Jedním z mnoha plodů „australského zázraku“ — tedy dosud nepublikované rešerše o singapurských Baťovcích, kterou autor věnoval jemu tehdy ještě neznámému Silvestrovi — byl přehled zdrojů, ze kterých pan Plešek při své práci čerpal. Mezi nimi jsem objevil vpravdě fantastický nástroj v podobě archivu dobového singapurského tisku.

Singapurská vláda musela do projektu investovat značné prostředky, protože v tomto online dostupném archivu je přes dvacet titulů periodik psaných anglicky, malajsky i čínsky, a to hluboko do historie. Například noviny The Straits Times jsou tam dohledatelné až do července roku 1845 — tedy 172 let zpátky. A co víc: i ty nejstarší noviny jsou plně digitalizovány a převedeny do textové podoby, což umožňuje fulltextové vyhledávání napříč tématy, tituly a epochami.

Díky tomu se dají hledat texty obsahující název firmy Baťa, zmínky o Československu a Čechoslovácích, nebo dokonce i o Silvestru Němcovi samotném. Snadno se tomu dá propadnout, já sám jsem na portálu strávil několik večerů. Přímé zmínky o Silvestrovi jsem v novinách napočítal tři.

První je jeho jméno v seznamu dárců do válečné sbírky. Otiskly jej The Straits Times dne 8. června 1940:

Seznam je otištěn ve třech sloupcích, v pořadí od nejvyššího daru ve výši 50 tisíc singapurských dolarů od pana (?) Eu Tong Sena. Ve třetím vidíme, že po stejné částce — padesáti singapurských dolarech — darovali i další Čechoslováci, mezi nimi i některá nám již známá jména: Rudolf Janeček, Josef Varmuža nebo Karel Vítek. Z toho můžeme usuzovat, že sbírku mezi zaměstnanci zorganizovala firma Baťa.

Další dvě zmínky o Silvestrovi se týkají společenských událostí v baťovské komunitě. Podle dobového tisku byl mezi hosty na svatbě Vlasty Šebové s jistým Georgem Tarrym, a pak také na pohřbu Václava Rojta.

Informace o svatbě vyšla v Singapore Free Press and Mercantile Advertiser dne 29. dubna 1941 a kromě popisu nevěstiných šatů a výzdoby slavnostní tabule zmiňují jména některých z hostů. Tamní novináři zjevně zápolili s českými jmény, takže Josef Vyhnálek je zmíněn jako „G. Vyhnaler“ a Vilém Zamara jako „W. Zamada“. Ze stejného důvodu je Silvestrovo jméno zkomoleno na „S. Nomec“.

Konečně se Silva prokazatelně účastnil pohřbu Václava Rojta, ředitele singapurské pobočky firmy Baťa, který náhle zemřel ve svých padesáti letech. Rozloučení proběhlo 3. července 1941 odpoledne, kdy se smuteční průvod v pět hodin odpoledne vydal z katedrály Dobrého pastýře (Cathedral of Good Shepherd) a mířil na hřbitov v Bidadari. Morning Tribune z onoho dne také připomínají, že pan Rojt byl blízkým spolupracovníkem Tomáše Bati a byl firmě věrný po třiatřicet roků (tedy od svých sedmnácti let).