V březnu 1993 tehdejší česká vláda s podporou jejího předsedy Václava Klause (ODS) a ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého (ODA) podpořila dostavbu dvou jaderných bloků v rozestavěné Jaderné elektrárně Temelín. Stavbu, dokončenou za 110 mld. korun v roce 2002, provázelo soustavné prodražování a odklady.

Navíc nesplnila svůj deklarovaný cíl, kterým mělo být odstavení tepelných elektráren v severních Čechách. Její kapacita se prakticky celá vyváží. Navzdory tomu nyní České energetické závody ruku v ruce s vládou ohlásily úmysl vybudovat další dva jaderné bloky za dvě sta až tři sta miliard korun. To je slušná cena za stavbu, kterou k ničemu nepotřebujeme a která nás zatíží na staletí.

Ačkoliv hodnocení vlivů uvažovaných dvou nových jaderných bloků JE Temelín na životní prostředí, které probíhá už čtyři roky, ještě neskončilo a není přesně zřejmé, jaké podmínky budou pro další schvalování uloženy, údajně již více než dva týdny dvě stě odborníků všeho druhů, pohlaví a věku najatých Českými energetickými závody pečlivě studuje nabídky firem ze tří jaderných velmocí, to jest ze Spojených států, z Francie a z Ruska. Hledají klíč, jak bezpečně, levně a rychle utratit stovky miliard korun českých občanů za iluzorní pocit, že nám v budoucnosti zajistí jakousi energetickou jistotu.

Jde zřejmě o první zakázku s tak obrovskou částkou, takže je logické, pokud má i vládní zmocněnec pro výstavbu JETE Václav Bartuška pochybnosti, zda můžeme logisticky tak kolosální úkol zvládnout. Přitom se to nedaří jinde ve „vyspělém“ světě, snad kromě čtvrté jaderné velmoci — Číny.

O propagandistické návštěvě Václava Klause v Temelíně s tradičně skandálním obsahem informovala prakticky všechna česká média, o protestním otevřeném dopise ekologických organizací pouze Deník Referendum. Všichni, kdo skrze Temelín chtějí tunelovat veřejné rozpočty, potřebují, aby se o věci mlčelo.

Pokud totiž ani největší a ty nejlepší české firmy z těch nejlepších, jako je třeba čtveřice „betonových kocourů“ SKANSKA, EUROVIA, METROSTAV a STRABAG, nezvládají včas a za předem stanovenou cenu postavit obyčejnou dálnici za několik miliard korun, což v podstatě obnáší z jednoho místa vykopat hlínu, na jiné místo ji nahrnout a vylít beton do přírody, pak se zdá být pochopitelné, že ve vztahu k výstavbě dvou jaderných bloků je Bartuškův neklid oprávněný.

Při představě vysátí několika stovek miliard korun z eráru s korupčním a ekonomicky neúčelným potenciálem dvacet až třicet procent by se pak měly zodpovědným občanům ježit vlasy a chlupy hrůzou.

Šiky českých projaderných fanatiků, do jejichž oddaného houfu v pátek 20. července 2012 blahosklonně zavítal čezký prezident, se tak po desetiletí půstu postupně otřepávají. Cítí totiž svou druhou, zřejmě i poslední, šanci, jak demagogickým zastrašováním občanů o tom, že navzdory značnému potenciálu energetických úspor a obnovitelných zdrojů se my Češi, uprostřed Evropy, staneme obětí nedostatku životadárné elektřiny.

Proto je prý nutné ochránit ten nejdůležitější a nejposvátnější pravý národní zájem — energetickou soběstačnost vybudováním olbřímího centrálního zdroje elektřiny z jádra. Před čtyřmi lety České energetické závody tvrdily, že výstavba prvního bloku v JETE začne za pět let, to jest příští rok. Dnes toto tvrzení zůstává stále pravdivé: prý se má se stavbou opravdu začít za pět let a skončit za dalších sedm let.

Dnešní furianti u moci a peněz nám tak nadšeně malují ještě smělejší plány, než které se tu tvrdou dělnickou pěstí prosadily v padesátých letech při vybudování těžkého průmyslu a velkých energetických zdrojů s cílem dohnat a předehnat ten odporný imperialistický kapitalistický Západ. A teď se při obhajobě jaderného průmyslu a principů „atomového státu“ snažíme předehnat koho? Že by Čínu?

Je proto nutné připomenout, jak se nám, Čechům, daří třeba taková výstavba silničního tunelu Blanka pod Prahou firmou METROSTAV v hlavní rol. Zde se několikamiliardová cena neustále zvyšuje a termín obdobně neustále oddaluje, přestože ji naplánovali, staví a logisticky zajišťují jen ti nejlepší machři, které náš stát má.

Anebo taková dálnice D8 délky šestnáct kilometrů přes Chráněnou krajinnou oblast České středohoří za dvanáct miliard korun, kterou mělo sdružení EUROVIA a METROSTAV původně stavět tři roky do roku 2010, ale nějak se ty plány zvrtly, takže se výstavba má (zatím) protáhnout na osm let. Přitom ten první jedinečný jaderný blok třetí generace za stovky miliard korun se má údajně stavět pouhých sedm let a má být také v těch nejlepších rukách, které náš stát má!

Zřejmě syndrom české malosti a nedostatku sebedůvěry se v globalizovaném světě prosadit spíše ušlechtilejším a sofistikovanějším způsobem, než kopáním a přenášení hlíny a plácáním betonu kolem nebezpečné a drahé jaderné technologie, způsobuje iracionální uvažování a ztrátu rozumu politiků i odborníků v branži.

A proč by ne, vždyť všechna rizika a peníze ponese stát, to jsme my všichni, zatímco zisky zůstanou Českým energetickým závodům. Přitom alternativní řešení, jak zajistit udržitelný způsob výroby, využití a spotřeby energetických zdrojů, aniž by bylo nutné jít do této obrovské finanční, odborné a mezinárodní blamáže, reálně existují — posledním příkladem, který to důkladně prokazuje, je studie Energetická (r)evoluce vydaná Greenpeace.

Není proto divu, že se v pátek 20. července 2012 kolem Václava Klause, který mimo jiné za podporu dostavby JETE v roce 1993 obdržel společně s dnešním kandidátem na prezidenta Vladimírem Dlouhým titul Ropák 1993, začali houfovat všichni fanatici, kteří racionálně očekávají tučná sousta z peněz nás občanů.

Ano, řada politiků obstarožního myšlení se skutečně činí: nejprve lidi vystraší a pak jim nabídne jediné možné řešení, které je ale garantované miliardami našich peněz a těmi nejlepšími odborníky, které naše země má. A nějaká rizika? Ale kam vás vede slepá vášeň! Na ně nasadíme ty nejlepší lidi, kterých máme přece zásoby. Jen hlavně přihazujte a čekejte!

Chce to po nás ale jen drobnou oběť: důvěřovat těm, kteří mají peníze, vliv a moc. A hlavně, žádné laické a zbytečné znepokojivé otázky po garantování termínu, ceny a bezpečnosti takového velkolepého národního pomníku. Rovněž ani žádné „hraběcí“ rady či peníze na zajištění energie i bez těchto nových jaderných bloků od našich sousedů z Rakouska či Bavorska nepotřebujeme.

To jsou maličkosti, které už dávno umíme! Stačí jen správně pochopit, jaké máme levné a kvalitní dálnice. Výstavba dvou jaderných bloků v JE Temelín totiž není ani finanční, ani bezpečností a ani ekologický problém, ale jen dopravní.

Jako takový jej snadno vyřešíme, neboť máme toho nejlepšího a nejzkušenějšího státního investora na výstavbu silniční infrastruktury v Evropě, kterého nám naši sousedi prostě závidí: Ředitelství silnic a dálnic ČR.