Zradily nás naše neupřímné pokusy o demokracii

Magdaléna Šipka

Trumpovo vítězství vyvolalo vlnu strachu mezi etnickými a náboženskými menšinami žijícími ve Spojených státech. Vývoj událostí je trestem za naši nedůslednost v aplikování našich ideálů. Zradil nás náš vlastní obraz na hladině.

Mezi bezpočtem reakcí na zvolení Donalda Trumpa se na internetu začaly objevovat také obavy náboženských a sexuálních minorit z veřejného projevování své víry nebo lásky. Internetem proběhla zpráva, ve které matka své dceři doporučuje, aby se už nadále nelíbala se svojí přítelkyní na veřejnosti, jelikož by to po zvolení Trumpa už nemuselo být bezpečné.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Bloggerka píšící komentáře pod pseudonymem „Thought of Angry Hijabi“ napsala komentář, který ve kterém vyjadřuje mimo jiné také podobnou obavu:

„Včera jsem nemohla přestat přemýšlet nad tím, že je pro mě nyní nebezpečné nosit hidžáb. Žiji v červeném státě (státě s převahou voličů republikánské strany, pozn. autorky) a viděla jsem, jak bigotní jsou zdejší lidé. Bojím se o své bezpečí. Ale, upřímně… černoši nezmění barvu své kůže, lidé s homosexuální orientací ji nezmění na heterosexuální a ženy nezmění svůj gender jenom kvůli tomu, že se Trump stal prezidentem. Nechci se vzdát zásadní části své identity pro své bezpečí. Nenechám strach, aby mě ovládl a změnil to, kým jsem.“

Podobné strachy lidí příslušících k minoritě jsou pochopitelné například vzhledem k útokům na cizince, které následovaly po Brexitu. Cílem většiny těchto útoků byli polští občané žijící na území Spojeného království. Krátce po referendu byl také ubit jeden muž české národnosti, Ministerstvo zahraničí ČR však vydalo prohlášení, že tento útok nebyl politicky motivovaný a s Brexitem nesouvisel.

Vítězství kampaně provázané s xenofobií a rasismem může velmi snadno vést k posílení těchto názorů ve společnosti, k jejich legitimizaci. Masy jako by se otevřeně vracely k názorům, které byly vládnoucím establišmentem formálně odmítány, ale nikdy skutečně nevymýceny. Společnost se nikdy nestala rovnou. Menšiny byly mnohokrát příliš jednoduše a vágně definovány a jejich ochrana často probíhala jako vnější divadlo, které neřešilo pokračující rozevírání sociálních nůžek. Boj za rovnost probíhal příliš povrchně, následuje ho ještě povrchnější běsnění.

Mnohé faktory vstupující do hry nejsou osudově dané, o mnoha z nich rozhodujeme my sami, jsou otázkou naší identifikace. Muslimská bloggerka může přestat nosit hidžáb. Politici mohou dál pět ódy proti migrantům a zapomínat na své prarodiče narozené na druhé straně světa nebo minimálně za hřebeny Beskyd. Bisexuálové, kterých je podle nejnovějších studií až polovina populace si mohou najít partnera opačného pohlaví a nikdy se k příslušnosti k LGBT+ komunitě nepřihlásit nebo dokonce jednat homofobně.

Svoji rozdílnost bychom neměli skrývat, ale naopak ji zjevovat. Vyprávět příběhy svých životů, rozříkavat životní zážitky, včetně všech překážek a omezení. Jen tak můžeme mírnit strach našich spoluobčanů z neznámého. Nejde jen o zběžné informace, oficiální zástupce, aktivisty nesoucí transparenty… možná nás nejprve za naše „hidžáby“ budou nenávidět, ale musí se nás naučit milovat jako nenahraditelné součásti společnosti, jejichž životy mají hodnotu a cenu.

Ve světě čísel, titulků a hesel musíme dovolit všem lidem ponořit se tak hluboko do individuálních příběhů, aby cítili jejich zrychlený tep, strach, úzkosti, zbytečné utrpení jednotlivců mající kořen pouze v jejich originalitě.

Svoji rozdílnost bychom neměli skrývat, ale naopak ji zjevovat. Vyprávět příběhy svých životů, rozříkavat životní zážitky, včetně všech překážek a omezení.. Foto Spencer Platt

Do sebe zahleděný bílý sen Západu

Česká pobočka Amnesty International organizuje projekt takzvané Živé knihovny. Tento koncept pochází původem z Dánska a vznikal jako reakce na pokus o vraždu. V rámci živé knihovny se čtenáři setkávají se skutečnými lidmi, kterých mají možnost se zeptat na jejich životní zkušenosti: s vážnou nemocí, s menšinovou sexuální orientací, s životem bez pevného přístřeší nebo s osudem narozených v jiné části světa.

Živé knihy působící v rámci tohoto projektu jsou často lidé s pohnutým osudem. Ve skutečnosti, ale každý z nás může druhým umožnit, aby četli jeho příběh. Aby nahlédli jeho originální cestu neprobádanou krajinou. Zastavit nás může jen strnulé přesvědčení, že všechny naše stránky jsou zářivě bílé.

Ještě více ale potřebujeme systém, který přestane naši snahu o solidaritu obracet proti nám samotným. Zásadní otázky po rovnosti se musí přestat neustále odvozovat pouze od individuálních identit. I hnutí s důrazem na osvobození a větší práva se musí naučit mezi sebou spolupracovat a nevnímat se jako konkurenty nebo navzájem oddělené jevy.

Procesy v Americe podobně jako na území České republiky ukazují, že máme jen tolik práv, o kolik si umíme říct. Že není žádná němá automatická spravedlnost dějin. Vývoj událostí nás usvědčuje z toho, že jsme usnuli na vavřínech a nechali si zdát sen o spravedlnosti a osvícenosti společnosti, ve které žijeme. Naše nedůslednost v aplikaci našich vznešených ideálů do běžného života vyústila v to, že je většina občanů dnes přesvědčena o tom, že by bylo lépe se vrátit ke starým pravidlům džungle.

Zradil nás náš akademismus, zradilo nás naše umění, zradily nás naše chabé, neupřímné pokusy o demokracii, zradil nás náš vlastní obraz v hladině, na který jsme moc dlouho zasněně hleděli. Z tohoto do sebe zahleděného západního, bílého snu nyní povstávají démoni šermující s atributy naší moci a překračující za jásání a tleskání davu všechny hranice, které jsme předtím narýsovali křídou a tesali do kamene.

Čeká nás cesta z oslnivého světla našich ideálů zpět do jeskyně. Musíme tuto cestu podstoupit bez odkladů a důsledně. Naše odlišnosti a rány přestávají být něčím, co bychom měli skrývat. Musí se stát naším novým zrcadlem, portálem, nově objevenou citlivostí.

    Diskuse
    Masaryk prý řekl: "Nemám rád demokraty, jsou líní."
    JS
    November 17, 2016 v 17.46
    panu Poláčkovi
    Bylo by fajn, kdybyste to tvrzení dokázal doložit. Takové zjednodušení mi na TGM naprosto nesedí.

    Slyšel jsem něco podobného, že chtěl prý přiznat volební právo jen vysokoškolákům. Zase, intuitivně mi to nesedí, protože byl mimo jiné velkým propagátorem volebního práva žen.
    Mně se to také poněkud nezdálo, proto jsem to uvedl oním relativizujícím "prý". Převzal jsem odsud:

    http://hradec.idnes.cz/rozhovor-chartista-farar-josef-kordik-dha-/hradec-zpravy.aspx?c=A161114_2285902_hradec-zpravy_the
    November 19, 2016 v 8.1
    Pane Poláčku,
    Platí totéž,, co jsem napsala v diskusi pod svým článkem.
    Marně hledám v rozhovoru s Kordíkem cokoliv o Masarykovi.
    ON
    November 19, 2016 v 10.7
    K lenosti demokratů
    Masaryk si jistě nemyslel obecně, že demokraté jsou líní. Ale pravda je, že ve spoléhání se demokratů (a teď kterých?) na Dějiny či instituce ( např. pravidelné svobodné volby, stranický pluralismus) můžeme spatřovat jistých druh pohodlnosti. Jinými slovy, že jsme si takhle demokracii pojistil. Demokracii dějiny ani instituce nejístí. Ani žádná magická formule či zaříkající definice.
    Paní Hájková, musím přiznat že Vaše potíže s tím nalézt uvedené věty v označeném článku mi svým způsoben udělaly radost: nedávno se totiž mně samotnému stalo, že jsem se s panem Kubičkou vytrvale dohadoval o tom, že v jednom na DR publikovaném článku není věta, o které on tvrdil že tam je. A tuto větu jsem dokázal přehlédnout při prvním, při druhém, a dokonce ještě i při třetím pročtení onoho článku! Už jsem se pomalu začínal obávat, že pomalu propadám strukturálnímu analfabetismu. ;-) Takže je pro mě určitým uklidněním to zjištění, že hledání jednotlivých vět v nějakém delším textu zřejmě zcela obecně nemusí být tak docela jednoduchou záležitostí.

    Takže abych Vám ušetřil další hledání, zkopíruji sem celou tu pasáž:

    "T. G. M. řekl, že nemá rád demokraty, protože jsou strašně pohodlní. Když si demokracii nehýčkáte, nestaráte se o ni, zanikne. Rozmáhá se mezi lidmi lenost, lidé odmítají přemýšlet a raději se uzavírají do vlastních bublin, aby nemuseli přijímat odlišné názory. U nás je to markantnější i z toho důvodu, že svobodu jsme dostali předloženou jako na podnose, téměř bez obětí." (Snad Vás zmýlilo, že tam ovšem nestojí "Masaryk", nýbrž pouze "T.G.M.")

    Ta pasáž je hned pod fotografií toho faráře.
    JP
    November 19, 2016 v 13.21
    Demokracie a lenost
    K tomu celému ovšem musím připojit: tato "lenost" je zcela logickým a přirozeným důsledkem liberalisticko-občanského pojetí demokracie.

    Znovu a znovu poukazuji na to: tento způsob demokracie je vnitřně naprosto prázdný. On sice u m o ž ň u j e lidem účast na politice - ale nemá nic, čím by obyčejného člověka jaksi "pozval" k této účasti. Aby tento člověk mohl mít pocit, že svět politiky je jeho světem vlastním, že tu může o něčem reálně rozhodovat, že se tu jedná o něm a s ním.

    Takže, jestliže na straně jedné má M. Šipka pravdu s tím, že mnohá pozitiva demokracie nám zacházejí na úbytě, v důsledku pasivity většiny lidu - pak je nutno vzápětí připojit právě i ten fakt, že tato pasivita má své zcela konkrétní systémové příčiny. A že my tuto pasivitu nepřekonáme jenom vyvoláváním povzbuzujících hesel. To bychom se ocitli přesně v té pozici v jaké byli ideologičtí naháněči minulého režimu, svým provoláváním budovatelských hesel, která ale už dávno neměla žádný ohlas v reálném životě lidí.
    November 19, 2016 v 13.53
    Máte pravdu. Je to tam. Spletlo mě, že tam není Masaryk, ale T.G.M. A není tam "líní", ale pohodlní.
    Spoléhala jsem na "vyhledávač", který ta slova prostě nevyhledal.
    PK
    November 19, 2016 v 19.56
    Jestli to Masaryk opravdu řekl, tak si dost protiřečil
    Známější a velmi dobře doložený je totiž jiný jeho výrok:

    "Demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty."
    JN
    November 20, 2016 v 11.23
    Nenápadný půvab tlaku na změnu společenského vědomí
    a plíživá kulturní revoluce prostě přestaly být půvabné.

    Vývoj událostí ale není (Božím :-) "trestem za VAŠI nedůslednost v aplikování VAŠICH ideálů".

    Vývoj událostí je bohužel naopak trestem za vaši důslednost při rozdělování společnosti aplikováním VAŠICH ideálů.
    + Další komentáře