Pátrání po Silvestrovi: Konec nadějí
Jan BeránekV předchozích dílech byl Jan Beránek při svém pátrání v archivních materiálech svědkem nadějí, které rodina Němcových ohledně svého zmizelého syna Silvestra chovala. O rok později již však bylo vše jinak.
Zatímco dochovaná korespondence z roku 1946 ukazuje, jak se rodina Němcových zoufale snažila dopátrat osudu svého zmizelého syna, o rok později už přicházely dopisy s nemilosrdným poselstvím — Silvestr se ani po osvobození neobjevil a byl úředně prohlášen za mrtvého. Naděje vzbuzené v roce 1945 se tedy ukázaly jako plané.
První nacházíme psaní od britské vlády na počátku července 1947 z Londýna, v němž zástupce ministra zahraničních věcí odpovídá Silvestrově mámě Františce Němcové:
„S odkazem na Váš dopis z 22. května týkající se osudu Vašeho syna, vojína Silvestra Němce, mne pan ministr Creech Jones požádal, abych Vám s lítostí sdělil, že koloniální správa nemá více informací než to, že [Silvestr] byl registrován jako nezvěstný dne 15. února 1942... “
Silvestrův otec vzápětí tento dopis přeposlal panu Josefu Vyhnálkovi, Silvestrovu spolupracovníku a blízkému příteli ze Singapuru. Pan Vyhnálek byl mezi několika lidmi z firmy Baťa, kteří se po válce s rodinou Němcových spojili. Málo vzdělané rodině z moravského venkova pomáhal zejména vyřizovat úřední záležitosti v zahraničí.
Silvův táta na zadní stranu připsal inkoustovou tužkou srdceryvný vzkaz, který mi vhání slzy do očí pokaždé, když se na něj podívám:
„Pane Vyhnálek, srdečně Vás zdravíme a zasíláme Vám tento dopis, co jsme dostali z Londýna. Přečetl nám ho jeden profesor, který je na letním bytě ve Vémyslicích. Máme psat ještě Governorovi, ostatní se dočtete v dopise, co a jak máme dělat. Pane Vyhnálek, všechno (přeškrtnuto) to bude marné, naše hledání a psaní, ten náš Sylva drahý je jistě nebožtík!!!“
Zanedlouho — 17. července 1947 — vystavuje správa singapurského guvernéra Silvestru Němcovi úmrtní list.
Není jisté, zda tak činí v reakci na dotazy z Londýna a z Vémyslic, nebo prostě z vlastní iniciativy v souvislosti s tím, že už uběhly téměř dva roky od osvobození Singapuru (září 1945) a Silvestr se dosud nikde neukázal.
Singapurský úřad však zjevně sám nemá více informací a vychází pouze z úředního faktu, že Silvestr je nezvěstný. Dokládá i nejistota ohledně toho, kdy a kde Silvestr zemřel. Oficiální úmrtní list doslova uvádí:
„Na základě záznamů ministerstva se předpokládá, že vojín Silvestr Němec [sloužící u jednotky SSVF], Čechoslovák mužského pohlaví žijící dříve v Singapuru, zahynul v Singapuru nebo okolí, a to přibližně 15. února 1942 v důsledku japonské invaze do Singapuru.“
Rovněž z léta 1947 pak pochází zásadní svědectví v dopise od pana Vyhnálka. Vyplývá z něj, že to byl možná on, kdo Silvestra naposledy spatřil, a to během prudkých bojů na hřebeni Pasir Panjang poblíž jižního pobřeží singapurského ostrova. Ty probíhaly zejména 13. a 14. února 1942.
Pan Vyhnálek odkazuje rodinu na úmrtní list singapurského úřadu a dodává:
„Toto je zpráva z úředního pramene, já Vám mohu dodat k tomu jenom to, že naděje, že on žije, je velmi malá, jelikož je téměř již dva roky po válce a ještě se nepřihlásil. Je to velmi smutná zpráva, rád bych Vám dal podrobnosti jeho smrti, kdyby mně byly známé. Bohužel nevím nic jiného, než co jsem Vám sdělil při Vaší návštěvě ve Zlíně.
Pamatuji se dobře, jak jsme útočili na Japonce, [Silvestr]byl velmi bledý, a tak se mi zdálo, jako by již něco cítil, že se něco stane. To bylo, když jsme útočili na horu CAP [správně Gap] blízko Pasir Panjang v Singapůru, když dostali jsme se asi do poloviny, tisíce létadel nás zpozorovaly a co byl následek, že jsme byli silně bombardováni a mašínkvérováni. Při tom bombardování jsme se rozprchli do gumovníkových plantáží, a to bylo naposledy, co jsem Vašeho Sylvu viděl. Celou dobu v zajetí jsem se domníval, že se mu podařilo dostati se do Indie nebo Austrálie, ale bohužel po osvobození jsem se dozvěděl, že nic není o jeho osudu známo.“
Pokud vím, nic dalšího se už ani později rodina o Silvestrově konci nedozvěděla.
Pan Vyhnálek, jak můžeme už z dopisu soudit, byl rozeným vypravěčem. Své vzpomínky zaznamenal i jinde a díky nim se ještě dopátráme dalších zmínek nejen o Silvestrovi, ale zejména o boji o Singapur i o událostech během jeho japonského zajetí.
Objevy z archivu v Klečůvce
Mezitím mě moje vlastní pátrání, jak jsem již psal minule, zavedlo do Zlína. Hned několik kontaktů mi doporučovalo obrátit se na doktora Marka ze Státního archivu v Klečůvce u Zlína.
Napsal jsem tam tedy dotaz a zhruba po týdnu mi přišla odpověď, pozoruhodná nejen formálním stylem, ale zejména detailním obsahem. Cituji z něj:
„Vážený pane Beránku,
děkujeme za Váš dotaz z 14. března 2017 týkající se Silvestra Němce, zaměstnance firmy Baťa, padlého v Singapuru 12. 2. 1942.
K Vaší žádosti Vám sdělujeme následující:
Prohlédli jsme inventáře tzv. Baťovských fondů, bohužel jméno Silvestra Němce v nich nefiguruje, jeho zaměstnanecká karta se nedochovala.
Současně jsme v souvislosti s jeho dohledáním prověřili dostupné seznamy a katalogy s vybranými baťovskými zaměstnanci. Konkrétně se jednalo o jedenáct tzv. Osobních katalogů obsahujících biografické a profesní záznamy o 1100 zaměstnancích vytipovaných pro další kariérní postup (Zdroj: Fond Baťa, a. s., Zlín, sign. II/2 — Osobní oddělení, kart. 1053, inv. č. 89—93 a kart. 1054, inv. č. 94—99) a dále o bloky Zaměstnanců na vzestupu, ve kterých se nacházejí fotokopie personálních karet (Zdroj: Fond Baťa, a. s., Zlín, sign. II/2 — Osobní oddělení, kart. volný, inv. č. 78—81). Bohužel v těchto seznamech se jméno Silvestra Němce rovněž nevyskytuje.
Konečně jsme prohlédli tzv. Seznam zaměstnanců v zahraničí obsahující záznamy se základními profesními, osobními a kvalifikačními údaji o osobách vyslaných před zahájením druhé světové války nebo krátce po jejím vypuknutí z pověření zlínského vedení do zahraničních poboček koncernu, kteří v zahraničí v době sestavování soupisu v roce 1944 ještě stále pobývali (Zdroj: Fond Baťa, a. s., Zlín, sign. II/2 — Osobní oddělení, kart. volný, inv. č. 74). V nich se již jeho jméno vyskytuje.
V tomto seznamu se již jméno Silvestra Němce vyskytuje a nese tyto údaje:
Příjmení a jméno: Němec Silvestr
Datum narození: 20. 10. 1919
Rodinný stav v době odjezdu: svobodný, bezdětný
Vzdělání, vyučení: obchodní škola, bez vyučení
Nástup k firmě Baťa: 21. 9. 1936
Pracovní pozice před odjezdem: prodavač
Datum a cílové místo přesunu (město, stát): 31. 12. 1938. 1939, Singapore Str. Settlement
Pracovní pozice v místě přesunu: pedikér
Kontaktní adresa: Němec Silvestr, Vémyslice 23, okr. Moravský Krumlov — otec
Po válce byly k jeho záznamům rukou připsány čtyři informace: 1) „Na dotaz odpovězeno, že po zjištění budeme informovat.“; 2) „Pan Lachs sděluje, že v r. 1943 byl v Singapuru.“; 3) „Zpráva Baťa, Batanagar přes Baťa Limited Londýn — P. Němec, který utrpěl vážné zranění, když bojoval v Singapuru, měl prý být zabit, když Japonci okupovali nemocnici, ve které se nacházel jako pacient.“; 4) „Zabit při akci v Singapore — dle telegramu od Jugase.“
(Zdroj: Fond Baťa, a. s., Zlín, sign. II/2 — Osobní oddělení, kart. volný, inv. č. 74)“
Pan Marek pak v dopise ještě doporučuje, kde a jak mohu pátrat v archivech dál.
Musím říct, že mi to vzalo dech. Vždyť kdo by dnes čekal od státní instituce takto pečlivě a podrobně zpracovanou odpověď na poměrně obecný dotaz, jestli v archivech nejsou nějaké dokumenty firmy Baťa, které by mohly obsahovat informace o mém prastrýci?
Díky tomu se také dozvídám několik nových, mně dosud neznámých údajů: Silvestrovo přesné datum narození, kdy Silvestr nastoupil k firmě Baťa a že tam pracoval jako prodavač, i to, kdy odcestoval do singapurské pobočky (na Silvestra roku 1938!) a o funkci pedikéra. A mimořádně cenné jsou pak také čtyři dodatečné poznámky.
To mne samozřejmě nesmírně povzbudilo, takže jsem zařadil návštěvu zlínského archivu do programu mé cesty do vlasti, kterou jsem plánoval na konec dubna v době, kdy mají mé děti v Amsterdamu, kde nyní žijeme, týden prázdnin.
O mé dubnové návštěvě Zlína i Silvestrových rodných Vémyslic podám zprávu příště.