Proč má být levicový politik štíhlý?
Michael HauserNa vzhledu prý nezáleží, ale v mediálním světě rozhodně ano. Navíc morální sílu, zápas za věc, myšlenkovou energii mohou doprovázet fyzické vlastnosti, kondice, utváření těla, které odpovídají vnitřku.
Když se podíváme na současnou politickou scénu, spatříme tam lidi, kteří jsou vesměs karikaturami politiků z první poloviny devadesátých let. Stačí si všimnout rozdílu ve způsobu vyjadřování a chování vůči protivníkům. Jediné, co se změnilo k lepšímu, aspoň z jistého pohledu, je oblečení.
Vzpomeňme si na to, jak se Václav Havel při prezidentské volbě objevil v kalhotách s krátkými nohavicemi, jako by si je půjčil od kamaráda. Jenže tehdy se veřejné mínění klonilo k tomu, že oblečení není tak důležité. Hlavní je, co kdo říká a jaký je to člověk. Někteří ministři nebo vysocí vládní úředníci dokonce neváhali a občas se ukázali ve vytahaném svetru. Tím se na symbolické rovině měla potvrdit kontinuita s tím, jací tito politici byli před nástupem do funkce, kontinuita s jejich disidentskou minulostí. Chtěli sami na sobě dokázat, že politická funkce nemusí člověka převálcovat. Tu a tam někteří politici odmítali některá privilegia (služební auto s modrým majáčkem) a do práce jezdili veřejnou dopravou.
Navíc si nemyslím, že v 90. letech nešlo o vzhled - nebyla právě skutečnost chození papalášů ve svetrech snahou o jejich image, tj. starostí o svůj vzhled? Vzpomeňme též na jednu z prvních "reforem" Václava Havla, kde šlo o výměnu uniforem hradní stráže. Viz též film "Občan Havel" a jeho starosti s oblečením.
Můj oblíbený spisovatel Gogol píše k tématu následující (Mrtvé duše, 1842):
"Inu, tlustí si dovedou lépe uspořádat svůj život než hubení. Hubení bývají ponejvíce úředníky se zvláštními úkoly, nebo jsou jenom vedeni v seznamu a šoupe se s nimi sem a tam; jejich existence je jaksi příliš vratká, efemérní a nejistá. Tlustí naopak nikdy nezastávají podřadná, ale výlučně důležitá místa, a když se někde usadí, sedí pevně a spolehlivě; židle pod nimi může nejvýš zapraskat a prohnout se, nikdy však nepraskne docela. Na okázalý zevnějšek si nepotrpí; jejich frak nebývá nikdy tak elegantní jako frak hubených, zato však mají plné pokladnice. Hubený do tří let odnosí všechen majetek do zastavárny, tlustý si poklidně žije, a než se kdo naděje, vyroste mu na jednom konci města dům na ženino jméno, zakrátko na opačném konci druhý, potom koupí vesničku za městem a nato celé panství i s polnostmi. Nakonec tlustý, když dal Bohu a carovi, což jeho jest, a vysloužil si všeobecnou úctu, odchází z úřadu, stěhuje se na venkov a stává se statkářem, hodným ruským milostpánem, chlebodárcem, a má se jako v ráji. A po jeho smrti zas hubení dědicové podle ruského zvyku horempádem prošustrují všechen otcovský majetek..."