Ing. Martin Říman patří bezpochyby k nejvšestrannějším silným jedincům, kterým se podařilo stát se Ropákem. Na rozdíl od svých kolegů, kteří si často jen líně lebedili v příjemně mazlavém ropném substrátu, vykazoval nadstandardní kancelářskou činorodost. Může být považován za pravzor těch, kteří dnes prakticky zadarmo v kabinetech ministrů či samotného premiéra dřou jako koně.

Do vysokých funkcí nastoupil v raném věku a o všechno se zajímal se zdravou zvídavostí tvora, který spoustu věcí vidí vůbec poprvé. V laguně mu šmakoval hlavně oxid uhličitý. Snad proto byl tak aktivní při přípravě Národního alokačního plánu na léta 2008-12. V případě schválení bychom se společně s ropákem Martinem už dnes mohli podílet na vdechování omamných emisí v množství větším než malém. Nebyl totiž žádný sobec. Jen svého oblíbeného oxidu uhličitého chtěl všem dopřát o milióny tun navíc každým rokem.

Nepolevoval v úsilí o výrazné rozšíření ropáckého revíru, protože chtěl dopřát co nejširší svobodu pohybu silným věkovým kohortám ropáků, kteří přijdou po něm. Podporou plánů na prolomení územních limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách sledoval jasný cíl — rozšířit výběh ropáků až na katastr Horního Jiřetína, zatím pro ropáky neobyvatelného. Pro prominenty z řad ropáků plánoval rozšířit luxusní kaluže toho nejmazlavějšího bahna až na dohled od Litvínova a Lomu u Mostu.

Jako na slovo vzatý hospodář pracoval na plánu zvýšit čistý vývoz elektrické energie z naší země v letech 2008-12 na celých 20 terawatthodin. Chtěl se tak se sousedy téměř nezištně podělit o 60 % výkonu všech severočeských hnědouhelných elektráren ČEZ v roce, kdy se stal laureátem ceny.

Ve snaze být vyvážený a objektivní udělil zároveň souhlas s výstavbou dalších dvou bloků jaderné elektrárny Temelín, což, jak každý vidí, znamenitě ulevilo, těžce zkoušeným severním Čechám.

Díky tomu, že ropné skvrny se jen těžko odstraňují, vepsal se Martin Říman nesmazatelným písmem na stránky dnes již klasické ropácké příručky „Modrá, nikoli zelená planeta“. Pokud by tato vpravdě vědecká publikace obsahovala třeba autorský rejstřík, jméno našeho laureáta by bylo (spolu se jménem Ivana Breziny) jedním z mála, jež by v ní figurovalo. Jak čteme kupříkladu hned na straně 25: „Naším významným antienvironmentalistou je Martin Říman, což prokazuje již řadu let.“

V bibli všech ropáků nalezneme odkazy nikoliv snad jen na jedno, ale hned na dvě díla Martina Římana. To s názvem Evropská oteplovací hysterie (Hospodářské noviny, 19. 3. 2007) tvořilo jeden z mocných inspiračních zdrojů samotného táty všech ropáků, jehož jméno by se podobně jako u kmotra Janouška raději nemělo vyslovovat.

Je nepochybné, že po Martinu Římanovi bude jednou, až opadne hysterie ochranářů, pojmenována v Horním Jiřetíně hodně široká a hodně blátivá cesta. Snad zbude stejný materiál i na pomníček s hrdým nápisem: „Ropáci sobě.“

YouTube: Filmový spot s pozvánkou na vyhlášení 20. ročníku ankety Ropák