Sasko-Anhaltsko, Meklenbursko-Přední Pomořansko a Berlín. V těchto třech německých spolkových zemích proběhnou během září volby místních vlád, respektive do zemských sněmů, přičemž celkovým favoritem je dle průzkumů strana Alternativa pro Německo (AfD) — nacionalisticky populistická a krajně pravicová strana, která zůstává v Německu doposud mocensky izolovaná.

Dokonce i v Berlíně, tradiční levicové baště, už AfD v jednom z prázdninových průzkumů vítězí, byť tady zatím jen těsně — s devatenácti procenty. V dalších dvou východních spolkových zemích přitom zaujímá vůdčí pozici výrazně a dlouhodobě, konkrétně se 35 až 43 procenty voličských preferencí. Takový zisk by mohl straně umožnit letos na podzim i sestavovat zemské vlády, při propadu menších stran dokonce jednobarevné.

„AfD u moci, byť třeba zatím jen na zemské úrovni, to by znamenalo zásadní zlom. Jednak samozřejmě z hlediska prosazování konkrétních politik, ale i ve vztahu k prolomení letitého celoněmeckého tabu,“ vysvětluje Michaela Küfnerová v servisu Deutsche Welle.

O možném nástupu AfD k moci se mluví v Německu už řadu let, a to zejména právě na východě země, kde je podpora strany stabilně silnější. Před dvěma lety — v září 2024 v Durynsku — se formaci podařilo poprvé vyhrát zemské volby. Tehdy, a v několika dalších méně výrazných případech i dříve, však její vládu překazila široká koalice ostatních stran, která proti ní vznikla.

Praxe protikoalic zahrnujících všechny, od konzervativní CDU po liberálně levicové Zelené, fungovala jako účinný blokátor, v praktickém vládnutí se ale moc neosvědčila. Široké spektrum stran těžko hledá kompromisy. AfD zatím sbírala body svou stylizací do jediné skutečné opozice.

Připočtou-li se další faktory jako východo-západní nerovnost, problémy spojené s přistěhovalectvím, odlišný pohled východních Němců na ruskou válku na Ukrajině či různé aféry a kulturní války kolem současného establishmentu — v poslední době například bouřlivé spory o náhradní mateřství —, je důsledek nabíledni.

„Žijeme ve složité době (…) a někteří slibují, že vrátí Německo do ,starých dobrých časů'. To leckomu stačí, třebaže předkládaná cesta, jak na to, je pochybná (…). Zapomíná se přitom, že například před dvaceti lety jsme tu měli dvojnásobnou nezaměstnanost,“ uvedl v rozhovoru pro Der Standard Sven Schulze, současný saskoanhaltský premiér.

Riziko zvláště v Magdeburku

Že vznikne vláda s účastní AfD v Berlíně, se letos nepředpokládá. Strana zde sice vyrostla od minulých voleb z devíti na devatenáct procent, CDU, Zelení i Die Linke si ale udržují podobnou podporu. Složitější je situace v Meklenbursku — Předním Pomořansku, kde AfD vede nad vládnoucí sociální demokracií (SPD) v průzkumech o sedm procentních bodů. I zde se nicméně zatím pokládá za pravděpodobnější, že bude pokračovat blokační protikoalice.

Nejvíce pozornosti tak přitahují hned úvodní volby v Sasku-Anhaltsku, kde se bude hlasovat již v neděli 6. září. Právě zde se při minulých volbách podařilo odvrátit vítězství AfD jen těsně.

Za vlády protikoalice v čele s CDU přitom podpora AfD narostla z 16,6 procent při volbách 2001 na současných 42,43 procent, zatímco podpora všech ostatních stran klesla. Druhou nejsilnější CDU chce letos volit kolem dvaadvaceti procent voličů.

Prognózy tento rok navíc komplikuje fakt, že ochotu k eventuální toleranci vlády AfD signalizuje konzervativně levicový Svaz Sahry Wagenknechtové (BSW), zatímco CDU štěpí zvlášť právě na východě otázka, zda nezkusit s AfD přeci jen nějak spolupracovat. Zároveň se u CDU stále řeší, jaký postoj zaujmout k levicové Die Linke, která by se CDU hodila přinejmenším do blokačních většin.

Sám současný spolkový kancléř za CDU Friedrich Merz se uvedl ještě před loňskými spolkovými volbami vyjednáním vůbec prvního koordinovaného hlasování CDU a AfD v Bundestagu (konkrétně šlo o zpřísnění azylové politiky). Od té doby sice opakovaně zdůrazňuje, že „udělá vše, co je v jeho silách, aby nástupu AfD k moci zabránil“, podpora i možnosti jeho strany se ale postupně snižují a volání po alternativních přístupech sílí.

Evropská dimenze a co se změní

Posilování AfD se věnuje velká pozornost i v ostatních evropských zemích, jelikož i v rámci skupiny dnes populárních nacionalisticky-populistických projektů, jako jsou rakouští Svobodní nebo lepenistické Národní sdružení ve Francii, je AfD vnímána problematicky. Důvodem jsou zvláště její dílčí sentimenty k německé minulosti včetně imperiální i nacistické éry. V aktuálních volbách se zrcadlí například ve slibu upravit výuku dějepisu na školách tak, aby byla víc zdůrazňovány úspěchy a pozitiva německého nacionalismu.

Rakouský Standard vypichuje v kontextu blížících se voleb například atmosféru strachu, jež zavládla mezi přistěhovaleckými komunitami v jinak vymírajícím Sasku-Anhaltsku. AfD slibuje zostřenou přísnost, minimum podpory a snažší repatriace. Argument, že přistěhovalce potřebuje německý průmysl, je podle zdrojů Standardu v prostředí AfD vnímán jako „levičácká propaganda“.

Němečtí spolupracovníci rakouského listu rozebírají také ekonomický program AfD, v němž scházejí realistické plány reforem, zato je však plný sociálních benefitů vázaných na porodnost výlučně německých rodin — což je otázka, o níž by se v případě zavádění jistě vedla dlouhá ústavní a kulturní bitva.

Polská Gazeta Wyborcza si zase všímá vyčerpanosti dosavadních přístupů majících AfD brzdit a plánů strany s nesporně nadněmeckým dopadem — příslibu cesty ven ze Schengenu, revize energetického obratu směrem k nezávislosti na Rusku a obnovitelným zdrojům, odchodu z eurozóny a repatriace všech přistěhovalců bez stálého zaměstnání.

Čistě v rámci zemského vládnutí může AfD realizovat svou školskou politiku, obsahující například důraz na národ a upouštění od inkluzivního přístupu ke vzdělání, kulturní politiku, slibující změnu přístupu ke antinacionalistickým spolkům, k boji s dezinformacemi či k omezení podpory veřejnoprávním médiím, anebo reformy policie a vězeňství.

Hlavní sliby AfD sice spadají do kompetence spolkové vlády nebo předpokládají změny celoněmeckých zákonů, dle některých pozorovatelů je ale strana přesto může na oko prosazovat i ze zemské úrovně a pak na protitazích spolkové vlády či soudů zakládat budoucí kampaně.

Na pozadí popsaných jevů se vede v Německu stále i právně-politická debata, zda se AfD některými sliby a projevy neposunula už plně do extremistické či protiústavní polohy — a zda by ji tak neměl Spolkový ústavní soud dle článku 21 německé ústavy postihovat. Příslušná zkoumání odpovědnými orgány už nějakou dobu běží, vzhledem k složitosti procesu se ale konečný verdikt neočekává dříve než za několik let.