Po přečtení dopisu od Pavla Ambrože z prosince 1945, který zmiňoval možnost, že Silvestr může být stále naživu v některém ze  zajateckých táborů, rodina na jihomoravském venkově v rámci svých možností zahájila pátrání.

Z korespondence roku 1946 se dochovala i kopie odpovědi rodičů Němcových Pavlu Ambrožovi, zaslaná do Batanagaru krátce po Novém roce dne 12. ledna 1946. Batanagar vznikl jako městečko, které v Indii vybudovala firma Baťa roku 1934, kdy zde otevírala novou továrnu na výrobu kožených bot. Dnes je součástí širšího předměstí Kalkaty. Společenství baťovců v Batanagaru i jeho role při dokumentování osudu krajanů na Dálném východě stojí za samostatné pojednání, k němuž se časem snad také dostanu.

„Vaším milým dopisem ze dne 21. prosince 1945 způsobil jste nám nesmírnou radost jednak proto, že jsme se dozvěděli něco bližšího o našem synovi, jednak proto, že jste nám vlil aspoň trochu naděje do našich srdcí, že snad přece jenom žije. […] Snad nám nebudete zazlívat, když Vás poprosíme, abyste nám zaslal ještě dalších pět fotografií, abychom mohli podělit všechny z rodiny a jeho známé“.

Silvestrův otec také prosí o jakékoliv další zprávy a zve pana Ambrože, bude-li mít cestu, na návštěvu do Vémyslic, aby si o Silvestrovi mohli osobně pohovořit. Ambrož z Indie odepisuje již zanedlouho a přikládá čtyři vyhotovení fotografie i originální negativ. Ke krátké věcné zprávě připisuje milý dovětek, který stojí za ocitování:

„Prosím, nezlobte se, že Vám tyto dopisy píši obchodním stylem, ale já nemám vlohy pro psaní soukromých dopisů. Moje matka mně to stále vyčítá.“

Vedoucí pobočky firmy Baťa odpovídá

Už 2. ledna 1946 píše Silvestrův otec také rovnou do dalekého Singapuru Antonínu Jugasovi, který vede tamní pobočku firmy Baťa. Odvolává se na domnělou zprávu, že Silvestr zahynul:

„Snad pochopíte staré rodiče, kteří nechtějí uvěřiti této pro ně tak bolestné zprávě, a že se proto chápou každé příležitosti, aby tato zpráva byla buď potvrzena a nebo prohlášena jako klamná.“

Jugas odpovídá koncem ledna poměrně dlouhým dopisem, který obsahuje několik nových podrobností o Silvestrově zařazení do obrany Singapuru. Zmiňuje rovněž některé kroky, které v pátrání sám podnikl:

„Váš syn, stejně jako i všichni naši ostatní dobrovolníci od nás, narukoval dne 4. prosince 1941 a byl přidělen k obrněným vozům (B company) jako voják číslo 13779. Až do konce ledna 1942 měli jsme o všech pravidelné zprávy, ale od doby, kdy započal boj o ostrov Singapore, všechna hlášení ustala. Jen od ostatních našich lidí dověděli jsme se až po kapitulaci, že Váš syn byl raněn a odvezen do nemocnice. Od té doby již o něm nikdo více neslyšel, peklo se v tu dobu převalilo přes Singapore. Trvalo téměř celý týden, než se po jednom objevovali — všichni otrhaní, špinaví, vyčerpaní, ale už ne všichni, jak jsme je očekávali.