Anarchista Chomsky volá po samosprávě

Otakar Bureš

Českou republiku tento týden navštívil Noam Chomsky. Ten je nejenom lingvistou, vědcem a politickým kritikem, ale také anarchistou, k čemuž se sám otevřeně hlásí.

Anarchista. Anarchosyndikalista. Libertariánský socialista. To jsou druhé přívlastky Noama Chomského, který tento týden přednáší v Olomouci a v Praze. Slyšíme-li o něm, pak jako o lingvistovi či vědci a politickém kritikovi. O jeho politickém světonázoru se ale ve „slušné společnosti“ převážně mlčí. Hlavně nesmí zaznít, že se hlásí k anarchismu! Stačí, když se jeho názory zjednoduší na kritiku neokoloniální americké politiky. Kdopak se tu bojí mluvit o anarchismu?

Americký vědec je nejpozději od svých aktivit v hnutí proti válce ve Vietnamu známým kritikem americké zahraniční politiky. Poté byl jeho hlas výrazně slyšet při rozkrývání zločinů indonéského Suhartova režimu, především v souvislosti s okupací a genocidou Východního Timoru.

Opakovaně vystupoval proti plánům instalace tzv. systému raketové obrany ve střední a východní Evropě či politikám škrtů společenských služeb. Mimoto vystupuje za lidská a sociální práva, proti válce či na obranu politických vězňů. Významná je jeho kritika médií. Informační průmysl podle něj zcela nedemokraticky odráží jen zájmy mocenských elit.

Chomsky tvrdí, že veřejný intelektuál by měl kritizovat především vládu své země a vlastní kulturu, a nikoli se — jak to dobře z České republiky známe od pozdního Václava Havla a Člověka v tísni — pokrytecky či vypočítavě opírat do vzdálených problémů, navíc selektivně. Někdy to působí až dojmem, že Chomsky nevidí na Americe nic dobrého.

Ale to by byla mýlka. Americký myslitel vystupuje proti každému zneužití moci. V USA kritizuje vládnoucí třídu, naopak vysoce vyzdvihuje boje obyčejných lidí. Vládnoucí třídy nedarovaly lidská práva svou blahosklonností a rozumností, ale byla na nich často násilím vybojována. Stejně se to má s demokracií.

Ostatně najít na americké zahraniční politice pozitiva, při tom nespočtu válek a převratů, které vedou či iniciovaly, sponzorování utlačivých režimů a skupin, při tom nesmírném utrpení, jež plodí američtí vojáci a kapitál po celém světě, dost dobře nejde.

Podobně se to má s bojem proti teroru. Jak můžeme věřit představitelům státu, který provozoval a provozuje permanentní státní terorismus na území svých satelitů i jinde: v Nikaragui, na Kubě, v Pákistánu, Jemenu, Ugandě atd. Chomsky označuje USA za „hlavní teroristický stát“.

Noam Chomsky tvrdí, že veřejný intelektuál by měl kritizovat především vládu své země a vlastní kulturu. Foto Duncan Rawlinson, Wikimedia commons

Euroamerický svět je dnes na hony vzdálen jedné ze svých bazálních hodnot: rovnosti. Neoliberalismus (Chomsky zdůrazňuje nepatřičnost tohoto pojmu — nejde o žádný nový liberalismus) směřuje k tomu, že politická rozhodnutí ovlivňující třeba i celý svět, jsou činěna nikomu neodpovědnými mocenskými strukturami. Neoliberální ideologie izolovaných jednotlivců s primární snahou o zisk na fiktivním volném trhu přesvědčuje bezmocné, že status quo je nejlepší možný svět.

(EU stojí před projednáním transatlantické obchodní dohody, která běžným lidem uškodí. Ta je podle něj typickým projevem pokračujícího neoliberálního projektu.)

Globální kapitalismus určující politiky národních států, nechává lidi umírat ve stokách hlady, v zamořených deltách řek, na mořích a v imigračních centrech za to, že jsou „cizinci“ a zasebevražďuje lidi půjčkami a zbytečnými nároky, se kryje vějičkou demokracie.

V rozhovoru, který vedl náš filosof s Michelem Foucaultem a Fonsem Eldersem, říká Foucault: „Pokud demokracií rozumíme účinný výkon moci obyvatelstvem, které není rozděleno ani hierarchicky uspořádáno do tříd, je zcela jasné, že jsme demokracii velmi vzdáleni. Je až příliš jasné, že žijeme v režimu třídní diktatury, třídní moci, která je vnucována násilím, i když jsou nástroje tohoto násilí institucionální a ústavní.

Společným jmenovatelem nespravedlivého ekonomického i politického řádu je autoritářství. To, že moc a majetek jsou soustředěny v rukou vyvolených a většina se jim více či méně podřizuje.

Chomsky jmenuje tři ústřední hrozby globální civilizace: enviromentální otázku, hrozbu (atomové) války vyplývající ze stupňujícího se zbrojení a za třetí právě koncentraci moci v rukou korporací (zbrojařských, mediálních, potravinářských, finančních atd.) a států, tzv. globalizaci.

Abychom překonali nespravedlivý řád a zamezili hrozbám je nezbytné odhalit fungování nelegitimních autorit a odstranit je. Jen to je cesta ke svobodě a autonomii. Tím se dostáváme k vyjasnění toho, co znamenají na začátku uvedené přívlastky? Co znamená anarchismus?

Za samosprávnou organizaci společnosti

O anarchismu se ví všeobecně málo, a proto je s oblibou dezinterpretován víc než Hobbes se svou válkou všech proti všem. Anarchismus není jednotná ideologie. Společným je, velmi zjednodušeně, pro anarchisty podezření nad každou autoritou, protikapitalistický postoj, odmítání centralizované moci a v důsledku tedy i moderní podoby státu. Ale například právě Chomsky podmíněně obhajuje státní instituce tváří v tvář neoliberální moci kapitálu.

Úsilí anarchistů směřuje k samosprávné společnosti a maximalizaci osobních svobod. Anarchismus můžeme chápat jako široký proud zahrnující občanské aktivity, kritické analýzy a hledání alternativ, jakožto i samotné anarchistické organizace.

V případu jedněch z mnoha politických vězňů (rovná se teroristů) tureckého státu Chomsky v protestním dopise píše: „Anarchismus odmítá hierarchické a autoritářské instituce sociálního, politického a ekonomického života. Jako takový je hodnotným a respektovaným proudem moderního filozofického myšlení.

A co na něm americký myslitel nejvíce oceňuje? „Ty tendence v anarchismu, které jsem vždy považoval za velmi přesvědčivé, chtějí vysoce organizovanou společnost, která by v sobě integrovala mnoho různých druhů struktur (pracoviště, společenství, a další rozmanité podoby dobrovolné spolupráce), ale ovládaných participanty, nikoliv někým dávajícím seshora jménem svého postavení rozkazy (ovšem opět s výjimkou tehdy, když lze ospravedlnit autoritu, jak tomu bývá někdy u nahodilých případů).“ 

An-arché, řecký původ anarchismu odkazuje ke stavu bez vlády, resp. společnosti, jejíž pravidla utvářejí rovným dílem její členové, k autonomní, nikoli heteronomní společnosti (řečeno s Corneliem Castoriadisem).

Chomsky říká: „Myslím, že je jen smysluplné hledat a identifikovat struktury autority, hierarchie a dominance ve všech oblastech života, a zpochybňovat je, a není-li možné pro ně poskytnout ospravedlnění, jsou nelegitimní a měly by být odstraněny, aby se tak zvýšil prostor lidské svobody. To zahrnuje politickou moc, vlastnictví a řízení, vztahy mezi muži a ženami, rodiči a dětmi, naši kontrolu nad osudem budoucích generací (podle mého názoru základní mravní imperativ hnutí na ochranu životního prostředí), a mnoho dalšího.

Přirozeně to znamená zpochybnění velkých nátlakových a vládnoucích institucí: státu, nespočetných soukromých tyranií, které ovládají většinu domácí a mezinárodní ekonomiky, a dalších. Ale nejen těchto. Právě toto jsem vždy považoval za samu podstatu anarchismu: přesvědčení, že důkazní břemeno je třeba přenést na autoritu, a že tato by měla být odstraněna, jestliže ono břemeno nedokáže unést. Někdy toto břemeno unést lze. Jestliže jsem na procházce se svými vnoučaty a ony vběhnou na silnici v rušné ulici, nepoužiji pouze autoritu, ale rovněž tělesného donucení, abych je zastavil. Tento čin by měl být zpochybněn, ale myslím, že můžeme snadno tuto pochybnost vyvrátit.

Výsadním pojmem je u amerického myslitele lidská přirozenost. S ní souvisí potřeba tvůrčí práce. Otevřít prostor této svobodné práce ovšem znamení zbavit se útlaku a donucování. To nejčastěji vychází z oblasti soukromého kapitálu nebo státní kontroly života.

Člověk má možnost konečně nabýt nedělitelné důstojnosti a přestat být jen obětí byrokratických a donucovacích praktik (padesát let od sedmi ráno do tří odpoledne mechanicky opakovat činnost a třást se strachy z výpovědi...). Osvobozená tvořivost neohrožuje efektivitu, jak ostatně Chomsky mnohde upozorňuje. (Výzkumy ukázaly, že ačkoli se s manažerismem efektivita i zisk snižují, zavádí se, protože důležitější je disciplinace: Držet hubu a krok, aby zaměstnance nenapadlo, že se obejdou bez šéfů.)

Moderní společnost má prostředky k tomu, aby odstranila nezaměstnanost i vykořisťování. K tomu je však třeba zbavit se kapitalismu i státního autoritářství a nahradit je rovností, solidaritou a spoluprací. Autorita a moc se musí rozpustit tím, že bude decentralizována a demokratizována. To je možné uskutečnit v rámci participativní demokracie na libertariánském socialistickém základě.

Chomsky k tomu říká, že libertarián „... se musí postavit proti soukromému vlastnictví produkčních prostředků a námezdnímu otroctví, které je součástí tohoto systému, jako neslučitelných s principem, že práce musí být vykonávána svobodně a pod kontrolou producentů.“ 

Chomsky se hlásí k odkazu německého meziválečného anarchosyndikalisty Rudolfa Rockera. Toho lze připočítat k velké, ve střední Evropě pozapomenuté, tradici rad pracujících. Takováto sdružení vytváří sami jednotlivci ve svém zájmu ke sdílené práci. Fungovat by měly na federativním, decentralizovaném základě. V minulosti rostly jako houby po dešti na konci první světové války a po ní. Kromě sovětských sovětů, které ovšem brzy ztratily svůj samosprávný charakter, fungovaly prakticky po celé Evropě. 

Anarchosyndikalismus, proslavený ohromným úspěchem ve španělské revoluci, vidí odbory jako revoluční organizace, které předznamenávají cestu k budoucí organizaci práce a jsou i její platformou pro budoucnost. Jde samozřejmě o odbory demokraticky spravované a nehierarchické. Takové v Česku nemáme. (Byť se „chlubíme“ paradoxem konzervativnější a pasivnější členské základny než jejího vedení...) Jednou z nejstarších a největších anarchosyndikalistických organizací jsou Průmysloví dělníci světa (Industrial Workers of the World, IWW), jichž je Chomsky členem.

Širší pojem libertariánský socialismus sdružuje tyto radovecké, komunalistické, participativní a inkluzivní snahy. Zdůrazňuje odlišnost od státního socialismu ve své neautoritářské a nebyrokratické rovině, současně však odmítá kapitalistický systém se svou třídní společností závislou na námezdní práci. S anarchismem úzce souvisí, zdůrazňuje svobodu jednotlivce, odmítá převzetí (státní) moci, tedy diktaturu proletariátu, a žádá nahrazení stávající moci samoorganizací lidí

Koncept samosprávy zažívá v některých oblastech rozkvět: družstevnictví (známá je družstevní korporace Mondragon či družstva v USA), mohutné hnutí samosprávy vlastníky uzavřených podniků v Argentině. V Česku můžeme navázat na bohatou tradici meziválečného družstevnictví. Participativní ekonomika má více podob, v přínosné, i když vůči moci elit bezzubé podobě se uchytá i v Evropě ve formě městských participativních rozpočtů, jak ostatně ukázala i nedávná olomoucká konference. 

Kromě produkční oblasti lze uplatnění anarchistických konceptů spatřit v obnově některých vyloučených lokalit (slumů, ghett, periferie), v pedagogice, domobraně, samozásobitelství, zdravotní péči, justici a právu nebo sdílení znalostí a informací. To všechno pomyslně směřuje k utopickému ostrovu zvanému anarchismus. Je směšné a smutné, jak úzkostlivě se v Česku toto Chomského životní téma pomíjí.

Další odkazy:

Poznámky k anarchismu, Noam Chomsky

Mezinárodní organizace pro participativní společnost

Stránky Noama Chomského

11. září a jeho následky. Jakým směrem se ubírá svět?, Noam Chomsky

    Diskuse (75 příspěvků)
    OB
    Otakar Bureš, student
    June 5, 2014 v 14.40
    právě vyšlo
    ještě přidávám, že čerstvě vyšly 2 knihy Chomského:
    Disident Západu a Hnutí Occupy。
    Filip Šimeček
    June 5, 2014 v 15.52
    Chomsky
    Oto, děkuji moc za podnětný článek. Očekával jsem každou chvíli, kdy se tady nějaký komentář k uplynulé přednášce objeví, když přímý přenos údajně vysílalo radio Wave. Trochu mi tam chybí nějaká přímá reportáž z olomoucké debaty a třeba i dotazy hostů či výstupy z diskusí, pokud nějaké byly.

    Ztotožňuji se s názorem, že Chomského anarchismus je trochu tabuizované téma. Dodnes nechápu jednu epizodu, která se mi přihodila během olomouckých studií. Světově proslulý hostující profesor G. Assenza mi tehdy rozhorleně vrátil seminární práci o Chomském s tím, že přece nemohu nazvat tak významného intelektuála, jako je Noam Chomsky, anarchistou. Marně jsem jej přesvědčoval o tom, že nejde o moji ideologickou nálepku, ale že sám Chomsky se tak osobně nazývá:)
    OB
    Otakar Bureš, student
    June 6, 2014 v 9.41
    Ahoj,
    doufal jsem, že to stihnu napsat, aby to vyšlo před přednáškou. I kdybych byl v Olomouci, za ty peníze bych tam nešel.
    je to zde: www.rozhlas.cz/radiowave/rozhovory/_zprava/noam-chomsky-v-olomouci-nestaci-rict-to-se-mi-nelibi--1358914

    Chomsky na otázku o anarchismu říká v zásadě, co jsem napsal. Od 38:00min.
    Monolog oživuje náš pan děkan, zase zmínil svá oblíbená strašidla, tj. Rusko, Čína, VFR a sovětský režim... Nějak jsem nepochopil, kde se v tom skrývá nějaká argumentace... Souvislost s diskutovanými tématy byla velmi volná (na problém státně-korporátního dohledu, tedy presumpce viny, opáčit špionáží Ruska a Číny... na snahy o samosprávu strašit terorem VFR a tvrdit, že Sovětský svaz byl anarchistický:).
    Jiří Dolejš, poslanec
    June 6, 2014 v 19.50
    anarchista ?marxista ? antisemita ? prostě svůj
    K podivné bitvě o údajného marxistu Chomského např. zde - zvláště Benda s Langerem jsou tou debatou ad personam posedlí. No, návštěva Pinocheta se jim líbila víc, ale umlčovat návštěvu ?

    http://www.parlamentnilisty.cz/politika/poslanecka-snemovna/Levicovy-intelektual-dostal-vyprask-od-Vondry-a-Langera-A-takto-komuniste-povstali-322168

    OB
    Otakar Bureš, student
    June 7, 2014 v 15.51
    ad personam
    Taky je směšné a smutné, jak ti tzv. konzervativní liberálové volají po omezení těch svobod, na nichž založili legitimitu své moci (svobodný projev a -sice nesouměrná- ale diskuze s mocí)- a není to jen tykadlo Langer, ale třeba i doc. Mareš, totalitář a expert na extremismus, který volá po kriminalizaci soudružky Semelové...

    Ale jak před časem sdělil Na stopě jeden hluboce studovaný expert na extremismus, anarchisté a tedy i Chomsky, chtějí prostě aby se všichni měli dobře, takovou pohodu pro všechny.

    A tady je třeba vyzdvihnout to akademické prostředí, že diskuzi umožňuje, ostatně je to vedle vědy jeho smyslem. I když samozřejmě zůstává problém vyváženosti, podílu různých názorů.

    A Saša Tomský,profesor politické filozofie? Chomsky mnohokrát polemizoval s marxismem, a marxistou není. Nevěří ani na historický materialismus, ani předvoj atd. Tomský pokládá za hlavní hodnotu údajné západní civilizace tzv. svobodný obchod. Je to asi nějaké novum, slyším o tom poprvé. Ještě mluví o svobodě- a tím dokládá že o Chomského díle neví zhola nic. Anebo zloděj volá chytte zloděje? U údajného profesora také překvapuje absolutní neporozumění pojmu ideologie. Nebo spíš překvapuje jeho profesura:)

    A mimochodem, Chomskému o autoritu nejde, není autoritář:)

    Rumlovi také nevěřit, když tvrdí, že v českém disentu nic nevěděli o amerických zločinech v LA: jen Bondy o tom mluvil mnohokrát a v tisku to bezpochyby bylo...Že tomu odmítali VĚŘIT, je věc jiná.

    Dovolím si odkázat na svůj rozhovor s jiným chartistou, Milanem Kohoutem, který vidí věci trochu jinak než nový establišment, ve shodě s Chomským: literarky.cz/politika/rozhovory/17550-milan-kohout-achy-syrovyho-masa-
    ??
    June 7, 2014 v 19.22
    Cha,cha,cha - budu se soudit - a to
    s profesorem Chomským o prvenství koncepce všeobecné samosprávy!!!!!!!. Základ mé koncepce jsem publikoval v článcích ve Filozofickém časopise 1983 a 1985, a podrobněji ve vědeckém úkolu našeho pracoviště v ČSAV ještě před listopadem 1989. V tom konkrétnějším duchu, s jediným rozdílem, že obsahovala i vysvětlení příčin pádu tzv. protosocialismu a řekl bych, že i méně idealistickým zůvodněním, byla samizdatově publikována ´tehdejším Teoreticko-analytickým pracovištěm ÚV KSČM v r.1995, na první knížku obohacenou Frantiuškem Neužilem jsme sehnali sponzory v r. 2007 a na ten pořádný výklad v r.2011 (přiznám se k svému primitivismu a neznalosti angličtiny - že by snad Chomsky k něčemu takovému tendoval jsem neměl ani putuchy, v jediné/ myslím/ přeložené práci o tom nic nebylo a připadala mi jako plácání). Že ano můj tehdejší šéfe Jirko Dolejši -nechceš vůči Chomskému zopakovat svoje oblíbené tirády proti samosprávě jako ideologickému tlachu a slepé víře, se kterými mne pronásleduješ na článcích DR??? Budeš od něj taky požadovat, aby nejdříve založil družstvo a pak se uvidí? A kdyby Chomský vstoupil do KSČM - nedej bože - a podal tam v duchu své koncepce tak konkrétní návrhy pro sjezdové usnesení na podporu samosprávy, jako jsem podal já, tak mu je taky nepustíte ani na vědomí delegátům a odmítnete ho vzít jako alternativní model budoucího socialismu? No-tak se vyjádři s obvyklým moudrým nadhledem pragmatika nad jurodivými stoupenci samosprávy a vyslov svoji tezi, že pravda je to, co má politickou podporu, z čehož vyplývá, že Chomsky kecá?
    Ale to je všechno sranda. Čert vem pvenství - kdyby se Chomsky chtěl této koncepce držet a hlásat ji po světě, tak klidně podepíšu prvenství jemu a budu moci klidně umřít a nebudu se muset klopotně hádat na DR (že ano pane Bureši a Poláčku?) a zoufale se snažit sehnnat peníze na překlad naší knížky (s Neužilem) do nějakého srozumitelného jazyka. Takhle si jen pár let počkáme na překlad Chomského a budeme se modlit,m aby to svým idealistickým filozofováním nerozmělni a nezkazil.l Myslím si jen, že bychom Chomského podobu samosprávné koncepce mohli značně vylepšit z pozic marxismu - jenomže - to je jako by ratlík von Bahnhoff chtěl chrtovi pomáhat lovit lišku ( i když ji uměl chytat dřív a líp). Tak se pánové předveďte - útočte na jádro Chomského logiky a nechte okrasných řečí o dějinně filosofických souvislostech. A dobře si přečtete tu pasáž, kde konkrétně uvádí stejné příklady poro existenci samosprávného vlastnictví, které já na DR uvádím už celá léta a předtím v různých bitkách s Jirkou na různých forem, o stranickém pracovišti, kde převládá obdiv k zestátňování, takže jsem odtud radši utekl, nemluvě.
    Eva Hájková, penzistka
    June 7, 2014 v 22.43
    Tebe překvapuje, že anarchista je pro samosprávu, Pepíku?
    ??
    June 8, 2014 v 1.11
    Evi - to ne, ale překvapuje mne, že Chomsky se hlásí k anarchismu
    neměl jsem o něm valné mínění - byl to rebel, ale takový "v mezích iluzí o kapitalismu". Ale zaplať marx i za to.
    ??
    June 8, 2014 v 3.9
    Vážení diskutéři, abyste nebyli ochuzeni o zásadní hodnocení
    Chomského (už jsem napsal, jak se mi jevil dosud -. ale hluboce jsem se mýlil - viz dále), tak jsem si pro Vás dovolil okopírovat zásadní myšlenkový produkt jistého pana Poláčka, duševního veleobra, který tu diskutuje na řadě článků, ví mnohem lépe než já, co si myslel Marx a ostatní, i když z něj skoro nic nečetl, odhalil taje zhovadilé lidské přirozenosti a samosprávu považuje za kapitální nesmysl. Takže cituji z diskusního vstupu pod článkem Slámy-Proč ani já nejsem komunistou:
    Josef Poláček - Manuální pracovník
    Světová autorita Chomsky? Neděle, 8.Června 2014, 02:18:8

    No, když už jsem byl vyzván: z toho mála co jsem doposud od Chomskyho četl či slyšel, působil na mě ze všeho nejspíše dojmem typického levičáckého fundamentalisty (či fundamentalistického levičáka, jak kdo chce).
    Zkrátka, zcela typický příklad, kdy se intelekt sváří s osobní předpojatostí, a tato předpojatost nakonec zcela zjevně vítězí nad intelektem.
    Emoce nakonec vždycky a všude vítězí nad ratiem.
    Takže, jestli zrovna tato "světová autorita" také jako řešení veškerých problémů lidstva a člověka nabízí vytvoření několika samosprávných družstev, pak se to může jevit dostatečnou argumentační podporou - právě zase jenom levicovým fundamentalistům.To je vlastně všechno, co k dané záležitosti mohu dodat." (konec citátu)
    Tak co, fundamentalisté, už se stydíte? Já ano. Nemůžete ti někdo nějak Chomskému poslat, aby se styděl taky?

    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    June 8, 2014 v 11.37
    Antikapitalismus a levicový fundamentalismus
    No, v každém případě se zdá, že onen Poláček se stává pomalu skutečnou autoritou, když už sám Velký Heller ho cituje ve svých textech... ;-)

    Pan Heller ovšem stále nemůže skousnout skutečnost, že tento Poláček všechny ty - hellerovské - snahy překonat kapitalismus jenom založením jakýchsi družstev považuje za podnik asi natolik smysluplný, jako chtít horu překopat pomocí zubního kartáčku...

    (Jen tak mimochodem: právě jsem na toto téma - tj. kapitalismus, revoluce a družstevnictví - napsal vysvětlující text v diskusi "Proč, ani já, nejsem komunistou", pod názvem "Schopnost spolupráce a případ Mondragón".)

    Ale ještě k tomu Chomskymu: u něj zásadní problém není samozřejmě v tom, že kritizuje kapitalismus; problém je v naprosté jednostrannosti, až umanutosti jeho pohledu. On sice - zcela legitimně - argumentuje tím, že každý intelektuál musí v prvé řadě kritizovat poměry v té zemi, ve které žije; ale když se pak v důsledku těchto svých priorit přezíravě až pohrdlivě vyjadřuje jmenovitě o československých disidentech, jak se jim vlastně vůbec nevedlo špatně, ve srovnání s bojovníky dejme proti tomu jihoamerickým diktaturám (podporovaným mnohdy americkou administrativou), pak je to trapné a urážlivé. Chomsky by si jednou sám měl na vlastní kůži vyzkoušet, jaké je to být odpůrcem režimu v nějakém totalitním "komunistickém" režimu, ještě i dneska by k tomu měl dostatek příležitostí, například v Číně anebo v místně podstatně bližší Kubě.

    Chomsky je ale podle všeho právě jedním z toho druhu levicových (či přesněji řečeno: l e v i č á c k ý c h) intelektuálů, kteří jsou přímo posedlí nenávistí ke světu ve kterém žijí, je to mnohdy vlastně jenom náhodou že žijí zrovna v kapitalismu, tak vynášejí komunismus a zlehčují jeho zločiny a jeho ničemnosti, kdyby se ale narodili v komunismu a jeho diktatuře, pak by to nejspíš byli právě oni, kdo by byli nejzatvrzelejšími zastánci a hlasateli západní "svobody".

    To jsou právě tyhle lidské charaktery, je to vždycky jenom ode zdi ke zdi, když ten svět ve kterém zrovna já musím existovat je tak hrozně špatný, tak jeho naprostý opak přece musí být dobrý, i kdyby v něm vládnul sám ďábel.

    Takoví kritici stávajícího světa jako Chomsky samozřejmě mohou plnit do jisté míry užitečnou roli, nakolik dokáží svým intelektem demaskovat zdánlivý humanismus daného státního zřízení; ale na jejich vlastní humanismus není radno příliš spoléhat, ta jejich nenávistnost je příliš žhavá, příliš zničující, nežli aby zrovna s nimi bylo možno reálně vytvářet nějaký lidsky lepší svět, to jsou právě ti z kterých se po revoluci stávají noví revoluční diktátoři, protože nesnesou a nestrpí jinou pravdu nežli jenom tu svou.

    Opakuji ještě jednou, neznám Chomskyho blíže a nemohu se tedy k němu definitivně vyjadřovat, ale v zásadě na mě působí právě tím vylíčeným dojmem.
    + Další komentáře