Po přečtení dopisu od Pavla Ambrože z prosince 1945, který zmiňoval možnost, že Silvestr může být stále naživu v některém ze  zajateckých táborů, rodina na jihomoravském venkově v rámci svých možností zahájila pátrání.

Z korespondence roku 1946 se dochovala i kopie odpovědi rodičů Němcových Pavlu Ambrožovi, zaslaná do Batanagaru krátce po Novém roce dne 12. ledna 1946. Batanagar vznikl jako městečko, které v Indii vybudovala firma Baťa roku 1934, kdy zde otevírala novou továrnu na výrobu kožených bot. Dnes je součástí širšího předměstí Kalkaty. Společenství baťovců v Batanagaru i jeho role při dokumentování osudu krajanů na Dálném východě stojí za samostatné pojednání, k němuž se časem snad také dostanu.

„Vaším milým dopisem ze dne 21. prosince 1945 způsobil jste nám nesmírnou radost jednak proto, že jsme se dozvěděli něco bližšího o našem synovi, jednak proto, že jste nám vlil aspoň trochu naděje do našich srdcí, že snad přece jenom žije. […] Snad nám nebudete zazlívat, když Vás poprosíme, abyste nám zaslal ještě dalších pět fotografií, abychom mohli podělit všechny z rodiny a jeho známé“.

Silvestrův otec také prosí o jakékoliv další zprávy a zve pana Ambrože, bude-li mít cestu, na návštěvu do Vémyslic, aby si o Silvestrovi mohli osobně pohovořit. Ambrož z Indie odepisuje již zanedlouho a přikládá čtyři vyhotovení fotografie i originální negativ. Ke krátké věcné zprávě připisuje milý dovětek, který stojí za ocitování:

„Prosím, nezlobte se, že Vám tyto dopisy píši obchodním stylem, ale já nemám vlohy pro psaní soukromých dopisů. Moje matka mně to stále vyčítá.“

Vedoucí pobočky firmy Baťa odpovídá

Už 2. ledna 1946 píše Silvestrův otec také rovnou do dalekého Singapuru Antonínu Jugasovi, který vede tamní pobočku firmy Baťa. Odvolává se na domnělou zprávu, že Silvestr zahynul:

„Snad pochopíte staré rodiče, kteří nechtějí uvěřiti této pro ně tak bolestné zprávě, a že se proto chápou každé příležitosti, aby tato zpráva byla buď potvrzena a nebo prohlášena jako klamná.“

Jugas odpovídá koncem ledna poměrně dlouhým dopisem, který obsahuje několik nových podrobností o Silvestrově zařazení do obrany Singapuru. Zmiňuje rovněž některé kroky, které v pátrání sám podnikl:

„Váš syn, stejně jako i všichni naši ostatní dobrovolníci od nás, narukoval dne 4. prosince 1941 a byl přidělen k obrněným vozům (B company) jako voják číslo 13779. Až do konce ledna 1942 měli jsme o všech pravidelné zprávy, ale od doby, kdy započal boj o ostrov Singapore, všechna hlášení ustala. Jen od ostatních našich lidí dověděli jsme se až po kapitulaci, že Váš syn byl raněn a odvezen do nemocnice. Od té doby již o něm nikdo více neslyšel, peklo se v tu dobu převalilo přes Singapore. Trvalo téměř celý týden, než se po jednom objevovali — všichni otrhaní, špinaví, vyčerpaní, ale už ne všichni, jak jsme je očekávali.

Počátkem září 1945, ihned, jak jsme byli anglickou armádou osvobozeni, zajímali jsme se ihned o všechny, kteří v naší rodině scházeli. Dne 12. 11. 1945 dotazovali jsme se písemně na Vašeho syna v hlavním velitelství v Singapore a bylo nám taktéž písemně odpovězeno, že až do té doby, než obdrží Armádní oficiální hlášení, nemohou nám podat o něm žádné informace.

V důsledku toho nemohu Vám tedy ani já podat zprávu, ani kladnou, ani zápornou. Vedeme však v evidenci osud všech našich lidí a neopomenu Vás informovat, jakmile bude oficiální hlášení vydáno […]

Přiloženě zásílám Vám jednu fotografii, kterou jsem sundal z jeho kartotéky u nás, mám dojem, že je to jeho poslední fotografie a může Vám přijít vhod.

Přestože nemám žádné oficielní zprávy, píšu Vám jen proto, abych Vás nenechal dlouho v nejistotě. Vím, jak to je, měl jsem svoji rodinu po celé 3 ½ roku vystěhovanou v Indii a po celou dobu jsem nedostal od nich ani řádku. Manželka sice psala každý měsíc, ale Japonci pravděpodobně všechnu poštu házeli do moře. Jak jsem již sdělil, máme všechny naše Čechoslováky v evidenci a o každou maličkost Vám ihned sdělím.“

Na tomto dopise mimo jiné zaujme nejen laskavý přístup pana Jugase, ale i pozornost a péče, jakou firma Baťa věnovala „svým“ Čechoslovákům. V průběhu pátrání zanedlouho narazím ještě na řadu dalších dokumentů, které ilustrují soudržnost krajanů na Dálném východě, kteří společně trávili i volný čas, organizovali rekreační víkendy, slavili státní svátky a organizovali i dny československé kultury s moravskými lidovými kroji.

Firma Baťa k tomu značně přispívala a mimo jiné založila a sponzorovala i místní fotbalový klub nazvaný „Moravians“ („Moraváci“), o jejichž zápasech referovaly dobové místní noviny. K tomu všemu se ještě chci podrobněji vrátit. Vypadá to totiž, že se dá najít dost materiálů na to, abych se mohl pokusit aspoň trochu rekonstruovat a přiblížit, jaký život asi Silvestr v Singapuru v letech 1939—1941 vedl.

Silvestrovi rodiče adresovali na přelomu roku další prosebný dopis i Československému ministerstvu obrany, které v květnu 1946 odepisuje dnes i nám důvěrně známým úředním slohem (původní pravopisné chyby ponechány):

„Britské ministerstvo války — aby mohlo případ vyšetřiti žádá o sdělení vojenské jednotky, u níž Váš syn sloužil. Sdělte proto ministerstvu národní obrany bližší, Vám známé podrobnosti, hlavně však vojenskou jednotku u níž byl Váš syn v té době zařazen.“

Pátrání u firmy Baťa

Pokud jde o moje vlastní pátrání, po objevení prvních textů a odkazů zmíněných v minulém díle jsem se vydal několika směry. První kroky jsem zaměřil na firmu Baťa. Ta by přece mohla mít staré archivy, a to jak ve zlínské centrále, tak i ve svých pobočkách na Dálném východě — zejména v Singapuru nebo v Indii, kam se část uprchlíků po japonské okupaci Singapuru uchýlila.

Zajímá mě cokoliv, co by mohlo obsahovat jakékoliv informace o Silvestrově působení ve firmě, ale i dobová dokumentace toho, co už mi bylo známo. Kdy ho firma poprvé zaměstnala? Kdy a proč přesně ho vyslala do Singapuru? Chodil předtím coby venkovský chlapec do Baťovy školy práce? Dochovalo se něco i v poválečných archivech, třeba korespondence s koloniálními úřady, kterou v Singapuru koncem roku 1945 vedl Antonín Jugas? Zaznamenala firma třeba po válce nějak paměti svých lidí z počátku 40. let, mezi nimiž by mohly být zachyceny i nějaké vzpomínky na Silvestra?

Tak jsem jedné březnové noci po vyřízení mé vlastní pracovní pošty začal přímočarým dotazem na univerzální emailovou adresu kontakt@bata.cz, aniž bych si od toho něco sliboval. Představoval jsem si skepticky, že můj email nejspíš přistane u nějakého pracovníka informačního centra firmy, který — jak to známe z infolinek jiných velkých firem — je hodnocen za co nejrychlejší vyřizování zákaznických dotazů podle předem standardizovaných scénářů a algoritmů a jehož dotaz na sedmdesát let starou historii vyvede z míry a patrně mi napíše, že není schopen odpovědět. O to více mne mile překvapilo, že netrvalo ani den a odpověděla mi jistá paní Rajchová:

„Prověřovala jsem Váš dotaz.

Informace o zaměstnancích firmy Baťa je možné dohledat např. v archivu v Klečůvce (u Zlína) nebo ještě přes Nadaci Tomáše Bati.

http://zlin.mza.cz

http://www.batova-vila.cz

Naveden odkazem na tyto dvě baťovské instituce ve Zlíně, poslal jsem dotaz nejen tam, ale i na Informační centrum Baťa při Univerzitě Tomáše Bati, které jsem našel na internetu. Ze všech stran mi pak přišly odpovědi. Z Baťovy vily mi napsali, že veškeré dokumenty archivu firmy Baťa jsou uloženy ve Státním archivu v Klečůvce nedaleko Zlína.

Informační centrum Baťa mě odkázalo tamtéž, ale poskytlo i tyhle základní informace:

Podle nám dostupných informací můžeme sdělit, že Váš prastrýc Silvestr Němec se narodil 20. října 1919, vystudoval obchodní školu a v necelých 17 letech nastoupil k firmě Baťa dne 21. září 1936 jako prodavač. Do Singapuru odjel 31. prosince 1938 jako pedikér. Dle poválečné zprávy byl při obraně Singapuru vážně zraněn a převezen do nemocnice. Při příchodu Japonců byl jimi v nemocnici zabit.

Pro bližší informace o „baťovském období“ Vašeho prastrýce se zkuste obrátit na Státní okresní archiv Zlín-Klečůvka, konkrétně na správce Baťovských fondů doktora Martina Marka. Možná se v archivu zachovala osobní karta, z níž by šlo vyčíst více informací, případně možná existují i jiné archiválie. Více informací Vám poskytne dr. Marek.

O tom, jaké překvapení mi pak přichystal dr. Marek ze Státního archivu v Klečůvce i o dalších směrech svého pátrání napíšu zase příště.