Schwarzenberg je skutečným podivínem české politiky. Je to éterická bytost, duch, který se vznáší nad zakalenými vodami špinavého českého politična. Je v politice, a přitom není. Je předsedou TOP 09, a přece není. Je pro forma politikem, a přece reálně není.

Noří se do spánku, spokojeně klimbá, semtam pronese bonmot a zůstává přitom roztomilý jako medvídek. Takový malý milý plyšový mišan, do jehož náruče lid ulehne spokojeně jako do peřinky, usne a probudí se do jiného světa.

Nazvěme to třeba Havlovým syndromem - umění být u toho, a zároveň vytvořit zdání odstupu od situace - ať už pilátovsky v sobě samém nebo, a to především, ve veřejném mínění. A stejně takovou éterickou subjektivitou disponuje i v rámci „jeho“ strany, které je (přinejlepším) čestným předsedou a mediálním maskotem.

Za Karla kulturního

Jistěže naše kulturní elita, tolik Karla zbožňující, ví, že je v čele strany, která vyprodukovala Bessera nebo Hanákovou na postech ministrů kultury. Ale zároveň je veřejným tajemstvím, že skutečným předsedou není nebeský Karel, ale ďábelský Miroslav. A Karel — no však se na to neviňátko podívejte — za nic nemůže.

Je skutečně fascinující, že skutečnému Schwarzenbergovu předsednictví prakticky nikdo nevěří a nejen to — dokonce jeho „nepředsednictví“ je předkládáno jako argument pro jeho volbu jakožto kandidáta s rukama dostatečně čistýma uprostřed vládního marasmu.