Ruský vpád na Ukrajinu ve dvanáctém týdnu: fronta se opět hýbe

Petr Jedlička

Intervenční síly ovládly Popasnou a z další strany oblehly Severodoněck. Obránci naopak vytlačili útočníky od Charkova, a to až k ruské hranici. Zároveň se jim podařilo zneškodnit další pokus o překročení řeky Doněc.

Hlavní boje teď probíhají v okolí řeky Severní Doněc, které je porostlé lužními lesy. Foto @BlogUkraine, Twitter

Dny po 9. květnu nakonec výrazné změny na Ukrajině přinesly, ne však proto, že by Rusko vyhlásilo oficiální válku či mobilizaci, jak se spekulovalo na začátku měsíce. Důležité posuny nastaly přímo v poli, a to hned na čtyřech místech krátce po sobě. Dvě z těchto událostí vnímají pozorovatelé jako jednoznačné úspěchy interventů, další dvě pak jako úspěchy obránců.

Jde-li o ruský postup, přímo 9. května bylo potvrzeno obsazení Popasne — vylidněného a zákopy protkaného městečka v severní části donbaské fronty, o něž se mnoho týdnů bojovalo. Jen pár dní poté se přitom potvrdilo i dobytí Rubižného — jiného těžce zkoušeného městečka tentokrát na severním břehu Doňce, které bránilo Rusům v plánovaném postupu.

Získání Popasne a zároveň Rubižného může perspektivně vést buďto k těsnějšímu obležení posledních dosud nedobytých velkých měst v Luhanské oblastí — Severodoněcku a Lysyčansku —, nebo k hlubšímu průniku do centra severního Donbasu: k městům Kramatorsk a Slavjansk.

Není jednoznačné, jaký směr dalšího postupu Rusové zvolí. Vzhledem k problémům, jež mají intervenční jednotky s překročením toku Doňce, se ale víc pozorovatelů kloní k první variantě.

Opevněná Popasna jinak leží na západním okraji Doněckého krjaže — 200 až 300 metrů vysoké pahorkatiny —, a může tak sloužit i jako dobrá defenzivní pozice. Oblast na severovýchod a na jih od města je navíc silně zaminovaná.

Vpravo hlavní úspěchy interventů v posledním týdnu: ovládnutí Popasne a Rubižneho. Kruhy nalevo označují souběžné boje na okrajích Svatohorského národního parku u Izjumu. Grafika DR/MilitaryLand.net

Jde-li o ukrajinské úspěchy, silám obránců na jižním břehu Doňce se podařilo vlákat do pasti celý ruský prapor. Po zkušenostech z útoku na město Izjum z konce března ukrajinští dělostřelci vytipovali, kde se interventi nejspíše pokusí překonat řeku s pomocí pontonů. Jejich podezření se potvrdilo, a tak mohli interventy v daném místě v minulém týdnu doslova rozstřílet.

Pokud by Rusové řeku překročili, mohli obchvátit Severodoněck a Lysyčansk ještě i ze západu a jihozápadu, nebo postupovat na druhou stranu do srdce severního Donbasu. Úspěšný přepad s několika stovkami zabitých naopak dle četných indicií silně poznamenal ruskou morálku.

Zničené ruské jednotky po zmařeném přechodu přes řeku Doněc. Grafika z twitterového účtu Ilja Ponomarenko

Nejvíce medializovaná v posledních dnech byla nicméně dvojí protiofenzíva obránců u Charkova. Prakticky šlo jednak o sérii výpadů od vlastního milionového města směrem na sever, a pak o postup z čuhujivské kapsy podél Pečenizské přehrady.

Ukrajinským jednotkám se zde podařilo vyčistit perimetr kolem Charkova od ruských děl. Symbolicky zároveň pronikly až k ruské hranici.

Budou-li v dané lokalitě pokračovat v postupu, mohou za krátko ohrozit i železniční koridor Belgorod-Vovčansk-Kupjansk, kterým Rusové zásobují celou frontu u Izjumu. Druhou možností je vytvoření předsunuté obrany Charkova a převelení uvolněných jednotek právě k Izjumu.

Britský expert na kanálu Sky News ukazuje možná využití úspěšné ofenzívy u Charkova. Repro z televizního vysílání

Boje mimo Donbas

Na ostatních částech fronty se za posledních čtrnáct dní mnoho nezměnilo. V Chersonské oblasti na západ od Dněpru se bojovalo pouze sporadicky. Pozice obránců zde byly spíše jen bombardovány. V záporožských stepích na jihu byly střety intenzivnější, neboť sem byla převelena velká část jednotek, jež druhdy dobývaly azovský přístav Mariupol. Ani zde ale zvýšený tlak interventům úspěch nepřinesl.

Ve vlastním Mariupolu stále trvá odpor zbytku obránců opevněných v areálu obří ocelárny Azovstal rozkládající se na jedenácti kilometrech čtverečních. Zásobováni jsou systémem podzemních tunelů, které se Rusové snaží aktuálně ničit.

Dle britských rozvědčíků zůstaly v Mariupolu pouze dvě ruské praporní taktické skupiny z původních dvanácti, tedy maximálně dva tisíce mužů. Mají však podporu z moře i z nebe, která je soudě dle míry bombardování Azovstalu intenzivně využívaná.

Celkový pohled na frontu ve dvanáctém týdnu invaze. Zelené kruhy znázorňují úspěšný postup interventů, modré obránců. Grafika DR/WmC

Co čekat dále

Z ruského vedení nikdo na 9. května nic kloudného neprozradil a stejně obecná zůstala komunikace i v dalších dnech. Vladimir Putin sám zmínil ve svátečním projevu pětkrát Donbas a jednou Krym, Ukrajinu celkově ale nikoliv. Stále se mluví o „nezbytné obraně“ před „hrozbami Rusku“ i před „agresí vůči ruskému lidu“. Často se zmiňuje také „adekvátní reakce“ na jednání Západu.

Podobně obecně se ruské vedení postavilo i k oficiální žádosti Finska o vstup do NATO a informaci ze Švédska, že požádá taky. Bidenova vláda v USA mezitím schválila Lend-Lease Act podobného typu, jakým pomáhala SSSR a Velké Británii za 2. světové války. Více pomoci Ukrajině slíbila také německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková, která se objevila minulý týden v Kyjevě.

Z vývoje v poli se nejčastěji odhaduje, že hlavním ruským cílem bude teď dobytí dvojměstí Severodoněck-Lysyčansk, a to s pomocí děl a postupného obchvacování. Možnost protiofenzívy u Charkova je méně pravděpodobná, neboť zde ustupující ruské jednotky zničily mosty.

Druhou často zmiňovanou variantou vývoje je překročení Doňce v oblasti Jampil-Ozerne a následný postup na Slavjansk.

Třetí výklad rýsuje přípravy nové ofenzívy na jihu, přičemž argumentuje hromaděním velkých transportních letadel na obsazeném letišti v Melitopolu. Například americký think tank ISW mluví však o budování obranných, nikoliv útočných pozic v dané oblasti.

Více než dvě třetiny ruských sil přítomných na Ukrajině bojují aktuálně na severu Donbasu. Ruské jednotky přišly od začátku invaze prokazatelně o třetinu síly shromážděné před 24. únorem u hranic s Ukrajinou. Podle průměrných odhadů ztratili Rusové třikrát více techniky a dvakrát více mužů než Ukrajinci. Co do rozsahu zabraného území však drží invazní a proruské síly stále teritorium přibližně dvojnásobného rozsahu než před intervencí.

advertisment
Diskuse
JP
May 17, 2022 v 12.41

Co se rozsahu okupovaného teritoria týče, tady je ovšem nutno vidět i to, že Rusové na straně druhé ztratili respektive vyklidili prakticky celou jednu třetinu z celkového území, které na vrcholu své invaze ovládali!

Jestliže v oné době Rusové vytvářeli klešťovité sevření celé východní poloviny Ukrajiny, dnes už si evidentně sami nekladou žádné vyšší cíle, nežli získat ještě zbytek doněcko-luhanské oblasti, a pak už jenom udržovat dobyté pozice.

Ještě zpět k Putinovu projevu 9. března, který byl očekáván s takovým napětím. Zdá se, že mediálně bylo značně opomenuto, jak naprosto významným je právě ten fakt, že Putin zde nic významného neřekl, nic zásadního neoznámil. Právě tato bezobsažnost Putinovy řeči k tomuto klíčovému vojenskému výročí jasně ukazuje, že nejen že Putin je co se jeho akceschopnosti týče zcela ve slepé uličce - ale že on si to sám uvědomuje. Dopředu nedokáže, zpátky nemůže. Neví kudy kam, a nezbývá mu nic jiného než prázdná rétorika, a křečovitá snaha o poslední zoufalé pokusy o rozhodující útok. Putin je se svou úpornou snahou dobýt alespoň ještě zbytek doněcko-luhanské oblasti prakticky ve stejné pozici jako Hitler, když se svého času s posledním vzepětím sil pokoušel dobýt Stalingrad. A dá se právem očekávat, že dopadne podobně jako on. Ostatně i ta skutečnost, že při své parádě 9. května Rusové už ani nemohli předvést leteckou část přehlídky svědčí jasně o tom, jak drastické utrpěli při svém ukrajinském dobrodružství ztráty na svém vojenském materiálu.

Velmi symptomatické (a taktéž mediálně víceméně opomenuté) je to, jak nevýrazně, téměř až smířeně Putin reagoval na prohlášení Finska a Švédska, že vstoupí do organizace NATO. Jestliže potenciální možnost vstoupení Ukrajiny do NATO údajně byla jednou z hlavních příčin jeho agrese proti této zemi, pak v případě jmenovitě Finska (odkud by NATO teoreticky vzato mohlo bezprostředně ohrozit Petrohrad) se nevzmůže už ani na nějaké opravdu závažné hrozby.

Putin se svou agresí proti Ukrajině šeredně sekl; a on už to ví, i když se to stále snaží nepřiznat. I kdyby o vojenské situaci na Ukrajině stále dostával od svých zpravodajských služeb manipulované, přikrášlené zprávy, on přece (a to je další aspekt který je obecně sotva uvědomován) samozřejmě sleduje západní tisk, a v každých novinách ze Západu si může přečíst analýzy západních vojenských odborníků o tom, v jak dezolátním stavu se nacházejí jeho vojska, a jak nepatrné má šance na konečný úspěch.

Putinovi v tuto chvíli opravdu není co závidět; budiž to řečeno ještě jednou, on sedí v pasti a neví kudy kam. Prakticky mu zbývá jenom doufat v jakýsi spásný "zásah Prozřetelnosti", jak v něj až do posledka doufal i Hitler.

May 18, 2022 v 17.8
Další vývoj

Zásadní novinkou je, že v pondělí a v úterý postupně kapituloval zřejmě celý zbytek obránců Mariupolu, a to včetně příslušníků praporu Azov. Vojáci tak učinili na rozkaz Kyjeva, který dojednal jejich perspektivní výměnu za ruské zajatce.

Na severovýchodní frontě jinak ruské jednotky postupují od Popasne i podél Doňce na sever s již zjevným cílem obchvátit Lysyčans-Severodoněck i z druhé strany.