Ing. Martin Říman patří bezpochyby k nejvšestrannějším silným jedincům, kterým se podařilo stát se Ropákem. Na rozdíl od svých kolegů, kteří si často jen líně lebedili v příjemně mazlavém ropném substrátu, vykazoval nadstandardní kancelářskou činorodost. Může být považován za pravzor těch, kteří dnes prakticky zadarmo v kabinetech ministrů či samotného premiéra dřou jako koně.

Do vysokých funkcí nastoupil v raném věku a o všechno se zajímal se zdravou zvídavostí tvora, který spoustu věcí vidí vůbec poprvé. V laguně mu šmakoval hlavně oxid uhličitý. Snad proto byl tak aktivní při přípravě Národního alokačního plánu na léta 2008-12. V případě schválení bychom se společně s ropákem Martinem už dnes mohli podílet na vdechování omamných emisí v množství větším než malém. Nebyl totiž žádný sobec. Jen svého oblíbeného oxidu uhličitého chtěl všem dopřát o milióny tun navíc každým rokem.