končí ošemetnou univerzální klauzulí, která zahrnuje „jakékoli další úkoly, jež mohou být nezbytné k podpoře a realizaci Komplexního plánu“.

„Ve výsledku tato rezoluce Rady bezpečnosti OSN pouze znovu zabaluje koloniální kontrolu nad palestinským lidem v Gaze, který čelí už více než dvěma letům genocidy ze strany izraelského režimu,“ komentuje spoluzakladatelka think tanku Al-Shabaka Yara Hawariová. Podle ní OSN opět podlehla tlaku USA, porušila své vlastní zásady a přijala postoj, který působí jako téměř úplná globální podřízenost Trumpovi.

Priorita byznysu

Byznys má prezident Spojených států v krvi. Věří v diplomatické kroky založené na transakčních vztazích, ve kterých se musí něco obětovat, aby mohl něco získat. Vyjednávání o míru na území Gazy není v tomto tvrdém přístupu žádnou výjimkou. Samotná dohoda obsahuje body, které se zaměřují na novou ekonomickou výstavbu a příliv zahraničního kapitálu na zpustošeném území, který Palestinci stále nazývají domovem.

Podle bodu č. 2 má být Gaza znovu vybudována „ve prospěch Palestinců“, avšak pod správou Rady míru a pod taktovkou Spojených států. Obnova má sloužit místnímu obyvatelstvu, aniž by Palestinci měli možnost o celém procesu rozhodovat samostatně a suverénně. Právě to je hlavní výhrada kritiků a důvod, proč navrhovaný Správní výbor Gazy nepovažují za dostatečný nástroj pro vyjádření reprezentativní palestinské pozice.

Bod č. 10 popisuje vytvoření tzv. Trumpova plánu hospodářského rozvoje pro obnovu Gazy. Ten počítá se zřízením panelu expertů, kteří se podíleli na vzniku některých z „prosperujících moderních zázračných měst na Blízkém východě“. Kritici upozorňují, že v takovém modelu by místní obyvatelstvo nejen nemělo možnost rozhodovat o budoucnosti svého území, ale fakticky by se ocitlo pod přímou nadvládou koloniální moci.

Mírová dohoda slibuje v bodě č. 11 zřízení zvláštní ekonomické zóny s preferenčními sazbami a přístupovými podmínkami, které budou vyjednávány s dalšími zeměmi. Šikovně napsaný bod napovídá vytvoření daňového ráje pro realitní developery, monarchy z Perského zálivu a další zainteresované subjekty. Jedná se o akcelerační zónu pro novou výstavbu, bez jakéhokoli prostoru pro palestinské sebeurčení.

Dominanci Spojených států nadále stvrzuje bod č. 19: Jakmile začne obnova Gazy a  reformuje se Palestinská samospráva, mohou konečně vzniknout podmínky pro důvěryhodnou cestu k palestinskému sebeurčení a státnosti. Jinými slovy — až bude developerské dílo dokonáno.

Zahraniční politika USA vůči zemím napadeným agresorem připomíná spíše vyjednávání o nejvýhodnější obchod pro Washington. Současná Trumpova administrativa nehledí na oběti války, ale na to, jak z konfliktu vytěžit maximum pro státní rozpočet a pro vlastní politický prospěch a finanční obohacení.