Realisté místo demokracie

Radovan Bartošek

Nová strana Realisté přináší pravicový populismus. Podporuje ji navíc spolumajitel skupiny Penta, a Robejškovci jsou tak druhou generací politických byznysmenů, kteří přicházejí řídit stát jako firmu.

Na politické scéně se objevila nová parta(j), Realisté. Ačkoli by k tomu název mohl svádět, nejde o klub angažovaných čtenářů Dostojevského, ale o politický projekt vzešlý z lůna think tanku Institut 2080, který vede odborník na zanikání civilizací a usvědčený plagiátor Petr Robejšek.

Na vzniku politické strany bojující za zachování evropské kultury by samo o sobě nebylo nic zajímavého. Podle hesla „kolikrát bráníš kulturu, tolikrát jsi politikem“ blbnou nejen internetoví konspirátoři, ale i řada lidí z normálních politických stran. Rádobyvlastenecká hnutí, strany a spolky tu rostou jako příslovečné houby po dešti. Kmotřičkami jsou jim většinou rozhádanost, trapnost a bezvýznamnost.

Robejškovi hoši však mají předpoklady pro to, aby skutečně prorazili. Pokud by se jim povedlo uspět skutečně výrazně a dostali by se například do vlády, odebrala by se naše liberální demokracie na stránky učebnic dějepisu.

Budoucí imperátoři

Nejprve bychom si měli přiblížit, kdo u zrodu Realistů stojí a co přesně je Institut 2080. Nejprve ke druhé otázce. Institut 2080 je založen na myšlence ekonoma Vilfreda Pareta, jejíž podstatou je tvrzení, že změna stavu společnosti, ale i například života jedince je zpravidla iniciována jen několika málo faktory z celkového souboru faktorů, které na nás mají vliv, a na její bezbřehé aplikaci na naprosto všechny oblasti společenského života.

Vypadá to chytře; výsledkem je změť totálních nesmyslů, které o společnosti a politice neříkají vůbec nic. Podobně jako celá dosavadní Robejškova práce tak vytvářejí kouřovou clonu líbivých, hlubokomyslných a bezobsažných frází, které kryjí systematické budování mocenských a ekonomických vztahů.

Institut 2080 není tvořen skupinou politologů, filosofů či vědců, ale byznysmeny, finančníky a podnikateli, kterým upřímný zájem o veřejné blaho a rozvoj demokracie můžeme věřit asi stejně jako Andreji Babišovi. Institut 2080 se ve skutečnosti podobá spíše elitnímu klubu a tuto svou charakteristiku věrně projikuje i do vznikající politické strany.

Nemusí zůstat jen u ANO a Realistů. Když má svou politickou filiálku Agrofert i Penta, spíše dříve než později si ji v nějaké formě pořídí jistě i PPF. Foto youtube.com

Zatímco ve správní radě Institutu zasedá vedle Robejška Dana Bérová, bývalá ministryně, dnes investorka, či Petr Šmída, mimo jiné předseda správní rady ruské Alfa Bank s úzkými vazbami na Kreml, v Realistech mu sekunduje například Jiří Hynek, který je prezidentem Asociace obranného průmyslu.

Pokud se vám zdá, že pan Robejšek s přáteli ve skutečnosti budují extrémně silnou síť byznysmenů a lobbistů, se kterými by rádi získali významný podíl na politické moci a přístup k veřejným zdrojům, máte bohužel pravdu. Realisté si, na rozdíl od jistého politického hnutí, ani na žádné grass roots nehrají. Oni jsou tou jednou pětinou a jdou nám všem úžasně zlepšit život.

Druhá generace

Hlavním problémem Realistů a tím základním rozdílem oproti Konvičkovi a jemu podobným je v tom, že za Robejškem stojí obrovský balík kapitálu. Realisty například kromě výše zmíněných osob podpořil třeba i Marek Dospiva, spolumajitel investiční skupiny Penta. Je-li ANO politickou divizí Agrofertu, budou teď možná Realisté politickou filiálkou Penty. Byl-li doteď jedním z největších problémů dnešní české politiky střet zájmů, stane se po etablování Realistů autentickým obsahem politiky jako takové.

Bohužel se nacházíme v bodě, kdy to není nic divného. Babiš ukázal, kudy vede cesta, a jeho kolegové z byznysu se teď po ní vydávají. Na rozdíl od něj asi nebudou sami kandidovat, ale nic takového ani nepotřebují. Éra babišismu se tak nachýlila ke své dialektické transformaci v plnokrevný postmoderní korporativismus nadnárodního kapitálu. V politický systém, jehož skutečným účelem bude jen jedno: hájit zájmy jednotlivých velkých hráčů finančního světa. Robejškovci jsou druhou generací politických byznysmenů, kteří přicházejí řídit stát jako firmu. Tváří se sice jako poslední vlastenci na Bílé hoře, ve skutečnosti jsou ale jen chladnokrevnými manažery moci.

Protože získání a vytěžení politické moci je tím jediným skutečným programovým bodem Realistů, nemusí se také příliš zaobírat programem. Je-li pro levicové strany šancí na oslovení ztracených voličů radikálně demokratický populismus, sáhne Robejšek bez uzardění po populismu pravicovém. Že „sociální demokraté hájí zájmy menšin proti zájmům mlčící většiny“ jsme se ve videomanifestu Realistů dozvěděli už v čase dvě minuty patnáct sekund. Představme si, že by nám tenhle člověk vládl čtyři roky...

Co to znamená pro ostatní

Vznik Realistů je v prvé řadě rozsudkem smrti pro ODS. Robejškova rétorika, jakkoli je zatím neadresná a obecná, míří přesně tím směrem, ve kterém by své voliče ráda hledala i strana modré holubice. Pravicový konzervativní pragmatismus, kašírované národovectví, odpor k další integraci EU, uzavírání hranic, obrana euroatlantické kultury před barbary i domácím dekadentním nihilismem, to všechno jsou východiska, která ODS s Robejškem sdílí.

Jenže Realisté mají oproti ODS dvě zásadní výhody: Nemají minulost a mají peníze. ODS v posledních volbách prokázala, že je politicky mrtvou stranou, která je populární asi jako azurové sako a fialové ponožky. V očích politických investorů se investice do její budoucnosti jeví jen jako plýtvání kapitálem. A bez velkých peněz se politika dělat nedá.

I pro ostatní politické strany je ale nástup Realistů více než špatnou zprávou. Otázka, jak čelit pronikání velkého byznysu do politiky, se najednou neredukuje jen na Babiše, ale začíná být principiálním problémem. Pokud se Robejškovcům podaří výrazně zabodovat ve volbách, bude to problém téměř neřešitelný.

Také nemusí zůstat jen u ANO a Realistů. Když má svou politickou filiálku Agrofert i Penta, spíše dříve než později si ji v nějaké formě pořídí jistě i PPF. Už jenom proto, aby byla schopná své byznysově-mocenské pozice zabezpečit před konkurencí. A než se nadějeme, bude veškerá politická moc ve státě zprivatizovaná a pěkně rozdělená do jednotlivých zájmových sfér velkého kapitálu.

Finanční síle Penty či PPF současné demokratické strany čelit nemohou, to konečně ukazuje i poslední vývoj v antibabišovské kampani. Stále však mají jednak ideovou přesilu, jednak převahu mocenskou. Demokratický populismus může porazit populismus pravicový. Demokratický parlament pak může vytvořit institucionální podmínky, které budou dále rozšiřovat legislativní a ideový rámec „Lex Babiš“ a budou chránit veřejné instituce před sílícím tlakem velkých peněz. V každém případě by se měly všechny strany bez rozdílu snažit takovou legislativu prosadit ještě před sněmovními volbami.

Hlavně by se však měly naučit naslouchat svým voličům a začít s nimi komunikovat. V příštích volbách nemusí prohrát jen pravice či levice, ale také demokracie jako taková. Ačkoli teď Robejšek působí spíše jako neškodná kuriozita, za půl roku může být vše jinak. A pak už může být pozdě.

    Diskuse (38 příspěvků)
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    November 25, 2016 v 12.0
    Konec ODS?
    Sice hezká vyhlídka; nicméně určitá míra skepse by byla na místě.

    Tito "realisté" sice skutečně mohou ODS odebrat část jejího voličského potenciálu; ale na straně druhé je velká otázka, jaký ohlas v české společnosti může vůbec mít jakýkoli "program" čistého nacionálního konzervatismu. Ve kterém není žádný další pozitivní obsah, nežli právě jenom tento nacionální konzervatismus.

    Samotné peníze nepostačí; ODS svého času mohla zažít dobu svého rozkvětu, protože se mohla jevit

    - ekonomicky i společensky progresivní

    - měla silného, charismatického vůdce

    - měla relativně jasný politický program.

    Zatímco tito "Realisté"

    - mají zcela evidentně ryze reakční zaměření, nesměřující nikam do budoucnosti

    - Robejšek je typem studeného akademika, z Klausova dřívějšího charismatu nemá prakticky nic

    - tato strana se vymezuje prakticky jenom čistě negativisticky, nemá žádný pozitivní program, s nímž by mohla oslovit a strhnout větší části populace.

    Takže, všeho všudy: troufal bych si odhadovat, že tito "Realisté" nakonec nebudou ničím více, než jenom plácnutím do vody. Na chvíli sice dokáží rozčeřit stojaté vody toho českého politického rybníku; ale nějaká velká budoucnost jim sotva bude dopřána.
    Martin Šimsa, filosof
    November 25, 2016 v 12.21
    Zloději značky
    Ukradli název, který tu zbyl po Masarykově Realistické straně. Masaryk byl samozřejmě mnohem spíše idealista než realista, ale dokázal prakticky demokratický stát založit a na něm pracovat. Tohle nemá s Masarykovým realismem nic společného - jde jen o moc a peníze.

    Tohle je jen další z miliardářských projektů odsouzených k zániku. Šanci na 5 % by možná měli, kdyby získali Klause, což nelze vyloučit, protože Klausovi se po světlu politických ramp evidentně stýská. ODS by mohli s Klausy v čele (mladý by se asi přidal) účinně uškodit, očekávaný volební výsledek obě strany 4 %.
    DU
    David Unger, psycholog
    November 25, 2016 v 19.52
    S tím Masarykovým realismem je to složitější, pane Šimso,
    Vystřídal více politických subjektů, rozešel se s mladočechy, založil Realistickou stranu, kandidoval do Říšské rady s podporou sociální demokracie.

    Realistou byl, když dokázal prosadit vytvoření Československa, tedy nacionálního státu s fiktivním národem československým, který nikdy neexistoval. Realisticky (=účelově) interpretoval Wilsonovu doktrínu, která platila snad jen v části severní hranice Slovenska. Spolurozbít stabilní středoevropské soustátí, které neznalo pojem národnost, to už je realistické méně.

    A demokratický stát? No snad na tehdejší poměry to nějaká demokracie pro státotvorný národ, který netvořil ani polovinu obyvatel, byl, volební právo žen bylo jedno z prvních na světě, ale zákon na ochranu republiky i nedodržené sliby o decentralitaci z Versailles a St. Germainu demokratické byly snad jen ve slovech.

    "Kdyby tata vědel, jak to dopadne, půjde za Karlem I. a omluví sa mu." (Jan Masaryk)
    MP
    Martin Profant
    November 26, 2016 v 11.18
    Davidovi Ungerovi
    Ono to složitější není, jen pro lidi, kteří neznají nic z historie. Český realismus neměl nic společného s "účelným interpretováním", tedy s oportunismem a za mladočechy kandidoval Masaryk jako realista (tedy jako příslušník hnutí, které kandidovalo na mladočeské kandidátce).
    MP
    Martin Profant
    November 26, 2016 v 11.21
    Josefu Poláčkovi
    Rozsudek nad ODS by to být mohl. Oni ji Robejškovci nemusí odebrat tak moc, aby šla pod pět procent -- a ti k jejímu konci stačí.
    DU
    David Unger, psycholog
    November 26, 2016 v 22.31
    Ještě že nějaké znalosti z historie máme.
    Masaryk kandidoval za mladočechy jako realista v roce 1891, před rokem 1890 a po roce 1900 nebyl součástí mladočeského hnutí.

    Ve všeobecných a demokratických volbách v roce 1907 a 1911 byl za realisty zvolen do Říšské rady především s podporou sociální demokracie.

    Pokud jste to nepochopil, existoval realismus jako ideologický proud a potom existuje realismus, který bychom mohli ztotožnit s pragmatismem (tedy tím účelným interpretováním). Masaryk měl obojí. Těžko říct, k jakému z těchto realismů se hlásí Petr Robejšek.
    MP
    Martin Profant
    November 26, 2016 v 23.46
    Davidovi Ungerovi
    Ne nepochopil a ani chápat nehodlám. Martin Šimsa použil slovo realismus ve zcela jasné kontextu a Vaše nenávistné interpretace Masaryka a rozpadu hnusné absolutistické kakánie na tom mnoho nezmění.
    DU
    David Unger, psycholog
    November 27, 2016 v 9.50
    Pane Profante,
    omlouvám se, že jsem Vám sáhl na modlu jménem Masaryk (I ostatním). Ale měli bychom ho hodnotit právě "realisticky".

    Přečtěte si, prosím Prosincovou ústavu z roku 1967 a potom hodnoťte, který stát byl a nebyl absolutistický. Předlitavsko, v jejímž parlamentu měla každá země stejné zastoupení (srovnejte, prosím dnešek, kdy Martin Stropnický zastupuje jihomoravský obvod) a právně neznal pojem národnost, byl právním státem a kolébkou liberální demokracie ve střední Evropě, státem absolutistickým rozhodně nebyl.
    PM
    Petrasek Milan, penzista
    November 27, 2016 v 12.15
    Tak už se nám zas ta liberální demokracie nezadržitelně drolí
    A elity které umí žít v a z globálu, nám nabízí celou škálu roztodivně balených demokracií.
    Na trhu jsou k mání roztodivné segmenty - od tyranie humánně vzdělané anonymní elity, až po tyranii nevzdělaných despotů zvučných jmen.
    Na skále segmentů demokracie je produkt pana Robejška jaksi vybledlý a nelákavý.... ... pomyslel jsem si.
    MP
    Martin Profant
    November 27, 2016 v 13.2
    Davidovi Ungerovi
    Ano jistě, Rakousko a pak ještě Prusko, já vím. On o tom psal už Heine:

    A svobodu slova měl všechen lid,
    nezměrné hloubky a šířky,
    jen těch pár museli omezit,
    co chtěli tisknout dát knížky.

    A právní stát tu přece je,
    vždyť nestalo se vskutku,
    aby byl nejhorší třebas demagog,
    popraven bez rozsudku.

    Spěte sladce a nenechte se budit ze svých snů.
    + Další komentáře