Tehdejší náměstek ministra životního prostředí Miloše Kužvarta (ČSSD) se stal Ropákem v poločase opoziční smlouvy ČSSD a ODS, kdy si tyto dvě nejsilnější strany tehdy rozparcelovaly náš politický a společenský svět. S odstupem času patří léta 1998 až 2002 k těm temnějším, i když třeba za deset let budeme tvrdit totéž o dnešku, tj. o období 2010 až 2014.

Ovšem toto dělení veřejného prostoru podle mocenských ambic postihlo i samotnou ČSSD, resp. ministerstvo životního prostředí. Na ně totiž jeho vedení odkudsi z temných mordorských útrob Lidového domu vyslalo na ropáckou misi dosud neznámou figuru — Josefa Běleho.

Jeho úkol byl jasný: stranický dozírat na činnost vedení ministerstva a na lidi z neziskového sektoru kolem ministra, kteří by mohli ve svém revolučním zápalu při ochraně přírody rozhodovat „nesprávně“.

A Josef Běle svou funkci vzal skutečně poctivě, neboť řadu návrhů a činů na důraznější ochranu přírody „vyčisťoval“ tak důkladně, až se stal Ropákem 2000, respektive „za naprostou nekompetentnost v řízení státní ochrany přírody a krajiny v České republice, která raději preferuje úzké stranické zájmy, namísto veřejných zájmů ochrany přírody“.

Druhým důvodem, za který získal ropáka, byl jeho „pokyn“ tehdejšímu řediteli Národního parku Šumava Ivanu Žlábkovi, že má podporu ministerstva k vydání souhlasu ke kácení stromů napadených lýkožroutem smrkovým v I. zónách parku na Trojmezné. Což se pak skutečně stalo! Tento souhlas však potřebnou výjimku ze zákona nenahradil, takže za jeho prosazení se Ivan Žlábek v anketě Ropák 2000 umístil na pěkném 4. místě.

A toto téma je živé i dnes! Stále se totiž diskutuje, zda i v těchto územích kácet či nikoliv, resp. zda příroda svými mechanismy dokáže, že jde o pouhou banální epizodu, anebo musí přijít hrdobce-člověk-ropák, který ji to „naučí“ — pilou.

Jeho třetím a možná závažnějším antiekologickým činem bylo „povolení výjimky ze zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. pro průchod dálnice D8 v povrchové variantě na strmém úbočí labského údolí v CHKO České středohoří… když odmítl aspoň uznat, že z důvodu ochrany přírody a krajiny se musí vést dálnice v dlouhém tunelu, čímž by nedošlo ke zničení evropsky unikátní kopcovité krajiny...“.

Snaživec Běle si tento úkol vzal neohroženě na svá obětavá bedra, ačkoliv rozhodovat měla v kompetenci příslušná vedoucí odboru ochrany přírody ministerstva. Ale ta výjimku odmítla povolit, stejně jako její předchůdce, kterého ministr Kužvart pro jistotu odvolal. Běle výjimku tedy vydal sám.

A rovněž i toto téma je živé i dnes! Jde totiž stále o tu samou dálnici, u níž občanská sdružení v čele s Dětmi Země později na několika rozsudcích prokázala, že se na ministerstvu v letech 1995-6 a 2000-7 schvalovala nezákonně, neboť mj. o výběru varianty se rozhodlo bez účasti veřejnosti. V roce 2010 pak bylo dokonce zrušeno územní rozhodnutí pro celou trasu dálnice a letos v únoru ještě další dílčí územní rozhodnutí.

Přitom již v červnu 1999 samo ministerstvo vydalo souhlasné stanovisko o strategickém hodnocení vlivů návrhu rozvoje dopravních sítí ČR do roku 2010 na životní prostředí s podmínkou, že pokud se má z Prahy do Drážďan stavět dálnice D8 přes CHKO České středohoří, tak nejlépe v dlouhém tunelu. MŽP pak v roce 2000 skutečně návrh nové trasy dálnice s tunelem Kubačka délky 3,4 km obdrželo, takže nic nestálo v cestě ji schválit.

Ale zvítězila stranická disciplína, neboť Josef Běle v červenci 2000 výjimku pro původní trasu se dvěma krátkými tunely povolil. Ministr Kužvart pak v únoru 2001 ji už jen alibisticky potvrdil a „ministerská“ tunelová varianta dálnice D8 tak skončila v koši.

Náměstek ministra životního prostředí z ČSSD a Ropák 2000 Josef Běle tak svými ropáckými činy zcela zapadá mezi další ropáky z tohoto úřadu, jakými jsou bývalý ministr z KDS František Benda (Ropák 1994) a bývalý ministr z ODS Pavel Drobil (Ropák 2010).

A krátké zhodnocení na závěr? ONI mají dřevo a dálnici a MY máme pravdu!

YouTube: Filmový spot s pozvánkou na vyhlášení 20. ročníku ankety Ropák