Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii (CESTA) zveřejní začátkem příštího týdne analýzu programů prezidentských kandidátů, která ukazuje, že priority levice nejlépe vyjadřují Jiří Dienstbier a Táňa Fischerová.

Text Prezidentští kandidáti z pohledu levice představuje souhrnný pohled na šest stěžejních programových oblastí prezidentských kandidátů: role hlavy státu, zahraniční politiku, vztah k Evropské unii, postoj vůči národnímu státu, migraci, menšinám a církvím, socioekonomických otázek a také ve vztahu ke korupci a klientelismu.

Analýza argumentuje, že nejdůslednější v programových otázkách jsou z pohledu levice Jiří Dienstbier a Táňa Fischerová. Ukazuje také, že z obecného hlediska není Miloš Zeman jako kandidát o nic více levicový než například Jan Fischer. V oblastech jako je úloha prezidenta, postoj k menšinám či korupce a klientelismus se někteří spíše pravicoví kandidáti jako Jan Fischer a Zuzana Roithová blíží názorům a postojům kulturní levice více než Zeman.

Dokument zpracovaný kolektivem politologů a politických analytiků probírá sedm prezidentských kandidátů, kteří ve větší či menší míře oslovují voliče levice: Janu Bobošíkovou, Jiřího Dienstbiera, Jana Fischera, Táňu Fischerovou, Vladimíra Franze, Zuzanu Roithovou a Miloše Zemana.

Východiskem analýzy je koncept levicovosti, který není stranickou charakteristikou, nýbrž spíše ideovým profilem osobností. Analýza vymezuje ta kritéria, podle kterých lze kandidátům připojit míru levicovosti. Autoři tak činí prostřednictvím šestibodové stupnice, na níž v každé z oblastí zařazují jednotlivé kandidáty.

Za důležité východisko text označuje koncept civilního prezidentství. Autoři jej chápou nejen jako dodržování ústavního rámce, nýbrž také ohled na to, že legitimita prezidenta není o nic větší než například u volených poslanců a jiných zástupců. Z tohoto hlediska považují za nejvhodnější adepty na úřad prezidenta Jiřího Dienstbiera, Táňu Fischerovou a po nich Zuzanu Roithovou a Jana Fischera.

V oblasti zahraniční politiky se kritériím levicového kandidáta ve svých programech a stanoviscích nejvíce přibližují Zuzana Roithová a Jiří Dienstbier. Oba kandidáti zdůrazňují respekt vůči mezinárodnímu právu, princip kolektivní bezpečnosti, mezinárodní zprostředkování a vyjednávání.

Ve vztahu k Evropské unii usilují Dienstbier i Roithová o aktivní roli České republiky v Evropské unii; ztotožňují se anebo se výrazně přibližují ideálu federální Evropy. Současně usilují o podstatné prohloubení evropské integrace zejména v sociální a ekonomické oblasti.

V pojetí národního státu, vztahu k národnostním a dalším menšinám byli nejlépe hodnoceni Táňa Fischerová a Jiří Dienstbier. Nejvíce ze všech prezidentských kandidátů se oba vyhýbají nacionalistické rétorice. Usilují nejen o rovnoprávnost jednotlivých typů menšin — sexuálních, náboženských, národnostních a dalších, ale současně také o odstranění různorodých forem jejich diskriminace a znevýhodnění.

V sociálně ekonomických otázkách jednoznačně nejvíce uspěli Jiří Dienstbier, Táňa Fischerová a také Miloš Zeman. Všichni tři jsou silně kritičtí k ekonomické politice současné vlády.

Jiří Dienstbier a Miloš Zeman zdůrazňují zejména investiční politiku a politiku zaměstnanosti, avšak Jiří Dienstbier a Táňa Fischerová kladou větší důraz než Zeman na posílení sociálních politik, záchytných sociálních sítí. Jiří Dienstbier usiluje také o rovné, nediskriminující zacházení s příjemci sociálních dávek (problematika sKaret) a eliminaci neoprávněných exekucí.

Bereme-li stanoviska jednotlivých kandidátů jako celek, podle autorů analýzy „bývalý premiér Miloš Zeman, jenž je mnohými považován za ,kandidáta levice’, není o nic více levicový než bývalý premiér úřednické vlády Jan Fischer“.

Autoři analýzy CESTY došli k obecnějšímu závěru, že někteří kandidáti, kteří jsou v socioekonomických otázkách řazeni spíše na pravici, jako například Jan Fischer či Zuzana Roithová (ale třeba také Karel Schwarzenberg), se v některých svých názorech, například na úlohu prezidenta, postoj k menšinám a migrantům a také ke korupci a klientelismu, mnohem více než Zeman blíží postojům kulturní levice.

Závěrům analýzy CESTY vyslovili podporu domácí intelektuálové a sociální vědci. Podle sociologa Jana Kellera je výběr indikátorů pro posouzení přijatelnosti jednotlivých kandidátů pro levicového voliče přehledný a vyvážený.

Keller se domnívá, že „pokud bychom do přehledu zapracovali ještě jednu vlastnost — důvěryhodnost, výrazně by se zlepšilo skóre Jiřího Dienstbiera oproti Janu Fischerovi a Miloši Zemanovi.“

Politolog Milan Znoj pak uvedl, že analýza „poskytuje cennou informaci levicovým voličům o tom, jakou přitažlivost či odpudivost pro ně jednotliví kandidáti suma sumárum mají“. Znoj ocenil jednak „důraz na to, že prezidentství má mít uměřené rysy civilnosti, a jednak koncept levicovosti, kteří autoři rozvíjí. Bez prezidentské civilnosti se nevymaníme ze začarovaného kruhu tatíčkovsko-monarchistických sklonů českých prezidentů.“

CESTA je prvním domácím think- tankem založeným středovými a levicovými intelektuály od listopadu 1989. Podnětem jeho vzniku se staly probíhající zásadní diskuse o úloze soudobého státu v měnících se ekonomických a politických podmínkách.

Vznik think-tanku oznámili na začátku ledna 2011 v tiskové zprávě členové Přípravného výboru, Jiří Pehe, Bohuslav Sobotka a Vít Klepárník. Spolu s oznámením publikovali Prohlášení, které je nejobecnější programovou vizí think-tanku.