Demolice budovy agentury Spojených národů UNRWA ve Východním Jeruzalémě 20. ledna je prozatímním vyvrcholením konfliktu mezi izraelskou vládou a agenturou OSN pro palestinské uprchlíky. Sídlo agentury ve Východním Jeruzalémě bylo již od počátku roku 2025 prázdné, když izraelské úřady nařídily jeho vyklizení a ukončení veškeré činnosti. Centrála agentury se v Jeruzalémě nacházela ve čtvrti Šajch Džarrá, která je už desítky let dějištěm snah o vystěhování tamních palestinských (v českém úzu většinou: arabských) obyvatel a demolicí jejich domů.

Dá se říci, že tato jeruzalémská čtvrť, ve které se po roce 1948 usadili někteří Palestinci vyhnaní z domovů za nakby v roce 1948, pro jejichž komunitu UNRWA od počátku hrála zásadní roli, je jakýmsi epicentrem zápasu o ovládnutí země, doslova každého metru čtverečního, domu, ulice. Najdeme tu židovské osadníky, setkáváme se tu s demolicemi palestinských domů i s protesty aktivistů proti těmto demolicím.

Trvale dočasná agentura a její historie

Konflikt mezi UNRWA a Izraelem se táhne téměř od samého založení agentury UNRWA (United Nations Relief and Work Agency for Palestine Refugees) 8. prosince 1949. Samotný vznik takovéto agentury zaměřené na jednu konkrétní skupinu uprchlíků, přičemž zároveň existuje agentura všeobecná, věnující se uprchlíkům po celém světě — v letech 1946—1952 IRO (International Refugee Organisation), poté její nástupce UNHCR (Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky) — ukazuje, nakolik byl a stále je izraelsko-palestinský konflikt výjimečný v celosvětovém měřítku.

Ve zkratce lze říci, že vytvoření UNRWA bylo jakýmsi provizoriem přijatým pro dobu, dokud se otázka sedmi set tisíc palestinských uprchlíků vyhnaných z domovů za války v roce 1948 — za takzvané nakby, což je termín, který palestinská strana používá a izraelská zarputile odmítá — nevyřeší. Provizoriem, které se nakonec protáhlo natrvalo. Mandát UNRWA je prodlužován každé tři roky, právě proto, že se jedná o dočasnou instituci.

V základech vytvoření této typově nestandardní agentury tedy byl sdílený pocit nespravedlnosti, která se Palestincům stala, a zároveň neschopnosti OSN konflikt vyřešit — vzpomeňme jen, kolik rezolucí k palestinsko-izraelské otázce bylo dodnes na půdě Spojených národů přijato. Zajímavé také je, že při svém vzniku měla UNRWA podporu Izraele i arabských států.

UNRWA se postupně stala jakýmsi náhradním palestinským státem, a to minimálně ve dvou rovinách: v rovině praktické poskytováním sociální, vzdělávací a další péče uprchlíkům roztroušeným v okolních zemích, a v rovině symbolické udržováním nároku vyhnanců na návrat a s tím spojené možnosti vzniku palestinského státu na území historické Palestiny.

Vymezení statusu „palestinského uprchlíka“ se měnilo, zpočátku zahrnovalo jen ty, kdo žili mezi 1. červnem 1946 a 15. květnem 1948 na území Palestiny a v důsledku války o domov přišli, po roce 1967 a okupaci území Západního břehu Jordánu a Pásma Gazy Izraelem byla rozšířena i na další vlnu uprchlíků.

Proto přijala agentura princip, který je od počátku trnem v oku Izraeli, totiž že status uprchlíka se dědí, dokonce jej mohou získat i adoptivní děti palestinských vyhnanců. Zatímco při svém vzniku měla UNRWA na starosti okolo 700 000 palestinských uprchlíků, dnes již do této kategorie spadá přibližně 6 milionů osob — v roce 2023 to bylo 5.9 milionu.

V roce 2018 Spojené státy, po většinu doby největší přispěvatel na provoz agentury, dočasně zastavily financování s tím, že by okruh příjemců pomoci měl být omezen jen na původní uprchlíky z roku 1948.

Přitom dědičný status uprchlíka není, jak se často chybně uvádí, čímsi výjimečným, co platí výhradně v případě palestinských uprchlíků. Podle mezinárodního práva získávají status uprchlíka i děti úprchlíků a jejich potomci, dokud se pro ně nenajde trvalé řešení jejich situace. Tento princip platí podle OSN všeobecně a byl v minulosti použit i pro další skupiny uprchlíků a jejich potomků, o něž se stará UNHCR.

UNRWA dlouhodobě působí na území několika států. Kromě palestinských území, které tvoří Západní břeh, Pásmo Gazy a Východní Jeruzalém, je to Jordánsko, Sýrie a Libanon. Stará se jak o obyvatele uznaných uprchlických táborů, dnes fakticky městských čtvrtí, tak i o osoby žijící mimo ně.

Otázka škol a nedoložená obvinění ze strany Izraele

Provozování vzdělávacích zařízení patří mezi základní oblasti činnosti UNRWA. V současné době obstarává přes 700 škol, ve kterých zdarma poskytuje vzdělání více než půl milionu dětí, chlapců stejně jako dívek. Školy se nacházejí v Jordánsku, Sýrii, Libanonu a na palestinských územích, tedy na Západním břehu a v Gaze.

Izrael v květnu 2025 zavřel tři školy, které agentura provozovala ve Východním Jeruzalémě. Celá akce probíhala tak, že po zuby ozbrojení vojáci a vojačky vtrhli do školy těsně po začátku vyučování a poslali děti domů. O možnost vzdělávání tak ve Východním Jeruzalémě přišlo přes 500 školáků. Proti uzavření škol se důrazně ohradily EU, Velká Británie, Norsko či Japonsko.

Uzavření škol v Jeruzalémě je součástí celkového úsilí izraelské vlády — probíhající za podpory současné americké administrativy — o diskreditaci UNRWA, potažmo celé OSN, na základě obvinění z údajné spolupráce několika jejích zaměstnanců s Hamásem. Původní obvinění, která Izrael poprvé vznesl v lednu 2024, nebyla nikdy doložena.

Přesněji řečeno, tato izraelská obvinění se ukázala jako zcela marginální. Zatímco devět zaměstnanců z celkových více než 30 000 bylo samotnou agenturou propuštěno pro podezření z možné účasti na útoku 7. října, u dalších deseti obviněných osob nebyly shledány důkazy. Obsáhlé stanovisko dokonce v říjnu 2025 vydal i Mezinárodní trestní soud, který izraelská obvinění označil za nedoložená.

Obecné obvinění ze systémové spolupráce agentury s Hamásem, s nímž pracuje Izrael a proizraelské lobbistické skupiny jako UN Watch — podle nichž má mít napojení na Hamás deset procent pracovníků UNRWA —, odmítli jako neopodstatněné představitelé OSN, nezávislá vyšetřovací skupina vedená francouzskou diplomatkou Catherine Colonnovou a fakticky i zástupci většiny států světa, které po vznesení izraelských obvinění financování agentury přerušily, ale záhy opět obnovily. A nejen to — tato tvrzení označily za nepodložená dokonce i americké tajné služby.

K další důležité otázce, totiž obvinění, že ve školách provozovaných UNRWA se vyskytují učební texty podněcující k nenávisti či antisemitismu, se zpráva Colonnové vyjádřila takto: ve školách v Gaze a na Západním břehu Jordánu se mohly zcela marginálně vyskytnout takové učebnice, ty jsou ale vydávány představiteli palestinské samosprávy. Je třeba v této věci přijmout politiku nulové tolerance.

Zde je třeba dodat, že izraelská akademička Nurit Peled Elchananová v důkladné studii z roku 2012 doložila, jak je obraz Palestinců v izraelských učebních textech poznamenán rasismem a dehumanizujícím přístupem. To nejmenší, co se dá říci, je tedy to, že dehumanizující přístup je oboustranný. Žádný skutečný mezinárodní tlak na Izrael v této věci ale zatím není vidět.

Agresivní útok Izraele na mezinárodní organizace se stupňuje

K eskalaci ve vztahu k UNRWA dochází v situaci, kdy izraelská vláda zároveň vyhrocuje konfrontační přístup k dalším mezinárodním organizacím. Tak například Lékaři bez hranic nedávno zveřejnili informaci, že izraelské úřady nutí humanitární organizace k tomu, aby si vybraly mezi sdílením citlivých informací o svých kolezích a přerušením poskytované péče.

Lékaři bez hranic se „po mnoha měsících neúspěšných jednání s izraelskými úřady“ rozhodli, že nadále nebudou sdílet seznam svých palestinských a mezinárodních zaměstnanců. Podobně na tom jsou desítky dalších organizací. Třicátého prosince 2025 Izrael přijal zákon, který de facto znemožňuje sedmatřiceti mezinárodním organizacím působit v Gaze a na Západním břehu.

Podle expertů OSN se nejedná o izolovaný krok, ale o „součást systematického útoku na humanitární pomoc na okupovaných palestinských územích“ a o kolektivní trestání přeživších v Gaze. „Od roku 2023 zabily izraelské síly přes 500 humanitárních pracovníků a přes 1500 zdravotníků a vedly zastrašovací kampaně proti humanitárním organizacím. UNRWA je jednou z nich, ale není zdaleka jediná,“ uvedl týž zdroj OSN.

Je zřejmé, že vždy šlo a dosud jde také o to, pokud možno co nejvíce omezit množství nezávislých svědků a pozorovatelů zvenčí — stejně jako v případě novinářů. Ti dokonce po více než dvou letech od začátku války a po několika měsících od říjnového příměří napadli u izraelského Nejvyššího soudu vládní praxi, která stále znemožňuje zahraničním novinářům přístup do Gazy.

Počty palestinských novinářů zabitých během konfliktu se odhadují na více než 250 mrtvých, 173 zraněných a 94 uvězněných. Otřesná statistika, která zahrnuje ještě otřesnější jednotlivé případy, jako upálení zaživa ve stanu u nemocnice. O těchto věcech je stále třeba mluvit, stále je připomínat, stále znovu je pomyslně přimalovávat na modrobílou izraelskou vlajku.

Je načase dát definitivně sbohem představě Izraele coby „jediné demokracie“

Před několika dny izraelská armáda přiznala, že čísla obětí poskytovaná ministerstvem v Gaze vedeným Hamásem odpovídají skutečnosti, tedy celkový počet více než 70 000 obětí, nepočítaje v to nezvěstné pod sutinami, kteří představují pravděpodobně dalších 10 000 obětí. Stalo se tak po více než dvou letech vytrvalého popírání, posilovaného zvláště v českém prostředí zaužívanou rovnicí „Hamás jsou přece teroristé“.

Po celou tuto dobu se izraelská vláda za většinového souhlasu domácí veřejnosti a většinového nezájmu veřejnosti světové — na jednom z prvních míst té české — stále více posouvala do blízkosti režimů, jako je režim ruský, který se k novinářům a humanitárním organizacím chová podle stejného vzorce. Je skutečně načase odložit letité klišé o Izraeli jako „jediné demokracii“ v širokém okolí. Pravdě totiž neodpovídá ani trochu, pouze zažitým pohodlným myšlenkovým schématům.