Izraelský premiér Netanjahu nařídil armádě rozšířit okupaci Gazy na sedmdesát procent jejího území. V současnosti Izrael okupuje šedesát procent rozlohy pásma Gazy, přičemž původní mírový plán počítal v konečné fázi „příměří“ s izraelskou kontrolou patnácti procent. „Příměří“ skutečně jen v uvozovkách: vždyť během něj zabila izraelská armáda přes 900 Palestinců a pokračovalo i ničení dávno prázdných budov.

Když v nedávné minulosti vyslovilo několik izraelských ministrů záměr okupovat Gazu celou, většina hlasů v českém veřejném prostoru to odbyla mávnutím ruky. Vždyť to jsou jen extrémisti ve vládě, kteří zrovna náhodou drží klíčová ministerstva. Vždyť je to jen Smotrič, je to jen Katz, je to jen Elijahu, je to jen Ben Gvir.

Na okraj se patří poznamenat, že obdobně otevřeně hovoří vrcholní izraelští představitelé i o anexi celého Západního břehu, a to bez ohledu na to, že tomuto palestinskému území žádný Hamás nevládne. Množství výroků v tomto duchu lze dohledat už z doby dávno před říjnem 2023.

Vraťme se ale zpátky ke Gaze. Netanjahu právě světu sdělil, že ho uzavřená dohoda nezajímá a že se dva miliony palestinských vyhnanců budou tísnit na území ještě menším než doposud. Říct, že tento výrok izraelského ministerského předsedy už je za hranou, je trochu málo. Za hranou se totiž Izrael pohybuje už dlouho. Ona červená čára, za níž měl svět Izraeli říct: „Dost!“, byla překročena dávno před sedmým říjnem.

V důsledku událostí posledních dvou let však u řady zemí pohár přetekl. Několik evropských zemí v čele s Francií nově uznalo Stát Palestina. Řada vlád dnes už pozastavuje dodávky zbraní, nebo přinejmenším podobné kroky zvažuje.

Klub nekritických obhájců Izraele nedávno opustilo i Maďarsko. Tamní nově zvolený premiér prohlásil, že v případě návštěvy země by byl Netanjahu na základě platného zatykače zadržen. Ne že by nesmělá kritika Izraele, která ze strany evropských států čím dál častěji zaznívá, či postupně přijímaná opatření byly adekvátní či dostatečné. Ze strany České republiky ale neslyšíme reakci vůbec žádnou. My nic nekritizujeme, my žádný prodej zbraní nepozastavujeme. Pro nás žádná čára není a nebude dost červená.

Co na to mezinárodní právo

Pojďme si nejprve vyjasnit, že tuto červenou čáru nekreslí veřejné mínění. Ta má být dána především místními zákony, mezinárodním právem a mezinárodními závazky. Už v listopadu 2024 vydal Mezinárodní trestní soud v Haagu (ICC) zatykač na Netanjahua a bývalého ministra obrany Galanta kvůli možné odpovědnosti za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Česká republika má stejně jako další země, které jsou smluvními stranami takzvaného Římského statutu, povinnost se zatykačem řídit a podezřelé v případě vstupu na české území zadržet.

Další institucí, která má k věci co říci, je Mezinárodní soudní dvůr (ICJ), hlavní soudní orgán OSN. Od prosince 2023 se tento tribunál zabývá žalobou, v níž Jihoafrická republika obviňuje Izrael z genocidy. K procesu se později formou intervence připojila řada dalších států, mimo jiné třeba Španělsko nebo Belgie. V lednu 2024 vydal Mezinárodní soudní dvůr předběžná opatření, kterými nařídil Izraeli zabránit krokům vykazujícím znaky genocidního jednání.

Konkrétně soud jmenoval zabíjení příslušníků dané etnické či náboženské skupiny, způsobení vážné fyzické či psychické újmy a záměrné vytváření podmínek vedoucích k úplné destrukci této skupiny. V rámci předběžných opatření také soud Izraeli nařídil, aby zabránil a trestal veřejné podněcování ke genocidě, umožnil přísun humanitární pomoci a uchoval veškeré důkazy. Opatření soud později rozšířil i o další body, reagující na kritickou humanitární situaci.

Nejde sice o konečné rozhodnutí soudu, ale z opatření jasně vyplývá, že existuje reálné podezření, že genocida může být páchána nebo že již probíhá.

Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia je od roku 1950 součástí zákoníku jakožto vyhláška č.32/1955 Sb. Ta definuje povinnost předcházet genocidě velmi obecně. Přelomový v této věci je však rozsudek Mezinárodního soudního dvora k případu Srbska a Bosny z roku 2007.

V něm soud podrobně definoval, jakým způsobem má být úmluva o genocidě aplikována. Rozsudek přímo ukládá státům povinnost jednat a aktivně genocidě předcházet již při závažném podezření. Doslova je zde uvedeno, že se o zabránění genocidě státy mají „alespoň pokusit“. Toto stanovisko soudu je závadné pro všechny členské státy, tedy i pro nás.

Je podezření z genocidy důvodné? Kromě samotných opatření Mezinárodního soudního dvora máme k dispozici také zprávu vyšetřovací komise OSN z loňského roku. Ta dospěla k závěru, že jsou naplněny čtyři z pěti definičních bodů genocidy, a ke genocidě tedy skutečně dochází.

Zpráva celou záležitost velmi podrobně analyzuje a pracuje s množstvím konkrétních důkazů. Vedle těchto oficiálních institucí mluví o genocidě i významné světové humanitární organizace — za všechny můžeme zmínit Amnesty International, Lékaře bez hranic nebo izraelský B’Tselem.

78 vývozních licencí a české zbraně v hodnotě desítek tisíc eur

A jak jedná tváří v tvář podezření z genocidy naše politická reprezentace? Nijak. Česká velvyslankyně v Izraeli mluvila před pár dny o tom, že není správné kritizovat veřejně zemi, s níž nás pojí dlouhodobé a hluboké přátelství. Přece si toto přátelství nějakou genocidou nebo válečnými zločiny nebudeme kazit.

Stejný názor měla předchozí vláda a má ho i ta současná. Čeští vládní politici se dál setkávají s představiteli Izraele a ujišťují se o vzájemné podpoře. Ministr Macinka souhlasí se svým předchůdcem ve věci přesunu ambasády do Jeruzaléma. Před několika dny Macinka prohlásil, že Česká republika nepřipustí vůči Izraeli žádné další sankce.

Také česko-izraelská spolupráce kvete s vládním požehnáním na mnoha úrovních. Tehdejší zástupce náčelníka Generálního štábu Armády ČR Miroslav Hlaváč absolvoval loni pracovní cestu do Izraele, jejímž výstupem bylo posílení vzájemné spolupráce obou armád. Zástupci izraelské zbrojovky Elbit — která je klíčovým dodavatelem zbraní pro izraelskou armádu — se aktuálně účastní zbrojařského veletrhu ISS v Praze.

Podle údajů ministerstva průmyslu a obchodu bylo v roce 2024 uděleno 78 licencí k vývozu zbraní do Izraele. Ten vývoz tedy musel logicky probíhat v následujícím roce 2025. Údaje o objemu vývozu zbraní a techniky za rok 2025 nejsou zatím na webu k dispozici, tato čísla bývají zveřejněna obvykle až v červenci následujícího roku.

V roce 2024 byly realizovány zbrojní dodávky Izraeli v hodnotě 49 862 eur. Mezi skupiny dodávaných zbraní patří například letecké pumy či rakety. Jde o druh vybavení, který zcela zřejmě lze využít pro páchání genocidy, případně „pouhých“ válečných zločinů, a může sloužit k porušování mezinárodního práva. Na právní odpovědnost států, které dodávají zbraně Izraeli, ve světě dlouhodobě upozorňuje Amnesty International.

Povinnost předcházet genocidě? Prý politikum

V České republice podal loni spolek Victims of Wars Aid na základě uvedených veřejně dostupných údajů o dodávkách zbraní trestní oznámení. Bylo požadováno prošetření a ustanovení předběžného opatření vzhledem k tomu, že je důvodné podezření z genocidy a válečných zločinů — jak to potvrzují opatření Mezinárodního soudního dvora, zatykač Mezinárodního trestního soudu a zpráva vyšetřovací komise OSN.

Trestní oznámení však odmítlo jak vrchní státní zastupitelství, tak i nejvyšší státní zástupce. Ten ve svém zdůvodnění mimo jiné uvedl, že není náplní jeho práce zasahovat do politiky vlády. Obě instituce pak shodně argumentovaly tím, že o genocidě nebylo zatím oficiálně rozhodnuto a nikdo nebyl odsouzen. Názor pánů státních zástupců je nejspíš takový, že nejdřív musí být vrah odsouzen, a teprve pak můžeme začít vraždu vyšetřovat. Jak se na povinnost předcházet genocidě dívá Mezinárodní soudní dvůr, bylo již popsáno.

Ke změně české politiky v této otázce evidentně v dohledné době nedojde. Strany ve vládě se mění, podpora genocidy a válečných zločinů zůstává. Co se ovšem nějakým záhadným způsobem mění rovněž, jsou postoje lidí, kteří do vládní politiky vstupují. Jan Lipavský býval velkým zastáncem práv Palestinců. Petr Macinka byl ještě dva roky zpátky toho názoru, že přesun ambasády do Jeruzaléma je naprostý nesmysl. Mají tyto názorové obraty souvislost s tím, že jsou české zbrojní firmy bohaté? To by mohlo být téma na další investigativní článek.

Každý den umírají další lidé, dochází k dalším válečným zločinům a Izrael rozšiřuje území pod svoji kontrolou o další metry, které mu nepatří. A my jako Česká republika jsme každý den spolupachateli. Na oficiální rozhodnutí, jestli genocidy, nebo „jen“ válečných zločinů, si budeme muset ještě nějakou dobu počkat.