Nedávno jsem se rozhodl začít psát příležitostný blog o pátrání po informacích a dokumentech souvisejících se životem a smrtí mého prastrýce Silvestra Němce.

V roce 1939 jej firma Baťa vyslala ze Zlína do své pobočky v Singapuru. Tam jej na konci roku 1941, po útoku na Pearl Harbor, zastihla válka. Narukoval jako dobrovolník a účastnil se obrany Singapuru před japonskou invazí. Během pádu Singapuru v únoru 1942 pravděpodobně zahynul, i když jisté je jen to, že jeho stopy tam končí a on se po válce už nikdy nevrátil.

Pro jeho rodinu v jihomoravských Vémyslicích to byla velmi traumatizující událost. Rodiče nejenom že ztratili mladého syna, ale ani po válce se nedozvěděli skoro nic o jeho osudu. Úředně byl prohlášen za mrtvého na základě oznámení britského ministerstva války.

Po válce pak britská vláda v roce 1951 přiznala rodině malé odškodnění, vyčíslené na základě seznamu ztraceného Silvestrova majetku. Venkovské rodině se ale ze zahraničí nakonec dostal jen zlomek očekávané částky, a ani prosebné dopisy úřadům na tom nic nezměnily. Pocit, že je někdo ošidil i o Silvovu pozůstalost, pak jen prohloubil zklamání, beznaděj a hořkost rodičů i sourozenců Němcových.

Patrně i proto se o „Silvovi“ a jeho příběhu v rodině skoro nemluvilo. Moje máma ho nikdy nepotkala: zmizel tři měsíce předtím, než se narodila, a navíc deset tisíc kilometrů daleko. Já sám si z dětství matně vzpomínám jen na sporadickou zmínku jeho jména, to když babička — Silvestrova sestra — šla položit věnec k pomníku obětí Druhé světové války, který stojí „na městečku“ čili v centru obce. Mezi jinými je na něm vyryto i Silvestrovo jméno.

Ačkoliv jsem čas strávený během dětství a mládí na vesnici u babičky miloval, Silvestr Němec pro mne býval jen abstraktním jménem vztahujícím se ke vzdálenému a neurčitému příběhu babiččina bratra, který zahynul v podobně abstraktní dálce někdy během války.

Z hlediska „velkých dějin“ není Silvestrův příběh nijak výjimečný. V pekle Druhé světové války podobně padly nebo zmizely statisíce a miliony dalších. Silvestr bránil Singapur jako dobrovolník v hodnosti vojína, jeho role v boji byla krátká a patrně nevynikla nějakým mimořádným hrdinstvím.

Kdybych býval začal pátrat před dvaceti lety, mohl jsem mít ještě naději najít přímé svědky a zaznamenat jejich vzpomínky. Dnes je bohužel na pátrání po žijících pamětnících tehdejších událostí pozdě. Zmapováním a zdokumentováním dnes již téměř zapomenutého příběhu bych ale chtěl aspoň trochu přispět k oživení Silvestrovy památky: v rámci rodiny i mezi těmi, kdo se o něm díky mému psaní dočtou.

Nedělám si naději, že se historické události podaří zcela objasnit. Jsem ale stejně tak zvědav i na setkání s lidmi a institucemi, na které cestou narazím, a které se tak stanou součástí příběhu nového: odehrávajícího se dnes, pětasedmdesát let od Silvestrova pravděpodobného úmrtí, avšak rovněž s otevřeným koncem.

Vyrážím na objevitelskou cestu, o které zde budu občas sdílet zprávy. Za váš zájem, povzbuzení nebo radu předem děkuji.