V záplavě reakcí na nepřekvapivé odvolání vrchního žalobce Mezinárodního trestního soudu Karima Khana se objevila jedna, která by neměla zapadnout. Pocházela od Dannyho Danona, velvyslance Izraele při OSN, který v ní otevřeně vyhrožoval úřadujícímu starostovi New Yorku Zohranu Mamdanimu.

Mamdani nedávno označil izraelského premiéra Benjamina Netanjahua za válečného zločince, který by měl být zatčen, jakmile vstoupí na území Spojených států — ačkoli připustil, že k takovému kroku sám nemá dostatečné pravomoci. Danon zopakoval dnes obecně rozšířenou spekulaci, že prý Khan vydal zatykač na Netanjahua a jeho někdejšího ministra obrany proto, aby zastřel své údajné sexuální delikty.

Jak ale prokázala investigace serveru Middle East Eye, Khan na svých pečlivě připravených zatykačích začal pracovat o šest týdnů dříve, než se o obvinění ze sexuálního obtěžování vůbec dozvěděl. Jenže v rok a půl trvající kampani proti Khanovi o fakta ani spravedlnost nikdy nešlo.

Do tažení proti Karimu Khanovi se zapojila média jako Wall Street Journal, Associated Press, Guardian a později CNN, ale také například tehdejší britský ministr zahraničí David Cameron, který Kahna v soukromém rozhovoru varoval, že pokud vydá na nejvyšší izraelské představitele zatykače, Británie přestane financovat Mezinárodní trestní soud a odstoupí od Římského statutu, a také republikánští senátoři, kteří Kahnovi pohrozili: „Zaútočíte-li na Izrael, my zaútočíme na vás,“ anebo konečně předsedkyně Shromáždění smluvních stran (ASP) Finka Päivi Kaukorantová, která kauzu sexuálního obtěžování zveřejnila, aniž sám Khan dostal možnost se proti obvinění bránit.

V této situaci nyní Danon veřejně vyhrožuje newyorskému starostovi, že by ho mohl stihnout stejný osud jako Khana. „Zohrane Mamdani, zapamatujte si: zneužívání Izraele jako politické zbraně vám beztrestnost nezajistí,“ napsal na síť X.

Nový precedens

V minulosti dával Izrael vždy přednost zákulisnímu jednání. Když vyvíjel tlak na Khanovu předchůdkyni, bývalou vrchní žalobkyni Mezinárodního trestního soudu Fatou Bensoudovou, činil tak mimo zraky veřejnosti.

Fatou Bensoudová popsala v rozhovoru pro stanici Al-Džazíra, jak probíhalo její setkání s tehdejším šéfem Mosadu Josim Kohenem v newyorském hotelu v době zasedání Valného shromáždění OSN. „Bylo z toho zcela zřejmé, že si Izrael nepřeje, aby vyšetřování situace v Palestině pokračovalo,“ řekla tehdy Bensoudová. „To bylo podstatou věci.“

Na otázku, zda jí Kohen pohrozil, že by se o ni mohl Izrael „postarat“, případně že by pokračující vyšetřování mohlo ohrozit i její rodinu, Bensoudová odpověděla: „Ano, přesně tak to bylo.“

Ovšem současná kampaň za odstranění Karima Khana zavádí nový precedens. Izrael se k nátlaku na soud od samého začátku otevřeně hlásí a nijak se nesnaží před Khanem či před vnějším světem zastírat, že je původcem obvinění, která měla za cíl odstavit jej z funkce.

Do Haagu, kde Karim Khan žije, vyslal tým Mosadu, aby ho zastrašil. Khanovi také Izrael nechával posílat vzkazy přes britského právníka, který ovšem serveru Middle East Eye tvrdil, že s Khanem mluvil z vlastní iniciativy.

Nakonec se do věci vložil i sám Netanjahu, který „odhalil“, že se proti Khanovi chystají svědčit ještě čtyři další ženy. Stalo se tak jen pár hodin předtím, než Guardian oznámil, že s výpovědí proti Khanovi vystoupí druhá postižená žena.

Netanjahuovo tvrzení se nikdy nepotvrdilo. Khan ale dál veškerá obvinění odmítal a spoléhal se na to, že zrovna Mezinárodní trestní soud mu zajistí řádný proces. V tom se ovšem, jak se mělo brzy ukázat, neblaze zmýlil.

Obvinění proti němu vznesená vyšetřoval více než rok Úřad OSN pro vnitřní dohled (OIOS). Dospěl ke 137 zjištěním, z nichž ani jedno nenaplňovalo skutkovou podstatu profesního pochybení, natožpak sexuálního charakteru.

Důkazy shromážděné Úřadem OSN pro vnitřní dohled poté důkladně přezkoumala tříčlenná expertní komise složená z uznávaných mezinárodních soudců. Tuto komisi jmenovalo samotné Shromáždění smluvních stran.

Komise dospěla k závěru, že předložené materiály „neprokazují profesní pochybení ani porušení povinností“ z Khanovy strany. Vycházela přitom ze stejně přísných standardů dokazování jako sám Mezinárodní trestní soud.

V tu chvíli se však do věci vložilo samotné Shromáždění smluvních stran Mezinárodního trestního soudu, které se rozhodlo závěry jím ustavené expertní komise soudců ignorovat. Zastavme se na okamžik u tohoto posledního bodu.

Vykonstruovaný proces

Řeč je o soudu. Soudu složeném z právních expertů, kteří do něj byli povoláni pro svou schopnost prostudovat si pečlivě důkazní materiály a zhodnotit jejich právní relevanci.

Proti tomuto soudu se postavil politický orgán složený z bývalých diplomatů, jmenovaných členskými státy, který se rozhodl, že právní názor vysoce kvalifikovaných soudců neuzná, a namísto toho tato obvinění znovu přezkoumá ve vykonstruovaném procesu, který proti Khanovi povede sám.

Zkusme si na chvíli představit, jaká by asi byla reakce západních vlád, pokud by si podobně jako Netanjahu počínal například takový Vladimir Putin, na něhož Khan rovněž vydal mezinárodní zatykač, a pokusil by se tímto způsobem tlačit na členské státy Mezinárodního trestního soudu. A to ještě není všechno.

Aby dosáhl svého, musel výkonný výbor Shromáždění smluvních států upřít Khanovi a jeho právnímu týmu spravedlivý proces, přesněji řečeno jakýkoli proces. Konkrétně to například znamenalo, že členové výkonného výboru ujišťovali v soukromých rozhovorech stěžovatelku i sebe navzájem, že Khan to má spočítané; v průběhu řízení se navíc změnilo obvinění, na jehož základě měl být Khan odvolán, přičemž on sám nedostal možnost se k této změně jakkoli vyjádřit; a nakonec se účelově upravila i pravidla vlastního hlasování o Khanově odvolání.

Polská diplomatka a místopředsedkyně Shromáždění smluvních států Margareta Kassanganová se soukromě sešla se stěžovatelkou, aby s ní případ probrala předtím, než výkonný výbor koncem roku 2024 věc předal Úřadu OSN pro vnitřní dohled. Jiná členka výkonného výboru Shromáždění smluvních států, velvyslankyně Ugandy Mirjam Blaaková, byla přistižena, jak říká kolegovi, že podle ní se „Khan už do úřadu nevrátí“, a o stěžovatelce mluvila jako o své důvěrné známé.

V rozhovoru se mnou Karim Khan prohlásil, že výkonný výbor si v průběhu procesu vymýšlí věci, které se nikdy nestaly. „Je to vykonstruovaný proces, zaměřený proti mé osobě,“ řekl.

V hlasování o odvolání Khana výkonný výbor shledal, že se Khan dopustil „závažného pochybení“. V tomto rozhodnutí, které má Middle East Eye k dispozici, je Khan shledán vinným z toho, že navázal sexuální poměr se svou podřízenou, který byl nevhodný vzhledem k mocenské nerovnováze mezi nimi.

K tomuto obvinění však samotný Khan nedostal nikdy příležitost se vyjádřit. Nejprve byl obviňován z nevhodných sexuálních kontaktů, později dokonce ze znásilnění — ale nikdy předtím nebyla řeč o konsenzuálním intimním poměru.

Původní svědectví stěžovatelky se týkalo sexuálního obtěžování proti její vůli. Výkonný výbor tedy nakonec rozhodl o Khanově odvolání na základě obvinění, s nímž nebyl seznámen a nedostal možnost na ně reagovat.

A aby veřejná poprava vrchního žalobce proběhla podle plánu, výkonný výbor ještě pro jistotu na poslední chvíli změnil hlasovací proceduru a sloučil dvě hlasování do jednoho, aby Shromáždění smluvních států nedostalo příležitost nejprve samostatně posoudit charakter a závažnost Khanova pochybení.

Tři tábory

Kampaň za odstavení Karima Khana rozdělila pozorovatele do tří názorových táborů: na ty, kteří věřili v Khanovu nevinu a byli přesvědčení, že celý proces je dirigován z Izraele; dále na ty, kteří se domnívali, že se skutečně dopustil závažných pochybení a že zatykače vydal proto, aby se před obviněním ze sexuálních deliktů chránil; a konečně na ty, kteří měli za to, že Khan ztratil jako osoba důvěryhodnost, avšak jeho profesní kroky nikoli — a Khanovo odvolání tedy podle nich nic nemění na tom, že jím vydané zatykače budou nadále v platnosti a řízení bude pokračovat.

K těm posledním patřil i Kenneth Roth, někdejší ředitel organizace Human Rights Watch. Ten v rozhovoru pro stanici CNN připomněl, že zatykače jsou výsledkem práce celého týmu prokurátorů a schválili je tři soudci přípravného senátu.

Po odvolání Karima Khana úřad žalobce Mezinárodního trestního soudu oznámil, že na jeho chodu se nic nemění. Soud se věnuje více než desítce aktuálních vyšetřování na Ukrajině, v Dárfúru, v Libyi a v Afghánistánu.

Jak ale informoval server Middle East Eye, úřad se v dubnu chystal vydat zatykač na izraelského ministra financí Becalela Smotriče a rovněž na ministra národní bezpečnosti Itamara Ben Gvira.

Oba zatykače byly připravené už předtím, než byl Khan v květnu 2025 dočasně odvolán z funkce, od té doby však nikam nepostoupily. Khanovy zatykače na Netanjahua a bývalého ministra obrany Joava Gallanta zůstávají v platnosti a stáhnout je mohou pouze soudci. Izrael tyto zatykače rozporoval na základě několika právních námitek, přičemž dvě z nich dosud čekají na vyřízení.

Nejdůležitější argument izraelské strany spočívá v tvrzení, že soud nemá nad izraelskými občany pravomoc, protože Izrael není smluvním členem Římského statutu. Tuto námitku si nyní mezi sebou předává odvolací senát a senát nižší instance a rozhodování se dost možná protáhne až do roku 2027.

Jedna z mnoha nabídek, které Khan dostal, aby mohl z celé věci „se ctí vycouvat“, spočívala v tom, že by zatykače převedl do utajeného režimu, aby se s nimi mohl Izrael vypořádat mimo dohled veřejnosti. Pokud je známo, je veškeré vyšetřování týkající se Izraele v Mezinárodním trestním soudu nyní paralyzováno.

Úřad žalobce vedou dva zastupující prokurátoři, Nazhat Shameem Khanová z Fidži a Mame Mandiaye Niang ze Senegalu. Na oba uvalily Spojené státy sankce jako trest za to, že po převzetí funkce ponechali zatykače na Netanjahua a Gallanta v platnosti.

A ti, kteří stáli v čele kampaně za odstranění Khana, nyní vykřikují, že chtějí vidět padat další hlavy.

Kdo další je na řadě?

Mezi nimi nejvíc vyniká americké ministerstvo zahraničí. Jeho mluvčí Tommy Pigott se na síti X nechal slyšet: „Karim Khan je typickým příkladem zkorumpovanosti Mezinárodního trestního soudu a jeho zneužívání vlastní údajné autority. Je dobře, že je pryč, ale je to jen jeden dílek celé skládačky této prohnilé instituce. Dnešní výsledek nebude mít žádný vliv na záměr Spojených států Mezinárodní trestní soud zcela rozložit.“ Jeho nadřízený Marco Rubio se chystá Mezinárodní trestní soud „rozebrat cihlu po cihle“, jak sám říká.

„Mezinárodní trestní soud chce být arbitrem nového globálního práva, který se ovšem sám nikomu nezodpovídá — arbitrem, který má pravomoc libovolně stíhat a zatýkat naše občany, a existenčně tak ohrožovat samu americkou suverenitu. Ukážeme Mezinárodnímu trestnímu soudu, co znamená americká odhodlanost,“ prohlásil Rubio.

Prominentní proizraelští právníci, povzbuzení úspěšným odstraněním Khana, nyní otevřeně vyhrožují dalším vysoce postaveným osobám, kteří jsou jim trnem v oku, jako je Francesca Albaneseová, zvláštní zpravodajka OSN pro okupovaná palestinská území. Hillel Neuer, šéf organizace United Nations Watch, vyslal na síť X vzkaz: „Konec s nedotknutelností mezinárodních činitelů zneužívajících své funkce. Žalobce Mezinárodního trestního soudu Karim Khan sexuálně obtěžoval svou podřízenou. A naše kampaň za jeho odvolání uspěla — právě skončil na dlažbě.“

Načež svůj tweet uzavírá výhrůžkou: „Jsi další na řadě, Francesco Albanese. Tvá podpora terorismu Hamásu nezůstane bez následků.“ Povšimněme si přivlastňovacího zájmena — „naše“ kampaň.

V tomto bodě byl ovšem Neuer až mrazivě přesný. Izraelský ministr zahraničí Gideon Saar hrál v rozhodnutí členských států Mezinárodního trestního soudu propustit Khana „aktivní roli“.

Podle diplomatického zpravodaje stanice i24 News Guye Azriela údajně Gideon Saar „dohlížel na speciální pracovní skupinu a vyvinul intenzivní diplomatické úsilí, jehož cílem bylo zajistit odvolání Khana z úřadu“. Netanjahu rozhodnutí o odvolání Khana uvítal a na síti X napsal, že s Rubiem mluvil o tom, jak uštědřit Mezinárodnímu trestnímu soudu ránu z milosti.

„Znovu mě ujistil o tom, že je Amerika odhodlána důrazně zakročit proti této instituci, která podrývá právo, napadá suverénní demokratické státy a snaží se podřídit jejich bezpečnost rozhodnutím zkorumpovaných, nikomu se nezodpovídajících úředníků v Haagu,“ napsal Netanjahu. Kenneth Roth, bývalý ředitel Human Rights Watch, tedy svým rozhodnutím přidat se do kampaně proti Khanovi nijak nepomohl ochránit Mezinárodní trestní soud či další právníky zabývající se lidskými právy před podobnou šikanou a útoky. Naopak, ohrozil je ještě víc.

Ztracená bitva

Je příznačné, že ve stejný den, jako byl Khan zbaven úřadu, odhlasovala OSN, že rakouský právník Volker Türk bude další čtyři roky pokračovat ve své funkci Vysokého komisaře OSN pro lidská práva. Izrael tuto dílčí diplomatickou prohru přešel prakticky mlčením a nevěnoval žádné patrné úsilí tomu, aby proti tomuto rozhodnutí vystoupil.

Důvod je prostý: Izrael dobře ví, že OSN nemá žádnou skutečnou moc. Vydává jednu rezoluci za druhou, prohlášení za prohlášením, report za reportem a na okupaci se nic nemění — a pokud, tak jedině k horšímu.

Co ale udělal Karim Khan, mělo reálný dopad. Šlo o dosud nejdůležitější mezinárodní pohrůžku Izraeli od chvíle, co zahájil genocidu v Gaze. Proto musel být Khan odstraněn.

Izrael však vede prohranou bitvu. Mamdaniho video označující Netanjahua za válečného zločince získalo přes 200 milionů zhlédnutí. Po Khanově odvolání se společnost YouGov zeptala amerických občanů, zda by orgány Spojených států měly při příští příležitosti Netanjahua zatknout. Čtyřicet šest procent odpovědělo, že ano, osmadvacet procent odpovědělo záporně a pětadvacet procent respondentů se nepřiklonilo ani na jednu stranu.

O den později prohlásil starosta Londýna Sadiq Khan, že Netanjahu je válečný zločinec a že v britském hlavním městě není vítán. To vše je odkazem neústupného britského prokurátora, který odmítl nechat se zastrašit.

Ve zkoušce dodržování mezinárodního práva členské státy Mezinárodního trestního soudu selhaly. Jak jsme ukázali vloni, Cameron v době, kdy působil v britské konzervativní vládě jako ministr zahraničí, usiloval o zmaření Khanova vyšetřování Izraele.

Ale ani labouristická vláda Keira Starmera, ačkoli veřejně naoko Mezinárodní trestní soud podpořila, se neukázala v lepším světle, když odmítla výzvy svých vlastních poslanců vyšetřit Cameronův pokus Khanovi vyhrožovat. Starmerova vláda pak ještě před vlastním hlasováním o jeho odvolání Khanovi sdělila, že ho jako žalobce nepodpoří, a to navzdory tomu, že její představitelé důkazy proti němu ani neprozkoumali.

V posledních týdnech Starmerova působení v premiérském úřadu vláda odmítla Khanovu žádost o setkání. Nebýt toho, že Starmerův nástupce ve funkci ministerského předsedy Andy Burman změnil týden před hlasováním postoj britské vlády, byla by Británie za Khanovo odstranění z úřadu jednoznačně spoluzodpovědná.

Nedávno zesnulý senátor Lindsey Graham měl pravdu, když prohlásil, že Mezinárodní trestní soud je tu od toho, aby stíhal „Afričany a gaunery, jako je Putin. Není tu proto, aby se zaměřoval na demokratické státy, jako je Izrael nebo Spojené státy americké.“

Protože přesně tak se většina jeho členských států zachovala.

Jakmile se dostaly pod tlak, ohnuly hřbet — a to se bohužel týká i států globálního Jihu. Až jednou budou potřebovat ochranu mezinárodního práva a zjistí, že se jich nezastane, mohou se jen podívat samy na sebe do zrcadla.

Ať to s Khanem dopadne jakkoli, jeho jméno bude už navždy spojeno se zatykači Mezinárodního trestního soudu na Netanjahua a Gallanta, které byly zdaleka nejefektivnější, nejdůraznější a nejsmysluplnější odpovědí na genocidu v Gaze, k níž se mezinárodní společenství dosud odhodlalo.

Všechny ostatní reakce zůstaly v rétorické rovině. Právě proto musel Izrael nasadit všechny páky, aby se Khana zbavil.

Tyto zatykače odhalují válečné zločiny Izraele v plném světle. A poprvé za celé trvání konfliktu činí nejvyšší státní činitele Izraele za zločiny státu přímo odpovědnými. Khan měl dost odvahy, aby se postavil mocným tohoto světa a usiloval o spravedlnost pro oběti. A to zůstane jeho největším odkazem.

Z anglického originálu Karim Khan dared to hold Israel to account — and that’s why he was brought down, publikovaného serverem Middle East Eye, přeložila MAGDALÉNA JEHLIČKOVÁ.