Znovuobjevování Silvestrova příběhu začalo letos v únoru, téměř přesně pětasedmdesát let od jeho předpokládané smrti, aniž by tohle výročí bylo součástí nějakého záměru. Zpětně se ukazuje, že je to první z více podivných náhod, které mne už při pátrání potkaly.

Při návštěvě vlasti a příbuzných mi máma přinesla složku se starými rodinnými dokumenty. Věděla, že se od loňského roku trochu snažím zmapovat náš rodokmen, takže staré oddací a úmrtní listy přijdou vhod. Ukázalo se však, že mezi papíry jsou rovněž dva tucty písemností, které se vztahují přímo k mému zapomenutému prastrýci.

Jeden jeho dopis z března 1939, který napsal domů po příjezdu do Singapuru. A pak už jen několik dopisů od tří jeho tamních přátel a kolegů z firmy Baťa, kteří se po válce snažili podat rodině informace o Silvestrově osudu, které jim byly známy — popisují v nich, jak ho sami hledali, a vzpomínají, kdy jej viděli naposledy.

Pan Pavel Ambrož v prosinci 1945 píše:

„Byl jsem s Vaším synem S. Němcem zaměstnán u fy Baťa Shoe Co. Ltd., v Singapore. Byli jsme přátelé. Oba jsme byli dobrovolníky Singapore Volutneer Forces a když vypukla Japonská válka, byli jsme mobilizováni a zařazeni do Britské armády v Singapore. Já jsem byl jako kulometčík; Váš syn byl u obrněných automobilů.

Asi tři dny před okupací Singapore Japoncama byl raněn a převezen do polní nemocnice. Po pádu Singapore (15. 2. 1942) jsem jej hledal ve všech nemocnicích, ale nenašel jsem jej. Nyní, když Angličani znovu okupovali Singapore, shledal jsem ve vojenských seznamech, že je veden v seznamu jako nezvěstný.