Jak vedení Demokratické strany zařídilo Trumpovo vítězství
Pavel ŠandaVedení Demokratické strany nese velkou vinu na Trumpově vítězství. Zvolení Donalda Trumpa sousledností nečekaných událostí připomínu černobylskou katastrofu. Demokraté v této paralele představují operátory kontrolního panelu.
Na Trumpově vítězství se výraznou zásluhu Demokratická strana. Ne, nebojte, nejde o konspirační teorii, že to bylo předem domluvené. Vedení Demokratů zařídilo Trumpovo vítězství zcela neúmyslně. Podívejme se jak…
Není třeba se pouštět do hlubokých politologických analýz toho, co se stalo, když existuje bohatý důkazní materiál v podobě zveřejněných e-mailů Celostátního výboru Demokratické strany, Hillary Clintonové a některých jejich spolupracovníků, jakým je John Podesta.
Vyplývá z nich, že vedení Demokratické strany rozhodlo o svém nominantovi do prezidentského volebního klání dávno před primárkami. Pro kandidaturu se mohl rozhodnout mezi Demokraty populární viceprezident Biden, mohla se odhodlat velmi populární senátorka Elisabeth Warrenová, o Berniem Sandersovi tehdy ještě nikdo ani veřejně nespekuloval, ale přední Demokraté už měli jasno - kandidátkou bude Hillary Clintonová. Celostátní výbor tak neřešil, kdo bude Demokratickým kandidátem, ale jak se vyhnout případným komplikacím v primárkách.
Komplikace přišla s kandidaturou Bernieho Sanderse. Do té doby celostátně téměř neznámý senátor z malého státu Vermont se ukázal být mnohem tvrdším oříškem, než kdokoliv předpokládal. Sanders měl mnohem větší podporu mezi takzvanými „nezávislými“, tedy lidmi, kteří se neřadí ani mezi Republikány, ani mezi Demokraty. Pro Sanderse se nadchly masy mladých i ne až tak mladých voličů. Jeho kandidatura vybudila hnutí srovnatelné s Obamovou kampaní v roce 2008.
Přední demokraté, včetně prezidenta Obamy, jej ale doslova zařízli. Došlo dokonce na potlačování hlasovacího práva, další překážky v účasti voličů v primárkách, dokonce na zjevné podvody. A tak se stala kandidátkou Hillary Clintonová.
Jenže to není celý příběh. Jak ukázaly hacknuté e-maily, demokratický establishment měl navíc plán, jak si pomoci prostřednictvím republikánských primárek…
Republikáni mají tradičně velký počet kandidujících a řada z nich jsou opravdu bizarní a extrémní postavičky s malou šancí na zvolení — alespoň tak uvažovalo vedení Demokratů. Chtělo využít svého vlivu v mainstreamových médiích. Ta měla „popostrčit“ některého z extrémních kandidátů tak, aby byl i díky hlasům aktivistů extrémně pravicové Tea Party co nejdéle ve hře a napáchal co nejvíce škody pro Republikány.
To byl jeden z důležitých faktorů, proč se Donald Trump stal miláčkem médií — ne tedy doslova miláčkem, ale někým, komu mělo být prozatím leccos tak nějak odpuštěno a o kom se hlavně mělo hodně mluvit.
Nikdo neočekával, že by Trump mohl primárky vyhrát. Nebylo to v plánu. V plánu naopak bylo, že lidé jako Trump či Carson během primárek posunou kandidáta republikánského establishmentu Jeba Bushe nebo Marco Rubia do tak krajně pravicových pozic, že se stanou nepřijatelnými pro středové voliče.
Problém byl ten, že v letošních prezidentských volbách se o středové voliče vůbec nehrálo. Hrálo se o hlasy naštvaných, zchudlých a z korupce zhnusených voličů toužících po změně — jakékoliv. Dokumentarista Michael Moore to charakterizoval už měsíce před volbami tak, že Trump byl pro mnohé lidský molotovův koktejl, kterým chtěli zasáhnout Washington.
Vedení demokratů ignorovalo všechny varovné signály, kdy Trump znovu a znovu stahoval náskok Clintonové v průzkumech, přestože předtím po některém z jeho skandálních výroků klesly. Demokraté měli šanci vyměnit Clintonovou za Sanderse poté, co se objevila možnost jejího obvinění z masivního porušování pravidel ministerstva zahraničí ohledně e-mailové bezpečnosti a utajovaných skutečností.
Další šance se objevila po té, co organizace Wikileaks zveřejnila uniklé e-maily, z nichž bylo mimo jiné zřejmé masivní zneužívání vládní funkce pro získávání sponzorských darů pro nadaci Clintonových. Darů, které mimo jiné přicházely od zemí s masivním porušováním lidských práv, zejména pak od monarchií v oblasti Perského zálivu. Například krátce po několikamilionovém daru Saúdské Arábie byl uzavřen kontrakt na prodej amerických zbraní saúdskému režimu.
Vedení Demokratické strany ani jednu z těchto příležitostí nevyužilo, ačkoliv existovaly signály, že nadšení voličů pro volbu Hillary Clintonové bylo minimální i mezi demokratickými voliči. I díky této souslednosti událostí a rozhodnutí se stal Donald Trump americkým prezidentem.
Jediná paralela, která mě napadá, je paralela s výbuchem jaderné elektrárny Černobyl. Byla to tak málo pravděpodobná událost, že kdyby její operátoři chtěli Černobylskou elektrárnu nechat vybouchnout, zřejmě by se jim to nepodařilo. Zvolení Trumpa americkým prezidentem je takovým Černobylem a vůdcové Demokratické strany jsou v této paralele operátory reaktoru.
Ty machinace, které vyšly najevo -- nic pěkného.
Když se tak uvažuje, jaktože Hillary Clintonová nevyhrála, je tohle třeba započítat. Ty skandály na ní ulpěly.
Jednak ji měla problém volit určitá část demokratů, jak se píše v článku, jednak svou osobou zaktivizovala republikány.
Včera někde vyšel rozhovor s šestnáctiletým Čechem, který v USA studuje a bydlí u náhradní rodiny někde ve velmi republikánském kraji. Popisuje názory všech těch lidí, se kterými se denně potkával, a tam byla naprosto jasná motivace -- Hillary je nekompetentní a za žádných okolností se nesmí stát prezidentkou USA.
A exit-polls potvrzují, že na republikánské straně bylo velké množství těch, kteří volili proti Hillary a to byla jejich hlavní motivace -- jaký je Donald až tak nezkoumali.
Ve Státech žije mnoho patriotů, ty skandály s maily atd. Hillary uškodily víc, než se zdálo a počítalo.
S tou "demokratickou" prezentací "koloritního" Trumpa je to do značné míry pravda. Role médií na vývoji veřejného mínění není přímá, ale je podstatná. Chtělo by se jí celkově více zabývat. Důležité je ovšem také účelové vzdělávání a absence (mizení) vyšší kulturnosti z života lidí. Jestliže lidé sledují špatné filmy, čtou špatné knihy (nebo ani ty ne), mají mizerný vkus, jestliže se spokojí s reklamou, hesly a titulky, jestliže jim vyhovují jednostranné informace, protože myslí stále na peníze, na to, jak obstát a prosadit se, je pak divu, že jim vyhoví Trumpova nabídka? (Zvláště když uvěří, že má šanci.)
Ano, to vítězství neuvěřitelného hrubce a demagoga Trumpa bylo objektivně možné právě jenom za podmínek naprosté dekultivace americké společnosti. Dekultivace probíhající systematicky už přinejmenším celá desetiletí, nejpozději od vynálezu masové zábavy. Už jenom ten stupidní filmový průmysl neustále masírující duše a mysli svých diváků směrem ke stále většímu a brutálnějšímu násilí nemohl zůstat bez důsledků. Ta hranice pro to, co už je pociťováno jako nepřijatelné, se posouvala čím dál tím více směrem dolů. Takže nakonec i někdo takový jako Trump byl sice pro své eskapády napřed odsouzen jako hrubián - ale nakonec zřejmě p r á v ě p r o t o u velkých částí americké populace našel souhlasnou a nadšenou odezvu, že právě on je ten "správný drsný chlap".
Clintonová byla svého času kandidátkou s tou největší šancí na vítězství, proto ji Demokratická strana nominovala. Hledat za tím nějaké podivné zákulisní čachry postrádá smyslu.
Vlivným je ten, který jakkoliv neotřelým způsobem prosadí řízení státu na základě strategických zájmů podnikatelů.
Trump se prosadil poutavým opovržením základními předpoklady funkční demokracie jako zástupce hnutí - politická strana je jen nutnou formalitou (viz jeho kongeniální vůdce hnutí Babiš).
Clintonová - zástupce tradiční politiky konsenzu ..........
Vůdce hnutí byl zvolen a vyhlašuje biliónové investice.
A burza trhá rekordy, a dolar zpevňuje....bych upozornil.