Tehdejší náměstek ministra životního prostředí Miloše Kužvarta (ČSSD) se stal Ropákem v poločase opoziční smlouvy ČSSD a ODS, kdy si tyto dvě nejsilnější strany tehdy rozparcelovaly náš politický a společenský svět. S odstupem času patří léta 1998 až 2002 k těm temnějším, i když třeba za deset let budeme tvrdit totéž o dnešku, tj. o období 2010 až 2014.

Ovšem toto dělení veřejného prostoru podle mocenských ambic postihlo i samotnou ČSSD, resp. ministerstvo životního prostředí. Na ně totiž jeho vedení odkudsi z temných mordorských útrob Lidového domu vyslalo na ropáckou misi dosud neznámou figuru — Josefa Běleho.

Jeho úkol byl jasný: stranický dozírat na činnost vedení ministerstva a na lidi z neziskového sektoru kolem ministra, kteří by mohli ve svém revolučním zápalu při ochraně přírody rozhodovat „nesprávně“.

A Josef Běle svou funkci vzal skutečně poctivě, neboť řadu návrhů a činů na důraznější ochranu přírody „vyčisťoval“ tak důkladně, až se stal Ropákem 2000, respektive „za naprostou nekompetentnost v řízení státní ochrany přírody a krajiny v České republice, která raději preferuje úzké stranické zájmy, namísto veřejných zájmů ochrany přírody“.