O motýlech, vědcích a lidech

Filip Outrata

Výzva vědců proti strachu a lhostejnosti je potřebným vstupem do veřejné diskuse, právě pro svůj silný apel na kritické myšlení si ale zaslouží kritický pohled.

Trávil jsem letní dny pozorováním motýlů. Na zahradu poblíž řeky Blanice jich přilétalo tolik, že jsem mohl sledovat jejich různorodost a těšit se z ní. Mým zvláštním oblíbencem tohoto léta se stala dlouhozobka svízelová, můra z čeledi lišajovitých, která ale na rozdíl od svých příbuzných lišajů létá ve dne a spíš než můru připomíná kolibříka, když se nehnutě vznáší před květem a dlouhým sosáčkem z něj saje nektar.

V těch dnech se mi také náhodou dostal do rukou velmi zajímavý článek o motýlech a dalších tvorech žijících ve městech. Ta se jim, dokonce i na místech s rušnou dopravou, mnohdy stávají oblíbeným útočištěm, takže třeba v parku na pražském Karlově náměstí údajně žije na srovnatelném území stejně velký počet druhů lesních motýlů jako v hlubokých hvozdech v parcích národních.

V článku byl několikrát citován známý entomolog, docent Jihočeské univerzity. Rád jsem si jeho poučené názory založené na týmovém výzkumu přečetl. Jak jsem pak zjistil letmým rozhlédnutím na internetu, dotyčný entomolog se tímto zajímavým tématem zabývá již řadu let. Jméno onoho vědce je pochopitelně Martin Konvička, známý je však dnes zřejmě spíš něčím jiným než svou odbornou prací.

Byl jsem rád, že jsem mohl na chvíli vnímat Martina Konvičku pouze z této jedné stránky, pouze jako odborníka, který má svou profesi a předmět svého zájmu opravdu rád a dovede o něm zasvěceně hovořit. Zapomenout na okamžik na druhou stránku téže osoby, protiislámského aktivistu, který je pro věc svého zájmu neméně zaujat, ale — pokud mohu soudit — přece jen postrádá srovnatelnou odbornou erudici.

Celkově vzato je asi dobře, když se vědec-odborník veřejně angažuje, když poukazuje na to, co považuje za nebezpečí, a snaží se na to upozorňovat a bojovat proti tomu. V této obecné rovině vlastně není rozdíl mezi docentem Konvičkou a mnoha profesory, docenty a doktory, kteří podepsali výzvu Vědci proti strachu a lhostejnosti, jejímž (nejmenovaným) cílem je i veřejné působení jejich kolegy.

Rozdíl je samozřejmě v obsahu i formě angažovanosti. Na jedné straně hnutí založené primárně na sociálních sítích, živené silnými emocemi, projevující se na demonstracích a mající politické ambice, na druhé straně petice, která pravděpodobně nebude mít pokračování v podobě nějaké soustředěnější veřejné aktivity, spíš jednorázová akce, hlas, který zazní a poté odezní.

Dlouhozobka svízelová, můra z čeledi lišajovitých na rozdíl od svých příbuzných lišajů létá ve dne a spíš než můru připomíná kolibříka, když se nehnutě vznáší před květem a dlouhým sosáčkem z něj saje nektar. Foto naturess.net

Když jsem výzvu vědců proti strachu a lhostejnosti četl, zarazila mě jedna věta. Autoři vyzývají k tomu, že je třeba kriticky prověřovat informace, nepodléhat mediálním dezinterpretacím a honbě za senzacemi. To je případné a nedá se proti tomu nic namítnout. Pak však následuje zvláštní věta: „Pamatujme, že čím více je zpráva šokující či děsivá, tím dále bývá od pravdy.“

Nemyslím si, že je to šťastně zvolená argumentace. I šokující zprávy jsou dnes — bohužel — většinou založeny na skutečnosti. Citovaná věta může vyvolat dojem, že adekvátní reakcí je zavírat před šokujícími a děsivými zprávami oči, nepřipouštět si je. Autoři výzvy to tak zřejmě nemysleli, šlo jim o to, aby se při sledování šokujících zpráv nikdo nenechal ovládnout emocemi a strhnout k nenávisti, která si najde téměř jistě nevinný cíl.

Je správné a potřebné připomínat důležitost kritického myšlení, ověřování zpráv z médií, připomínat svědomí a apelovat na pomoc potřebným. Ani sebedelší zástup otitulovaných akademiků ale nedokáže obecnými výzvami někoho přesvědčit o tom, že jeho důvody ke strachu (z uprchlíků, z islámu) jsou falešné. Závěrečná věta výzvy nabádající k tomu zajímat se o dění ve světě pak může, poněkud paradoxně, někoho vést k posílení důvodů pro strach třeba z islámského radikalismu.

A to je vlastně dobře. Vědci ve své výzvě připomínají i selský rozum. Ten, jak doufám, skutečně existuje a je schopen posoudit jak argumenty výzvy proti strachu a lhostejnosti, tak aktivity hnutí kolem docenta Konvičky. Řekl bych, že podle selského rozumu je zapotřebí jak velké obezřetnosti před jakýmkoli fundamentalismem, tím islámským dnes zřejmě v první řadě, tak i zachování základních lidských vlastností jako je soucit s bližním v nouzi a schopnost mu pomoci.

Přesný návod, co v konkrétní situaci dělat, ať již jde o mezilidské vztahy nebo o politické kroky na státní a mezinárodní úrovni, ani renomovaní vědci nemohou dát. Snad se to od nich ani nečeká. Co by se čekat mělo, je ochota a schopnost vstupovat do veřejné diskuse, s tím, že ani slovo vědců není neomylné, ale je jen jedním z plejády hlasů v potřebné mnohosti.

A pak snad také to, aby si dotyční vědci dokázali i přes veřejnou angažovanost najít čas na svou odbornou práci a její neméně potřebnou popularizaci. Třeba o motýlech žijících dosti nečekaně i ve velkých metropolích jako je Praha.

    Diskuse (114 příspěvků)
    PK
    Pavel Kolařík, informatik
    August 19, 2015 v 10.8
    Mohu dosvědčit,
    že dotyční vědci si čas na svou odbornou práci a její neméně potřebnou popularizaci nacházejí.
    Může to potvrdit každý, kdo pravidelně poslouchá populárně naučné pořady Českého rozhlasu Magazín Leonardo, Studio Leonardo nebo Meteor.
    Milan Znoj, univerzitní učitel
    August 19, 2015 v 10.50
    Doufejme, že nám ta motýlí idyla na louce a v laboratoři nějaký čas vydrží.
    MP
    Martin Profant
    August 19, 2015 v 15.13
    Milanovi Znojovi
    Ony idyly jsou zrádné a nebezpečné. Sedíš u řeky a hledíš do kraje čekaje pokojně, až réva dozraje -- a na druhé straně, tam na úbočí kopce se starým hradem nad říčkou Brusnicí, vidíš, jak ovčáček pečuje o velká zvířata s rozvážným krokem.
    A stačí jeden překlep, jen napsat ve slově ovčáček omylem velké "O", z idyly je rázem horor.
    IH
    Ivo Horák
    August 19, 2015 v 16.16
    Strach má velké oči
    Zprávy o smrti milionů Židů v koncentračních táborech byly zajisté děsivé a šokující, přesto jim svět věřit měl (a měl podle toho také jednat). Lidé ovšem odmítají věřit zprávám ne tehdy, když jsou "divoké", ale tehdy, když narušují jejich představy o světě, když zpochybňují jejich předsudky. Platí, že zvěsti nabývají nepravděpodobných rozměrů. Pocity ohrožení by normálně měly trpět spíše menšiny než většiny, malí než velcí. Leckdy tomu tak však není. (Němci mohou být znepokojeni případnými ústupky své vlády Řecku neméně než Řekové své reprezentace EU.) Média zkreslují události, snímají je, obrazně řečeno, příliš zblízka. Lidé pak snadno vidí celé rojnice běženců na naší hranici a brněnskou mešitu si představí aspoň se čtyřmi minarety.
    MP
    Martin Profant
    August 19, 2015 v 16.29
    Ivo Horákovi
    Vidíte a přitom byl například Churchill přesvědčen, že by se o těch mrtvých Židech nemělo mluvit; aby to nepodlamovalo bojovou morálku: Bojovat na kontinentě a ještě k tomu za Židy?

    A proč bych měl být někdo vyděšen z počtu minaretů u brněnské mešitě? Jako pražák toho jiným městům moc co do architektury nezávidím -- dobře ledaskde mají zajímavější gotické katedrály (počínaje Kutnou Horou) -- ale tu moderní mešitu Frankfurtu závidím skoro stejně jako tu starou Cordobě.

    Jinak by se samozřejmě jednotlivostem v textu petice dalo vyčítat hodně. Dost na to, abych váhal s podpisem a abych se nakonec rozhodl ze zcela scestného důvodu -- pro blbství toho Ovčáčkova výroku.
    FO
    Filip Outrata, redaktor
    August 19, 2015 v 17.2
    Další kritické výhrady k textu výzvy
    Na základě diskusních příspěvků zde a na facebooku jsem si uvědomil, že není poctivé naznačit kritiku a pak ji nerozvinout. Někomu, jak ukazuje příspěvek M. Znoje, může vadit i "letní" tón článku a pokus o jisté odlehčení tématu. Proto zde uvedu zcela vážně několik dalších výhrad k textu výzvy.

    Především, výzva je v některých věcech dvojznačná. osobně mi asi nejvíc vadí to, že v úvodu autoři tvrdí, že jim nejde o konkrétní kroky: "Cílem této výzvy není agitovat za konkrétní kroky ve vztahu k uprchlíkům." V další části ale právě toto dělají - agitují za přijímání uprchlíků: "Všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení. Ti skutečně potřební musí být přijímáni a integrováni na základě individuálního a spravedlivého výběrového procesu, aniž by je předem diskvalifikovala jejich etnická či náboženská identita."

    To je samozřejmě zcela v pořádku, ostatně bez toho by výzva byla asi zcela obecná a bezzubá, jen nechápu, proč se autoři tváří, jako by jejich text byl jen jakýsi apel na mravnost a zdravý rozum. Myslím, že toto se dá vnímat jako jistá nepoctivost, či dejme tomu jakýsi úskok: vytvořím zdání pouhého zcela obecného mravního apelu, a pak požaduji zcela konkrétní politickou agendu.

    Vadí mi vysoká míra obecnosti textu, která může vytvářet nepochopení a mást. V článku mnou citovaná věta „Pamatujme, že čím více je zpráva šokující či děsivá, tím dále bývá od pravdy.“ jaksi visí ve vzduchoprázdnu. K čemu se vztahuje?

    Jako první asi člověka napadne (mě tedy napadlo) ukazování videí Islámského státu se stínáním lidí. Ta ovšem jsou sice šokující a děsivá, ale - bohužel - nejsou daleko od reality, právě naopak. Zpráva o tom je stejně šokující, i když se video neukáže. Nebo snad měli autoři primárně na mysli něco jiného? Z textu to není možné poznat.

    Mám problém i s formulací o "podvodnících, kteří do nás zasévají falešné důvody ke strachu". Opět není jasné, kdo všechno se tím míní. Pokud jde, jak se lze domýšlet, o protiislámské iniciatiativy jako je IVČRN a podobné, netroufl bych si takto jednoznačně tvrdit, že důvody je strachu jsou falešné. Musím přiznat, že se bojím jak vzrůstu radikálního islamismu, tak i přistěhovalectví a jeho důsledků, zejména v západoevropských zemích.

    Podle mě by bylo spíše na místě odsoudit formy, jimiž některé skupiny a jednotlivci tento strach a obavy využívají a zneužívají. To by ale výzva musela být konkrétnější a sestoupit z výšin moralizátorství, ve kterých se podle mě větší část textu nachází.

    Je mi velmi líto, že to musím napsat, protože si vážím mnoha signatářů výzvy. Chtěl bych tuto kritiku nabídnout jako jistou pomoc, protože cítím, že text výzvy tak jak je obávám se nemůže být proti aktivitám protiislámských a xenofobních iniciativ účinnou pomocí.
    MP
    Martin Profant
    August 19, 2015 v 18.12
    Filipovi Outratovi
    "Text výzvy tak, jak je, nemůže být proti aktivitám ...účinnou pomocí." To máte jistě pravdu, bohužel asi trochu jinak, než jste to myslel. Pravděpodobně není myslitelný text, který by takovou pomocí byl. Pomocí, byť ji nelze přeceňovat, je vystoupení poměrně velké části jedné skupiny obyvatel ČR. Dílčí neobratnosti jsou ke škodě věci, ale zanedbatelně, média věrná samo sobě celé sdělení redukovala na větu: vědci odmítají šíření strachu z uprchlíků. A dobře tak.
    Nemám řád slovo elita, obvykle mimo velmi odborný kontext zavádí a obvykle ho mimo tento kontext používají lidé, kterým vadí, že by se úcta mohla distribuovat podle jiného klíče než je výše konta a rozsah známostí, ale v tomhle případě strpím výtku elitářství.
    Milan Znoj, univerzitní učitel
    August 19, 2015 v 18.58
    Díky za věcné připomínky. Něco na nich je. Leč dokonalá petice se nenajde, to by si musel každý napsat tu svoji, aby v ní bylo vše, jak si představuje. A myslím, že tato má přednosti, které i vůči vašim připomínkám obstojí.
    Předně, údajná dvojznačnost, kdy se nejdříve tvrdí, že „nechceme agitovat pro konkrétní kroky“ a na straně druhé petice přeci jenom něco konkrétně požaduje, totiž aby při přijímání nebyly uprchlíci „diskvalifikováni podle etnicity či náboženství“. Dvojznačnost v tom ani nevidím, protože v prvém případě se myslí: „nechceme navrhovat konkrétní politiky integrace“, zatímco v druhém se obecně žádá, aby stát postupoval podle mezinárodního práva a nezačal rozlišovat mezi uprchlíky podle náboženství, rasy apod., jak mnozí i ti „mainstreamoví“ navrhují a Slováci dokonce oficiálně prosazují. To není konkrétní politika, ale obecná zásada. Petice vskutku chce být spíše výzvou veřejnosti, řekněme i morální výzvou, a nechce navrhovat státu, co a jak má konkrétně dělat. Proto někteří signatáři dokonce odmítají mluvit o petici a říkají tomu výzva. Výzva chce být apelem na veřejnost, hlasem, který říká, že je něco shnilého ve státě dánském, zvedá se nenávist k druhým lidem, lidem v nouzi, na útěku, a politici se přiživují na úzkostem, které uprchlická vlna v lidech vyvolává, média tomu nebrání a mnozí a mnohé se na tom přiživují. Dejme najevo, že nám to vadí, že tomu nepodléháme. Možná je to příliš obecné, ale nějaká taková obecnější naštvanost „mlčící většiny“, zdaleka nejen „vědecké elity“, asi byla ve vzduchu, když výzva vzbudila takovou pozornost, hlásí se k ní tolik vědců a ještě více dalších podporovatelů, a dokonce se jí chopila mainstreamová média.
    Za druhé, výzvu sepsali mladí vědci, kteří věří v kritickou racionalitu, nesnáší fanatismus a manipulaci, proto v ní najdete hodně míst, kde se proti fanatismu staví kritické myšlení a dokonce i zdravý rozum. Je to zase obecný prostředek, který má veřejnost k dispozici, aby se postavila fanatismu a dokázala čelit demagogům a falešným hráčům v politice. Proto také ona, trochu zmatená věta, že šokující zprávy bývají nejvíce vzdálené pravdě. Samozřejmě lze říci, že na vědeckou racionalitu, natož na zdravý rozum není v politice až takové spolehnutí, ale když se podíváte na vylhanost řady šokujících argumentů, jež bojovníci proti islámu a imigrantům bezostyšně pouštějí z huby a pumpují do veřejnosti, tak si řeknete, že trocha zdravého rozumu a střízlivé racionality by mohlo hodně pomoci. Řekl bych, že Češi něco z toho v sobě pořád mají, je to lekce našich dějin.
    Zatím se podařilo s tímto apelem na kritický rozum rozhýbat veřejnost více, než se čekalo, až i hradní mluvčí Ovčáček musel se svolením pana prezidenta vyjádřit jisté znepokojení.
    Ale mnohem důležitější je, že si docela hodně lidí, řeklo, fakt mi tato vlna nenávisti vadí. Možná pak každý udělá ještě něco konkrétního.
    FO
    Filip Outrata, redaktor
    August 19, 2015 v 22.14
    M. Znojovi
    Díky za reakci a osvětlení některých věcí. S údajnou dvojznačností u uvedené věty máte asi pravdu, ovšem zřejmě by bylo bývalo dobré být trochu konkrétnější. Ale zřejmě byl záměr zůstat na obecné rovině.
    Doufejme tedy, že skutečně bude výsledkem větší důraz na kritický rozum a racionalitu.
    Michal Rusek, sazeč
    August 19, 2015 v 23.50
    Petice jako olej do ohně
    Myslím, že stojí za zamyšlení, kdo je autorem textu:

    Organizátoři: Lukáš Novák, Anna Vanclová, Martin Blažek.

    Tedy přece nejde o petici vědců. Žádné zasedání či symposium vědců, kde by zkoumali vážnost situace a společně hledali, co se situací, se samozřejmě nikdy nekonalo. Vědci, studenti a další osoby tu petici pochopitelně nesepsali, prostě ji jen a pouze podepsali. – Viz též diskuse výše, zde.

    Mám pocit, že reálná situace uprchlíků trápí vědce a studenty (většinu, jistě se najdou poctiví a skutečně citliví) podobně, jako českou kulturní elitu trápil stav lidských práv v ČSSR, když v lednu 1977 podepsala jako jeden muž Antichartu.

    Nevěřím, že jde o situaci, kdy by studenti a vědci nemohli spát, protože stále myslí na problémy imigrantů. Na to, jak trpí a jak jim pomoci. Tedy u většiny jmen, odhadem 60–80 % z celkového počtu..

    Navíc tato petice nic neřeší. Je to jen a pouze další přilití oleje do ohně. Situaci zlepší jen věcná diskuse a skutečný dialog s argumenty a hlavně respektem vůči nositelům jiných názorů.

    Mnohá známá jména najdeme i na jiných peticích, ovšem 95 % z nich nikdy nenajdeme např. v diskusích, v níž se hledají příčiny extrémně nízkých mezd v ČR. Zde pramen lidskosti zřejmě již vyschl.

    Zkušený sociolog nebo spíše psycholog by dokázal lépe rozklíčovat, co je hlavní motivací, která vedla vědce a další osoby k podpisu petice… Jako laik se mohu pouze domnívat, že je to v prvé řadě posílení společenské prestiže na domácí scéně. Prostě se "nechat vidět" v tom světle, k t e r é je v k u r s u, které je "in".

    Místo vytváření tlaku na uniformitu, je nutné lépe si naslouchat. Podpisy petic, navíc v době, kdy k podpisu není třeba osobní odvahy (na rozdíl od podpisu Charty77 nebo Několika vět), působí podivně. Ale zřejmě je to zvyk ještě z doby, kdy dělníci a dělnice podepisovali spontánní petice za popravu Dr. Horákové.

    Jen těžko pak mohl mít člověk jiný názor, když elity a celebrity země skrze média vytýčily jediný povolený směr…
    + Další komentáře