Osobnosti vyzývají veřejnost k volbě Jiřího Dienstbiera: má čistý štít
Redakce DR195 osobností českého kulturního a politického života se obrací na českou veřejnost s výzvou, aby v prezidentských volbách podpořila Jiřího Dienstbiera.
Výzva nazvaná Potřebujeme prezidenta, který sjednocuje. To je Jiří Dienstbier, která vznikla na půdě redakce Deníku Referendum, a na jejíž organizaci se podílela mimo jiné předsedkyně občanského sdružení Dienstbier — náš prezident Anna Šabatová, sinoložka Olga Lomová a imunolog Václav Hořejší, se objevila již včera v pracovním znění v Idnes.cz a na Parlamentních listech.
Zprávy zde ovšem mylně přičítaly iniciativu předsedovi ČSSD Bohuslavu Sobotkovi, který však jednal na popud organizátorů výzvy. Ti jej požádali o pomoc při získávání podpisů starostů, případně dalších politiků ČSSD. Zprávy v obou médiích bez opory ve skutečnosti označovaly sběr podpisů v ČSSD za test loajality. Přitom se jednalo čistě o podporu iniciativy, která vznikla mimo struktury ČSSD.
Výzva vychází z konstatování, že na počátku týdne, v němž se bude konat první kolo voleb, má šanci na postup do kola druhého už pouze čtveřice kandidátů. Text shrnuje argumenty, proč signatáři nepokládají za vhodné volit ani Jana Fischera, ani Karla Schwarzenberga, ani Miloše Zemana.
Důkladně autoři naopak zdůvodňují, proč se jim jako optimální kandidát jeví Jiří Dienstbier: „Je to člověk, který má na rozdíl od všech tří zbývajících uchazečů ve všech podstatných ohledech čistý štít. Kvůli svým zásadám a ideálům se dokázal postavit i své vlastní straně. Přitom v ní dokáže opakovaně získávat podporu. Reprezentuje dobrou tradici, vždyť už v roce 1989 se účastnil hnutí za obnovení demokracie, přitom není na rozdíl od všech ostatních kandidátů spjat s žádnými skandály, omyly či zklamáními, která polistopadový vývoj přinesl,“ píše se mimo jiné v textu.
V závěru se výzva obrací přímo na voliče Táni Fischerové, Vladimíra Franze a Zuzany Roithové a Karla Schwarzenberga s prosbou, aby uvážili, před jakou volbou si přejí stát v druhém kole volby. Karla Schwarzenberga autoři řadí mezi nezvolitelné kandidáty s tímto argumentem: „Česká veřejnost nyní v žádném případě nezvolí prezidentem ministra současné tak mimořádně neoblíbené — právem neoblíbené — vlády.“
Text výzvy končí odstavcem: „Už od léta se nám sugeruje, s využitím obrovských prostředků z neprůhledných zdrojů, že prezidentem bude buďto Jan Fischer, nebo Miloš Zeman. Po měsících diskusí, sporů a tříbení názorů je nyní pár dnů před volbami úplně jasné, že je jenom jeden kandidát, který je oba může porazit. Jeho jméno je Jiří Dienstbier. Prosíme vás, abyste to měli na paměti, až půjdete na konci tohoto týdne volit.“
Reprezentativní vzorek kulturně-politické elity
Pod výzvou je v okamžiku jejího zveřejnění podepsáno 195 osobností. Je mezi nimi několik desítek starostů, řada profesorů a vysokoškolských učitelů, občanských aktivistů, ekologů, občansky aktivních křesťanů, literátů i dalších kulturních osobností a také početná skupina senátorů, poslanců a europoslanců.
Výzvu podepsali mimo jiné spisovatelé Adam Borzič, Vlasta Dufková, Eva Kantůrková, Václav Jamek, dokumentaristé Ivo Bystřičan a Vít Janeček, muzikant Jonáš Červinka (Lipo), nakladatelé Petr Minařík a Jan Šabata, producent Čestmír Kopecký. Křesťanské prostředí zastupují mimo jiné ředitel Ekumenické akademie Jiří Silný, Ivan O. Štampach.
Kromě sociálně demokratického prostředí je slušně zastoupeno i prostředí zelené. Mezi signatáře patří mimo jiné předseda Dětí Země Miroslav Patrik, členové širšího vedení Strany zelených Dagmar Daňková, Jiří Guth či zastupitel na Praze 5 Ondřej Velek. K signatářům patří i bývalý liberecký primátor Jan Korytář či emeritní rektor Masarykovy univerzity a bývalý senátor Jiří Zlatuška.
Výzvu podepsalo přes padesát starostů či primátorů.
Plné znění výzvy zde. Seznam aktualizovaných signatářů zde.
Bylo by to nejen z důvodu, že jde v podstatě o ryze stranického kandidáta, který se ve svých prohlášeních nijak neodchyluje od linie své strany, ale mj. s ohledem na riziko plynoucí z obsazování Ústavního soudu. Ty navrhuje prezident, Senát je schvaluje. Schválení Senátem je jednou z pojistek v systému brzd a protivah v našem ústavním systému. Pokud ale bude prezident i Senát "z jednoho bratrstva", je zde riziko výlučně politického přeobsazení Ústavního soudu ČSSD (nebo jiným pohledem "dobytí území" jiné moci jednou stranou). To je myslím na pováženou, ať jsme příznivci JD či ČSSD nebo ne.
Na druhou stranu, pokud ČSSD uvažuje jen v cynických kategoriích moci a kořisti, je to pro ni důležitý důvod k maximální podpoře Jiřího Dienstbiera, aby si na dalších 10 let zajistila většinově oranžový Ústavní soud...
Kraje také před rokem 2008 byly modré a teď jsou oranžovo - červené. No a ? To je snad normální že když jedni zklamou, tak v demokracii přijde střídání.
http://www.vasevec.cz/blogy/vyhaneni-chcipleho-certa-dablem
S panem Potměšilem nesouhlasím. Zdá se mi, že je poněkud zaslepen svým příklonem k církvím a kvůli tomu přestává vnímat (neoliberální) realitu v ČR.
Štít kadeta Bieglera není neposkvrněný, na což je právem hrdý. Jen si nejsem jist, zda ty hnědé skvrny na něm jsou opravdu zaschlá krev pobitých nepřátel.....
Pan Potměšil je proti třídní nenávisti, pod podmínkou, že jde o stranu protivnou - inu právník jak má být! O tom, mimochodem, svědčí i jeho brilantní stylistika. asi měl ve škole znamenitého češtináře?
Tak jen, chlapci moji, bojujte srdnatě dál!
Až bude na Hradě jezevec z Vysočiny, jistě rád nastaví svou mocnou hruď Vašim šípům.
A co takhle víc trénovat? Třeba byste se mohli kvalifikovat na paralympiádu...
I když odtud odcházím, vás dva nezbedy budu chovat v svém srdci i nadále. Doufám, že nezplaníte.
Osobně jinak zásadní výhrady k JD nemám, tedy vyjma té stranickosti, a figuruje i v mých úvahách k volbám. Ale toto by mohl být argument proti.
Jde-li o střídání, to se má týkat zákonodárných/zastupitelských sborů, nikoliv soudů, včetně ústavního. Nepovažoval bych za normální, pokud by byli kandidáti kádrováni dle názorů na politická "želízka v ohni" té které strany. A myslím, že se tak doposud nedělo. Kalkul ČSSD s čekáním na nový Ústavní soud (jakkoliv ÚS stěží zruší min. účinky něčeho, co už platí) ale naznačuje, že by se tak dít mohlo.
Navíc - odmyslíme-li si, že má jít o preferovanou stranu a preferovaného kandidáta, je ústavně zcela nezávadné, pokud prezident i Senát coby pojistka vůči prezidentovi budou "z jednoho vrhu"?
(A odmyslíme-li si, že jde u té odkládané ústavní stížnosti o restituce, je normální kalkulovat s tím, že budu filtrovat soudce podle svých politických záměrů, a pak teprve stížnost podám?)
Jinak pro ty, kdo jsou zvyklí na jasné škatulky, podotýkám, že podpora v jednom bodě (restituce) neznamená podporu v krocích jiných, resp. podporu vládě en bloc, a kritický poměr k vládě zas ještě neznamená nutnost být nekritický k opozici/ostatním politikům.