Dnes o půlnoci mi vyprší možnost účastnit se zde na DR diskuzí, protože jsem už dlouho nenapsal žádný článek. Nemohu se tedy účastnit této diskuze do doby, než něco nenapíšu.
Můžeme ale pokračovat na některém z mých blogů:
www.stromy-jdou-do-boje.blog.cz
www.v-nitru-lesa-je-les.blog.cz
www.mysl-se-zastavila.blog.cz
Bylo mi potěšením
frrrrrrrrrrrrrr
(vlající plášť temné postavy mizí v temnotách)
Zřejmě toužíte po souboji. Proč ne, jako sémiotický terorista s tím nemám problém.
Časopisů, které by se mě ujaly, opravdu moc není, proto se jich zřejmě budu muset ujmout já. Ujmu se jich poezií, která proudí z mého srdce.
Zřejmě jste přehlédl, že jedno z témat této diskuze je nesnažit se z bludiště uniknout, nýbrž proměnit svoje chování v něm, chodit bludištěm jako lesem. Takže žádný bílý rytíř se z labyrintu nevyřítí a kdo ho čeká, nechápe svoji situaci. A levice je slovo ze starého jazyka, který se snažím používat co nejméně. Protože nefunguje.
Vězte, že k profesorským stolicím žádnou úctu nechovám, neboť všechny stolice byly vygenerované Superstrojem, a brzy budou zbořeny, zarostou mechem a travou, nebo se prostě rozpustí. V poezii. Poezie je žíravina.
Žádný seznam pacientů nemám, zapomínáte, že nejsem lékař, učitel ani spasitel, ale sémiotický terorista. Mám jen seznam míst, kam je třeba položit výbušniny. Akademická pracoviště jsou hned na prvním místě, protože jsou od A.
Pacientem je každý sobě sám. Každý se musí sám vypořádat se svým Hitlerem. Ano, můžete si ho představit i jako tasemnici.
V nose se skutečně v mezičasech mezi psaním dloubu. Je to můj zlozvyk. Ale nestydím se za něj.
Samozřejmě že jsou tu i mravenci, co žerou lidské maso. Ale nemusíme se tím zneklidňovat. Nechci se teď pouštět do úvahy proč, zkrátka mravenci jsou přirození obyvatelé lesa.
K té lásce... Já se domnívám, že dobro a zlo není nic, co by objektivně existovalo, ale co vzniká až jako interpretace určitých událostí v lidské mysli. Domnívám se, že základní hranice není dobro/zlo, ale já/svět. Pokud cítím, že jsem neoddělitelnou součástí světa, existuje jenom láska jako neustálé plynutí a všeobjímající harmonie. Pokud stojím proti světu, vzniká frustrace z osamělosti, vzniká obranná skořápka, která znemožňuje všudypřítomné lásce proudit či vstoupit. Takže vlastně přesnější formulace by byla, že zlo je láska, které nedovolíme vstoupit.
Jestli to ale není o tom, že Vlk i Minotaurus jsme taky my. Stejně jako jsme i Les a Bludiště...
Pochopil jsem to, až když jsem si (jako sémiotický útok) dal jako profilovou fotku na facebooku Adolfa Hitlera a spustil tak jisté reakce a skrze ně se dozvěděl něco o sobě a o světě. Vlk v nás, Minotaurus v nás, Hitler v nás. Je třeba je vzít do hry, mezi ostatní, protože jejich jejich násilí plyne z osamělosti a zlo je jen potlačená láska. Teprve pak se v lese rozhostí mír.
Za píseň o lese moc díky, pouštím si ji teď pořád dokola.
Kamarád, co nemá přístup do diskuze na DR, by rád doplnil diskuzi ještě tímto videem: http://www.youtube.com/watch?v=S_tXII1qhEc&feature=youtu.be Ale pozor, nepouštějte si to raději, když budete doma v noci sami...
Ne ne, nedotklo se mě to, jen jsem měl na starosti jiné věci než diskutovat. Rozhodně si to neberu osobně. Cesta sémiotického teroristy je dost podobná cestě válečníka popsané v populární knize toltécké moudrosti Čtyři dohody. A dohoda číslo dvě zní: Nebrat si nic osobně.
Co se týče vulgarismů, ty používám z toho důvodu, že jsou účinným nástrojem pro to, vysmát se něčemu, co není podstatné. Mají v sobě velký potenciál. A navíc jsou krásná.
Vaše myšlenka stát se "sémiotickou pradlenou" se mi moc líbí. Uvědomil jsem si, že v Kapitalistických básních je i báseň s názvem Umývání slov. Pokud byste o Kapitalistické básně stála, můžete si je objednat na kosmasu anebo napište mně na email, který mám zde uvedený a já vám je zašlu a vyjde vás to levněji. Distributor kapitalista si totiž bere 51% z ceny.
A k tématu labyrintu. Ono opravdu asi nejde o to z něj uniknout. Já jsem přišel na takový obrat "chodit lesem jako bludištěm, chodit bludištěm jako lesem". To je myslím to, o co jde. Nesnažit se z bludiště Superstroje uniknout, ale chovat se v něm jinak, než jak se nám snaží vsugerovat, že bychom měli. Jako cestu k tomu vnímám právě zaujmout estetický postoj.
A k tomu, co píše pan Holubec o Deleuzovi a Guatarim - nečetl jsem tu knihu, ale jejich myšlení znám zprostředkovaně skrz mého kamaráda, se kterým jsem bydlel - systematicky narušoval moji tendenci k celistvému systematickému uchopení svým určitým asociativním lyrismem, který se dostává ke skutečnosti svým vlastním způsobem.
Učinit kapitalismus viditelným
Michael Hauser
Můžeme ale pokračovat na některém z mých blogů:
www.stromy-jdou-do-boje.blog.cz
www.v-nitru-lesa-je-les.blog.cz
www.mysl-se-zastavila.blog.cz
Bylo mi potěšením
frrrrrrrrrrrrrr
(vlající plášť temné postavy mizí v temnotách)
Časopisů, které by se mě ujaly, opravdu moc není, proto se jich zřejmě budu muset ujmout já. Ujmu se jich poezií, která proudí z mého srdce.
Zřejmě jste přehlédl, že jedno z témat této diskuze je nesnažit se z bludiště uniknout, nýbrž proměnit svoje chování v něm, chodit bludištěm jako lesem. Takže žádný bílý rytíř se z labyrintu nevyřítí a kdo ho čeká, nechápe svoji situaci. A levice je slovo ze starého jazyka, který se snažím používat co nejméně. Protože nefunguje.
Vězte, že k profesorským stolicím žádnou úctu nechovám, neboť všechny stolice byly vygenerované Superstrojem, a brzy budou zbořeny, zarostou mechem a travou, nebo se prostě rozpustí. V poezii. Poezie je žíravina.
Žádný seznam pacientů nemám, zapomínáte, že nejsem lékař, učitel ani spasitel, ale sémiotický terorista. Mám jen seznam míst, kam je třeba položit výbušniny. Akademická pracoviště jsou hned na prvním místě, protože jsou od A.
Pacientem je každý sobě sám. Každý se musí sám vypořádat se svým Hitlerem. Ano, můžete si ho představit i jako tasemnici.
V nose se skutečně v mezičasech mezi psaním dloubu. Je to můj zlozvyk. Ale nestydím se za něj.
Samozřejmě že jsou tu i mravenci, co žerou lidské maso. Ale nemusíme se tím zneklidňovat. Nechci se teď pouštět do úvahy proč, zkrátka mravenci jsou přirození obyvatelé lesa.
K té lásce... Já se domnívám, že dobro a zlo není nic, co by objektivně existovalo, ale co vzniká až jako interpretace určitých událostí v lidské mysli. Domnívám se, že základní hranice není dobro/zlo, ale já/svět. Pokud cítím, že jsem neoddělitelnou součástí světa, existuje jenom láska jako neustálé plynutí a všeobjímající harmonie. Pokud stojím proti světu, vzniká frustrace z osamělosti, vzniká obranná skořápka, která znemožňuje všudypřítomné lásce proudit či vstoupit. Takže vlastně přesnější formulace by byla, že zlo je láska, které nedovolíme vstoupit.
Pochopil jsem to, až když jsem si (jako sémiotický útok) dal jako profilovou fotku na facebooku Adolfa Hitlera a spustil tak jisté reakce a skrze ně se dozvěděl něco o sobě a o světě. Vlk v nás, Minotaurus v nás, Hitler v nás. Je třeba je vzít do hry, mezi ostatní, protože jejich jejich násilí plyne z osamělosti a zlo je jen potlačená láska. Teprve pak se v lese rozhostí mír.
Za píseň o lese moc díky, pouštím si ji teď pořád dokola.
Kamarád, co nemá přístup do diskuze na DR, by rád doplnil diskuzi ještě tímto videem: http://www.youtube.com/watch?v=S_tXII1qhEc&feature=youtu.be
Ale pozor, nepouštějte si to raději, když budete doma v noci sami...
Co se týče vulgarismů, ty používám z toho důvodu, že jsou účinným nástrojem pro to, vysmát se něčemu, co není podstatné. Mají v sobě velký potenciál. A navíc jsou krásná.
Vaše myšlenka stát se "sémiotickou pradlenou" se mi moc líbí. Uvědomil jsem si, že v Kapitalistických básních je i báseň s názvem Umývání slov. Pokud byste o Kapitalistické básně stála, můžete si je objednat na kosmasu anebo napište mně na email, který mám zde uvedený a já vám je zašlu a vyjde vás to levněji. Distributor kapitalista si totiž bere 51% z ceny.
A k tématu labyrintu. Ono opravdu asi nejde o to z něj uniknout. Já jsem přišel na takový obrat "chodit lesem jako bludištěm, chodit bludištěm jako lesem". To je myslím to, o co jde. Nesnažit se z bludiště Superstroje uniknout, ale chovat se v něm jinak, než jak se nám snaží vsugerovat, že bychom měli. Jako cestu k tomu vnímám právě zaujmout estetický postoj.
A k tomu, co píše pan Holubec o Deleuzovi a Guatarim - nečetl jsem tu knihu, ale jejich myšlení znám zprostředkovaně skrz mého kamaráda, se kterým jsem bydlel - systematicky narušoval moji tendenci k celistvému systematickému uchopení svým určitým asociativním lyrismem, který se dostává ke skutečnosti svým vlastním způsobem.