Proč volím Táňu Fischerovou, a ne Jiřího Dienstbiera

Richard F. Vlasák

Volby prezidenta republiky jsou mimo jiné testem české levice. Je schopna odolat lobystickým tlakům, frázím nebo partajničení?

Mí přátelé se mne ptají, proč nebudu volit Jiřího Dienstbiera, ale Táňu Fischerovou, když je o mne známo, že jsem levičák jak řemen. Má odpověď zní, že Táňa Fischerová je svými politickými i filosofickými názory bližší koncepci křesťanského socialismu, chtete-li masarykiánství, než Jiří Dienstbier, o jehož filosofickém zázemí nevím vůbec nic. Volby prezidenta jsou možností ukázat pestrost české levicové scény, jejího rozkročení od sociáldemokratismu až k neblahému populismu. Od Jiřího Dienstbiera až k Miloši Zemanovi.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Měli bychom se při tak zásadním rozhodování chránit všech kupeckých kalkulů, protože, přemýšlíme-li o volbě hlavy státu, vyslovujeme svůj postoj a ne úvahy nad případným výsledkem prvního kola. Volíme podle svého vědomí a svědomí. Vědomí napovídá, kdo je  nám bližší z hlediska programu, zakotvení v české politické tradici i případné vize budoucnosti; svědomí je podmínkou rozhodnutí, které činíme s ohledem k mravnímu řádu. Rozhodnutí proti svědomí je rozhodnutím mravně chybným.

Miloš Zeman je levicový politik. Dlouhodobě prosazuje např. progresivní zdanění, zakotvení státu v euroamerickém geopolitickém systému apod. Je ale levicový populistický politik. Žargon, provinčnost a nacionalismus, hrubost je tím instrumentáriem, jímž působí na nejširší vrstvy voličů, které nevidí jeho příchylnost k postavám šedé ekonomiky nebo ruským zájmům ve středoevropském prostoru. Snaha vyčlenit Miloše Zemana z levicového diskursu je pokusem nalhávat si o české levici, že je plná samých dobrých a čestných lidí.

Polarita mezi zlem a dobrem se neděje na hranici pravice, levice, ale ve schopnosti politiků hledat věcná řešení s vědomím věčnosti, sub specie aeternitatis. Bez tohoto vědomí se nemohou dobrat politiky jako služby republice a národu. Česká levice má svůj populisticko nacionální proud, jejím nejprůzračnějším představitelem je KSČM, a proto diskuse o její minulosti je oním lakmusovým papírkem, jež nám ukazuje čistotu jejích záměrů v současnosti a v budoucnosti.

Vidíme i na jihočeském příkladu, propojení s místními kmotry, její schopnost být součástí mafiánského kapitalismu, jehož představitelem na pravici je Václav Klaus a na levici Miloš Zeman. Nemusíte mít křišťálovou kouli, abyste věděli, kterého kandidáta preferuje KSČM. A čeští levicoví intelektuálové se nemohou vyhnout otázce, kde byli, když se Zeman měnil z vítěze sociální demokracie na zájmového favorita Šloufů a Zbytků? Na stoupence těžby ulhí i tichého pána v kauze Mostecká uhelná.

Od začátku prezidentské kampaně jsme bohužel svědky záměrného marginalizování Táni Fischerové v médiích. Táňa Fischerová je totiž jeden z mála kandidátů, který představuje nebezpečí pro mafiánský kapitalismus. Za ostudné z tohoto hlediska považuji vystoupení Alexandra Mitrofanova v Událostech komentářích na ČT 24. Levicový komentátor „levicového“ Práva zpochyňoval politickou způsobilost Táni Fischerové obdobně jako „levicové“ Rudé Právo zpochybňovalo politickou samostnost českého předlistopadového disentu.

V tomto proudu jdou i výzvy, aby Táňa Fischerová odstoupila ve prospěch Jiřího Dienstbiera. Jakým právem? Právem silnějšího? Pokud chceme kvalitativní jev, jakým volba je, posuzovat kvantitavním měřítkem, dopouštíme se stejné chyby jako současná vláda ve vztahu ke kultuře, školství, i zdravotnímu a sociální zákonodárství.

Jiří Dienstbier je potřeba jinde. Je potřeba v sociální demokracii, aby vyčistil tento Augiášův chlév od zemanovských pohrobků, rathovských hochštaplerů i zimolovských vykuků, jimž o levici a její zakotvení v českém filosoficko-dějinném příběhu nejde. Jiří Dienstbier na Hradě nebude kultivovat český politický život, protože je stranický kandidát. Jakou autoritu bude mít na české pravici? Právo silnějšího, právo vítěze voleb? Není to ten samý princip, kterýmž je válcována levice v parlamentě?

Prezident naší republiky je z definice nadstranický, což znamená, že nemůže a priory přistupovat k hráčům na politickém kolbišti jako k bývalým i budoucím soupeřům. Jak to vypadá vidíme na příkladu Václava Klause. Nebude se Jiří Dienstbier chtít vrátit do politiky po skončení prezidentského mandátu?

Jiří Dienstbier je ideálním kandidátem na post předsedy ČSSD: je charismatický, projevil osobní statečnost a je sdostatek inteligentní, aby vládl zemi jako premiér. Jeho stoupencům připomínám, že máme parlamentní a nikoliv prezidentskou republiku. Obávám se, že případný neúspěch Jiřího Dienstbira oslabí jeho vnitrostranickou pozici, a chlév bude špinavější a špinavější.

Prezident ukazuje dlouhodobější vize, možné cesty společnosti, odkazuje k mravnímu základu politiky. Co víme o filosofickém zázemí Diensbierových názorů? Nejsou hesla na jeho bilboardech, výroky a rozhovory pouze frázemi? Politickým jazykem? Jistě je to dobré do politického boje, ale ne do boje o Hrad. Táňa Fischerová se měla stát kandidátkou celé levice i středu. Je chybou sociální demokracie, zelených a dalších proudů, že se na ní jako na protivníkovi Fischerovi, Zemanovi nebo Schwarzenbergovi nesjednotily.

Její filosofické zázemí je čitelné. Vychází z antroposofie, k čemuž mohu mít z hlediska evangelické teologie výhrady, ale zároveň zná filoficko dějinný příběh, což dokazuje nesčetnými rozhovory a články. Je si vědoma českého zápasu jako souboje mezi silami politické a náboženské svobody, duchovní plurality a sociální rovnosti a jejími protivníky sil mocenského, ekonomického a duchovního monopolu, ať už jej představuje habsbursko-katolická doktrina, nacismus a nebo komunismus. Je na straně Husově a Masarykově.

Z tohoto základu roste její angažovanost v politice, občanské společnosti i v charitativní činnosti. Z masarykovského principu „z ohledu na věčnost“ chápe svou úlohu prezidentky republiky jako ochránkyně ústavy, čistoty právního řádu a svorníku mezi politickými proudy. Její politické angažmá v roli poslankyně parlamentu je pro mne dostatečným důkazem, že tuto úlohu zná a zvládne ji.

V pátek se rozhodne. Ať už volby dopadnou jakkoliv, měli bychom mít odvahu i odhodlání překonat předvolební rozepře a pomoci Jiřímu Dienstbierovi a Táně Fischerové, aby se stali hlavními představiteli české levice. Jiří Dienstbier v čele sociálně demokratického proudu a Táňa Fischerová proudu levicově liberálního. Radujme se z voleb jako ze svátku republiky, který mnohým připomněl, že demokracie není zadarmo a je pro ni potřeba něco udělat.

    Diskuse
    VK
    January 10, 2013 v 10.51
    Volit Táňu Fischerovou znamená pomoct do druhého kola Fischerovi se Zemanem. Nevím, že je vám všem, vážení občanští přátelé, horoucí srdce přednější, než konečný výsledek.
    JV
    January 10, 2013 v 13.44
    Co je konečný výsledek?
    Výborný článek, pane Vlasáku. Vše podstatné je v něm řečeno, včetně duchovních a mravních důvodů.
    Ještě větu pro pana Klusáčka: Konečný výsledek je mně, jednoho z voličů Táni Fischerové, přednější než prezidentská volba samotná, byť by dopadla jakkoliv.
    S pozdravem a přáním všeho dobrého
    Jiří Vyleťal
    VK
    January 10, 2013 v 14.15
    Konečný výsledek voleb znamená toho, kdo bude zvolen.
    January 10, 2013 v 16.9
    Budeme se radovat z konečných výsledků, svátků demokracie a přitom levice díky této pomatenosti utře hubu. Budeme se vznášet na vlnách radosti, že volíme podle svého svědomí, ale presidentem bude pravičák! Teď už je jedno, jestli společným kandidátem levice měla být paní Fisherová. Situace je taková, jaká je, teď je třeba chovat se pragmaticky, to jest podpořit kandidáta, který má větší šanci na úspěch. Paní Fisherová to není. Já osobně s ní problém nemám, i když její levicovost je pro mě trochu hádankou. Nicméně - tohle teď už podstatné není, podstatné je porazit pravicové kandidáty. A takhle toho určitě nedosáhneme!
    MP
    January 10, 2013 v 16.54
    P. Ševčíku,
    někteří lidé jsou zkrátka nepoučitelní...

    Podezírám voliče T. Fischerové, že se řídí hérostratovským heslem "čím hůře, tím lépe"...
    Copak vám, panové Tožičko, Vlasáku, Vyleťale a spol., nedochází, že Zeman na Hradě definitivně zablokuje jakoukoli změnu ČSSD a Dienstbier se vrátí k advokacii, o jeho premiérství nebude ani řeči...

    Řeknu vám jedno: až pravice za Zemanovy asistence ještě více utáhne šrouby, bude mi líto těch prostomyslných dělníků a prodavaček, co se nechali nalákat Zemanovými show na Primě a jinde, ale nebude mí líto vás, plamenní strážci jediné svaté Táni z Arku.
    BT
    January 10, 2013 v 18.33
    Pane Vlasák,
    ono mnohdy platí, že kdo chce moc, nemá nic.

    Bohužel z logiky věci tentokrát na to doplatí i mnoho dalších, řekl bych, že naprostá většina přemýšlivých lidí, kteří chtějí prosadit rozumné změny.

    Je třeba si uvědomit jestli chceme volbou prezidenta prosadit rozumné ideje nebo někomu vzdát hold v duchu jakéhosi kultu osobnosti.

    Pokud chceme prosadit aspoň některé ideje paní Fischerové, tak za daného rozložení sil, je to možné s pravděpodobností hraničící s jistotou pouze volbou Dienstbiera. Ten má, na rozdíl od paní Fischerové, aspoň malou šanci se stát prezidentem a jako takový pak prosazovat aspon z části to co chce i paní Fischerová a její příznivci.

    Volbou paní Fischerové jí sice vzdáme jakýsi symolický hold v duchu onohu kultu osobnosti, ale vzdáváme se možnosti prosadit její ideje.

    Osobně se domnívám, že lidem v ČR prospěje víc prosazení rozumných idejí než poklona paní Fischerové, byt si tu poklonu zaslouží svými postoji.
    PH
    January 10, 2013 v 18.53
    Nešlo by to méně konfliktně?
    Vzhledem k téměř jednostranné kampani, vedené poslední dobou v DR, mi připadá, že se "pánové Tožička, Vlasák, Vyleťal a spol. alias plamenní strážci jediné svaté Táni" spíš jen tak chabě brání, aby jejich kandidátka nebyla úplně zašlapaná do země. Jako by TF vadila příznivcům JD daleko víc než ostatní. Kdo by to byl řekl.

    Před několika dny tu zazněly obavy, abychom se kvůli prezidentským volbám nerozhádali - a už je to tady. Asi nebudu sám, koho to mrzí...
    Množina voličů TF a JD není zdaleka identická. Pro hodně příznivců TF může být JD nepřijatelný už jen proto, že je oficiálním kandidátem ČSSD. Jeho strana teď sbírá body - podobně jako KSČM - hlavně díky otřesné politice všech pravicových stran, vlastní zásluhou jen minimálně. Jsou sice nějaké náznaky zlepšení, ale např. v našem kraji zatím není možné volit ČSSD ani s maximálním sebezapřením.

    Zkusil bych se na to dívat pozitivně:
    a) Ať už dopadnou prezidentské volby jakkoli, nemůže to být horší než s Klausem
    b) Nevyhraje-li JD volby (ne, že bych mu to nepřál), zůstane v ČSSD a tam ho bude ještě hodně potřeba
    c) Nevěřím, že Zeman zvítězí. A kdyby náhodou ano, pak budeme mít jen toho, koho si zasloužíme. Zatímco Klause nám vnutily politické strany, teď to na nikoho hodit nepůjde...
    BT
    January 10, 2013 v 19.9
    Pane Henych,
    Obávám se, že ve všech 3 závěrečných bodech se můžete mýlit. Nejvíc v tom prvním a posledním.
    Podrobněji moje diskuse s panem Ševčíkem pod mým blogem.

    Nemyslím si, že rozumní lidé, kteří používají při volbě mozek, si zaslouží Zemana. Nemluvte prosím za ně. Děkuji.
    TT
    January 10, 2013 v 20.7
    Nevznášejme se! Pracujme!
    Nevznášejme se na vlnách ničeho. Prostě buďme radikální - tzn. zakoření - ve svém myšlení. Volme Táňu a bude prezidentkou. Nebo se můžeme hádat, a prezidentem bude Zeman.

    Dienstbier se už mohl kandidatury dávno vzdát ve prospěch zkušenější Táni, neudělal to, tak nikdo nemůže chtít, aby to udělal Táňa. :-)

    Jí na rozdíl od všech, včetně Franze, nominovalo osmdesát tisíc občanů. Bylo jasně řečeno, že pokud si to lidé nezorganizují a neudělají sami, Táňa se v tom nijak angažovat nebude, a neangažovala...

    Všem, kteří podporují Dienstbiera a odpracovali na jeho kampani tolik, jako voliči TF, držím palce. Těm ostatním odpovídám havlíčkovskou parafrazí: "Kéž by vám to vaše mudrlantství z huby do rukou přejíti ráčilo."
    BT
    January 10, 2013 v 21.5
    Pane Tožičko,
    Vaše zvolání "Volme Táňu a bude prezidentkou." mi za daného rozložení sil připomíná volání felčara z předpředminulého století nad postelí pacienta s těžkým zánětem:
    "Pusťme mu žilou, a bude zdráv".

    Když dovolíte, tak přemýšliví lidé raději použijí antibiotika, protože ta pacientovi s velkou pravděpodobností mohou skutečně pomoci.

    Uff, ještě že lékaři dnes neléčí Vašim stylem. Tj. třeba:
    Pacient má rakovinu: bylinné čaje jsou přece čistým přírodním zdrojem, ale cytostatika jsou nehezká chemie.
    Že pacient po léčbě čajem na 99,9% zemře, zatímco cytostatika by ho na 60% mohla zachránit? To není důležité, správnou léčbu volte srdcem: cytostatika jsou přece chemie, ale čaje jsou čistá příroda. Volte čaje!
    + Další komentáře