Za všechno může kapitalismus?

Josef Poláček

Josef Poláček popisuje tři skupiny lidí podle toho, jaký je jejich vztah ke kapitalismu. V očích třetí skupiny je tento systém principiálně deformovaný, negativní, člověku škodící ekonomický a společenský pořádek.

Co se poměru veřejnosti ke kapitalismu týče, pak je možno ji názorově rozdělit v podstatě do tří velkých skupin.

Jedna skupina vlastně vůbec neuznává pojem „kapitalismus“ jako platný; pro její příslušníky se jedná o ryze ideologicky zabarvenou floskuli. Namísto toho používají pojmů jako „svobodná tržní ekonomika“, či „svobodný trh“. To znamená, že to, co se obecně rozumí pod pojmem „kapitalismus“, je z jejich hlediska prostě ten jediný přirozený způsob ekonomické aktivity, kde každému je umožněno uplatnit sám sebe a své ekonomické zájmy, čistě jenom na základě svých osobních schopností a dovedností.

Druhá skupina populace sice uznává a chápe, že něco takového jako kapitalismus přece jenom existuje; je pro ně nepřehlédnutelné, že to, co původně mělo být onou „svobodnou ekonomikou“, ve skutečnosti vytváří hierarchické struktury a závislosti, kde o nějaké rovnosti ekonomických subjektů může být hovořeno jenom ve velice relativním smyslu.

Tato skupina tedy vidí, že kapitálově silné subjekty zaujímají dominantní roli jak v ekonomice, tak ale i v politice, ve státních strukturách, a mají snahu je čím dál tím více ovládnout. Nicméně, tato skupina populace nevidí celou situaci až přespříliš dramaticky; její smysl pro realitu jí říká, že lidská společnost byla vždycky rozdělena na úspěšnější a méně úspěšné, na ovládající a ovládané, a že stejně nakonec vždycky a všude byly „peníze až na prvním místě“.

Tato část populace si tedy uvědomuje určité negativní projevy a rysy kapitalismu; ale v podstatě tento systém považuje také za víceméně přirozený, jakožto novodobou podobu odvěkého soupeření o ekonomický prospěch a s tím spojenou politickou moc.

Za co všechno může kapitalismus a za co masa spotřebitelů vytvářející kapitalistický trh? Foto neznámého autora, Internet

Třetí skupina populace však vidí celou záležitost zásadně a radikálně jinak. Kapitalismus, to je v jejích očích principiálně deformovaný, negativní, člověku škodící ekonomický a společenský pořádek, který s sebou nevyhnutelně přináší vykořisťování, ekonomickou a sociální nerovnost, podřízenost celé společnosti pod diktát kapitálu a odosobněné, odlidštěné mechanismy trhu.

Tento kapitalismus je tedy bezpodmínečně nutno odstranit, zrušit, zničit — neboť jedině tak je možno obnovit přirozené, harmonické, skutečně humánní vztahy ve společnosti, mezi všemi lidmi navzájem.

Takže, tolik prvotní dělení. Cílem tohoto textu není teď stavět tyto názory proti sobě navzájem, uvádět argumenty pro či proti. Zastavme se ale podrobněji u té skupiny třetí, té která zásadně a radikálně odmítá a zavrhuje kapitalismus jako takový; neboť legitimita či ilegitimita jejího postoje je klíčová pro sebedefinování celé levice.

Podle přesvědčení této názorové skupiny je tedy všechno principiálně špatné, co je nějakým způsobem spojeno s fungováním kapitalismu. Kapitalismus je vinen zásadně vším, co stávající společnost dělá špatnou; co jí znemožňuje žít přirozeným, harmonickým životem.

Prozkoumejme si teď na jednom zcela konkrétním případě, do jaké míry je tento zásadně odmítavý postoj ke kapitalismu odůvodněný, a jaké jsou jeho souvislosti. Vezměme si třeba pojem umění. V podstatě kdykoli v rozhovoru s nějakým zastáncem tohoto vůči kapitalismu zásadně kritického postoje padne slovo „umění“, pak vzápětí od něho jako podmíněný reflex je vystřelena odpověď: „Umění je přece za kapitalismu naprosto podřízeno diktátu trhu! Komerční umění!

Což má znamenat v podstatě toto: za podmínek panujícího kapitalismu není reálně možno vytvářet pravé, ryzí umění, protože na kapitalistickém trhu se prosadí jenom plytká, masová produkce, na které investor v oblasti umění může nejlépe vydělávat.

Každý umělec, i ten nejtalentovanější, se nakonec musí podřídit tomuto diktátu trhu; jinak se musí smířit s tím, že jeho umělecké výtvory zůstanou přístupné jenom několika málo jednotlivcům, povětšině z jeho nejbližšího okolí. V žádném případě nemůže počítat s tím, že by se svým nekomerčním uměním kdy mohl sám uživit.

V této rovině jsou bezpochyby všechny tyto výtky vůči kapitalistickému trhu s uměním naprosto oprávněné. Za stávajících podmínek vždy bezpečně vítězí masová komerční produkce, přizpůsobená plytkému vkusu esteticky nenáročného masového publika.

Jenže: je tohle opravdu celá pravda? Může za všechno negativní na tomto poli opravdu jenom kapitalismus? Připomeňme si: podnikatel na poli umění chce samozřejmě v prvé řadě vydělávat, produkovat zisk; umělecká hodnota díla je pro něj naprosto druhořadá. Ale — bránilo by mu snad něco zásadně v tom, produkovat opravdu hodnotné umění, kdyby o něj byl zájem? Kdyby o něj byl zájem na uměleckém trhu? Vždyť — kým je vlastně vytvářen tento trh, jeho charakter?

Vytváří ho jenom ten samotný obchodník s uměním, kapitalista? Nevytváří snad tento trh — tento masový, komerční, plytký trh s uměním - daleko spíše ta velká masa spotřebitelů, kupců, uživatelů umění? Kdyby byl na trhu zájem, kdyby byl hlad po opravdovém, po kvalitním umění — pak by obchodník s uměním samozřejmě neměl sebemenší problémy s tím, tento masový trh zásobovat hodnotným uměním se stejnou produkční intenzitou a se stejným nasazením, s jakým ho dnes zásobuje uměleckým kýčem.

Takže: komerční, „kapitalistický“ trh s uměním naprosto sám nezpůsobuje a nezaviňuje nadvládu plytkého komerčního umění nad uměním hodnotným; komerční trh je v podstatě jenom multiplikátorem, který zesiluje, znásobuje ty faktory a tendence, které jsou v samotné společnosti už tak jako tak přítomny.

Zajímavé na celé té věci je: když se člověk ponoří do hlubších rozhovorů o umění právě s těmi nejradikálnějšími kritiky komerčního uměleckého trhu — pak se velmi často ukáže, že jejich vlastní schopnost odlišovat opravdu ryzí umění od pouhého vnějšího líbivého dojmu je sotva jen průměrná! Jejich postoj k umění je sice možná nekomerční; ale to ještě zdaleka neznamená, že by se přes tento čistě odmítavý postoj k masovému umění dokázali vypracovat k výšinám skutečně autentického estetického vnímání a prožitku.

A tady se dostáváme k samotnému jádru věci: celý ten postoj zapáleného bojovníka proti umělecké komerci může být případně také jenom nakonec velice lacinou pózou: já přece tak zaníceně brojím proti komerci v umění, tak co po mě ještě chcete?

Abych snad svůj čas utrácel nějakým namáhavým sebevzděláváním v oblasti estetiky, abych se vypracovával nad přirozený estetický naivismus lidské mysli, k pravým výšinám uměleckého vnímání? Jdete mi s něčím takovým, já musím přece dál neúnavně bojovat proti kapitalismu na poli umění!

Takže, tohle byl jeden konkrétní příklad, z oblasti umění. Ale, co platí na tomto jednom — napohled specifickém — poli, to platí i ve všech ostatních oblastech antikapitalistického boje natolik všeobecně, že by to snad bylo možno formulovat vysloveně v podobě přírodního zákona. Ať přijde řeč na jakýkoli problém existence člověka, pro zastánce antikapitalistické doktríny je všechno naprosto jasné: za všechno může kapitalismus.

Proč člověka po celé trvání jeho pozemské existence doprovází egoismus a bažení po vlastním prospěchu? - Na vině je kapitalismus. Odstraňme kapitalismus, a ze všech lidí rázem budou naprosto altruistické bytosti, jejichž jediným zájmem a životním cílem bude blaho všech ostatních.

Proč lidský druh — tento homo sapiens sapiens — stále znovu a znovu sklouzává k obhroublejším, přízemnějším, duchovně omezenějším formám své existence, namísto k těm duchovně vyspělejším, kultivovanějším? - Za to může samozřejmě kapitalismus; zrušte kapitalismus a uvidíte, jak nám tu jako čertík z krabičky vyskočí člověk nový, člověk socialistický (komunistický, samosprávný...), který bude přímo reinkarnací a ztělesněním takových velikánů ducha, jako byli Sokrates, Ježíš Kristus, Ludwig van Beethoven a Karel Marx.

Proč lidé jsou — a vždycky byli — uzavřeni do jeskyně, do vězení svých vlastních osobních názorů, přesvědčení, ideologií, a nejsou schopni z těchto svých ideologických předpojatostí vystoupit ven, aby tuto svou životní perspektivu obohatili o životní formy a duchovní dimenze jiné? - Ovšem, za všechno může kapitalismus, který jediný štěpí o sobě homogenní společnost na náprotivné tábory, s navzájem soupeřícími ideologiemi. Odstraňte kapitalismus, a všichni lidé rázem pochopí, že existuje jenom jedna velká společná pravda o tomto světě — ovšemže ta pravda naše, ta antikapitalistická!

Zkrátka, kapitalismus je vinen naprosto vším: lidskou omezeností, lidskou zlobou, latentní agresivitou lidského pokolení, egoismem, falešnými názory a falešnými ideologiemi, vykořisťováním a černými neštovicemi.

Jaký to přece musí být krásný, úlevný pocit: jednou provždy jsme odhalili kořen veškerého zla a neštěstí ve společnosti; jakmile provedeme tu naši revoluci a toho démona kapitalismu zaženeme definitivně do nejhlubších zákoutí podsvětí, nastane konečně ten odvěky vytoužený zlatý věk lidstva. Už nebude zapotřebí den co den namáhavě a pracně bojovat za kultivování onoho stále ještě přinejmenším položivočišného druhu zvaný člověk; veškeré této námahy nás ušetří osvobozující akt té velké antikapitalistické revoluce.

Tito zapálení antikapitalističtí bojovníci chtějí převrátit svět; ale vůbec přitom neberou zřetel na samotného člověka. Oni chtějí změnit celý svět; ale ve skutečnosti nedokáží často změnit ani sami sebe.

    Diskuse (120 příspěvků)
    VK
    August 15, 2014 v 10.5
    Dělení v úvodním sdělení není ani úplné a nakonec ani přiléhavé. Na základě mimoběžných předpokladů se dost dobře nedá přijít k použitelným závěrům.
    VK
    August 15, 2014 v 10.21
    O existenci kritiků kapitalismu z pozic heterodoxní ekonomie (od "podsvětí kacířů" vč.Marxe, přes na jednu stranu keynesovce, v druhém proudu od Marxem tolik kritizované Malthuse, Rosu Luxemburgovou, Keynesova dynamického souputníka Kaleckého, až k dnešní šířce kritické ekonomie postkeynesovců) ani slovo. Natož o té základní výhradě, která určuje odlišnost ortodoxních a kritických směrů od jejich vzniku až dodnes. A to otázce, zda kapitalismus funguje alespoň v rámci vlastní logiky, nebo nikoli. Zda existuje pokles míry ziskovosti, nárůst kapitálové saturace, pokles mezní efektivnosti kapitálu, tendence ke stagnaci. Zda může systém generovat globální nadvýrobu. To všechno ekvivalentní vyjádření jedné a téže otázky, stojící v základu sporu kritiků a apologetů kapitalismu.
    MP
    August 15, 2014 v 10.52
    A co tím tedy básník chtěl říci?
    Je kapitalismus dobrý a odpovídající lidské přirozenosti, nebo ne? Co si tedy myslíte vy, p. Poláčku?
    JP
    August 15, 2014 v 12.26
    Revoluce sociální a revoluce humanitní
    Pane Plevo, to jsou otázky sice zajímavé a podstatné, ale pohybují se opravdu dosti mimo vlastní rámec daného textu.

    Základní intencí mého článku nebyl kapitalismus jako takový (výslovně jsem poukázal na to, že zde nehodlám navzájem porovnávat a zvažovat argumenty všech tří základních skupin); nýbrž šlo mi o to poukázat na - vlastně je nutno říci: f a r i z e j s t v í určité části radikální levice, která se utápí ve verbálním antikapitalistickém patosu, aniž by byla ochotna uznat a přiznat, že celý projekt (revoluční) humanizace lidské společnosti je nemožno uskutečnit bez toho, aby se zároveň hluboce nezměnil, nezkultivoval člověk sám.

    Člověk sám - to znamená, my všichni. A ne snad až někdy p o nějaké pouze ekonomicko-sociální revoluci, která by pak jakýmsi automatismem už sama vyprodukovala toho bájného "nového člověka", nýbrž tady a teď.

    Anebo ještě jinak: marxistický model revoluční přeměny společnosti vychází z toho, že každý starý systém sám v sobě už produkuje elementy systému nového. Když ty elementy nového systému překročí kritickou mez, nastává čas pro revoluci.

    Tomuto myšlenkovému modelu v zásadě není co vytknout. Jde o to, že všechny dosavadní revoluce se vyčerpaly v tom, že - zůstaňme u marxistické terminologie - jedna třídní společnost byla nahražena třídní společností novou, sice ekonomicky progresivnější, ale v podstatě s tím samým třídním konfliktem, jenom v nové podobě.

    Jestliže tedy naším dějinným respektive revolučním projektem v současné době nemá být pouze nějaká nová forma třídního panství (jak k tomu ostatně došlo v "reálném socialismu"), nýbrž skutečně společnost zásadně nového typu, založená na principech humanity - pak se protentokrát nemůžeme spolehnout na to, že nám ty elementy nové společnosti vzniknou v dostatečné míře samy od sebe, nýbrž je musíme sami aktivně začít vytvářet.

    A elementy nové humanity - to není nic jiného, nežli sám člověk. Tedy my sami, a to sice každý z nás.

    Marxismus ztroskotal v prvé řadě právě na tom, že nikdy nepovažoval za potřebné zabývat se samotným člověkem. Člověk, to byl pro marxismus vždycky jenom v podstatě pasivní element velkých sociálních bloků, "tříd". Marxismus nikdy nedokázal - ani teoreticky a tedy ani prakticky - dosáhnout samotného člověka, v nitru jeho osobnosti, jeho mysli a jeho životního cítění.
    A protože marxismus nedokázal člověka dosáhnout, nemohl ho samozřejmě ani změnit, v pozitivním smyslu. A teprve po provedené - sociálně-institucionální - revoluci pak marxismus začal zoufale a křečovitě hledat a vyrábět toho "nového člověka", který by byl ochoten chovat se "socialisticky", tedy konformně s novým režimem a jeho ideologií.

    Toho konformního člověka tento režim sice nakonec skutečně našel (alespoň dokud ho mohl mocensky ovládat); ale toho slíbeného "komunistického člověka" nenašel a nevytvořil nikdy.

    Změnit člověka, to je totiž daleko větší práce a daleko větší problém, a vlastně ještě daleko větší "revoluce", nežli jakékoli revoluční převraty ekonomických, sociálních a politických poměrů.

    Právě na tento fakt upozornit, bylo základní intencí mého článku.
    August 15, 2014 v 12.32
    Původní myšlenka kapitalismu?
    "kapitalismus přece jenom existuje; je pro ně nepřehlédnutelné, že to, co původně mělo být onou „svobodnou ekonomikou“, ve skutečnosti vytváří hierarchické struktury a závislosti" ?

    Kapitalismus není projekt, který se možná odchýlil od své původní myšlenky jako třeba křesťanství nebo socialismus. Nevznikl tak, že by se nějací intelektuálové sešli v kavárně, vymysleli ho a dali podnět k jeho realizaci. Takle vznikla třeba opera, myšlenka osvobození otroků v Britském imperiu a řada jiných věcí, ale kapitalismus ne.
    JP
    August 15, 2014 v 12.46
    Kapitalismus a lidská přirozenost
    Ale budiž, pane Plevo, abyste nedospěl k názoru, že se vyhýbám Vašim otázkám, pak tedy zde je odpověď:

    1. ne

    2. ano.


    Ad 1: nikoli, kapitalistický ekonomicko-společenský systém skutečně nepokládám za "dobrý". Nejen z těch klasických důvodů sociální nerovnosti (to by se snad ještě dalo nějak "strávit", pokud ty sociální rozdíly nebudou příliš příkré). Ale především z toho důvodu, že kapitalistický systém je nakonec neobyčejně p r i m i t i v n í, že lidskou - o sobě univerzální, všestrannou - lidskou bytost redukuje jenom na tvora neustále se pachtícího za ziskem a za konzumem.

    Ad 2: Bohužel, ať se nám to líbí nebo ne: kapitalismus skutečně do značné míry vyrůstá z lidské přirozenosti; právě v tom spočívá jeho základní síla - a z toho také pramení ta velká potíž, dokázat ho nějak pozitivně překonat.

    Svým způsobem skutečně není možno jinak, nežli konstatovat: jakýkoli opravdu humánní společenský (a ekonomický) pořádek jde p r o t i lidské přirozenosti!

    Přesněji řečeno, tato "lidská přirozenost", o které je tady řeč, není v plném slova smyslu lidská - nýbrž a n i m á l n í! Je to ta přirozenost, kterou člověk sdílí v podstatě s jakýmkoli jiným živým tvorem: akumulovat tak velké množství existenčních zdrojů, kolik je jen možno. Tento základní životní pud je zakódován zřejmě v těch nejhlubších strukturách našeho genetického a tedy i řídícího systému; a na této základní danosti naší existence sotva co změní nějaká revoluce, která se vyčerpá jenom ve změně vnějších vlastnických vztahů.

    To nemá v žádném případě znamenat, že máme projekt humánní revoluce lidstva prohlásit předem za nemožný, jenom s poukazem na onu zmíněnou, animálně fundovanou "přirozenost člověka".

    Má to být jenom poukaz na to, že jakákoli skutečně humánní společnost jde oravdu přinejmenším z podstatné části proti této "přirozenosti člověka". A že jestli i nadále přece jenom setrváváme u úmyslu takovouto humánní společnost jednou vytvořit, pak musíme dokázat nějakým způsobem právě tuto "lidskou přirozenost" podstatným způsobem změnit, ovládnout, transformovat do sociálně přijatelných respektive pozitivních forem.
    JP
    August 15, 2014 v 13.6
    Otázka kapitalismu
    Pane Kubičko, na tomto Vámi vyjádřeném postoji se my zde přítomní asi všichni shodneme; problém je ale právě v té první skupině populace (která reálně existuje), která kapitalismus vůbec nevnímá a neuznává jako "kapitalismus", nýbrž právě jenom a výhradně jako "svobodné hospodářství", respektive "ekonomiku volného trhu".

    Nutno podotknout: termín "kapitalismus", to je čistě teoretická kategorie, kterou m y charakterizujeme určitý způsob ekonomiky profilovaný určitými vlastnostmi.

    Zcela korektní (tj. hodnotově neutrální) by byla v podstatě jenom definice zhruba takového typu: agrárně-feudální způsob ekonomické produkce byl historicky vystřídán takovou formou ekonomických vztahů, kde podnikatelská aktivita jednotlivce není vázána na jeho stavovskou příslušnost či jiná privilegia, nýbrž kde každý subjekt má - z právního hlediska - zcela otevřené možnosti pro svou vlastní ekonomickou činnost.

    Až teprve s e k u n d á r n ě dochází k tomu stavu, že se produkční prostředky akumulují v rukou nemnohých jedinců, což jim pak umožňuje - alespoň podle marxistického výkladu - "vykořisťovat" jiné, tj. zmocňovat se bez náhrady části jimi vytvořených hodnot.
    JP
    August 15, 2014 v 13.16
    Farizejství radikálních revolucionářů
    Ještě k tomu farizejství oněch hurárevolucionářů: ono vlastně ani tak nejde o to, že oni by neviděli nutnost zásadní změny člověka; ale jde o to, že v jejich očích jsou to nakonec vždycky jenom t i d r u z í, kteří se mají měnit.

    Oni sami jsou přece ti "dokonalí", oni jsou ti velcí revolucionáři, kteří změní celý svět, oni jsou ti světlonosiči, kteří osvobodí celé lidstvo z tenat temného kapitalismu.

    Jak by mohl pak ještě někdo mít tu troufalost, po nich, těchto Velkých Osvoboditelích Lidstva, požadovat, aby oni sami, ještě před tím než provedou tu svou Velkou revoluci, aby oni prokázali ryzost svého vlastního charakteru? A to třeba jenom v takových "drobnostech", jako osvobodit se z pout své vlastní ideologické předpojatosti, svého světonázorového dogmatismu, anebo prostě a jednoduše - začít se chovat zcela lidsky slušně, a neurážet a neponižovat v diskusích své názorové protivníky?

    Právě proto jsem ve svém textu na závěr použil formulaci, že tito revolucionáři chtějí přeměnit celý svět, ale nakonec nedokáží přeměnit a ovládnout ani sami sebe, své vlastní předpojatosti, své vlastní emoce. Kdo chce změnit svět, ať napřed začne sám u sebe.
    VK
    August 15, 2014 v 14.1
    Hmmmm a změnil se nějak člověk při změně systému z feudálního na kapitalismus?
    August 15, 2014 v 14.47
    Komentoval jsem to, co jste sám napsal.
    Komentoval jsem to, co jste sám napsal.

    Kapitalismus je, jak píšete, "čistě teoretická kategorie, kterou m y charakterizujeme určitý způsob ekonomiky profilovaný určitými vlastnostmi. " Ta teoretická kategorie popisuje, dobře nebo špatně, způsoby ekonomiky, které reálně existovaly či existují.

    "Svobodná ekonomika" či "volný trh" atd. jsou ideologie, u kterých je možno si klást otázku, do jaké míry jim ta či ona reálná ekonomika odpovídá. Stejně tak je idelogií či projektem "socialismus", historickou realitou byl například "reálný socialismus" u nás: ten můžeme také posuzovat z hlediska toho, jak odpovídal své vlastní ideologii. Nebo ho srovnávat s jinými reálně existujícími ekonomikami.

    Když srovnáváme projekt s realitou, tak je pochopitelně projekt nutně ve výhodě.









    + Další komentáře