V souvislosti s prohlášeními ČSSD, mj. Jeronýma Tejce, že ČSSD počká s ústavní stížností na církevní restituce až na přeobsazení Ústavního soudu oranžovým Senátem (rozuměj najmenujeme si soudce, kteří u ÚS budou prosazovat program ČSSD; změna se týká 8 z 15 soudců), mne napadá důvod, proč by instalace Jiřího Dienstbiera na post prezidenta mohla být ústavním rizikem.

Bylo by to nejen z důvodu, že jde v podstatě o ryze stranického kandidáta, který se ve svých prohlášeních nijak neodchyluje od linie své strany, ale mj. s ohledem na riziko plynoucí z obsazování Ústavního soudu. Ty navrhuje prezident, Senát je schvaluje. Schválení Senátem je jednou z pojistek v systému brzd a protivah v našem ústavním systému. Pokud ale bude prezident i Senát "z jednoho bratrstva", je zde riziko výlučně politického přeobsazení Ústavního soudu ČSSD (nebo jiným pohledem "dobytí území" jiné moci jednou stranou). To je myslím na pováženou, ať jsme příznivci JD či ČSSD nebo ne.

Na druhou stranu, pokud ČSSD uvažuje jen v cynických kategoriích moci a kořisti, je to pro ni důležitý důvod k maximální podpoře Jiřího Dienstbiera, aby si na dalších 10 let zajistila většinově oranžový Ústavní soud...

stačilo říci, že volíte raději pravicovějšího kandidáta - tak "kořistnická konstrukce" je trochu násilná - nebo nepamatujete jak to válcoval před tím modrý senát s Klausem ?
Kraje také před rokem 2008 byly modré a teď jsou oranžovo - červené. No a ? To je snad normální že když jedni zklamou, tak v demokracii přijde střídání.

Pan Potměšil nám ukazuje, jak uvažoval a jednal Klaus a ODS. Takto se pokoušel Klaus protlačit na ústavní soud zavázané právníky typu Jana Sváčka či Zdeňka Koudelky. To naštěstí končí. Myslím, že nikdo z relevantních kandidátů nebude v této ostudné praxi Václava Klause pokračovat.

Čistým štítem by se nikdo neměl chlubit, ale měl by se za něj stydět.

Dovolil jsem si podpořit J. Dienstbiera blogem na portálu Vaše věc:
http://www.vasevec.cz/blogy/vyhaneni-chcipleho-certa-dablem

S panem Potměšilem nesouhlasím. Zdá se mi, že je poněkud zaslepen svým příklonem k církvím a kvůli tomu přestává vnímat (neoliberální) realitu v ČR.

máme pěkný příklad vítězství lásky a hlouposti nad rozumem a nenávistí.

Štít kadeta Bieglera není neposkvrněný, na což je právem hrdý. Jen si nejsem jist, zda ty hnědé skvrny na něm jsou opravdu zaschlá krev pobitých nepřátel.....

Pan Potměšil je proti třídní nenávisti, pod podmínkou, že jde o stranu protivnou - inu právník jak má být! O tom, mimochodem, svědčí i jeho brilantní stylistika. asi měl ve škole znamenitého češtináře?

Tak jen, chlapci moji, bojujte srdnatě dál!
Až bude na Hradě jezevec z Vysočiny, jistě rád nastaví svou mocnou hruď Vašim šípům.

A co takhle víc trénovat? Třeba byste se mohli kvalifikovat na paralympiádu...

I když odtud odcházím, vás dva nezbedy budu chovat v svém srdci i nadále. Doufám, že nezplaníte.

Jsem si vědom, že zejména zde je podobný názor kontroverzní, ale alespoň jako hypotéza je to možné. Tím spíše, pokud někdo směřuje k tomu, že ústavní soudci mohou, ne-li mají, být jmenováni s ohledem na politické zájmy ČSSD.

Osobně jinak zásadní výhrady k JD nemám, tedy vyjma té stranickosti, a figuruje i v mých úvahách k volbám. Ale toto by mohl být argument proti.

Jde-li o střídání, to se má týkat zákonodárných/zastupitelských sborů, nikoliv soudů, včetně ústavního. Nepovažoval bych za normální, pokud by byli kandidáti kádrováni dle názorů na politická "želízka v ohni" té které strany. A myslím, že se tak doposud nedělo. Kalkul ČSSD s čekáním na nový Ústavní soud (jakkoliv ÚS stěží zruší min. účinky něčeho, co už platí) ale naznačuje, že by se tak dít mohlo.

Navíc - odmyslíme-li si, že má jít o preferovanou stranu a preferovaného kandidáta, je ústavně zcela nezávadné, pokud prezident i Senát coby pojistka vůči prezidentovi budou "z jednoho vrhu"?

(A odmyslíme-li si, že jde u té odkládané ústavní stížnosti o restituce, je normální kalkulovat s tím, že budu filtrovat soudce podle svých politických záměrů, a pak teprve stížnost podám?)

Jinak pro ty, kdo jsou zvyklí na jasné škatulky, podotýkám, že podpora v jednom bodě (restituce) neznamená podporu v krocích jiných, resp. podporu vládě en bloc, a kritický poměr k vládě zas ještě neznamená nutnost být nekritický k opozici/ostatním politikům.