Dnešní díl pátrání věnuji první a nejpravděpodobnější hypotéze o Silvestrově smrti. Podle ní se stal jednou z asi dvou set padesáti obětí masakru v singapurské Alexandřině nemocnici.

O této variantě se v různých materiálech mluví nejčastěji, celkem pětkrát. Tady je řadím chronologicky, podle data jejich napsání:

1. Vyprávění The story of Batamen in Malaya, které vyšlo v říjnu 1945 v podnikových novinách Batanagar News, obsahuje tuto informaci: „Jen obtížně bylo možné zjistit kdo a kolikrát byl raněn. Raněni byli Kožušníček, Vítek a Němec. Němec byl dopraven do nemocnice v Singapuru. Když Japonci nemocnici obsadili, se zvířeckou brutalitou všechny raněné, i Němce, zavraždili na jejich lůžkách.“ Text článku sepsal šéfredaktor novin Jan Baroš na základě vyprávění, které slyšel od prvních dvou singapurských baťovců, jimž se po osvobození podařilo dostat se do Indie - Bohmana a Jedovnického.
2. Dopis Pavla Ambrože, Silvestrova kolegy rodině, jenž je datován 21. prosince 1945, uvádí: „Asi tři dny před okupací Singapore Japoncama byl raněn a převezen do polní nemocnice. Po pádu Singapore (15. 2. 1942) jsem jej hledal ve všech nemocnicích, ale nenašel jsem jej. Nyní, když Angličani znovu okupovali Singapore, shledal jsem ve vojenských seznamech, že je veden v seznamu jako nezvěstný.“
3. Dopis Antonína Jugase rodině datován 22. ledna 1946 uvádí: „Jen od ostatních našich lidí dozvěděli jsme se až po kapitulaci, že Váš syn byl raněn a odvezen do nemocnice. Od té doby již o něm nikdo více neslyšel, peklo se v tu dobu převalilo přes Singapur."
4. Josef Vyhnálek, Silvestrův kolega a přítel, ve svých vzpomínkách sepsaných dlouho po válce, v říjnu 1966, zmiňuje toto: „Silva Němec, rodák od Brna, při bombardování našich pozic na začátku války byl zraněn. Byl převezen do nemocnice na Alexandra Road. Za několik dní Japonci obsazovali tuto nemocnici. Veškerý personál, ošetřovatelé, lékaři a i pacienti byli postříleni. Silva Němec mezi nimi.“
5. Marie Bohmanová, dcera Matěje Bohmana, jednoho ze singapurských Baťovců, v nevydané pasáži svého životopisu Sakra saheb píše: „Larry Kent [dřívějším jménem Ladislav Kvapil - poznámka JB], někdejší obyvatel Singapuru, vzpomínal na to, že mezi pacienty chladnokrevně zavražděnými na jejich lůžkách byl i český chlapec.“

Krajané na Dálném východě

Na podobné informace o smrti Silvestra v singapurské nemocnici můžeme kromě toho narazit v několika článcích, které pro Zlínský deník napsal v 90. letech dnes již zesnulý historik Emil Máčel. I on však, podobně jako Procházka, čerpal z již uvedených původních pramenů. Jím publikované informace tedy této hypotéze nepřidávají na váze.

Docela zásadní dokument, který mi původně poskytl Jonathan Moffatt ze Spolku přátel malajských dobrovolníků, je tato strana ze seznamu nezvěstných vojáků ze Singapuru. Je na ní unikátní záznam o Silvestrovi!

Dočítáme se, že Silvestr byl ošetřen nebo hospitalizován 11. února 1942, když utrpěl shell-shock, a že se stal nezvěstným před 15. únorem 1942.

Shell-shock není přímé tělesné zranění, ale posttraumatická stresová porucha způsobená blízkým výbuchem dělostřeleckého granátu. Chudák Silvestr, který do Singapuru odjížděl ve svých devatenácti letech, patrně v Československu ani neabsolvoval základní vojenskou službu.

Jeho jedinou přípravou na válku tak byla cvičení dobrovolnických singapurských sborů. Soustředěná dělostřelecká palba, kterou Japonci v únoru zasypávali pozice obránců Singapuru, musela pro něj být děsivá. Informace nalezené v tomto záznamu jsou v souladu s výše citovanými svědectvími, totiž že Silvestr byl zraněn několik dní před pádem Singapuru, když byly dobrovolnické oddíly SSVF vystaveny těžké dělostřelecké palbě.

Nevíme, jestli kromě šoku utrpěl ještě i další zranění. Po ošetření 11. února se pak mohl obratem vrátit ke své jednotce - to v případě posttraumatického šoku není příliš pravděpodobné, ale vyloučit se to nedá, zvlášť když Vyhnálek vzpomíná, že spolu se Silvestrem útočili na kopcích Pasir Panjang, kde hlavní boje probíhaly teprve 12. a 13. února. Pokud tam pak utrpěl další zranění, je prakticky jisté, že by byl odvezen právě do Alexandřiny nemocnice, protože ta se nacházela této lokalitě nejblíž.

Alexandřina nemocnice

Ať už byl ale Silvestr hospitalizován s jakýmkoliv zraněním, s největší pravděpodobností by v Alexandřině nemocnici skončil v každém případě. Tehdy se ještě jmenovala Britská vojenská nemocnice a byla vyhrazena raněným právě z britských oddílů (kromě ní v Singapuru byly ještě nemocnice indická, australská a další).

A pokud byli, jak vyprávějí svědkové, spolu se Silvestrem v bojích zraněni i Kožušníček a Vítek, umístěni by v ní byli společně. To také do příběhu celkem zapadá, protože právě tihle dva se tam pak mohli stát očitými svědky Silvestrovy vraždy během masakru. Od nich se to poté v zajateckém táboře dozvěděl celý zbytek československé komunity.

Britská vojenská nemocnice byla dokončena roku 1938, tedy krátce před válkou a stojí dodnes. Je to velkorysá koloniální stavba, která ve své době nabízela moderní prostředí a vybavení. Nachází se na vyvýšeném místě, obklopená zahradou a menšími budovami, které patří k jejímu komplexu.

Masakr podle Petera Brutona

Musím se vám svěřit s tím, že tahle kapitola je jednou ze tří, s nimiž jsem se dosud nejvíc potýkal. V tomto případě proto, že mě od přečtení podrobného popisu masakru pronásleduje hrůzný pocit, že něcím takovým možná chudák Silvestr musel projít.