Vrchní velitelka vojsk. Rozhovor s Táňou Fischerovou
Tomáš TožičkaRozhovor s prezidentskou kandidátkou Táňou Fischerovou vedl Tomáš Tožička.
První kolo prezidentské volby se blíží. Je zajímavé, že se v médiích jen velmi málo mluvilo o zásadních postojích jednotlivých kandidátů. Rozbory se soustředily spíše do blogů, které ovšem byly poznamenány stranickostí jejich pisatelů. Z nich tedy vyplývaly zase jen negativní a jen málokdy relevantní odsudky kandidátů, které autoři nechtěli volit. Není ti líto, že nedošlo k zásadnější diskusi?
Je to škoda. Byly sice televizní a rozhlasové debaty, ale nemyslím si, že stačily pokrýt celou problematiku. V tištěných médiích hlubší rozbory či postoje kandidátů chyběly. Na otázky systému a jeho změny či konzervace nedošlo vůbec, nebo jenom v náznaku.
Jednou z otázek považovanou zároveň za kontroverzní či provokativní je tvůj postoj k Armádě České republiky. Jak by ses zachovala jako vrchní velitelka ozbrojených sil? I během tvých debat byla hodně žhavou otázkou nasazení armády do zahraničních misí.
Nepodpořila bych žádnou zahraniční vojenskou misi či intervenci, pokud by nebyla schválena Radou bezpečnosti OSN. I v takovém případě bych požadovala a prosazovala i na mezinárodní úrovni, aby mise byla vedena v duchu tzv. policejní akce. To znamená, že kolaterální škody jsou nepřípustné a každý velitel i voják jsou odpovědni za bezpečnost a ochranu všech civilistů a v co největší míře i jejich majetku. Je jasné, že takové nasazení vyžaduje skutečně dobře vycvičené jednotky a žádní dobrodruzi v nich nemají místo. To ovšem vyžaduje také odpovídající péči o vojáky během výcviku, nasazení i po návratu. Veteránům by měla být poskytnuta odpovídající péče a zajištěno jejich náležité ohodnocení a využití jejich zkušeností v armádě, policii či státní správě.
Česká armáda by se měla orientovat především na ženijní, zdravotní a strážní úkoly. Tak může být využita i v případě krizových situací jako jsou přírodní či průmyslové katastrofy v rámci EU. Účastnit se humanitárních akcí v zámoří by se měla jen výjimečně a v rozvojových projektech by se neměla angažovat vůbec.
Nezbytné je také kontrolovat přiměřenost vojenských nákladů, které zatím neúměrně zatěžují náš rozpočet a alokují obrovské částky do neužitečného a mnohdy nefunkčního vybavení, místo aby pomáhaly k rozvoji naší země. Nevím, zda to není otázka koncepce armády, která tady nebyla. Pak se mění množství gripenů a různé techniky a nikdo neví, proč a jestli je vlastně potřebujeme.
prodlužovaly misi protichemické a radiační jednotky; prodlužovaly působení vojenské nemocnice; vyslaly tým vojenských lékařů.
Jednalo se tedy o humanitární akce směřující k ochraně civilistů. TF v rozhovoru připouští takové nasazení ve výjimečných případech. Humanitární krize v Afganistanu jí jistě byla.
V situaci Afganistanu je těžko představitelné, že tam budeme vysílat občanské humanitární organizace. Jejich povinností je okamžitě stahovat své lidi v případě jakéhokoli rizika. Úkolem vojáků, policie, záchranářských jednotek, je být na toto riziko připraveni a čelit mu.
Podle mě by bylo lepší mít místo armády moderní profesionální záchranářský tým, který může klidně plnit úkoly, jaké plnila AČR v Iráku či Afganistanu (nebo v případě povodní u nás), být v tom lepší a mezi civilisty akceptovanější.
A také by odpadly podobné diskuse a morální problémy :-)