Učitelé se bouří proti konzervativní tradici

Jiří Karen

Vyhrožování, snížení úvazku, psychický nátlak i vyhazovy. Tomu všemu čelí v českých školách řada pedagogů, kteří se snaží učit inovativními metodami v souladu s moderními didaktickými trendy. Co všechno kvůli zastaralému školství ztrácíme?

Konzervativní prostředí českých škol, založené na tradiční a autoritářské výuce klade některým učitelům, zkoušejícím nové metody, řadu překážek. Učitelé popisují situace, kdy jsou nuceni učit podle zastaralých osnov z roku 1996, je na ně kladen nátlak, aby používali didakticky nevhodné metody jako výklad a diktování do sešitu a v řadě případů je jim dokonce vyhrožováno vyhazovem z práce, pokud se nepřizpůsobí požadované klasické podobě vyučování.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Příběhy jednotlivých učitelů jsou pravidelně publikovány na facebookové stránce Nechte nás sakra učit dobře, jejíž ambicí je poukázat převážně na nevalnou kvalitu výuky na českých školách. Stránka zveřejňuje příběhy učitelů, kteří zde popisují své zkušenosti s problémy doprovázejícími aplikaci moderních metod, ale také své zážitky s rasismem některých ředitelů, neřešenou šikanou či nevyhovujícími pracovními podmínkami na soukromých školách.

Mezi emblematická témata patří zejména vyžadování tradičního schématu vyučovací hodiny — frontální výuku a diktování do sešitu. Převažující podobu tohoto z didaktického a pedagogického hlediska naprosto neefektivního a nevhodného způsobu výuky potvrzují taktéž statistická šetření České školní inspekce i empirické výzkumy na českých univerzitách.

Učitel jako ochránce pořádku trestající jakékoli odchýlení od normy. Není to v 21. století již trochu anachronismus? Foto archiv University of Oregon

Přestože závazné kurikulární dokumenty ministerstva deklarují snahu o aktivizující inovativní výuku, realita praktické školní hodiny je ideálu dalece vzdálena. Smyslem velké kurikulární reformy českého školství v roce 2008 přitom bylo zbavit učitele povinnosti odučit „přikázané učivo“ a dát jim svobodu ve výuce, aby si učivo mohli sami vybrat v kontextu Rámcového vzdělávacího programu.

Z příběhů některých učitelů zveřejněných na stránce přitom vyplývá, že část českých škol nejen vědomě ignoruje závazný státní apel na moderní vzdělávání, ale že dokonce inovativní postupy aktivně blokují za využití nejrůznějších forem nátlaku a perzekuce.

Rámcový vzdělávací program tak řada škol zcela ignoruje a učitelé často frontálně předávají žákům absurdní množství odborného učiva, které jejich krátkodobou pamětí proteče bez jakéhokoliv efektu.

Takovýto způsob „výuky“ se dá považovat na základě nesčetné řady vědeckých výzkumů v oblasti kognitivní psychologie i psychologie učení téměř za pedagogický zločin. Žáky frustruje, vytváří v nich niternou nechuť k jakémukoliv vzdělávání obecně a neumožňuje rozvíjet klíčové dovednosti pro život v 21. století, jako je kreativita, soft skills, kritické myšlení či schopnost racionálně pracovat s informacemi.

N základě různých indicií a jednotlivostí se lze jen domnívat, co všechno k takovému stavu vedlo, protože relevantní statistická data neexistují. Jako významný faktor se zdá být autoritářská tradice českého školství kořenící snad až někde v 19. století, v militarismu pruské důstojnické školy. Neslučitelnosti takového přístupu s demokracií si byli vědomi někteří už v 90. letech, jak ukazuje například vynikající dokumentární film Škola demokracie Tomáše Škrdlanta.

Učitelé vnímající se jako nadřízení prosazují svou mocenskou autoritu vůči žákům, přičemž transmisivní výuka (učitel-vládce předává ústně informace pasivnímu žákovi-podřízenému) se zde stává účinným nástrojem disciplinace a nadvlády. Ostatně vzpomínky mnohých na školní léta jsou zcela prosyceny obrazy mocenského zneužívání učitelského postavení.

Hluboká konzervativnost českého školství podle některých možná souvisí s tím, že řada učitelů často spadá do psychologického typu „ochránce“ (nutno přiznat, že podle vědecky sporné teorie MBTI) zapáleně hájícího status quo a vyžadujícího tvrdé potrestání jakéhokoliv přečinu vůči řádu.

Dalším důležitým faktorem je hluboká, často na základě zkušenosti oprávněná a logická, nedůvěra českých učitelů vůči státu a ministerstvu, na základě čehož velké množství škol zcela odmítlo dobře míněnou (a v lecčems opravdu zásadně progresivní) kurikulární reformu jako „další zbytečné ministerské papírování, které je třeba nějak ošulit“.

Nutno podotknout, že ministerstvo školství aplikaci kurikulární reformy tragicky podcenilo a skoro absolutně ignorovalo vysvětlování a proškolování učitelů v efektivních pedagogických metodách. Připočteme-li zoufalé podfinancování českého školství a ostudné platy učitelů, objevuje se nám výbušná směs hrozící nenávratně poškodit budoucí generace.

Samozřejmě existuje stále se rozšiřující řada kvalitních a stále se zlepšujících škol, které vycházejí z moderních pedagogických východisek, jejichž cílem je plně rozvinutá osobnost žáka namísto stroječku na krátkodobou recitaci. Nicméně se ukazuje (i na základě výzkumů), že ona katastrofálně tradiční škola plná frontální výuky, biflování, autoritářství, ponižování, nadvlády a frustrace je stále výrazně většinovým trendem, zvláště v oblastech mimo velká města.

České školství je zatíženo strukturálními problémy, avšak zdá se, že konkrétní podoba vyučovací hodiny „řeknu ti-napiš si-řekni mi zpět-známka“ je problémem nejpalčivějším, protože se týká celé mladé generace teď a tady. Každým dnem, kdy mladí chodí do panoptikálního skanzenu současné školy „odtrpět si denně těch šest hodin“, ztrácí naše společnost ohromný kus potenciálu čelit chaotickému digitálnímu věku nepředstavitelně rychlé budoucnosti.

Parafrázuji, co jsem četl na sociálních sítích: „Chceme po osmnáctiletých, aby jako dospělí občané naší republiky kriticky analyzovali mediální sdělení, aby byli aktivní a společensky angažovaní, aby dokázali čelit propagandě, aby měli všechny ctnosti demokratického občana, aby byli svobodní, kritičtí, myslící, ekologicky uvažující, kulturní, solidární, soucitní, empatičtí, vnímající a nezávislí… a přitom jsme po nich ještě před měsícem nekompromisně vyžadovali, aby se přihlásili o dovolení, zda můžou jít na záchod.“

    Diskuse
    November 28, 2018 v 9.39
    Někteří žáci jsou frustrovaní konzervativní tradicí zřejmě natolik, že učitelku titulují oslovením: "pi*o"! Vím to osobně od jedné učitelky. Jenom si nejsem jistá, jestli se to tím kurikulárním vzděláváním změní.
    JK
    November 28, 2018 v 10.24
    Přístup učitele = přístup žáka
    Museli bychom posoudit ten konkrétní příklad. Ale ano - autoritářské vzdělávání, ve kterém jsou děti nuceny sedět tiše pasivně v lavicích a tupě zapisovat výklad učitele může vést k různým projevům vzpoury, nekázně, vulgarit a frustrace. Logicky.

    Učitelé, kteří učí respektujícím a didakticky vhodným způsobem problémy s kázní a respektem žáků nemají. Jedná se o základní didaktickou poučku - zábavná a aktivizující hodina = spolupráce a aktivita žáků. Samozřejmě existují různé výjimky.

    Já osobně jsem na gymplu s kamarády (na základě neskutečné frustrace z tupé ubíjející absurdity vzdělávání) začal sehrávat parodie učitelů, které byly často i za hranou. Nicméně primárně byla hodně hodně za hranou ona montypythonovská pseudovědecká "výuka".
    November 28, 2018 v 10.38
    Oni by někteří učitelé také dělali raději něco jiného než učili drzé děti.
    Jenže všichni se musíme nějak živit.
    JN
    November 28, 2018 v 11.39
    Tradiční herci
    prosazující svoji uměleckou autoritu vůči pasívnímu divákovi, se v procesu uměleckého sdělení stávají účinným nástrojem disciplinace a nadvlády. Vzpomínky mnohých diváků na četná divadelní představení jsou zcela prosyceny obrazy mocenského zneužívání hereckého postavení.

    Připočteme-li zoufalé podfinancování českého divadla a ostudné platy herců, objevuje se nám výbušná směs hrozící nenávratně poškodit celé budoucí generace diváků.

    Samozřejmě existuje stále se rozšiřující řada kvalitních a stále se zlepšujících divadelních scén, které vycházejí z moderních východisek, jejichž cílem je plně rozvinutá osobnost diváka. Jenže každým dnem, kdy diváci ještě chodí do panoptikálního skanzenu současného divadla „odtrpět si to představení“, ztrácí naše společnost ohromný kus potenciálu čelit chaotickému digitálnímu věku nepředstavitelně rychlé budoucnosti.

    Chceme po divácích, aby jako dospělí občané naší republiky kriticky analyzovali herecké sdělení, aby byli aktivní a společensky angažovaní, aby dokázali čelit i propagandě v hávu umění, aby měli všechny ctnosti demokratického občana, aby byli svobodní, kritičtí, myslící, ekologicky uvažující, kulturní, solidární, soucitní, empatičtí, vnímající a nezávislí… a přitom jim nechceme dovolit, aby si z hlediště svobodně odcházeli na záchod kdykoli je herecké výkony začnou nudit.
    IH
    November 28, 2018 v 11.43
    Všichni víme, že mezi lidem studentským a stavem profesorským (učitelským) vždy bylo, je a bude určité napětí a kolektivní střetávání. K takovému poznání nepotřebujeme znát Študáky a kantory Jaroslava Žáka.

    Při čtení textu Jiřího Karena mi přišly na jazyk (do prstů) dvě vzpomínky.

    Když ve třídě neustával při (frontálním, nikoli třeba bočním) výkladu neklid, obrátil se někdy postižený pedagog na neukázněného žáka s dotazem "Nechcete si sem stoupnout místo mě a dovykládat to?"

    Projev, chcete-li řeč, před větším množstvím posluchačů je dovednost, důležitá pro společenské uplatnění a demokratickou kulturu. Lze přitom říci, že rétory naše škola dosud dvakrát "neumí". Výklad v hodinách by neměl být pouhým prostředkem výuky znalostí, ale také, neméně, učení vykládat, ba v původním smyslu slova i řečnit.

    Někdy vyučující, když byl v defenzívě, jen suše konstatoval: "Já tady taky nemusím být." Ve skutečnosti ovšem třídu téměř neopouštěl, to zavánělo porážkou. Neodcházel-li učitel, resp. většinou učitelka, často třikrát starší než její "ovečky", během hodin na toalety, není až takový podiv, že tak činili velmi zřídka i žáci. Co bylo divného na tom, když omluvu skoro pošeptali vyučující(mu) a teprve pak opustili třídu? Až budou nynější sedmnáctiletí pracovat, nebudou zajisté leckdy odbíhat na WC, kdykoli se jim zamane (nemusí na to být jen pokladními v supermarketu, nebo řidiči metra).
    JP
    November 28, 2018 v 12.41
    Nebudete přecpávat prázdnými formulkami
    Přikázal jsem proto povolat vychovatele a řekl jim: "Vaším úkolem není zabíjet v lidských mláďatech člověka, ani dělat z nich mravence, kteří mají žít v mraveništi. (...)

    Nebudete je přecpávat prázdnými formulkami, nýbrž obrazy, které jsou nositeli struktur.
    Nebudete je sytit především mrtvými znalostmi. Ale ukujete jim styl, aby mohli věci uchopit.
    Nebudete jejich způsobilost posuzovat podle schopností, které snad projeví v tom či onom směru. Neboť nejdále dojde a nejúspěšnější bude ten, kdo nejvíc zápasil sám se sebou. Budete proto přihlížet především k lásce.
    Nebudete zdůrazňovat užitek. Ale lidskou tvorbu, aby určitý člověk hobloval své prkno poctivě a věrně, a on je pak ohobluje lépe."

    Tak toto nakazoval vychovatelům své mládeže Vládce, pečující o blaho a rozkvět své říše, v Exupéryho "Citadele".
    Ovšem ještě jednu věc nakázal Vládce svým vychovatelům: "Budete učit úctě, neboť ironie je věcí darmochleba a znamená, že byly zapomenuty tváře."
    JP
    November 28, 2018 v 13.4
    Reformní snahy a realita zkoušek
    Po tomto výletu do literární minulosti, jakož i literární fikce o moudrém Vládci návrat zpět do aktuální přítomnosti.

    Pane Karene, v mezičase se mi uzřejmilo, proč všechny Vaše snahy o reformu českého vzdělávacího systému nevyhnutelně musí narazit: protože zde stále ještě nakonec existuje systém přijímacích zkoušek.

    To znamená: ať jsou Vaše snahy o moderní výuku jakkoli progresivní, svým způsobem mají Vaši konzervativní kolegové přece jenom pravdu. Naprosto základním zájmem jak studenta dejme tomu střední školy, tak jeho rodičů, tak ale i celého učitelského sboru je to, aby tento žák respektive student

    1. úspěšně složil maturitu; a
    2. úspěšně složil přijímací zkoušky na vysokou školu.

    A ten zcela zásadní problém je ten: když Vy své žáky naučíte kreativnímu myšlení, ale nenaučíte je znát (zpaměti) ta obvyklá kvanta holých a nezáživných fakt - pak oni nevyhnutelně vyhoří jak u maturity, tak především u těch přijímaček na vysokou.

    I kdyby se totiž nakrásně podařilo dejme tomu v rámci jednoho gymnázia i ty maturitní zkoušky reformovat ve smyslu té moderní, kreativní výuky - je prakticky nemožné těm studentům zaručit, že na stejnou vstřícnost narazí i při přijímací zkoušce na vysokou školu.

    Takže opravdu ten jediný způsob, jakým by bylo možno kýženého cíle (tedy preferování kreativního myšlení nad mechanickým biflováním) by bylo to, kdyby se změnil celý systém zkoušek. A to sice kompletně v celém vzdělávacím systému, odzdola až po ty nejvyšší vzdělávací stupně.

    A to by bylo možné jenom:

    1. komplexní reformou veškeré vzdělávací soustavy, tedy příkazem ministerstva; ale zároveň ještě

    2. vynalezením zcela konkrétního modu, jak by bylo možno se u zkoušek vyhnout těm zcela mechanickým znalostem, ale zároveň pokud možno o b j e k t i v n ě přezkoumat (a klasifikovat) dovednosti zkoušených;

    3. k tomu by bylo zapotřebí p ř e v z d ě l a t všechny učitele (zkoušející) - kteří by sami museli být schopni toho kreativního myšlení, protože jedině tak by sami mohli být schopni posoudit, co dotyčný zkoušený skutečně ví a umí;

    4. a nakonec by za tím účelem bylo nutno přeměnit kulturní nastavení celé společnosti; neboť je systémově nemyslitelné, aby zde existovala na jedné straně společnost žijící v podstatě ryze mechanickým, duchovně nekreativním způsobem života - a aby se tu na straně druhé vytvořila nějaká vysoce specializovaná, exkluzivní skupina učitelů, kteří by se svým způsobem myšlení od zbytku společnosti naprosto dramaticky odlišovali, respektive ji přesahovali.

    Takže ještě jednou, pane Karene: při všech sympatiích pro Vaše snahy modernizovat a oživit způsob výuky, je to celkem zbytečným utrácením energie (a vlastních nervů), když se zlobíte na své učitelské kolegy, že zůstávají u starých, pohodlných metod. Jak řečeno - oni se v rámci stávajícího systému chovají vlastně naprosto racionálně, a dokonce ku prospěchu svých studentů. Neboť jak řečeno: dokud je systém (přijímacích) zkoušek založen na mechanických znalostech, dotud je pro žáky nevyhnutelně nutné si tyto znalosti osvojit, a je tedy přirozenou snahou učitelů jim tyto znalosti zprostředkovat.
    November 28, 2018 v 13.42
    Totéž platí i v jiném směru. Jestliže se všichni lidé musí nějak živit, musí nutně dělat práci, kterou si seženou a která je uživí, nikoliv práci, pro kterou mají schopnosti.
    JK
    November 28, 2018 v 16.26
    Odpovědi
    K diskuzi:

    Eva Hájková: problém není v tom, že dnešní děti jsou drzé a zkažené (na rozdíl od těch minulých dětí?). Problém je v tom, že dnešní děti jsou nuceny v rámci autoritářského systému sedět šest hodin v lavici a zapisovat si "učivo" (často už dávno překonané). Podle mého názoru jsou dnešní děti ještě poměrně překvapivě pokorné a poslušné, že tento systém snášejí. Měli by být radikálnější, domnívám se. Ve středním školství už se začínají organizovat (Česká středoškolská unie), to je vynikající.

    Jiří Nushart: vůbec nerozumím, co jste chtěl říct. Ta metafora by se dala využít tak, že škola právě NESMÍ být divadlo. Učitel nemá být aktivní herec a žáci pasivní diváci. Tak se nikdo nic nenaučí a výukový proces je k ničemu. Toto je podloženo řadou empirických výzkumů v kognitivní psychologii a psychologii učení. První publikace na toto téma začaly vychazet už v 60. letech (např. Jerom Bruner). Ano, velká část současného školství je v tomto pohledu nesmírně nezábavná a špatná absurdní fraška. Problém je, že "diváci" to musejí trpět povinně.

    Ivo Horák:
    - výklad je naprosto nevhodná výuková metoda (opět podloženo výzkumy). Někteří autoři však výklad připouštějí, doporučují max 6-7 minut ve 45 minutové hodině. Škola nemá být prostorem, kde mlčící žáci sledují rétorický exhibicionismus učitele. Jestli chcete rétoriku, běžte do nějakého konzervativního divadla, anebo si pusťe nějaké video z Youtube.
    - učitel a žák nesmí být válčící nepřátelé, nýbrž partneři ve vzdělávacím procesu
    - nutit mladé lidi "dovolovat se o možnost jít na záchod" není podle mého názoru hodnota, ke které bychom je měli v demokratické společnosti vést.

    Josef Poláček:
    - ano, máte pravdu. Už jsem o tom několikrát psal - stát na jedné straně pomocí zákona (tzv. RVP) vyžaduje progresivní výuku, zatímco na druhé straně tuto svou snahu sabotuje povinnými přijímacími zkouškami na střední a maturitou. To znamená, že učitel, který učí podle zákona, nepřipraví své žáky na přijímačky a na maturitu. Větší bizarnost aby člověk pohledal. Řešení musí být systémové - a to zrušit toto centrální testování.

    Na druhé straně - nedávno jsem si dělal takový malý průzkum přijmacích testů z češtiny na střední školy, protože mě neuvěřitelně dráždil ten důraz na strukturuální analytickou lingvistiku ve školách, která je absolutně nepřiměřená věku žákům a ještě je chaotická a vědecky kontradiktorní.

    Zjistil jsem, že pouze 30-40% je věnováno "biflovacím datům", zatímco zbytek se věnuje čtenářské gramotností. To znamená, že učitel, který vede žáky ke kritickému a kvalitnímu čtení namísto opakování padoplňkových vět anaforoepizeuxisových, daleko více zvyšuje pravděpodobnost žáka na úspěch u zkoušek.

    To znamená, že příjmačky na střední NENUTÍ zas tak moc (ale trochu samozřejmě ano) učitele býti učivo-reprodukujícím stroječkem. Z velké části si učitelé ten patologický systém "jak to má být" vytvářejí ve své hlavě.

    Testy jsou jenom z češtiny a matematiky. Tudíž všechny ostatní předměty základního školství v současném systému můžou (a musí podle zákona!) být svobodným bádáním a rozvíjením kompetencí. Pokud tam někdo diktuje krávoviny jako magnetofonová zombie, je to vina jenom a jenom toho učitele (případně konzervativního nastavení školy, které na něj tlačí).

    Ale jinak samozřejmě - centrální testy je nutno zrušit, centrální testy je nutno zrušit, centrální testy je nutno zrušit a ostatně soudím, že centrální testy je nutno zrušit :)
    + Další komentáře