Válka na Ukrajině na konci května: všechny zraky teď hledí na Severodoněck
Petr JedličkaRuským silám se podařilo rozšířit průlom u Popasné a proniknout za luhanskou frontu. Nyní se snaží obklíčit nejvýznamnější město v oblasti. Ukrajinci se stahují na jih od Doňce. Obkličovaná aglomerace je dostupná už jen po jediné silnici.
Ještě na začátku týdne se nad tím debatovalo, nyní jde ale už o těžko zpochybnitelný fakt: ruským invazním silám se podařilo využít průlomu u Popasne z poloviny května a proniknout hlouběji do severního Donbasu. Zároveň dokázali Rusové v posledních dnech vystupňovat tlak na frontě Izjum—Lyman na severním břehu řeky Doněc. Přímo z Lymanu se ukrajinská armáda začala 24. května stahovat.
K 27. květnu ovládali ruští interventi v Doněcké oblasti v podstatě celý prostor na sever od Doňce s výjimkou lesů Svatohorského národního parku, obdoby našeho Podyjí. V Luhanské oblasti — jež tvoří spolu s oblastí Doněckou jmenovaný Donbas — zůstávala nedobyta už jen jediná aglomerace na sever od řeky: před válkou stotisícové město Severodoněck se svými východními příměstími. Podle všech pozorovatelů jde nyní o hlavní ruský cíl.
Interventi se před Severodoněckem rozložili už v rámci první východní ofenzívy na začátku března. Od druhé poloviny března je Severodoněck obléhán. Teprve po zahájení velké donbaské ofenzívy (tzv. druhé východní ofenzivy) v polovině dubna se zde však nashromáždily síly schopné město reálně dobýt. Od poloviny května čelí pak Severodoněck útokům ze dvou až ze tří stran.
K městu vedly v posledním měsíci už jen dvě využitelné přístupové cesty: menší ze západu od Slavjansku a Siversku a větší od jihozápadu od Bachmutu a Soledaru. Se stávajícím týdnem Rusové soledarskou cestu uzavřeli. Jediná zbývající je tak horní siverská, která je ovšem soustavně ostřelována.
Podle analytiků tak čeká obránce Severodoněcku nejspíše další těžké rozhodování: zda město — a s ním perspektivně i sousední Lysyčansk — hájit podobně urputně jako v minulých měsících azovský Mariupol, tedy za cenu úplného odříznutí, nebo zda ušetřit tamní vojenské jednotky a stáhnout je například na linii Siversk — Bachmut, která je bránitelná lépe.
Mezi pozorovateli stále zaznívají i hlasy, že situace není zase tak zoufalá — že Ukrajinci stihli obranu Severodoněcku, Bachmutu a dalších měst obratem posílit (mimojiné i o jednotky stažené od Lymanu), že Rusko zaznamenává ohromné ztráty a čelí úpadku morálky.
Faktem je nicméně, že v posledním týdnu a půl se posunula celá luhanská fronta z linie Lysyčansk, Novotoškivské, Popasna, Svitlodarsk směrem na západ. Tato původní linie přitom byla už od bojů v letech 2014 a 2015 opevněná a silně zaminovaná. Nová obranná postavení se budou teprve muset budovat.
Obráncům se jinak daří inerventy zatím zadržovat jak na bojištích kolem Slavjansku (Dolina, Barvinkove), tak na jihodonbaské i záporožské frontě. Chersonská fronta na jihozápadě Ukrajiny se v posledních týdnech v zásadě nehýbe. Okupační vojska zde podle posledních zpráv dokončily budování třetí obranné linie. Evidentně se tak připravují spíše na ukrajinskou protiofenzívu.
Úprava taktiky a co čekat dále
Vojenští analytikové upozorňují, že ruské síly v posledním měsíci dvakrát upravily taktiku. Jednak dnes daleko více využívají raketometnou palbu a dělostřeleckou převahu, jinak též koncentrují velkou sílu vždy na jednotlivé body fronty a snaží se prorazit.
Po reportérů přímo v terénu mají ruské síly na všech částech donbasko-luhanské fronty stále převahu jak v mužstvu, tak v těžkých zbraních. Například u raketometů jde přitom o poměr deset, možná i dvacet ku jedné.
Vlaky ze západu postupně na Ukrajinu přivážejí novou vyjednanou techniku, jako jsou například francouzské houfnice Caesar či italské FH70. Zpravidla se ale jedná pouze o desítky kusů.
Četní pozorovatelé hovoří už od začátku aktuální ofenzívy o opotřebovávací poziční válce, v níž vyhraje ten, kdo vydrží déle. Skutečností je ale, že intervenční síly v posledních dnech stále postupují. Obráncům se v květnu povedla pouze dílčí protiofenzíva u Charkova. A ukrajinský gubernátor Luhanské oblasti se nechal v pátek přímo slyšet, že k 26. květnu bylo pod ukrajinskou kontrolou už jen pět procent rozlohy tohoto regionu.
Takřka nikdo dnes nečeká, že ruské síly svůj postup zastaví, aniž by dobyly právě Severodoněck. Pokud se tak stane, má se za pravděpodobnější, že se interventi vydají ještě na Kramatorsk a Slavjansk — největší města v dosud nedobyté části Doněcké oblasti. Na to, co bude eventuálně poté, se zatím odpovědi rozcházejí.
V městských aglomeracích na aktuálně dobývaném území v severodoněckém kotli vypadává elektřina, nedostává se léků a ti, kdo neutekli, musí žít za zvuku soustavných výbuchů. Sami Ukrajinci označují současné boje za ty doposud vůbec nejintenzivnější. Nějaké větší útočné proti-operace by přitom měla být ukrajinská armáda schopna provádět nejdříve až někdy o letních prázdninách.
Zdá se , že Rusové se skutečně poučili ze svého původně naprosto diletantského vedení boje. Teď mohou vést přesně ten způsob boje, který jim vyhovuje, který odpovídá jejich vlastní vojenské doktríně: protivníka zavalit masivní dělostřeleckou palbou, a pak do oslabené obrany zaútočit především údery tankových svazů.
Zdá se, že Ukrajincům se nepodařilo zničit tolik ruských tanků, aby to citelně oslabilo schopnost Rusů dále útočit. I když na straně druhé se objevily zprávy, že Rusové nyní na frontu posílají už i zastaralé typy tanků T-66.
Je opravdu nutno vyčkat, jak dopadne "materiálová bitva".
Inu, podle posledních zpráv by Američané měli dodat Ukrajině rakety dlouhého doletu.