V Brně se v současnosti dosti intenzivně diskutuje o tom, co se dá očekávat od nové magistrátní koalice, zejména ohledně rezidentního parkování a také ve věci sociálních projektů v oblasti bydlení. Stranou pozornosti zatím stály její plány týkající se školství.

To, co se lze dočíst v koaliční smlouvě nového vedení města, je poměrně znepokojující a naznačuje, že se nové vedení rozhodlo — alespoň v oblasti školství — pro směr, který nebude progresivní. Naopak. Dokonce půjde proti tomu, co se v oblasti základního vzdělávání na celostátní úrovni prosazuje.

Podívejme se, co je uvedeno v koaliční smlouvě: „Budeme podporovat různorodé směřování a specializace základních škol…“, což je ve značném rozporu se závazky Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020 (viz strategická priorita č. 3 neumožňovat formální diferenciaci vzdělávacích cest na nižších stupních vzdělávání). Text koaliční smlouvy v tomto směru dokonce přitvrzuje: „Umožníme a podpoříme finanční spoluúčast sdružení rodičů a dalších subjektů na zvyšování kvality výuky.“

Vnější diferenciace veřejných základních škol, a nechme nyní záměrně stranou víceletá gymnázia, se už v Brně léta děje. Prokazují to údaje o spádové turistice a také praxe tak zvaných výběrových tříd. Podporovat či prohlubovat další diferenciaci, a to například „prostřednictvím finanční spoluúčastí rodičů na zvyšování kvality výuky“ znamená značnou hrozbu socioekonomické a také etnické selekce dětí.

Nenechme se zmást tvrzením, že jde jen o umělý problém a náš školský systém je přece z hlediska rovných příležitostí zcela v pořádku neboť nabízí řešení ve smyslu nabídky škol jak pro nadanější, tak škol pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami či jinak atypické děti.

Problém je v tom, že jakákoli časná selekce má tendenci koncentrovat děti dle sociálního prostředí rodiny, a nikoli dle učebních schopností. Škola namísto toho, aby dorovnávala vzdělávací příležitosti a rozvíjela schopnosti dětí, v podstatě je již při vstupu do vzdělávání selektuje.

Nejzávažnějším problémem pak je, když tento efekt rodinného zázemí na následnou vzdělávací kariéru je nastartován již výběrem základní školy. Česká republika se již tradičně počítá v Evropě mezi země, kde sociální původ jedince výrazně ovlivňuje jeho dosažené vzdělání, na což mimo řady sociologických studií upozorňuje i nejnovější zpráva OECD.

↗

Dát všem dětem rovné šance na vzdělání bez ohledu na jejich etnický a sociální původ je jedním ze základních rysů vyspělých demokratických společností. Repro DR

Novela školského zákona o společném neboli inkluzivním vzdělávání má přitom řešit právě problém vysoké míry selektivity vzdělávání již na úrovni základních škol. O věci se teď znovu mluví, a to především kvůli aktuálním výpadům prezidenta České republiky.

Připomeňme si, že inkluzivní pojetí vzdělávání není jen náhodou klíčovou prioritou jak v českém kontextu, tak v širším mezinárodním měřítku. Z pohledu jedince znamená více spravedlnosti, neboť usiluje o to, aby každé dítě mělo stejnou šanci ve vzdělávacím systému, která nebude ovlivněna jeho sociálním — či rodinným — původem.

K tomu, abychom viděli výhody inkluze z pohledu společnosti, stačí uvést příklad skandinávských zemí. Těm se v průběhu dvacátého století podařilo značně eliminovat nerovnosti v přístupu ke vzdělávání, přičemž víme, že se jedná o země s vysokou mírou důvěry obyvatel ve vlastní instituce, politicky konsolidované, ekonomicky vyspělé a patřící z hlediska kvality života k nejrozvinutějším.

Političtí představitelé skandinávských společností již dávno pochopili, že plýtvat talenty se nevyplácí. V nové brněnské radě bude mít oblast školství na starost KDU-ČSL. Petr Hladík, jednička na kandidátce za tuto stranu na brněnský magistrát, a zároveň kandidát za Brno-sever v letošních komunálních volbách, musí velmi dobře vědět o existenci tak zvaných zbytkových tříd či škol v Brně. Městská část Brno-sever, podobně jako Brno-střed, čelí problému etnické diferenciace svých škol nejvýrazněji.

Nová brněnská koalice se evidentně rozhodla daný problém ignorovat. Naopak se zdá, že jej bude chtít prohlubovat. Nesdílí myšlenku, že veřejné základní školství má být dostupné ve stejné kvalitě všem dětem bez ohledu na jejich etnický či sociální původ. Podle její koaliční smlouvy můžeme v Brně naopak očekávat podporu zvýšení nerovností ve vzdělávání podle sociálního a etnického původu.

Politice rovných vzdělanostních příležitostí se Brno vzdaluje. Otázkou pak je, zda nové vedení Brna bude prosazovat záměry, které jdou proti celostátní strategii vzdělávání, zcela záměrně anebo „jen“ z nevědomosti o všech sociálních a ekonomických důsledcích, které takový přístup má pro blízkou budoucnost.