Dobrý den pane Votrubo,

díky za vystižnou charakteristiku "zmatení", které u nás vládne.

Mějte se hezky

Vida, i o demokracii a ideologiích se dá napsat poutavě. Cesta zpět do malého trojúhelníku je časově mnohem náročnější, než si asi kdokoli dovedl představit v roce 1989.

Pane Votrubo,
děkuji za přehledné vyjasnění některých momentů v současné situaci.
Musím se ovšem vyjádřit k onomu ostýchavého a takřka schizofrenímu závěru. V přání do nového roku si dovolujete optimismus, ale reálně očekáváte změnu diskurzu až za dvacet let. Není tato dvacetiletá lhůta v rozporu s názvem článku, ve kterém se objevuje slovo revoluce? A není prognóza situace na dvacetiletí dopředu trochu nepodložená? Nebude se odvíjet situace za dvacet let od toho, co se stane v letech nejbližších, v době globální krize ekonomické i hodnotové? Netrpí čeští intelektuálové zbytečným ostychem z optimismu? Proč by měl být optimismus ostudou? Nevede skepse ke zbytečné pasivitě?
Osobně si myslím, že ke změnám diskurzu může docházet i podstatně rychleji, ačkoliv to zatím nemůžu doložit. Mám však určitou domněnku. Před dvěma lety jsem učil na jedné pražské střední škole český jazyk. Snažil jsem se některé hodiny využít i k podnícení kritického vnímání současných médií a tím i veřejného diskurzu, například volbou novinových článků k jazykovým rozborům. Kupodivu jsem se ani v jedné ze dvou tříd, kde jsem učil, nedočkal žádné hyperkritické (a tím nekritické) reakce dané povrchním černobílým antikomunistickým/ antilevicovým viděním, o kterém píšete. Nabyl jsem tak na chvíli dojmu, že tato generace černobílým viděním trpí o něco méně než generace mých současníků (jsem asi o pět let starší než mí tehdejší studenti) a že se snad situace obrací k lepšímu. O rok později už ale středoškoláci vyhlásili vajíčkovou válku a ve svých volbách nechali levici drtivě prohrát ve strachu před návratem ke gulášovému socialismu.
Nabízí se dvojí interpretace této zkušenosti. Buďto jsem narazil na málo reprezentativní vzorek středoškoláků, anebo došlo ke značné radikalizaci mládeže během několika měsíců intenzivní mediální masáže, kterou jsme prožili před květnovými volbami. Pokud by byla pravdivá druhá možnost, znamenalo by to šanci dosáhnout určitých diskurzivních změn během následujícího období vyhraněně pravicové vlády s takřka nulovou legitimitou. Obecně platí, že diskurz se mění v důsledku tzv. diskurzivních událostí. Takovou událostí byly ve zmíněném obdobé volby, resp. předvolební kampaň, nyní mohou být diskurzivními událostmi korupční aféry současné vlády.

Možná, že za historicky nejvlivnější ideologie by šlo považovat také různá světová náboženství.

Úspěšná ideologie bude asi taková, kterou většina lidí právě za ideologii (v pejorativním smyslu) nepovažuje, a v tomto je zřejmě neoliberalismus úspěšnější komunismu (alespoň v jeho pozdní fázi).

Ještě z toho francouzského revolučního konventu je známé, že střed se nazýval "Bahno".

Díky autorovi za trojúhelníkové schéma a kategorizaci ideologií. Je podnětné a politickému myšlení v ČR připomíná názorně, že nelze vystačit jen s pravo-levou dualitou. Pro analýzu společenského života v zemi je však třeba přidat ještě alespoň jednu dimenzi - tu, která se ukázala jako rozhodující v posledních volbách. Je to něco jako civilizační vyspělost, ve smyslu vyspělé stabilní západoevropské demokracie. Je to pevnost právního řádu v zemi, poctivosti státní správy a vědomí, že toto je klíčově důležité pro dobrý život společnosti a pro efektivně fungující ekonomiku. Nové strany, které - pro některé překvapivě - tak uspěly ve volbách, slíbily, že přinesou zlepšení v této dimenzi.

Některé povolební analýzy bohudíky naznačují, že česká demokratická levice již začíná chápat, že např. sociální stát není možný bez vlády práva a poctivé a efektivní státní správy. Severské demokracie ukazují pozitivní příklad. Vyžaduje to vyšší míru společenské ukázněnosti a odpovědnosti vůči celku, vůči vlastnímu státu, než je běžná u nás, jak mezi občany, tak mezi politickými špičkami.

Index vnímané korupce, CPI, který každoročně publikuje Transparency International (www.transparency.cz), vyhodnocuje poctivost státní správy a také přibližně ukazuje míru společenské ukázněnosti. Poslední zpráva (2010) naznačuje opět zhoršení u nás, již třetí rok. Jsme na chvostu Evropy a až za některými do nedávna rozvojovými zeměmi.

Před časem, v souvislosti se změnou americké politiky ohledně základen, se u nás objevily obavy, zda nás (tentokrát) USA neprodává (tentokrát) Rusku a zda skutečně "náležíme do Evropy". Dovoluji si tvrdit, že příslušnost k "Západu" nezajistí žádná základna, ale pevnost právního řádu, úcta k němu mezi občany a politiky, právě ona civilizační vyspělost, po níž, za tím spíše tápavě a intuitivně toužíme.

Zajímavý článek , málokdo se snaží takto zevrubně a přístupně vyjádřit názor na základní věci. V celkovém vyznění ale s autorem nesouhlasím . Nejprve cituji : falešná představa, že v politice by mělo jít primárně o morálku.Nikoliv, morálka by měla být samozřejmostí, podmínkou fungování společnosti." Předně, nesouhlasím s označením falešná představa , docela tam slyším Klausova slova o opravdu, ale opravdu, falešných představách .

Dokonce si ani nemyslím , že kapitalismus nemá ideologii ( což mimochodem tvrdí kdesi i Joch) . Ideologií dnešního kapitalismu je neoliberalismus . Jeho vliv na svět je tak jednoznačný , že se dá těžko považovat jakákoli ( byť pravicově) orientovaná ideologie za konkurenceschopnou ( když už se budu vyjadřovat neoliberálním slovníkem). Neoliberalismus se vyznačuje tím, že oficiálně uznává jenom jednu hodnotu tj. svobodu a neoficiálně také úspěch tj. přeloženo , schopnost nahrabat za jakýchkoli okolností.

Jestliže má levice soupeřit alespoň s malou šancí na úspěch, nesmí běhat na stejném hřišti ekonomiky, když na to nemá hráče . Nemá ani trenéry, kteří by vymysleli jiná ekonomická řešení.

Jediné hřiště , které je volné a kde je šance vyhrát je právě morálka. Jenže pro tým ČSSD s Grossem , Paroubkem , Bendou není šance ani v okresním morálním přeboru . Z tohoto marasmu se socdem zatím nedokáže vyhrabat .Nechápu jak je možné ( v situaci , kdy celá republikaskřípe zubama nad arogancí agenta Hušáka) že nikdo z ČSSD jasně neřekne , že tím kdo zachránil státní kasu před Hušákem byl Vladimír Špidla.

Protože v takých příkladech je šance levice . Doba, kdy morální hodnoty zase budou mít pro lidi význam, nepochybně přicházi. A ty se samy , ani v politice , neprosadí .

Souhlasím s kritikou antikomunismu, který bohužel zapleveluje naše politické myšlení, ale nespojoval bych ho s nepolitickou politikou Václava Havla, i když po revoluci mu také V.H. čas od času podléhal, v době disentu se však takto neprojevoval. Antikomunismus je nedemokratický, protože z demokratického diskurzu vylučuje všechny, které označí za komunisty a sám sebe ztotožňuje s demokracií. S nepolitickou politikou přišel Masaryk, označil tak Havlíčkovu politiku, poté s tímto pojmem v disentu pracoval Hejdánek a Havel, oba jím mysleli obranu lidských a občanských práv, tedy pro-demokratickou ne-mocenskou politiku. Myslím, že za nepolitickou politiku lze dnes označit úsilí o občanskou společnost, např. to, co dělá deník Referendum, to přece primárně není úsilí a soutěž o politickou moc.

V zásadě souhlasím s klasifikací ideologií, jak o nich mluví kolega v článku, jen bych ještě rozlišil liberalismus a neoliberalismus, klasický liberalismus je v podání Locka, Kanta a J.S.Milla spojen s určitými etickými, právními a společenskými normami, na to dnes navazuje třeba Rawls a Dworkin, neoliberalismus navazuje na ekonomický liberalismus a v Klausově podobě dosáhl oněch extremistických poloh, tedy že odmítá nejen etiku, ale i právo, ekologii a dokonce i lidská práva. Tedy neoliberalismus má skutečně anarchistické rysy, zároveň nabírá rysy pokusu o konzervativní revoluci.

Ještě bych připomněl starší klasifikaci, která se dnes ukazuje také použitelná: v Antice byla demokracie chápána jako vláda chudých, aristokracie jako vláda urozených, oligarchie jako vláda bohatých, liberalismus by mohl být chápán jako ideologie středních vrstev. Z tohoto hlediska bych TOP 09 viděl jako stranu oligarchicko-aristokratickou, ODS jako oligarchicko-neoliberální.

Otázka je, kam zařadit dnešní sociální demokracii, logicky by měla být stranou sociální a liberální, zastánkyní a mluvči chudých a středních vrstev, ovšem vidíme v ní výrazné neoliberální a oligarchické rysy jako u stran vládní koalice, myslím, že ideově v tom nemá jasno, i když porážka paroubkovsko-bendovského křídla ji může programové ujasňování trochu ulehčit.

Dovolím si připomenout ještě jeden model, který umožní vnést pořádek do stávající terminologické a myšlenkové neujasněnosti ohledně politických směrů. Taky by si to zasloužilo grafické znázornění, ale to do diskusního příspěvku neumím dát. Jde o politický kompas. Ohledně detailů odkazuji na http://www.politicalcompass.org/.

Jde o na sebe kolmé osy, přičemž horizontální ukazuje tradičně doleva a doprava ve smyslu ekonomicko-sociálním, zatímco osa vertikální stupňuje směrem nahoru autoritu (kontrolu, moc) a směrem dolů svobodu v občanském smyslu (lidská a občanská práva).

Z tohoto hlediska např. stalinismus, maoismus nebo někdejší polpotovský režim v Kambodži by byly vlevo nahoře, italský fašismus a německý nacismus zhruba uprostřed levopravé osy ale ne ose vertikální extremně nahoře. Pinochetovská diktatura v Chile a část dnešních (neo?)fašistů by byli vpravo nahoře. Do dolnéího levéího rohu a jeho okolí umisťuje tento model klasické anarchisty. Kolem pravého dolního rohu se nachází nikde nerealizovaný libertariánský model,

Osobně jsem se po zodpovězení testovacích otázek našel v levém dolním sektoru, ne příliš daleko od středu.