Dny po 9. květnu nakonec výrazné změny na Ukrajině přinesly, ne však proto, že by Rusko vyhlásilo oficiální válku či mobilizaci, jak se spekulovalo na začátku měsíce. Důležité posuny nastaly přímo v poli, a to hned na čtyřech místech krátce po sobě. Dvě z těchto událostí vnímají pozorovatelé jako jednoznačné úspěchy interventů, další dvě pak jako úspěchy obránců.

Jde-li o ruský postup, přímo 9. května bylo potvrzeno obsazení Popasne — vylidněného a zákopy protkaného městečka v severní části donbaské fronty, o něž se mnoho týdnů bojovalo. Jen pár dní poté se přitom potvrdilo i dobytí Rubižného — jiného těžce zkoušeného městečka tentokrát na severním břehu Doňce, které bránilo Rusům v plánovaném postupu.

Získání Popasne a zároveň Rubižného může perspektivně vést buďto k těsnějšímu obležení posledních dosud nedobytých velkých měst v Luhanské oblastí — Severodoněcku a Lysyčansku —, nebo k hlubšímu průniku do centra severního Donbasu: k městům Kramatorsk a Slavjansk.

Není jednoznačné, jaký směr dalšího postupu Rusové zvolí. Vzhledem k problémům, jež mají intervenční jednotky s překročením toku Doňce, se ale víc pozorovatelů kloní k první variantě.

Opevněná Popasna jinak leží na západním okraji Doněckého krjaže — 200 až 300 metrů vysoké pahorkatiny —, a může tak sloužit i jako dobrá defenzivní pozice. Oblast na severovýchod a na jih od města je navíc silně zaminovaná.

Jde-li o ukrajinské úspěchy, silám obránců na jižním břehu Doňce se podařilo vlákat do pasti celý ruský prapor. Po zkušenostech z útoku na město Izjum z konce března ukrajinští dělostřelci vytipovali, kde se interventi nejspíše pokusí překonat řeku s pomocí pontonů. Jejich podezření se potvrdilo, a tak mohli interventy v daném místě v minulém týdnu doslova rozstřílet.

Pokud by Rusové řeku překročili, mohli obchvátit Severodoněck a Lysyčansk ještě i ze západu a jihozápadu, nebo postupovat na druhou stranu do srdce severního Donbasu. Úspěšný přepad s několika stovkami zabitých naopak dle četných indicií silně poznamenal ruskou morálku.

Nejvíce medializovaná v posledních dnech byla nicméně dvojí protiofenzíva obránců u Charkova. Prakticky šlo jednak o sérii výpadů od vlastního milionového města směrem na sever, a pak o postup z čuhujivské kapsy podél Pečenizské přehrady.

Ukrajinským jednotkám se zde podařilo vyčistit perimetr kolem Charkova od ruských děl. Symbolicky zároveň pronikly až k ruské hranici.

Budou-li v dané lokalitě pokračovat v postupu, mohou za krátko ohrozit i železniční koridor Belgorod-Vovčansk-Kupjansk, kterým Rusové zásobují celou frontu u Izjumu. Druhou možností je vytvoření předsunuté obrany Charkova a převelení uvolněných jednotek právě k Izjumu.

Boje mimo Donbas

Na ostatních částech fronty se za posledních čtrnáct dní mnoho nezměnilo. V Chersonské oblasti na západ od Dněpru se bojovalo pouze sporadicky. Pozice obránců zde byly spíše jen bombardovány. V záporožských stepích na jihu byly střety intenzivnější, neboť sem byla převelena velká část jednotek, jež druhdy dobývaly azovský přístav Mariupol. Ani zde ale zvýšený tlak interventům úspěch nepřinesl.

Ve vlastním Mariupolu stále trvá odpor zbytku obránců opevněných v areálu obří ocelárny Azovstal rozkládající se na jedenácti kilometrech čtverečních. Zásobováni jsou systémem podzemních tunelů, které se Rusové snaží aktuálně ničit.

Dle britských rozvědčíků zůstaly v Mariupolu pouze dvě ruské praporní taktické skupiny z původních dvanácti, tedy maximálně dva tisíce mužů. Mají však podporu z moře i z nebe, která je soudě dle míry bombardování Azovstalu intenzivně využívaná.

Co čekat dále

Z ruského vedení nikdo na 9. května nic kloudného neprozradil a stejně obecná zůstala komunikace i v dalších dnech. Vladimir Putin sám zmínil ve svátečním projevu pětkrát Donbas a jednou Krym, Ukrajinu celkově ale nikoliv. Stále se mluví o „nezbytné obraně“ před „hrozbami Rusku“ i před „agresí vůči ruskému lidu“. Často se zmiňuje také „adekvátní reakce“ na jednání Západu.

Podobně obecně se ruské vedení postavilo i k oficiální žádosti Finska o vstup do NATO a informaci ze Švédska, že požádá taky. Bidenova vláda v USA mezitím schválila Lend-Lease Act podobného typu, jakým pomáhala SSSR a Velké Británii za 2. světové války. Více pomoci Ukrajině slíbila také německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková, která se objevila minulý týden v Kyjevě.

Z vývoje v poli se nejčastěji odhaduje, že hlavním ruským cílem bude teď dobytí dvojměstí Severodoněck-Lysyčansk, a to s pomocí děl a postupného obchvacování. Možnost protiofenzívy u Charkova je méně pravděpodobná, neboť zde ustupující ruské jednotky zničily mosty.

Druhou často zmiňovanou variantou vývoje je překročení Doňce v oblasti Jampil-Ozerne a následný postup na Slavjansk.

Třetí výklad rýsuje přípravy nové ofenzívy na jihu, přičemž argumentuje hromaděním velkých transportních letadel na obsazeném letišti v Melitopolu. Například americký think tank ISW mluví však o budování obranných, nikoliv útočných pozic v dané oblasti.

Více než dvě třetiny ruských sil přítomných na Ukrajině bojují aktuálně na severu Donbasu. Ruské jednotky přišly od začátku invaze prokazatelně o třetinu síly shromážděné před 24. únorem u hranic s Ukrajinou. Podle průměrných odhadů ztratili Rusové třikrát více techniky a dvakrát více mužů než Ukrajinci. Co do rozsahu zabraného území však drží invazní a proruské síly stále teritorium přibližně dvojnásobného rozsahu než před intervencí.