Válka na Ukrajině na konci května: všechny zraky teď hledí na Severodoněck
Petr JedličkaRuským silám se podařilo rozšířit průlom u Popasné a proniknout za luhanskou frontu. Nyní se snaží obklíčit nejvýznamnější město v oblasti. Ukrajinci se stahují na jih od Doňce. Obkličovaná aglomerace je dostupná už jen po jediné silnici.
Ještě na začátku týdne se nad tím debatovalo, nyní jde ale už o těžko zpochybnitelný fakt: ruským invazním silám se podařilo využít průlomu u Popasne z poloviny května a proniknout hlouběji do severního Donbasu. Zároveň dokázali Rusové v posledních dnech vystupňovat tlak na frontě Izjum—Lyman na severním břehu řeky Doněc. Přímo z Lymanu se ukrajinská armáda začala 24. května stahovat.
K 27. květnu ovládali ruští interventi v Doněcké oblasti v podstatě celý prostor na sever od Doňce s výjimkou lesů Svatohorského národního parku, obdoby našeho Podyjí. V Luhanské oblasti — jež tvoří spolu s oblastí Doněckou jmenovaný Donbas — zůstávala nedobyta už jen jediná aglomerace na sever od řeky: před válkou stotisícové město Severodoněck se svými východními příměstími. Podle všech pozorovatelů jde nyní o hlavní ruský cíl.
Interventi se před Severodoněckem rozložili už v rámci první východní ofenzívy na začátku března. Od druhé poloviny března je Severodoněck obléhán. Teprve po zahájení velké donbaské ofenzívy (tzv. druhé východní ofenzivy) v polovině dubna se zde však nashromáždily síly schopné město reálně dobýt. Od poloviny května čelí pak Severodoněck útokům ze dvou až ze tří stran.
K městu vedly v posledním měsíci už jen dvě využitelné přístupové cesty: menší ze západu od Slavjansku a Siversku a větší od jihozápadu od Bachmutu a Soledaru. Se stávajícím týdnem Rusové soledarskou cestu uzavřeli. Jediná zbývající je tak horní siverská, která je ovšem soustavně ostřelována.
Podle analytiků tak čeká obránce Severodoněcku nejspíše další těžké rozhodování: zda město — a s ním perspektivně i sousední Lysyčansk — hájit podobně urputně jako v minulých měsících azovský Mariupol, tedy za cenu úplného odříznutí, nebo zda ušetřit tamní vojenské jednotky a stáhnout je například na linii Siversk — Bachmut, která je bránitelná lépe.
Mezi pozorovateli stále zaznívají i hlasy, že situace není zase tak zoufalá — že Ukrajinci stihli obranu Severodoněcku, Bachmutu a dalších měst obratem posílit (mimojiné i o jednotky stažené od Lymanu), že Rusko zaznamenává ohromné ztráty a čelí úpadku morálky.
Faktem je nicméně, že v posledním týdnu a půl se posunula celá luhanská fronta z linie Lysyčansk, Novotoškivské, Popasna, Svitlodarsk směrem na západ. Tato původní linie přitom byla už od bojů v letech 2014 a 2015 opevněná a silně zaminovaná. Nová obranná postavení se budou teprve muset budovat.
Obráncům se jinak daří inerventy zatím zadržovat jak na bojištích kolem Slavjansku (Dolina, Barvinkove), tak na jihodonbaské i záporožské frontě. Chersonská fronta na jihozápadě Ukrajiny se v posledních týdnech v zásadě nehýbe. Okupační vojska zde podle posledních zpráv dokončily budování třetí obranné linie. Evidentně se tak připravují spíše na ukrajinskou protiofenzívu.
Úprava taktiky a co čekat dále
Zdá se , že Rusové se skutečně poučili ze svého původně naprosto diletantského vedení boje. Teď mohou vést přesně ten způsob boje, který jim vyhovuje, který odpovídá jejich vlastní vojenské doktríně: protivníka zavalit masivní dělostřeleckou palbou, a pak do oslabené obrany zaútočit především údery tankových svazů.
Zdá se, že Ukrajincům se nepodařilo zničit tolik ruských tanků, aby to citelně oslabilo schopnost Rusů dále útočit. I když na straně druhé se objevily zprávy, že Rusové nyní na frontu posílají už i zastaralé typy tanků T-66.
Je opravdu nutno vyčkat, jak dopadne "materiálová bitva".