V nedávné reportáži 168 hodin nevědělo 62 ze 100 studentů a studentek různých škol a oborů, co se stalo 28. října 1918. V reakci na to se, zejména od starších ročníků začala ozývat kritika dnešní mládeže a vzpomínky na staré dobré časy, kdy všichni všechno věděli a poslušně memorovali jednotlivá data a události.

Za posledních sto let prošly české země dramatickým vývojem; obměnily se generace i jejich chování a zvyky, svět kolem nás je téměř k nepoznání. Vzdělávací systém se však nijak zásadně nezměnil. Problém není v přirozené obměně generací, problém je, když se spolu s nimi nemění instituce a systém.

Proč? Ve společnosti chybí vůle. Všichni se tváří, jako by se školství týkalo jen učitelů a učitelek nebo žáků a žákyň. Ti ostatní mají školu za sebou a nevidí důvod, proč by se jím zabývali. Ignorujeme celospolečenskou důležitost školství. Žáky a žákyně zajímá v dějepise ponejvíce moderní historie, při výuce se jí přitom věnuje jen málo času.

↗

Za starých dobrých časů všichni všechno věděli a poslušně memorovali data a události. Repro DR

Kdyby žáci a žákyně věděli, proč a za jakých okolností Československo vzniklo, a dějiny jim přitom byly vykládány v mezinárodních souvislostech místo nezábavného monologu založeného na datech, třeba by i věděli, kdy se tak stalo. Podle zprávy České školní inspekce z roku 2016 se však v hodinách dějepisu fakta o historii „naučilo“ 70 procent žáků a žákyň, pochopit současnou situaci ve světě se ale naučilo jen asi 37 procent z nich a vést dialog s pomocí argumentů pouhých 10 procent.

Význam a cíle výuky dějepisu si neuvědomují ani na školách. Chybí motivace. Podle výše zmíněné zprávy je pro 42,6 procenta ředitelů a ředitelek středních a základních škol prioritním cílem výuky dějepisu „vést žáky k hrdosti na svou vlast“. „Pochopit instituce a stav současného světa“ pak za  jednu z priorit považuje pouhých 22 procent ředitelů a ředitelek.

Formulaci „vést žáky k hrdosti“ nemůžu dostat z hlavy. Má-li nás školství vést k schopnosti uchytit se v dnešním světě, je mi hrdost na vlast úplně k ničemu. Z hrdosti na svou vlast se člověk ani nenají, ani se s ní nedá platit nájem, natož aby mě hrdost na vlast dostala na vysokou.

Vzdělání a vzdělanost dávala vždycky věci do pohybu. V následujících několika desítkách let čekají lidstvo mnohé výzvy. Společnost bude celosvětově v čím dál větší míře čelit klimatické změně, válkám, nárůstu pravicového populismu. O další ekonomické krizi už se přestalo pochybovat. A je zcela jasné, že má-li naše společnost přežít, musí se zásadně změnit. Věci se musejí dát do rychlého pohybu. A tahle změna může začít změnou vzdělávacího systému.